Článek
Životní osudy jedné paní učitelky
z knihy: Život Marie aneb vzpomínka na mamku.
Kapitola III. Životní osudy v nově přiděleném služebním místě.
Tak jak jí bylo nařízeno Zemskou školní radou v Praze ze dne 19.9.1945 odjíždí od rodičů s taškou osobních věcí potřebných k cestování a přenocování na přiděleném místě. Spolu s ní jede ještě jedna kolegyně pověřena stejným osudem. Cílem cesty je úřadovna zmocněnce ministerstva školství a osvěty v Dubé. Zde se rozhoduje o fungování a zajištění výuky na obcích v bývalých Sudetech při okrese Dubá. Cesta je to komplikovaná, dosud nefungují řádné autobusové linky. Přes veškeré cestovní útrapy se blíží cíl jejich cesty.
Ke zmocněnci se dostaví 24.9. 1945 a je jí zde přidělena škola na Sitné.
Při osobním rozhovoru s pracovníkem zmocněnce je informována o svém novém místě, který jí ze své osobní iniciativy informuje o této vesnici, ke které má svůj bližší vztah, protože sám z ní pochází. V této poválečné době nebyly zatím žádné úhledné předtisky, ale jednoduše na stroji napsané prvotní pověřovací listiny. Zároveň zde i vykonává i nový učitelský slib.
V tento den zde přebírá dva dokumenty, které jsou již předem předepsané a kde se pouze doplňuje datum, místo přidělené školy, jméno paní učitelky a současně i pověřeného správce uvedené školy ze kterých jsou patrný poválečné zmatky v nově obsazujících školách v bývalých Sudetech. Vše se odehrává pod uvedenou hlavičkou „Zmocněnec ministerstva školství a osvěty pro národní školy v Dubé“ pod číslem jednacím 1734/45 ze dne 24.IX. 1945.
Zmocněnec jí rovněž vydává potvrzení pro Místní správní komisi, že je Marie Topičová ustanovena správcem obecné školy v Sitné. Za tímto účelem jí mají být předány klíče od budovy školy a došlé poštovní zásilky.
S těmito doklady se Marie a její kamarádka vydávají autobusem z Dubé zpět směrem k Mělníku, kde v obci Želízy se jejich cesty rozcházejí. V této obci při hlavní silnici Marie vystupuje a poptává se po dalších možnostech dopravy do Sitné. Její kolegyně pokračuje do další obce Liběchova, kde i ona musí sehnat dopravu do svého cíle vesnice Ješovice, kde má ona svoji přidělenou školu. Ze Želíz Marii čeká zhruba 5 km do určené vesnice. Tímto směrem již žádné autobusové spojení neexistuje. Takže jí čeká cesta nejspíše pěšky s možností se svézt nějakým povozem.
Když se po dlouhém dnu cestování konečně dostává na místo určení je již navečer.
A tímto dnem se Marie nachází ve svém novém služebním místě v obci Sitné. Po osobním převzetí školy se zařízenou třídou se naopak zděsí svého bytu v patře školy.
Tento není nijak vybaven a Marie již pomýšlí na úmysl odříci toto umístění. Je však přesvědčována v rodině předsedy pro setrvání a o dobrých sousedských vztazích. Její příchod se ještě večer roznese po vsi a objeví se děti a někteří rodiče, kteří společně přemlouvají Marii o setrvání na místě. Je jí poskytnuta večeře a přespání v domě předsedy.
Následný den se tedy rozhodne na místě zůstat, ale přesto musí odjet zpět k rodičům pro své další osobní věci, aby zde mohla alespoň nějak fungovat. Na její návrat čekají občané s netrpělivostí a snahou jí pomoci v zařizování jejího bytu z nábytku posháněného po obci z domů odsunutých německých obyvatel.
Později doručená pověřovací listina vydaná 5.10. 1945 zmocněncem ministerstva školství a osvěty pro národní školy v Dubé se vedle příkazu k nástupu a pověřením správy školy zmiňuje o služebním příjmu, který setrvává na dosavadním příjmu obvyklým způsobem a příslušnou účtárnou. I když je tato listina vydána v Dubé 5.10.1945, přesto je adresována pro Marii, působící učitelkou v Ostředku. Tento jí opět nařizuje nástup na školu v Sitné dle přidělení Zemské školní rady v Praze. Toto tak vše legalizuje předešlé úřední listiny a slouží obvyklým způsobem hlavně pro účtárnu zemského úřadu. Po svém zabydlení postupně obchází vesnici, aby rodiče dětí seznámila, který následný den začíná pro děti školní vyučování.
První školní rok 1945 – 46 na Sitné začíná zhruba o měsíc později. Čekalo se až na příjezd nové paní učitelky. Byla to doba poválečná, plná zmatků a nových nadějí. Školské potřeby v budově žádné. Naposled se zde učilo v němčině. V obci není dosud zavedena elektřina. Pro první obživu Marie se starají sousedé, které ji nechávají za dveřmi své výpěstky a snaží se jí pobyt co nejvíce zpříjemnit, neboť mají obavu, aby zde vydržela a neutekla odtud pryč.
Děti se hned chlubí, že ač navštěvovaly německou školu, doma se učily z českého slabikáře.
Budova školy s čp. 26 stojí na návsi obce .V jejím přízemí je jedna školní třída, kabinet, suché WC a obecní místnost. V patře budovy má svůj služební byt o dvou místnostech a spíží. Z venku je k zadní části budovy přistavěn sklad pro dřevo a uhlí, které slouží pro vytápění třídy a bytu. Předsedou je seznámena se školnicí paní Tomkovou, která má na starosti úklid školy a v zimě hlavně vytápění třídy. Vyučuje se v jednotřídce kde je několik dětí v různém věkovém složení. Ve třídě se nachází učitelský stolek, lavice pro žáky, vysoká kamna, věšáky na oblečení. Děti v určený den ráno přicházejí a postupně se představují.
Z posháněného nábytku a darovaných věcí si Marie zařizuje svůj první byt svobodné ženy, řídící učitelky. Další potřebné věci pro školu zajišťuje na její přání předseda místní správní komise obce. Vždyť si příchodu nové paní učitelky moc váží. Později Marie žádá dopisem své rodiče o zaslání dalších potřebných věcí z domova. Posléze jí tak otec odesílá vlakem velký tzv. „lodní kufr“ s jejími dalšími věcmi. Ten dorazí dráhou do stanice v Liběchově a je dopraven do vesnice povozem. Tento kufr se stal trvalou součástí její rodiny a je uchován do dnešních dnů. Na boční straně kufru je doposud zachován nalepený štítek s adresou doručení: Správa obecné školy v Sitné, pošta Vidim, okres Dubá, stanice dráhy Liběchovu u Mělníka. Odesílatel Josef Topič, ředitel školy Týnec nad Sázavou 64.
Doručením této zásilky se Marii rozšířil její šatník a o další věci osobní potřeby.
Ve škole probíhá vyučování, sice ještě nejsou dostupné všechny učebnice, ale postačí zajištěná školní tabule a chuť dětí do učení. Po čase se Marii za pomoci předsedy podaří sehnat fungující harmonium, které vylepšuje začátky školní docházky hudební chvilkou a dětským zpěvem.
Marie Topičová se tak postupně seznamuje s novým prostředím této vesnice, jejími obyvateli a válečnou historií. Tak se i dozví, že tato obec nebyla od vzniku Sudet jejich součástí. K říši byla přičleněna na přání části místních německých obyvatel až 24.11.1938, kde měla ve školské budově i sídlo německá pohraniční policie. Tak se dozvídá o osvobozování této vesnice, kterou německá vojska dne 2.5.1945 opouští před strachem z Rudé armády. Ve svém úprku pohazuje zbraně, kterých se zmocňují místní obyvatelé a konají své hlídky až do příjezdu Rudé armády dne 9.5.1945, která se zde den zdržela, aby si odpočinula a další den pokračovala směrem ku Praze.
V obci byla hned ustanovena dočasná správní komise v čele s Jar. Šestákem, která řešila mezi jinými věcmi i znovuotevření místní české školy.
V republice stále panoval poválečný zmatek a muselo nastat další řešení této situace. Proto je svoláno na den 28.10. 1945 shromáždění, kde bylo ustanoveno Prozatímní Národní shromáždění, které není voleno občany. Jeho členové jsou vybrány ze zástupců politických stran. Nová republika si dělá ve státě financích pořádek. V listopadu 1945 proběhne měnová reforma. Ke zjištění finančnímu stavu obyvatelstva je vydán dekret prezidenta republiky, kterým je nařízena povinnost každého občana přihlásit své finanční pohledávky u peněžních ústavů. Protože i Marie vlastní spořitelní knížku vedenou u Městské spořitelny v Benešově a její pobočky v Týnci n. Sázavou. Z důvodu současného vzdálení Marie ze svého původního bydliště, provádí tuto povinnost v zastoupení její otec a dnem 24.11.1945 přihlášku podává.
Po válce není ani známý skutečný početní stav obyvatelstva. Doposud se čekalo, kdo se po válce domů navrátí, nebo na jiné informace o lidech přeživších válečné útrapy a německé koncentráky. Města a vesnice se snaží vnést trochu pořádku do této poválečné doby. Ke zjištění skutečného stavu a evidenci obyvatel se vydávají obyvatelstvu nové domovské listy.
I když má Marie současné působiště ve vzdáleném pohraničí, je jí vystaven v původním bydlišti „Domovský list“, vydaný dne 26.11. 1945 obcí Týnec nad Sázavou.
Blíží se první vánoce v osvobozené republice. Ve škole probíhala školní výuka a děti si společně třídu vánočně vyzdobí. Každé ráno s radostí děti přicházejí do školy, kde je vítá Marie ve vyhřáté třídě. Na začátku vyučování usedá k harmoniu a hraje vánoční písně a koledy. Děti ji doprovázejí svým zpěvem. Po takovém hezkém začátku pak pokračuje v další vyučování.
Její řádné jmenování bylo vystaveno dne 11.3. 1946, kdy byla Zemskou školní radou v Praze ustanovena řídící učitelkou s platností od 24.9. 1945 na škole Sitné.
Toto ustanovení konečně splňuje veškeré náležitosti a potvrzuje její nástup dnem 24.9. 1945 a její platové náležitosti kde činní roční plat 25 872,- Kčs + ředitelský příplatek od října 1945 v částce 1 200,- Kčs. + zvláštní přídavek od prosince 1945 v částce 3 00,- Kčs. Za roční pronájem služebního bytu ve škole je účtováno 200,- Kčs.
Za necelý rok po válce a jejího prvního bytu učitele, vybaveného převážně nábytkem po odsunutých německých obyvatelích a provedených konfiskací je nařízeno dekretem prezidenta republiky z října 1945 jeho sčítání. Touto administrací je pověřen Fond národní obnovy v Praze. Tak i Marie poctivě vypisuje všechno své současné vybavení bytu, aniž má přesně představu od koho, nebo čího domu byl k ní dopraven. K tomuto přiznání slouží i tiskopis s vydaným poučením pro všechny zletilé občany. Marie přihlášku vyplňuje dnem
1.dubna 1946.Na základě informace z poučení popisuje všechen inventář který jí byl do bytu nastěhován díky pomoci od občanů. Všechno poctivě přiznává, od každé lžičky, mísy, skříně, stolu atd. Po provedených soupisech majetku, hlavně nemovitostí a polností náležících k nim, které byly uvolněné po odsunu bývalých německých vlastníků, byly před volbami předávány jejich novým současným uživatelům přidělovací dekrety na půdu a zemědělské usedlosti od Ministerstva zemědělství ČR.Ve vsi tak bylo mnoho domů tímto úředně potvrzeno jejich přidělení již současným uživatelům těchto nemovitostí, které je se souhlasem místní správní komise začali znovu obydlovat z řad místních nebo přistěhovaných českých občanů.
V poválečné době vzniká i první pohlednice, která zachycuje vzhled obce Sitné.
V květnu roku 1946 se konaly první svobodné demokratické volby do parlamentu tzv. Ústavodárné národní shromáždění ČSR. V každé vesnici byly delegovány členové volební komise z řad politických stran. Jako nestraník byla do komise nominována i Marie a stala se zapisovatelkou. Na základě výsledků voleb vzniká nová vláda. Předsedou vlády se stává Klement Gottwald jehož komunistická strana ve volbách zvítězila.
V červnu 1946 byl národním shromážděním opět zvolen za prezidenta dr. Edvard Beneš.
Až o letních prázdninách roku 1946 přijeli navštívit Marii rodiče, aby poznali její nové působiště v pohraničí. Jejich kontakty se do této doby konali pouze poštovními dopisy.
I pro ně je dosud život Marie v tomto místě špatně představitelný, přesto, že v dopisech zdárně popisovaný. Pro ně, žijící v menším městě při využívání výhod elektrického proudu je zde život Marie pro ně již nepochopitelný. Tyto chybějící vymoženosti zde snad trochu nahrazují příjemní místní občané, kteří mají svoji novou slečnu učitelku moc rády a snaží se jí od prvních chvil jejího pobytu zde co nejvíce zpříjemnit. Své kouzlo má i zde místní krajina a její příroda. Marie pak spolu s rodiči odjíždí na prázdniny do svého minulého bydliště, kde si může konečně osobně převzít domovský list, který zde musí osobně podepsat. Kam se však již nikdy trvale nevrátí.
Život na vesnici je složitý. Jeho dění se odehrává dle polních prací a potřeb místních hospodářů. Společně pak navštěvují zábavy okolních vesnicích. K úředním jednáním správní komise s občany je využívána třída školy. K dalšímu setkání občanů dochází pouze v místní hospůdce, kam si po pracovním dnu zajdou sednout na pivo místní zemědělci, kde společně probírají potřebné zemědělské práce.
Nový školní rok 1946 – 47 již začíná správně od září. Zanedlouho dovrší Marie své třicáté narozeniny. Bude již skoro rok na svém novém učitelském místě. Kde se vedle jejího učitelského povolání dostává k prvním úkolům zajišťující chod a fungování obce.
Vedle své běžné činnosti se v obci seznamuje i hospodářem na usedlosti čp. 4, se kterým prožívá volné společné chvíle na vesnici a při pomoci v jeho hospodaření. I nový stát chce mít přehled o majetku svých obyvatel. Je vydán nový zákon č. 134/46 Sb. Na základě tohoto zákona si musí každý plnoletý občan podat „Přihlášku majetku“, neboli přiznání k dávce z majetkového přírůstku ke dni 15.11. 1945. Tento formulář tak poctivě vyplňuje 21.10 1946 i Marie a dělá si pro sebe jeho kopie. Zde však omylem uvádí svůj rok narození 1946, což zjišťuji až při tvoření těchto pamětí. Asi šlo o její omyl při opisu. Pro jeho podání musí absolvovat cestu do České lípy, kam obec Sitné doposud místně přísluší. Každé cestování na úřady je vždy velmi komplikované. Z této zastrčené obce prozatím neexistuje žádná autobusová linka. Proto vzdálenost 5 km do Želíz kde pak již projíždí autobus mezi Mělníkem a Českou Lípou. Často se tato vzdálenost zdolává pěšky, nebo si předem vyjednat s některým hospodářem, že on má tímto směrem jízdu koňským či kravským povozem. Čas tak potřebný pro zdolání těchto pěti kilometrů trvá zhruba padesát minut. Další možnost je někoho požádat o svezení na motorce, kterou má i spřízněný hospodář. Tak se dá předem dohodnout cesta ze vsi. Horší je již cesta zpáteční, kde je pouze věcí náhody se s někým svézt. Většinou se však cesta zpět absolvuje pěšky. Vyplněné přiznání odevzdává na Berní správě v České lípě dne 5.11. 1946. K podané majetkové přihlášce dostává potvrzenku.
Na přelomu let1946 – 47 se provádí celostátní akce ke zjištění skutečného stavu obyvatelstva, tzv. „soupis obyvatelstva“. Je to další nařízení, kterým se musí zabývat obecní výbory a přichází tak jeden z dalších pracovních úkolů vedle školního vyučování pro Marii.
Pro obecní osvětu a vzdělávání obyvatelstva jsou prostřednictvím Okresních osvětových rad zřizovány místní lidové knihovny. Zájem o její zřízení mají i místní obyvatelé a dle běžných vesnických praktik jsou pro jejich vedení převážně využívány místní učitelé. Tak přijde i na Marii prosba místních obyvatel, aby se tohoto úkolu ujala. Pro splnění podmínek k vedení knihovny potřebuje splnit krátkodobý knihovnický kurs, který tak absolvuje 17.11 1946 na Okresní osvětové radě v Dubé. Z tohoto kurzu dostává vystavené Frekventační vysvědčení, které ji umožňuje zastávat funkci knihovníka veřejné obecní knihovny. Opět je zde největší problém s absolvování této cesty do Dubé. Po splnění těchto podmínek Okresní rada osvětová v Dubé jmenuje dnem 5.12. 1946 Marii Topičovou knihovnicí Veřejné obecní knihovny v Sitném. Tímto vznikla a začala její dlouholetá činnost ve vedení knihovny v obci, kterou přijala vedle svých jiných povinností. Počátky zřízení místní knihovny nebyly lehké. Jako první ji předseda výboru zajistil starší šatní skříň, do které nechal zabudovat regály pro knihy. První knihy obec dostala od osvětové rady. Další knihy přinesli místní občané, které si je již předtím různě propůjčovali. Některé další knihy ji poslal i její otec. Postupně se tak množství knih rozšiřovalo.
Dnem 2.10. 1946 byl jí vydán nový platový dekret. Tento popisuje její všechna dosavadní pracovní místa od 9.5.1939 do současnosti. Je jí přiznán titul „řídicí učitelka obecné školy“ a současně nové platové ohodnocení. Za svůj první školní rok 1945 – 46 prožitý v novém vesnickém prostředí byla ohodnocena na schůzi klasifikační komise OŠV v Dubé, která se konala až dne 9.5.1947 známkou „DOBŘE“, což je ohodnoceno jako 2 stupeň z 5 stupňové kvalifikace.
K oslavám dvouletého výročí konce 2. světové války s dětmi připravuje žákovskou školní besídku, která se koná 18.5.1947 na prostranství obce, proti domu čp.3.
Po prožitých válečných rokách si děti s nadšením pilně připravují a nacvičují své vystoupení,
které oslavuje dobu nového budování naší republiky a světového míru. Marie se s nadšením a velkou péči stará o fungování místní lidové knihovny. V této době je to jediná dostupná možnost vesnického vzdělávání. A tak se snaží zajistit co nejvíce knih pro tuto knihovnu. Spolupracuje s knihovnicemi z okolních vesnic, aby si tak navzájem mezi sebou zapůjčovaly různé knižní vydání. Sama se musí i nadále v oblasti knihovnictví vzdělávat a za tímto účelem absolvuje dne 14.6.1947 další krátkodobý knihovnický kurs, na jehož základě může být potvrzena ve funkci knihovníka pro veřejné obecní knihovny v obcích do 2 000 obyvatel. Provozní řád knihovny z hlediska doby vydávání knížek však není určený. S dětmi výměnu či zapůjčení provádí po skončení vyučován. Starší děti, které již navštěvují vyšší ročníky v jiné škole se do této třídy za účelem zápůjčky knihy rády vracejí zpět v odpoledních hodinách. Stejně tak k večeru, po své práci přicházejí i obyvatelé vesnice. Stačí na paní učitelku z venku zavolat a ze svého bytu v patře školy kdykoli sejde a ráda poskytne přístup do knihovny. Ta se nachází ve skříni umístěné v rohu školní třídy. Vede se jen malá evidence v zápisu zapůjčené knihy a jejího navrácení.
S novým školním rokem 1947 – 48 dostává od OŠV v Dubé pověření, které jí dle výnosu ministerstva školství a osvěty ze dne 8.7. 1947 umožňuje rozšířit vyučování o nový vzdělávací předmět „ženským ručním pracím a domácím naukám“. Až v roce 1947 si do svého alba pořizuje snímky znázorňující její původní pěší příchod do vsi a shlédnutí školské budovy, které ji tak změnil pro celoživotní pobyt v této obci.
Dění v této vesnici plyne v běžném pracovním dnu života místních obyvatel při zemědělských pracích a chovu domácího zvířectva. Jaro a léto tohoto roku je poznamenáno velkým suchem, čímž je postiženo hlavně zemědělství. Je celostátní špatná úroda zemědělských plodin pro obživu národa.
V roce 1947 se konají první přípravy pro zavedení elektřiny do vesnice. Marie se stále více seznamuje s dalšími obyvateli okolních vesnic, snaží se rozšířit množství knih pro místní knihovnu a zapojuje se do chodu obce. O letních prázdninách roku 1947 odjíždí k rodičům do Týnce. Na jejich konci se vrací zpět do svého působiště.
V září zde tak opět zahajuje školní rok 1947 – 48. Při jeho zahájení se děti fotí ve školní zahradě, kde v pozadí je hasičská zbrojnice, která z dob německých nese název SPRITENHAUS. Ke konci roku 1947 a jeho špatné zemědělské úrodě je snahou vlády zajistit dostatek potravin pro národ. S tímto na jedné straně pomáhá SSSR hlavně dodávkami obilí. Na druhé straně je od západních velmocí nabídnut tzv. Marshalův plán s nabídkou dodávek potravin. Tato podpora od západu však nesmí být pod tlakem z Moskvy přijata. Na základě nově vzniklých zákonů a vyhlášek si Marie žádá o vyplacení osidlovacího příspěvku, který trochu kompenzuje ono nařízení, kterým byla přidělena do školy v pohraničí a změnu v jejím životě. Zemská školní rada v Praze svým rozhodnutí ze dne 22.10. 1947 přiznává nárok na jednorázový osidlovací příplatek v částce 2 400,- Kčs.
Její dosavadní přítel Stanislav Veselý, jako soukromý hospodařící zemědělec na přidělené usedlosti čp. 4, kterému je stále z důvodu zemědělské výroby dopřáváno odkladu od základní vojenské přípravy se nakonec ve věku 27 roků musí nastoupit na její krátkou prezentaci.
Tuto absolvuje u armádní posádky v Litoměřicích v období mezi 3.11.1947 – 3.1.1948.
Ke konci listopadu dostává Marie od Berní správy v České lípě potvrzení ze dne 14.11.1947, že nepřevyšuje za berní rok 1946 částku 120 000,- Kčs. a nepodléhá tak dani z majetku.
V republice se mění politická situace, která vyvrcholí únorem 1948.
Dne 20.2. podávají někteří ministři demisi a počítají s tím, že ji prezident nepřijme. Prezident však tuto demisi pod nátlakem dne 25.2. přijímá a pověřil sestavením nové vlády dosavadního předsedu vlády Klementa Gottwalda. Po jmenování nové vlády prezident Beneš odchází do ústraní. V této neklidné době je ve vesnici ustanoven Akční výbor národní fronty a Marie se stává jeho jednatelem. Z novinových zpráv se v březnu 1948 dozvídá o tragickém úmrtí ministra zahraničí Jana Masaryka.
Novým zákonem č. 95/1948 Sb. ze dne 21.4.1948, který pojednával o základní úpravě jednotného školství, který znamenal průlom v organizaci školství. Po „Vítězném únoru“ dochází ve školství ke změnám kdy se zavádí povinná devítiletá výuka. Zavádí se nový předmět politická výchova a naopak se na dobu pěti let ruší předmět psaní, což mělo za následek zhoršení vzdělávání. Marie a její školní děti se dne 9.5.1948 účastní oslavy dětského dne v Liběchově. Pro návštěvu těchto oslav musí Marie společně s dětmi absolvovat cestu tam i zpět pěšky. Autobusová linka z jejich vesnice nebyla zatím zřízena. Bylo pěkné počasí a tak této procházce nic nebránilo. Jen kluci se cestou střídali v jízdě na kole. Na oslavách tak vznikl jejich společný snímek.
Na základě zákonných podmínek Okresní Městský školní výbor v Dubé svým rozhodnutím ze dne 15.5.1948 mění a přiznává Marii od 1.7.1948 nové platové zařazení.
V létech 1948 - 49 se konečně v obci dokončuje elektrifikace. Pro občany obce je to velká změna ve způsobu jejich života a možnosti si rozsvítit své elektrické osvětlení domova.
Marie je touto změnou v životě vesnice také nadšena a díky tomuto pokroku si ke zlepšení své informovanosti s děním ve státě a světě pořizuje svůj rozhlasový přístroj. Avšak pro jeho využívání si musí zajistit rozhlasovou koncesi. Kterou si vyřizuje dne 5.5. 1948 na poštovním úřadě na Vidimi, kam v této době obec připadá. Za kolkový poplatek 20,- Kčs. jsou podmínky využíváni rozhlasu splněny. Však i pro tuto cestu na poštu je nejlépe využít pěší výšlap po cestě vedoucí lesem a hlubokým dolem nazývaný kostelní, která je tak hlavně využívána k návštěvě kostela nebo hřbitova. Opět trvá více jak hodinu. Poslechem rozhlasu se tak dozvídá o nejnovějších zprávách ve státě, které předává dál dětem během školního vyučování.
Dopisem z 31.5. 1948 jí Zemská školní rada v Praze podává zpětně informace o výši uhrazeného pojistného zaopatření ke dni 1.9. 1945.
Po zavedení elektřiny dochází ve vesnici k vybudování veřejného rozhlasu. Jeho provozem je opět pověřena Marie. Tuto novou vymoženost obce využívá k větší informovanosti obyvatel, pro přenos rozhlasových zpráv pro celou vesnici. V době svého volna pouští i hudební produkci z gramofonových desek, které zlepšují náladu všem obyvatelům. Ve školní budově je také zřízena kulturní jizba pro společné večery při poslechu večerních rozhlasových programů, které si občané oblíbili. Prostřednictvím rozhlasové zprávy se v červnu 1948 občané dozví o abdikaci prezidenta E. Beneše.
Dne 14.6. 1948 je zvolen K. Gottwald novým prezidentem našeho státu. Zákonem je přijata nová ústava Československé republiky, která je utvořena tzv. únorovým vítězstvím komunistické vlády a vše je podřízeno pod vedoucí úlohu KSČ.
V dnech 18. – 21. červnu 1948 probíhá XI. sjezd KSČ, kterým se potvrzuje nástup jejich vládnoucí strany. Závěrem sjezdu je přijato usnesení které má směřovat k budování komunismu a školská politika musí být řízena tímto směrem. Prvním tajemníkem strany byl zvolen Antonín Novotný.
O školních prázdninách roku 1948 pomáhá zemědělcům na žních za přítomnosti svého budoucího manžela.
V září začíná nový školní rok 1948- 49. Rozhlasovým vysíláním se dne 3.9. 1948 občané dozvídají o úmrtí bývalého prezidenta E. Beneše. Podle zaběhlého standartu je ke konci roku prováděno posuzování a hodnocení, které musela potvrdit podpisem a vrácení opisu zpět.
Na konci roku 1948 dostává své kvalifikační ohodnocení známkou „DOBŘE“, který je jako druhý stupeň za známkou „velmi dobře“.
Od 1.2. roku 1949 je zrušen správní okres Dubá a obec Sitné nově připadá do správního okresu Mělník. A tak i místní škola přechází v průběhu školního roku pod správu Odboru školství a kultury rady ONV Mělník.
Marie se tak po čase seznamuje s vedoucími úředníky tohoto odboru, kteří následně provádí osobní návštěvu této školy a účastní se jejího praktického vyučování.
Jako jedna z hlavních zpráv rozhlasového vysílání a následné propagace v tisku je informace o založení Rady vzájemné hospodářské pomoci, která byla založena 5.1. 1949 v Moskvě. Měla být společnou cestou rozvoje socialistických států a jejich převahu nad západem.
Pod správou okresu Mělník jsou v březnu 1949 předávány místním zemědělcům úřední přídělové listiny vydané Ministerstvem zemědělství – Národní pozemkový fond k usedlostem, které byly obyvatelům obce již dříve přiděleny po odsunutých německých obyvatelích.. Koncem června 1949 končí školní rok, který přinesl mnoho změn ve škole i na vesnici. Připojením k okresu Mělník se tak mění i místo poštovního úřadu . Obec tak nově spadá pod poštu v Liběchově. MNV Sitné nově spadá pod správu ONV v Mělníku a s tím jsou spojené i všechny úřední věci obyvatel. V období přechodu obce pod novou správu ONV Mělník je Marii vydáno „Osvědčení o československé státním občanství“ dne 30. srpna 1949.
Ve stejném působišti začíná pro Marii i další školní rok 1949 – 50. V průběhu léta 1949 si může konečně dopřát něco nového do svého bytu. Rozhodne si pořídit nové matrace do dvou postelí a gaučovou soupravu. Tuto zakázku si dle dochovaného účtu objedná u Václava Hyky, sedláře a čalouníka v Liběchově. A v průběhu roku na ně spoří a skládá postupně zálohy.
Její první vklad do svého bytu tak činil částku přes 12 000, Kčs a ke konečnému vyrovnání došlo dne 25.11.1949.
K 1.3. 1950 je prováděno národní sčítání počtu obyvatelstva, jejich domů a bytů, které mělo prokázat nastalé změny v populaci po 2. světové válce a odsunu Němců. V březnu 1950 si nechává Marie dělat nový občanský průkaz a ze starého si může ponechat pouze svoji fotografii, kterou si zakládá do svého alba.
V létě roku 1950 jsou nové volby do MNV. Zvolení členové se skládají opět ze zástupců politických stran v obci. Jediní nepolitičtí členové výboru je M. Topičová, řídící učitelka a St. Veselý, zemědělský rolník. Postupem měsíců má Marie na starosti mnoho úkolů v činnosti tohoto výboru a časem se tak stává jejím jednatelem. Rok 1950 probíhá ve znamení mnoha politických událostí a soudních procesů . Prostřednictvím novin a rozhlasového vysílání jsou obyvatelé informováni o procesu s M. Horákovou a jiných soudních procesech s tzv. „nepřáteli země“, které jsou falešně vytvářeny vládní mocí. Jako svobodná učitelka si mohla v pozdějších letech část prázdnin využít pro svoji rekreaci a pro zbytek prázdnin její cesta vždy směřovala k rodičům, kam se vždy ráda vracela. Zde Marie diskutuje s otcem o probíhajících událostech tohoto období. Není žádnou členkou politické strany a jen s otcem si vytváří svůj náhled na dění ve státě.
Za převzatý bytový inventář v roce 1945 a sepsaný v roce 1946 jí byla až v roce 1950 vypočítána jeho zůstatková hodnota, která musela být Národnímu pozemkovému fondu uhrazena. Tento inventář byl ohodnocen na částku 1 494,- Kčs. Marie tak tuto částku zaplatí a uschovává si poštovní ústřižek od složenky. Část prázdnin v roce 1950 prožívá s kamarádkami ze studijních dob v Praze, kdy se tentokrát vydaly za poznáváním krás slovenské přírody ve Vysokých Tatrách. Tam vznikají i jejich společné snímky.
Po prázdninách začíná v září i nový školní rok 1950 – 51.V tomto školním roce se dočká další změny v jejím pracovním postupu a s ním spojené i finančním ohodnocení, které bylo rozhodnutím KNV v Praze ze dne 8.11.1950 čímž byla zařazena do II. pracovní třídy s pevným platem 3. stupně. K této změně došlo na základě svých odpracovaných let ve školství, kdy k 31.3.1950 měla odpracováno 14 roků, 5 měs. a 7 dnů.
Život na vesnici a v její škole plyne a pokračuje ve stejném životě i následujícím školním roce 1951 – 52. Dění ve státě nikterak nemění jejich běžný vesnický život. Vesnice a její zemědělství se hlavně stará o obživu národa.
Do vesnice proniká i snaha přibližování venkova k městu. Od 19.5. 1952 zahajuje provoz místní autobusová linka Březinka – Mělník, která má občanům zajistit lepší dostupnost města a školákům lepší možnost pro docházku školy druhého stupně v Liběchově. Všichni vymoženost zřízené autobusové dopravy nadšeně uvítali a následně si zde svépomocí vybudovali autobusovou čekárnu.
Život Marie na vesnické škole tak pokračuje i v dalším školním roce 1952 – 53.
Krátce po jeho zahájení odjíždí o jednom říjnovém víkendu ke svým rodičům, kde se schází celá rodina naposledy v domku, který musel být následně zbourán kvůli nové výstavbě továrny v Týnci. Po tomto setkání se zpět navrací do své vesnice kde plně věnuje školnímu vyučování a vedení místní knihovny. Z velkým nasazením se věnuje fungování a další činností místního úřadu jehož je jednatelem.
V lednu roku 1953 se žení Zdeněk, nejmladší bratr Marie, kterému již je 27 roků.
Svatba probíhá v Plzni a Marie nemá možnost ze svých povinností uvolnit a svatby se účastnit. Ze svatby má na památku ve svém albu pouze foto novomanželů. Po této svatbě zůstává jen Marie z rodiny Topičovy a ve věku 36 let stále neprovdaná..
V březnu roku 1953 umírá prezident K. Gottwald a v SSSR stejného roku rovněž J.V. Stalin. V obci je roku 1953 znovu utvořen Akční výbor národní fronty, který je složen ze zástupců KSČ, MNV, SČSP, spolku myslivců, členů sdružení Jednota a zastoupení školy čímž je opět Marie Topičová.
Novým prezidentem Československé republiky je 25.3. 1953 zvolen Národním shromážděním Antonín Zápotocký.
V naší republice proběhne dne 1.6. 1953 peněžní reforma, která postihla mnoho občanů pro znehodnocení jejich finančních úspor. Je zavedena nová měna v poměru 1,- Kčs rovnající se původním 5,- Kčs. Touto změnou ve finanční politice státu končí školní rok a nastávají prázdniny. První pár červencových týdnů prožívá Marie u rodičů. Pak se navrací do svého bydliště, kde jí čekají pracovní povinnosti na místním úřadě.
V srpnových dnech od 9. – 22. srpna 1953 si dopřála Marie rekreaci ve Špindlerově Mlýně.
Školní rok 1953 – 54 je opět zahájen. Probíhá již ve stejném pořádku a výuce. Každým rokem se jen mění počet žáků, kteří do školy nastupují a počtem žáků školu končících.
Den 25.2. 1954 je slavný den pro všechny obyvatelé republiky. Československá televize zahajuje své pravidelné vysílán. Obec se posléze rozhodne zakoupit první obecní televizor s malou obrazovkou a prostřednictvím zvětšovací pomůcky, která se postavila před obrazovku mohlo televizní pořady sledovat společně více lidí a byl to další důvod pro společné posezení obyvatel v kulturní jizbě této obce. Její provoz měla na starosti opět Marie. Před koncem školního roku se dne 16.5. 1954 konají volby do MNV, ONV a KNV. Po volbách se dne 1.6. 1954 koná ustavující zasedání zvolených členů MNV. Zde je Marie Topičová zvolena za tajemníka Místního národního výboru. Touto funkcí Marii přibývá mnoho dalších úkolů a povinností. Jednalo se hlavně o rozdělování potravinových lístků a šatenek. Rozpis dodávek pro jednotlivé zemědělce a jiné úřední povinnosti. Škole se i nadále věnuje a vyučování probíhá v běžném již léty zaběhlém systému. Prospěchem svých žáků je velmi spokojena. Před jeho ukončením školního roku jim tak za odměnu připravuje jejich první školní výlet. Je naplánována návštěva Prahy, hlavního města, která pro děti byla dosud nepředstavitelná. Součástí je i návštěva pražské zoologické zahrady. Zde si děti poprvé na živo seznámí se zvířaty, které pochází z dalekých krajin světa. Z této návštěvy je pořízena i jejich pamětní fotografie, kterou si Marie opět uschovává ve svém albu.
Po školních prázdninách se opět zahajuje nový školní rok 1954 – 55. Pro uschování na památku si Marie opět pořizuje fotografie dětí, které nastupují do 1.třídy tohoto školního roku. Po začátku školního roku již neodmyslitelně patří přicházející její narozeniny a návštěva Mělnického vinobraní konané 26.9. 1954. Zrovna tak si všechny školní dětí fotí pod památnou lípou na návsi obce , čemuž přihlíží i někteří rodiče dětí. Své fotografie již léta ukládá na památku do svého alba.
V průběhu 60. let se ve školství mění vyučující předměty. Školní vyučování je rozšířeno o předměty hudební výchovu, pracovní a výtvarnou výchovu. Zavádí se výuka ruského jazyka a tělocviku.
Jako spása národa a socialistických zemí před západními mocnostmi je propagována vojenská aliance „Varšavská smlouva“, která byla uzavřena 14.5. 1955.
Ve školském prostředí se musí žákům vysvětlovat, že je to jediná možnost pro zajištění svobody národa a socialistického společenství před možnou další světovou válkou.
V pozdějších letech se zakládá i kronika Obce Sitné. Události v ní zapsané se zpět navrací do doby konce 2. světové války. Zápisy jsou schválené Radou MNV Sitné dne 14.3. 1955.
V této kronice Obce Sitné se o Marii Topičové dozvídáme toto:
- Do české školy pak nastoupila v roce 1945 jako učitel Marie Topičová, která
toto místo až do dnešního dne k úplné spokojenosti občanů zastává.
- V roce 1948 je utvořen Akční výbor národní fronty jehož jednatelem je
bezpartijní Marie Topičová, učitelka místní školy.
- V roce 1952 zvolena jednatelkou MNV.
- V roce 1953 je znovu utvořen Akční výbor NF, jehož členové po jednom
zastupují jednotlivé strany a sdružení v obci.
Za správu školy je Marie Topičová.
- Dne 16.5. 1954 jsou volby do MNV, ONV a KNV. Po volbách je 2.6.
ustanovující schůze nového MNV. Marie Topičová je zvolena za tajemníka.
- V roce 1956 je M. Topičová odměněna knihou za vzornou údržbu kulturní
jizby.
- Dne 1.4. 1957 je Marie Topičová vyznamenána za vzornou učitelskou práci a
pomoci v činnosti MNV je jí ONV ke dni učitelů udělena medaile učitele
národa Jana Amose Komenského. Blahopřejí občané.
- Po volbách v roce 1957, konané dne 19.5. jsou nový členové zvoleného výboru,
jejich členové zastupují politické strany v obci..
Bezpartijní členové jsou pouze Marie Topičová a Stanislav Veselý.
Vedle svých všech úředních povinností si Marie najde o prázdninách pár dní pro svoji odpočinkovou rekreaci. O prázdninách roku 1955 si Marie dopřála rekreaci na Velké Úpě, která byla předem naplánována s kamarádkami a svými známými ze studijních let.
Zde si společně zapomínají na svá studijní léta a pak vypráví o svém novém životě a prožitých událostech v nové době Československého státu.
Školní rok 1955 – 56 začíná Marie na stejném místě a ve stejné škole. Ano je to již 10. školní rok, který zahajuje v obci Sitné, kam směřovala její poválená umístěnka. Byla jedna z těch povolaných učitelů, kteří měli pomoci s obnovou československého školství v novém poválečném státě při vzdělávání českého národa a jeho obyvatel v pohraničí.
Svatby svého bratra se Marie nemohla z pracovních důvodů zúčastnit. Po necelých třech roků se však již účastní křtin nového potomka v tomto manželství. Při této oslavě se v Plzni dne 15.10.1955 schází skoro celá rodina.
Ke konci roku 1955 dostává sdělení o novém platovém tarifu platného od 1.ledna 1956.
Na tomto rozhodnutí Odboru pro školství a kulturu rady okresního národního výboru v Mělníku je titulována „Vážená soudružko“ , který přinesla nová doba státního zřízení.
Nebyla členkou žádné politické strany. Takovéto nové titulování se musí vyžadovat k oslovování i od žáku školy.
V zimě roku 1956 dopřává dětem i během školního vyučování radosti z napadaného sněhu a jejich sáňkování. I to ke škole patří. Trochu pohybu a společné radosti je zachyceno na snímcích.
Pro velké nadšení z loňského školního výletu je naplánován opakovaný výlet do Prahy.
Po loňské návštěvě, kdy děti doma vyprávěly o svých zážitcích a zvířatech, které zde poznaly je všeobecné přání návštěvu opakovat. Ten se uskuteční v květnu, v období, kdy jsou na vesnici již provedené potřebné jarní zemědělské práce a nastává doba uvolněnější v zemědělství. Aby se tohoto výletu mohli účastnit s dětmi i jejich rodiče a občané obce. Pro některé občany je to rovněž první návštěva Prahy a její ZOO. Zde opět vznikne i památeční fotografie. I během školních prázdnin roku 1956 si Marie měla s dětmi co říci a těšila se na setkání s nimi, které je rovněž zachyceno na uložených fotkách. O těchto letních prázdninách se musela Marie také zúčastnit prázdninového kurzu učitelů, který se konal v Poděbradech v červenci 1956.V tomto kurzu byl učitelům vysvětlován nový směr vyučovací metodiky v socialistickém státě a vzdělávání národa. V polovině trvání tohoto kurzu posílá Marie rodičům pohled s poděkováním za doručené peníze a oznamuje dobu svého návratu k návštěvě rodičů. I zde si děvčata své volné chvíle mezi školením využívala procházkami v přírodě a lázeňském městě, což je opět zachyceno na snímkách.
Školní rok 1956 – 57 zahajuje již v zaběhlém režimu a systému těchto jednotřídních vesnických škol. Žáci takové třídy jsou zde společně vyučování ve výuce 1. až 5. ročníku základní školy. Zakrátko po zahájení školního roku je již Marii čtyřicet let, je dosud svobodná a svůj život prožívá školou, činností MNV a fungování místní knihovny. Již nenávratně patří k této obci a jejímu dění. Do vesnice také přijíždí profesionální fotograf a na prostranství před školou je pořízená první společná fotografie dětí s paní učitelkou.
Rozhodnutím ONV v Mělníku ze dne 1.10. 1956 Marii oznámen výměr o převodu do nových platů. Tímto jí je uznána doba odpracována ve školství v délce 20 roků, 10 měsíců a 7 dní. Za toto jí náleží základní plat 5.platového stupně ve výši 1 530,- Kč měsíčně.
Výuka v novém školní roce musí probíhat v nastavených směrnicích z minulých let o socialistickém školství a vzdělávání národa. Ke konci měsíce října se však po republice roznáší zpráva o vznikajících nepokojích v Maďarsku, kde studenti propagují konec nadvlády komunistické moci, žádají svobodné volby bez státní cenzury. Tyto nepokoje pak vyvrcholí 23.10. 1956 v protikomunistickou revoluci. V našem státě byla označována jako kontrarevoluce nespokojených protisocialistických živlů, která byla s přispěním SSSR nakonec přes krveprolití potlačena a nastolena nová tamní vláda. Události v Maďarsku vzbudily u některých občanů ohlas v očekávání a v naději pro změnu politické situace ve státě. Avšak u členů našeho mocenského aparátu vyvolaly neklid v jejich řadách a obavy k možné změně v nastoleném směru vývoje našeho státu. V této neklidné době končí rok 1956 a začíná nový rok 1957 a na vesnickém dění nedochází k žádným změnám.
Dne 1.4. 1957 je Marie na shromáždění ONV Mělník oceněna za práci ve školství medailí J.A. Komenského k příležitosti dne učitelů, který je slaven dne 28.3., dnem narození muže označovaného jako „učitele národa“. Velikonoce roku 1957 Marie prožívá u svých rodičů, kam se sjede celá rodina. Z pořízených fotek z jejího příjezdu je zachycen radostně nadšený i jejich pejsek, který ji dlouhá měsíce neviděl.
Volby do MNV probíhají dne 17.5. 1957 a probíhají na obecní místnosti v budově školy. Marie je členkou a zapisovatelkou ve volební komisi. Po volbách Marie pokračuje v činnosti tajemníka MNV v Sitné a z touto funkcí je spojeno mnoho jednání, která se konají v říjnu tohoto roku za účelem předávání hospodářství jednotlivých zemědělců do zde založeného hospodářství pro Státní statek Mělník. I o těchto prázdninách se musí účastnit zdokonalovacího kursu vesnických učitelů, konaného opět v Poděbradech v období mezi 1.- 13.7. 1957 Po absolvování nařízeného kurzu se pro zbytek prázdnin opět navrací k rodičům do Týnce, kde s otcem probírá nové výukové směry a informace získané na tomto kurzu.
Zpět se vrací až pár dnů před zahájením školního roku 1957 – 58, aby si vše řádně na jeho zahájení připravila. Školní rok je zahájen a probíhá vyučování. Jako každý školní rok ze třídy odešli absolventi 5. ročníku a jejich další ročníky navštěvují ZDŠ v Liběchově. Do školy přicházejí nový žáci 1. ročníku. Dne 27. září 1957 společně s paní Lunákovou a jejíma chlapci navštěvuje Mělnické vinobraní.
Z veřejných sdělovacích prostředků se dne 13.11. 1957 občané dozvídají o náhlém úmrtí prezidenta Antonína Zápotockého. Novým prezidentem je dne 19.11. 1957 zvolen Antonín Novotný. Jeho volba je pro sedmileté období a v řadě je třetí komunistický prezident našeho státu. Bude to nové období státu a jeho občanské společnosti. Zemědělci jsou nuceni vstoupit do státních statků nebo JZD. Na konci roku 1957 se Marie rozhodne uzavřít manželství se Stanislavem Veselým, který po předání svého hospodářství do Státního statku Mělník, hospodářství Sitné se stal jeho zaměstnancem. Sňatek byl uzavřen dne 30.12. 1957 na úřadě MNV Liběchov. Tímto se ze svobodné Marie Topičové stává vdaná žena Marie Veselá.
Končí tak období svobodné slečny učitelky.
