Začátky učitelování po válce

Doba po 2. světové válce v bývalých Sudetech.

Příběh ženy, slečny učitelky, které byla nařízeným přípisem Zemské školní rady v Praze

vybrána k budování pohraničí po 2.světové válce při osidlování bývalých Sudet.

Její vyprávění tak poznamenal kronikář z Obce Želízy takto:

Jak jsem začínala v Sitné ! (fotografie k článku doplněny z alba Marie)

Školní rok 1945 – 46 jsem začala jako výpomocná učitelka v Ostředku v benešovském okrese.

Po třech týdnech vyučování jsem však obdržela přípis, že jako svobodná jsem ještě s jinými byla vybrána budovat české pohraničí a abych se hlásila na okrese Dubá.

S kolegyní jsme se tedy vypravily do neznáma. Po delším cestování (pravidelné autobusové linky ještě nejezdily) jsme dorazily do Dubé na Okresní školní komisy a vyhledali okresního školního inspektora Mestenhausera. Ten nás radostně přivítal, podal ruka a pronesl: „Víte paní kolegyně. Dubsko je kraj Bohem požehnaný, ale lidmi opomíjený“. A hned jestli bych šla do Sitné, že na okrese je nějaký Kubišta, kterému velmi leží na srdci tato ves, protože odtamtud pochází. Hned po předepsaném složení slibu jsem se šla k tomu přímluvci za Sitnou představit.

Od toho jsem odcházela s ujištěním, že už tam na mě čekají a že i nábytek je pro mě připravený.

Že tam však ještě není zavedena elektřina, to mi vůbec neřekl. Ta druhá kolegyně dostala Ješovice a tak jsme společně odjížděli z Dubé jako řídící učitelky.

Vystoupila jsem v Želízích a podle rady pana Kubišty jsem se ptala v hostinci na nějaký povoz ze Sitné. Protože v té době jezdili Siteňáci s cukrovkou na nádraží, dočkala jsem se. Na voze taženém voly jsem se dodrncala až na Šitol. Potom jsem musela jít pěšky, protože dotčený hospodář jel ještě na pole pro řepu.

Vesnička byla tichá a jednopatrová budova školy mi hned padla do oka.

Na návsi pod památnou lípou jsem viděla několik dětí v plátěných šatech s kožešinovými čepicemi na hlavách.

Na moji otázku: „Kde bydlí pan předseda ?“ jsem uslyšela:“Was ?“ Nerozuměli mi. Byly to děti tzv. národních hostů, němců z Rumunska, kteří na Hitlerovu výzvu chtěli dojet do Německa, ale už to nestihli. Zůstali pracovat u zdejších hospodářů až do odsunu. Pracně jsem tedy hledala v paměti až jsem řekla: „Burgermaister“ a děti hned ukázaly dům do kterého jsem rázně vešla.

Když jsem se představila domácí paní, řekla mi: „že je Jarka ještě na poli“ (rozumí se pan Šesták) a dala mi klíče od budovy, abych si ji zatím prohlédla. Třída v přízemí byla čistá, uklizená, lavice seřazené, stolek a židle přichystané. Jen začít. Bylo to 24.9. 1945. V prvním poschodí byl byt učitelky. Pokoj, kuchyň, spíž a chodba byly prázdné, pusté v kuchyni stál starý rezavý sporák. No hrůza. A ke všemu ještě nebyla elektřina !! Vrátila jsem se do třídy, sedla na stolek a rozbrečela se. Když jsem se uklidnila, rozhodla jsem se, že tu nezůstanu. Vrátím se do Dubé a toto místo odřeknu! Když jsem to takhle řekla předsedovi, stará paní mě ujišťoval, že mi tady nebude zle, že si zvyknu. Mezi tím se přiloudaly české děti a chlubily se, že si tajně četly ve Slabikáři, protože musely chodit do školy, kde se vyučovalo německy.

A když přišel předseda a ještě jiní sousedi, už jsem na „dezerci“ nepomyslela.

Dobře jsem se navečeřela a vyspala se na výminku u Šestáků.

Druhý den jsem odjela domů pro peřiny a svoje svršky. Když jsem se vrátila, už na mě čekali a začalo stěhování nábytku a zařizování bytu“paní řídící“. Do rána byl za dveřmi i dar, pytel brambor a mrkve. Začátky nebyly lehké, špatné pomůcky, obrazy skoro žádné, knihy, sešity, potřeby pro děti shánět jak se dalo.

V obci byla ustanovena místní správní komise, která schůzovala ve třídě při petrolejce nebo karbidové lampě. Já jsem se tak stala neplacenou, později volenou členkou pozdějšího místního národního výboru a pracovala jako tajemnice až do roku 1964, kdy nás převzal MNV v Želízích. Poštou a četnickou stanicí patřila naše obec do Vidimi až do roku 1949, kdy byl okres Dubá zrušen a část okresu připadla k Mělníku. Od té doby máme poštu v Liběchově.

Jako tajemnice jsem měla práce dost. Rozdávání potravinových lístků a šatenek, rozpis dodávek pro jednotlivé zemědělce a jiné úřední povinnosti.

V létech 1948 – 49 se konečně v obci elektrifikace. Pak se zařizoval místní rozhlas, do kulturní jizby ve škole byly pořízeny stoly a židle a první televizor v obci s malou obrazovkou. Zařizovala a doplňovala se obecní knihovna, ustanovila se Jednota požární ochrany a zřízena prodejna Jednoty. Svépomocí byla postavena autobusová čekárna a vyjel první autobus.

To všechno v létech 1948 - 19 66.

Mohu plně potvrditi, že v naší obci byly vždycky přátelské sousedské vztahy, lidé k sobě více lnuli, pomáhali si a nezáviděli si. Společně se chodilo do sousedních vesnic na taneční zábavy, do divadel a podobně.

Teprve od doby kdy tu byl zřízen státní statek, se poměry změnily. K pracovníkům z místa přibyli cizí lidé, kteří tu dřívější pohodu, která tady byla, značně narušili.

V pozdějších letech se zakládá i kronika Obce Sitné. Události v ní  zapsané se zpět navrací do doby konce 2. světové války. Zápisy jsou schválené Radou MNV Sitné dne 14.3. 1955.

V této kronice Obce Sitné se o Marii Topičové dozvídáme toto:

- Do české školy pak nastoupila v roce 1945 jako učitel Marie Topičová, která toto místo až do dnešního dne k úplné spokojenosti občanů zastává.

- V roce 1948 je utvořen Akční výbor národní fronty jehož jednatelem je bezpartijní Marie Topičová, učitelka místní školy.

- V roce 1952 zvolena jednatelkou MNV.

- V roce 1953 je znovu utvořen Akční výbor NF, jehož členové po jednom zastupují jednotlivé strany a sdružení v obci Za správu školy je Marie Topičová.

- Dne 16.5. 1954 jsou volby do MNV, ONV a KNV. Po volbách je 2.6. ustanovující schůze nového MNV. Marie Topičová je zvolena za tajemníka.

- V roce 1956 je M. Topičová odměněna knihou za vzornou údržbu kulturní jizby.

- Dne 1.4. 1957 je Marie Topičová vyznamenána za vzornou učitelskou práci a pomoci v činnosti MNV je jí ONV ke dni učitelů udělena medaile učitele národa Jana Amose Komenského. Blahopřejí občané.

- Po volbách v roce 1957, konané dne 19.5. jsou nový členové zvoleného výboru, jejich členové zastupují politické strany v obci. Bezpartijní členové jsou pouze Marie Topičová a Stanislav Veselý.

.