Článek
Životní osudy jedné paní učitelky
z knihy: Život Marie aneb vzpomínka na mamku.
Kapitola IV. Učitelování a život v manželství.
Do nového roku 1958 vstupuje Marie jako provdaná žena a se svým manželek žijí ve služebním bytě školy na Sitné, kde prožívala své nové poválečné učitelské povolání. Pro občané vesnice není uzavření jejich manželství žádná novinka, vždyť už jejich známost a náklonnost trvá více jak deset let, a jen poválečné dění a zaneprázdněnost spjatá s jinými úkoly obce, oddalovalo jejich úřední potvrzení uzavření manželství Nakonec nadešla klidné zimní období a mohl se uskutečnit jejich sňatek na MNV v Liběchově.
Svatba proběhla v malém okruhu rodičů Marie a příbuzných Spoluobčané z vesnice jim ke sňatku poblahopřáli a život plynul dále v zaběhlém chodu vesnice.
Po uzavřeném manželství si Marie musí zažádat o nový občanský průkaz a pořizuje si za tímto účelem novou fotografii. Při pečlivosti Marie v ukládání všech svých dokumentů, není známo, proč není nikde uložen orginál oddacího listu. O jejích uzavřeném manželství je pouze potvrzení MNV ze dne 20. července roku 1959, které bylo úředně ověřeno na poštovním úřadě v Liběchově dne 31.7. 1959.
Školní vyučování stále probíhá v již zaběhlém režimu politického dění v republice.
Politické vedení našeho státu se připravovalo na svůj XI sjezd KSČ. Do podvědomí lidí se dostali informace ze XX. sjezdu KSSS, který přiznal zločinnost Stalina v SSSR.V období mezi 18.-21. červnem 1958 probíhá XI. sjezd KSČ, kde je zvolen jeho 1.tajemníkem Antonín Novotný, současný prezident našeho státu.Vedoucí strana ve státě je KSČ, která ve svém sjezdovém usnesení se nadále zaměřila na dovršení budování socialismu v Československé republice v duchu generální linie výstavby socialismu přijaté stranou v roce 1949. Tímto postojem se musela i nadále ubírat školská výuka, která měla propagovat budování socialismu v republice. Na vesnických školách se však tato strategie moc neřešila, přestože ve vedení obce byli zástupci komunistické strany.
Z prvního společného výletu dětí a občanů do Prahy v roce 1956 byli všichni nadšeni a stále na něj vzpomínali. Žádali po Marii, aby připravila nějaký další společný výlet.V obci již funguje státní statek, který vznikl zabráním majetku pana Vraného. Do tohoto vstoupili na konci roku 1957 poslední místní drobní zemědělci a předali do jeho užívání své polnosti. K tomuto kroku byli hlavně nepřímo donuceny povinnými dodávkami zemědělských produktů pro stát, které byly rozdílné pro sedláky a družstva.
Předáním si tak mohli konečně dopřát v létě trochu odpočinku a došlo na uskutečnění společného vesnického výletu. Tento je zaznamenán na společné fotografii dne 6.7. 1958 z Moravského krasu – Macochy.
Školní rok 1958 – 59 Marie zahájí, avšak po čase je ve vyučování a vedení školy zastoupena dočasným učitelem, neboť je v očekávání narození svého potomka.
V říjnu Marii navštíví její mamka, která jí ještě před narozením potomka předává potřebné informace a pomáhá s přípravou na období mateřství. Společnost jim prozatím dělají jenom jejich psi, což dokládají dobové snímky.
Zhruba po roce manželství se jim narodil dne 14.12. 1958 syn Stanislav.
Jen z jejího vyprávění je známá skutečnost, která proběhla večer před porodem. V předvečer narození byla v bytě sama, kdy manžel prožíval mysliveckou poslední leč v hospůdce obce Tupadly. Marii postihly porodní bolesti a tak se rozhodla přivolat sanitku telefonem, který byl jediný v kanceláři státního statku. Klíče této kanceláře měl manžel naštěstí doma. Tak učinila a vrátila se domů a pak s taškou usedla na schody před školou a čekala na příjezd sanitky. Vše zdárně dopadlo a po ránu byl syn v mělnické nemocnici na světě.
Sice je v této době cestování složité a dlouhé, ale i tak se Marie rozhodne jet o prázdninách roku 1959 se synem, kterému je 7 měsíců navštívit své rodiče do Týnce nad Sázavou.
V září roku 1959 se Marie s manželem jedou podívat na mělnické vinobraní, jehož návštěva patří již k zaběhlé tradici občanů ze širokého okolí Mělnicka. Pro tentokrát bez synka, kterému ještě není ani rok a zřejmě by z toho neměl ani rozum. Lépe je mu v péči jeho starší sestřenice Jindřišky.
Po krátké mateřské dovolené se Marie vrací do koloběhu školního vyučování. V péči o malého synka jí pomáhala neteř jejího manžela Jindřiška Vinařská, která má již ukončenou školní docházku a je ochotná pomáhat s hlídáním synka. Jen o přestávkách školního vyučování Marie odbíhá do patra školy, svého bytu aby se podívala jak den u nich doma probíhá. Při oslavě 1. roku syna se jede celá rodina vyfotografovat do města Mělníka.
Svůj život tak Marie prožívá ve škole a další prací v činnosti MNV a potřeb občanů.
Její manžel pracuje v zemědělské činnosti při místním státním statku. Vedle toho se věnuje i své zálibě v myslivosti a fungování tohoto místního spolku.
Marie má plno úřední práce ve funkci tajemníka MNV, svého učitelského povolání a vedení místní lidové knihovny. V obci bydlí i matka jejího manžela, která ji spolu s Jindřiškou v době, kdy Marie má školní vyučování, nebo jiné povinnost pomáhá s péči o Standika.
V tomto vesnickém životě pokračuje Marie ve vedení školy i po další léta při starostech o rodinu a činnosti v národním výboru pro blaho občanů této vesnice.
Opět začíná nový školní rok 1959 – 60. Průběh školní výuky pokračuje v již nastaveném směru vzdělávání z minulých let po únoru 1948. Vesnické prostředí a jeho hospodářství má splňovat představu kolektivního socialistického zemědělství a správného vedení zřízeným státním statkem.
Před plánovanými obecními volbami probíhá mezi občany častá diskuze, hlavně při posezení u piva v hospůdce. K činností dosavadního výboru nemají občané žádné zásadní připomínky, a tak se očekává že i další fungování MNV a nové volby nezmění situaci v této vesnici. Občané vesnice se hlavně starají o své zemědělské práce, která má hlavně zajistit dostatek potravin pro obživu národa a nemají mnoho času se věnovat dění ve státě. Politické dění se odehrává hlavně v městech a na schůzích dělníků v továrnách a jejich zástupců v politických funkcích.
Volby do MNV se konají dne 12.6.1960 v klidné politické době a nepřinášejí pro Marii žádnou změnu. Po volbách se stává opět členkou MNV v Sitném, čím tak pokračuje její mimoškolská činnost v rámci obce a správného fungování jejich úřadu. Po volbách se ve státě a její politice připravují a plánují závažné změny ve směru vedoucí úlohy v řízení pod vedením KSČ.
V červnu 1960 Marie jede do Prahy, kde se spolu s její rodinou účastní vysokoškolské promoce svého bratra Zdeňka. Po promoci jsou společně vyfoceny před Karlovou univerzitou. Pak už je jen čeká společný oběd, který na oslavu pořádá jejich otec.
Národní shromáždění dne 11.července 1960 přijalo novou ústavu, podle které v tento den vznikla Československá socialistická republika. Od této doby se naše ČSSR prohlašuje za socialistický stát.Ve státním znaku naší republiky, kterým byl lev s korunkou došlo ke změně. Zažilo se pojmenování této změny: „lva ostříhali a sebrali mu korunu“. Místo ní se nad jeho hlavou objevila pěticípá hvězda, znázorňující socialismus.
Další život Marie a její rodiny se odehrává při již zaběhlém chodu školy a činností MNV. Zdrojem obživy rodiny jsou z části doma na zahrádce vypěstované plodiny a chov domácího zvířectva, jako králíků, slepic a jiné drůbeže. O tyto práce a starosti se s manželem společně stará i Marie. Při péči o syna jí stále pomáhá neteř a někdy pohlídá i babička.
Po prožitém klidném létu začíná školní rok 1960 – 61.Jako vždy po začátku školy má Marie své narozeniny. Pak přijde na řadu společná návštěva mělnického vinobraní. Zde tak začíná tradice, kde jsou pravidelně pořizovány společné fotografie rodiny z tohoto vinobraní. Její manžel stále pracuje v zemědělství při hospodaření statku na Sitné.
V roce 1960 je ke statku připojeno i zemědělské družstvo v Tupadlech. Mělnickému státnímu statku tak vzniklo jeho nové hospodářství. Jeho vedením byl pověřen manžel Marie. Pro vzdálenost tohoto hospodářství je mu k dojíždění přidělen jezdecký kůň. Na tomto každé ráno manžel ze vsi odjíždí a později večer, po prožitém pracovním dnu se zpět navrací k rodině.
V době příznivého počasí ho Marie spolu se synem radostně vyhlíželi a čekali až z dálky uslyší blížící se klapot koňských kopyt na silnici.
Celosvětové společenství se dne 12. dubna 1961 dozví o úspěchu SSSR, který uskuteční první vzlet do vesmíru kosmickou lodí Vostok 1 a provede oblet naší zeměkoule po oběžné dráze. Prvním kosmonautem je J. Gagarin. Jde o nový úspěch lidstva při poznávání vesmíru.
Tato událost se ve školním prostředí musí hodně propagovat. Před koncem školního roku, v červnu 1961 nastává situace, že už nemůže nadále počítat s pomocí v péči o syna od Jindřišky. Je tím přiměna dát ve školní práci výpověď. Nejsou jiné možnosti jak dítěti zaopatřit jeho celodenní hlídání a péči. K žádosti o výpověď z důvodu péče o dítě přikládá Marie i potvrzení MNV. Je s největší pravděpodobností, že jejím zrušením pracovního poměru ve školství dojde i k uzavření této školy.Všechny občany obce to moc mrzí, ale není žádná naděje k zajištění nového pověřeného učitele pro tuto školu.
Končí školní rok 1960 - 1961 a není zatím rozhodnuto o osudu této školy. Až dopisem ze dne 28.8. 1961 z ONV odboru školství je vše potvrzeno. Pracovní poměr Marie je rizvázán k 15.8. 1961 a je pověřena provést likvidaci školy a všechen inventář předat MNV v Sitné.
Marie od 16.8.nastupuje na bezplatné rozvázání pracovního poměru za účelem výchovy dítěte. V přiděleném služebním bytě v budově školy a se souhlasem MNV bude tento stále využívat. Tímto koncem školního roku 1961 končí její učitelská činnost na škole v Sitné, za toto období zde absolvovala patnáct školník ročníků v jednotřídce této školy.Všem občanům obce je moc líto, že končí období činnosti jejich školy. Od ukončeného pracovního poměru pro ni nastává období, kdy se může plně věnovat svému synovi. Dále pokračuje v činnosti MNV a místní knihovny.
Nový začátek školního roku 1961 – 62 je pro Marii velmi nezvyklí a zarmoucený. Teď již nemá své školské povinnosti ani své žáky. Jen sleduje jejich odjezdy do školy v Liběchově a při rozhovorech s nimi sbírá informace o dění na jejich nové škole a školního prospěchu.
Má sice více času pro rodinu a výhovu syna, ale práce ve školství ji schází.Tohoto 10. září oslaví sví 45. narozeniny. Také si může dovolit odjet se synem na více dnů k návštěvě svých rodičům do Týnce a prožít tam s nimi hezké společné chvíle, kterých si za poslední léta mimo prázdnin moc nedopřála.
Její manžel přechází od roku 1962 pracovat na ČSSS Dubá, kde je pověřen vedením hospodářství Korce. Do tohoto místa dojíždí na motocyklu, v létě častěji a přes zimu pouze na víkendy. Na Marii tak více přechází starosti o domácnost a péči o jejich zvířectvo.
Pod vedením nového socialistického státu a jeho vedoucích činitelů z řad KSČ přichází na pracovníky ve veřejné oblasti jejich politické prověřování.Této povinnosti se počátkem léta 1962 musí účastnit i Marie, která je členkou MNV. Musí vyplnit předložený dotazník, kde má zaznamenat své působení před okupací, za okupace a zaměstnání od května 1945.
Při své osobní pečlivosti a evidenci si ke všem vyplněným a odevzdaným dotazníkům dělala jejich opětovně opisy. V této době neexistovali žádné kopírky nebo skenery. Součástí dotazníku je i poskytnutí informace o manželovi, sourozencích a dětech. Dále jsou zde i dotazy o účasti v odboji za okupace a v revoluci 1945. Rovněž informace o svém dosaženém vzdělání a jeho kvalifikaci. Marie vše řádně a poctivě vyplňuje dne 10.5. 1962 odevzdává na patřičná místa.
Školní rok 1961 – 62, který musela vynechat uběhne v jejím rodinném klidu jako voda.
Marie se může naplno věnovat synovi a užívat volna bez školního vyučování. V tomto období se prosazuje nový směr k reorganizaci státu. Jsou ukončeny jednotlivé malé MNV. Tak je ukončena i činnost MNV v Sitné a obec je tak nově přičleněna pod správu MNV Želízy, ze které je utvořena tzv. středisková obec a spojuje tak ostatní obce v okolí. V jednotlivých původních obcích jsou zvoleny místní členové občanských výborů, kteří jsou členy a zástupci ve střediskových místních národních výborů. Členkou vzniklých občanských výborů se stává i Marie. Avšak školní prostředí a jeho výuka ji schází. A tak začne sondovat své možnosti nového nástupu do školní služby na ONV v Mělníku. Vedle toho probírá možnosti o synovu péči se svoji tchýní, která se nakonec uvolí postarat se o vnuka, kterému je 3 a ¾ roku v době jejího zaměstnání. A tak od léta roku 1962 nechávají Standika si více zvykat na pobyt u babičky. Část těchto prázdnin prožívá Marie opět se synem u rodičů, kde se snaží i pomoci při stavbě jejich nového domu, jehož stavba se dlouho plánovala a konečně započala.
Konečně je v srpnu rozhodnuto a dne 3.8. dostává Marie dekret od ONV pro nástup do školní služby dnem 1.9. 1962 na škole v Liběchově. V srpnu 1962 přichází další změna v životě Marii. Její manžel dostává od své matky její dům v Sitné čp.10, který je tak na něho úředně přepsán a je plánováno, že se do něj časem všichni přestěhují. Předem se však musejí provést nutné zednické práce, které trochu přestaví dům pro jejich bydlení. Vzhledem k této plánované přestavbě a časových důvodů se oprava domu protáhne na několik let. Také finanční prostředky jsou nemalé a na opravy tak přispěje i nový učitelský plat nově zaměstnané Marie.
Nový začátek školního vyučování na ZDŠ v Liběchově.
Před koncem prázdnin přichází Marie do školy v Liběchově, kam se jde představit a seznámit se svými novými kolegy. Těší se na nový začátek po okolnostmi vynucené roční přestávce svého učitelského povolání. S nástupem do práce jí v rodině sice čekají nové povinnosti a starosti, Marie je však nadšená, že se může opět vrátit do třídy začínajícím školním rokem 1962 – 63.
Od září 1962 tak začíná Marii každodenní kolečko povinností, které začíná ranním probuzením, posnídáním a následné odvedením syna k babičce a odjezdu autobusem do školy. Při odpolední návratu, syna opět vyzvednout a zajistit práce v domácnosti a nakrmit své zvířectvo. Manžel domů z Dubska dojíždí nepravidelně a podle nutných pracovních povinností při dohledu na chod jeho přiděleného hospodářství. K dojíždění mu slouží pouze motocykl, jeho používání v zimním chladném období je nepříjemné a tak dojíždí pouze na víkendy. Celá rodina je tak spokojená a při již zaběhlé tradici se opět uskuteční návštěva mělnického vinobraní, kde proběhne i focení rodiny. K novému nástupu do školského prostředí v září 1962 vyplňuje svůj osobní výkaz, ve které zaznamenává všechny své osobní údaje, údaje o manželovi a synovi. V dotazníku má zaznamenávat i svůj politický a odborný
Vývoj. Další strana dotazníku je zaměřena na její působení ve školní službě.
Závěrečná strana dotazníku má poskytnout informace týkající se jiných zaměstnání.
Pro sebe si zanechává jeho opisy, do kterých si následně zaznamenává své další působiště.
Marie tak po roční přestávce prožívá své nové zapojení do vyučování na škole v Liběchově.
Zanedlouho přichází zimní období a před koncem roku oslavují se synem jeho 4. narozeniny.
Následně přichází jaro, léto a konec tohoto prvního a pro Marii nového školního roku, při kterém se opět vrátila ke svému učitelskému povolání.O prázdninách roku 1963 si Marie může trochu oddechnout od shonu během školního vyučování, nemusí brzy vstávat a odvádět syna k babičce. Tak si prázdniny užívají opět návštěvou svých rodičů a další pomoci při stavbě jejich domu. Zde se po roce setkává i se sestrou a synovcem.
V následném školním roku 1963 – 64 je již zaběhlou stálicí učitelského sboru školy v Liběchově. Novou změnou tohoto školního roku je to, že s ní jezdí do Liběchova i syn, který tímto rokem začal docházku do mateřské školy. I když je nástup syna do školky bolestivý a uplakaný, nakonec si na školku zvyká a stává se jejím žákem.
Účastí na mělnickém vinobraní se odehrává asi jejich jediný společenský život celé rodiny.
Tak na toto jedou i v září roku 1963, kde je poměrně chladné počasí, které tuto společenskou akci v její rodinné tradici nikterak nepřeje.
Jednou z vyučující metodou Marie ve třídě bylo to, že děti postupně obcházely její učitelský stolek a formou hry je postupně zkoušela z předložených učebních pomůcek.
Z tohoto je opět v albu Marie dochovaná fotografie.
Počátkem roku 1964 plánuje víkendovou cestu do Týnce nad Sázavou, aby se zde sešla rodina k oslavám 80 let dědy Topiče.
Ve státě v roce 1964 probíhají prezidentské volby. Opětovně je zvolen A. Novotný.
K závěru školního roku bývalo zvykem společné focení celé třídy před budovou školy.
Opakovaným zaběhlým způsobem začíná nový školní rok 1964 – 65. Marie pokračuje svým zaměstnání na Liběchovské škole a její syn již začal navštěvovat vyšší stupeň této mateřské školy. Za společnou akci rodiny je rovněž návštěva vinobraní v roce 1964.
Novým rozhodnutím manžela je ukončení pracovního poměru u státního statku Dubá a přijímá nabídku Státního statku Vysoká, kterou je pověřen vedoucím jeho hospodářství Želízy, které zahrnuje i okolní připojené obce včetně Sitné a Zimoře.
Počátkem roku 1965 se rodina rozhodne pořídit si do bytu svoji první televizi. Za tímto účelem je potřebné splnit povinnost a zaplatit si povolení ke zřízení a provozování
televizní přijímací stanice. Jednoduchá záležitost vyřízená na poště v Liběchově dne 5.1. za roční poplatek 30,- Kč. Po-té se začíná uvažovat jakou si pořídit televize. Naskytne se možnost odkoupit od obce Želízy první televizor v Sitné, který byl v minulosti využíván pro společné večery občanů. V této době však již nepoužíván. Tento byl odkoupen za 600,- Kč. Šlo o první televizor společný i s radiem s malou obrazovkou, před kterou se postavila zvětšovací skleněná vypouklá nádoba naplněná vodou. Televizor byl odkoupen 2.3. 1965 a došlo tím ke změně v kulturním dění její rodiny při společném sledování televizního vysílání.
Na konci tohoto školního roku se opět pořizuje společná fotografie třídy s učitelkou Marií.
O prázdninách roku 1965 Marii v bydlišti osobně navštěvuje okresní školský inspektor a přesvědčuje jí, aby od následného škol.roku přijala místo na Základní škole v Želízech, která vyučuje 1. – 4. postupný ročník ve dvojtřídce této školy, kde by vykonávala řídící učitelku této malé školy. Tuto nabídku Marie zvažuje a jako jedinou podmínku vyslovuje s tím, že na tuto školu nastoupí do 1. třídy i její syn. Nakonec je vše dohodnuto a ONV v Mělníku dne 2.8. 1965 Marii vystavuje dekret s účinností od 1.9. 1965, kterým se stává řídící učitelkou školy v Želízech.
Školní rok 1965 – 66 začíná na nové škole v Želízech.
Před koncem prázdnin je panem inspektorem představena a uvedena do této školy.
Škola je zde malá, pouze dvě třídy a v každé z nich se vyučují dva ročníky. V jedné třídě 1. a 3. ročník. Ve druhé třídě 2. a 4. ročník. Spolu se synem zde 1.9. zahajuje školní vyučování a syn začíná 1. třídu školní docházky. Krátce po zahájení zde Marie oslaví své 49. narozeniny.
Školní rok v novém prostředí proběhne v poklidném režimu. Tato škola vedle Marie má ještě jednu učitelku, dále vychovatelku ve školní družině a pani školnici. Je to malý kolektiv osob, které si však spolu velmi porozumějí a panuje zde příjemná shoda všech přítomných.
V této své třídě má k dispozici i klavír a může se tak navrátit ke způsobu svých školních hodin, kde i písnička se zpěvem dětí může zpříjemnit školní vyučování. Dnes se někde k tomuto způsobu výuky školy navracejí a učí v programu „škola hrou“.
V září 1965 jde rodina již tradičně na mělnické vinobraní. V závěru školního roku se pořizuje společné foto třídy a jednotlivé snímky Marie se synem, nebo foto s její novou učitelskou kolegyní. O prázdninách roku 1966 Marie se synem opět navštíví své rodiče v Týnci nad Sázavou, kde stále pokračuje stavba nového domku.
Na škole v Želízech začíná i další školní rok 1966 – 67.
Své další učitelské a zároveň ředitelské povolání má Marie pro následující léta spojené s touto školou. Se zaběhlou tradicí navštěvují i září 1966 mělnické vinobraní.Ve stejném koloběhu své rodiny prožívá Marie celé měsíce mezi školskou povinností, prácemi na zahrádce a chovu domácího zvířectva. Při svém působení na Želízské škole se setká i s kronikářem této obce a někdy mu vypráví o svém poválečném příchodu do tohoto, kdysi neznámého kraje.
Její vyprávění o novém poválečném začátku svého povolání je kronikářem zaznamenáno v kronice Obce Želízy.
Dne 11.ledna 1967 je jí doručena informace o úmrtí jejího otec.Tatínek odešel při klidném nočním spánku ve věku 83 roků, ač nebyli známé jeho žádné zdravotní potíže.
Celá rodina Marie odjíždí dne 16.1. do Prahy, kde se v krematoriu obřadní síně ve Strašnicích koná poslední rozloučení s otcem a dědečkem Josefem Topičem. Při této smutné události se zde setkává celá blízká i vzdálená rodina a mnoho přátel z bydliště pana dlouholetého ředitele školy v Týnci nad Sázavou. Marie jeho úmrtí těžko nese, ale i nadále se musí věnovat svému učitelskému povolání a chodu celé rodiny. Ano byl to první člen jejich rodiny, který je opustil.
V republice se začíná měnit politická situace. Ve vládnoucí straně KSČ dochází k rozdělení do dvou směrů její politiky a začíná se odklánět od představ SSSR.
Rozhodnutím Odboru školství a kultury ONV v Mělníku ze dne 14.4. 1967 dostává nový platový výměr s platností od 1.4. 1967. Vinobraní v září 1967 navštěvuje Marie tentokráte pouze se synem. Její manžel se z důvodu pracovních povinností nemůže účastnit. Končí rok 1967, který započal s nadějí politických změn ve státním aparátu, odvracel se od současné politiky a měl být novým začátkem demokratického vývoje v našem státě. Děti, které vyučují na prvním stupni základní školy se o současnou státní a vládní politiku nezajímají. Nemusí tak soudružky učitelky nic dětem vysvětlovat.Tohoto politického dění se účastní až děti na středních a vysokých školách, kde se také rodí podněty k nespokojenosti národa vůči vládnoucí politické straně a rozkolu v nich.
Nastává nový rok 1968, ve kterém není doposud rozhodnuto o budoucnosti naší republiky.
Dne 5.1. probíhá plenární zasedání ÚV KSČ na kterém je prosazen nový směr strany.
Prvním tajemníkem ÚV strany se stává Alexandr Dubček a začíná reforma ve vývoji státu.
Toto období je známo jako počátek „Pražského jara“. Pro tyto chystané změny a pod tlakem abdikuje 22.březnu na svoji funkci prezident A. Novotný. Novým prezidentem je zvolen dne 30.března generál Ludvík Svoboda. Ve státě začíná proces, který měl ujednotit politiku státu a její reformu. Do prezidenta Svobody byli vkládány naděje, že dokáže nalézt kompromisy ve straně mezi reformujícími komunisty a stalinisty.
Před koncem školního roku v červnu 1968 vychází dokument nazvaný „Dva tisíce slov“,
který někteří činitele označují jako důkaz, že se ve státě připravovala kontrarevoluce. Vyšel v několika denících díky nedávno zrušené cenzuře. Tak se celý národ mohl seznámit s jeho posláním ve kterém byla obviňována KSČ jako mocenská organizace. O jeho účelu se vedlo mezi občany mnoho diskuzí a ve školách byli učitelé rádi, že školní rok končí a s ním i nekonečné debaty studentů vysokých škol. V této době Marie učí na prvním stupni v malé školičce, kde děti tyto události neřeší. Jen s kolegyněmi si mezi sebou dovolují debatovat o dění v republice.
Zhruba ve stejné době tohoto neklidného léta 1968 obdrží manžel Marie prostřednictvím svého zaměstnavatele od Ministerstva zemědělství poukaz pro rekreaci své rodiny v Bulharsku. Radostně ho manželce předává, která se má spolu se synem cesty k moři účastnit. Pro tuto rekreaci si Marie musí zařídit i cestovní pas s návštěvou u fotografa.
V srpnu roku 1968 si tak Marie se synem dopřává svou v životě jedinou zahraniční dovolenou v Bulharsku. Je to cesta autobusem zn. Škoda RTO trvající tři noci a dva dny. Ale nakonec se dočkají pobytu u moře v městečku Kiten. Po svém návratu a chvilku odpočinku přichází neslavný den, kdy v noci z 20. na 21. srpna dochází pro potlačení údajné revoluce k obsazení státu vojsky Varšavské smlouvy. Vývoj v našem státě se neděje dle představ SSSR a označí jej za kontrarevoluci.Tohoto rána všichni občané poslouchají v rozhlase uváděné informace o vzniklé situaci v republice. Dozvídají se tak o bouřlivých událostech Praze a jiných městech, kde se šíří odpor občanů proti této provedené okupaci tzv. „přátelských vojsk“ společných armád, které měly v republice potlačit údajnou kontrarevoluci. Nikdo si není jistý dalším vývojem a budoucností v našem státě.
V této nepřátelské atmosféře a obsazením našeho státu začíná školní rok 1968 – 69.
Dochází ke zklidnění politické situace v naší republice a pro „trvalé bezpečí“ je na dlouhou dobu umožněno setrvání sovětských vojsk. Rok 1968 se stal mezníkem v dějinách státu. Je zmařeno očekávání v lepší směr vývoje státu a nastává „éra strachu“, která přináší dobu ve které se ztratilo právo na svobodné vyjadřování. Marie si během tohoto školního roku postupně uvědomuje, že v systému školského vzdělávání toto období normalizace je pro školství jednou velkou katastrofou, která postihuje hlavně studenty na vysokých školách.
Studenti těchto škol svolávají studentské stávky, které však nepřináší tíživý efekt.
Politickým jednáním ve vládním aparátu dochází ke změně federalizace našeho státu, mění se jeho struktura. Od 1.1. 1969 j se tak republika přeměnila na federaci dvou suveréních národních států ČSR a SSR. V republice nastává tzv. „období normalizace“, které započalo potlačením pražského jara a nastává období obnovy prosovětského totalitního režimu a ukončení snah demokratického procesu započatého v období šedesátých letech.
Národem se dne 16.1. 1969 rozšíří zpráva o činu studenta Jana Palacha, který se na Václavské náměstí dobrovolně polil benzínem a zapálil. Svůj čin odůvodnil v dopise, který měl probudit národ z letargie po nedokončeném směru politického vývoje. Den jeho pohřbu, konaný 25.1. se stal celonárodní manifestací proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy a přerostl na mnoha místech v republice k fyzickému projevu násilí, které bylo potlačeno policií a vojsky.
Dalším projevem nespokojenosti občanů se státním režimem nastartoval úspěch hokejové reprezentace ČSSR na konaném MS ve Stockholmu, která ve dvou utkáních dne 21. a 23. března 1979 porazila mužstvo SSSR. Republikou se nesou vášnivé zprávy a titulky:
„Za ty vaše tanky, mi vám dáme branky“ si občané dopřáli trochu radosti z jejich porážky.
Tato radost se projevuje i u žáků jejich školy, které se samozřejmě přenáší z radosti nad výhrou prožívané v jejich rodinách. Pod tímto nadšením, kde se stal sport prostředkem odporu dochází k mnoha bouřlivým událostem ve státě proti přítomnosti armád a nadvládě SSSR.
Tyto proběhlé události a proběhlý XIV. mimořádný sjezd KSČ v dubnu 1969 nastartoval proces normalizace. Procesem normalizace se obrátil proti Alexandru Dubčekovi, proto odstoupil ze své funkce a podpořil svého nástupce Gustava Husáka, který se stal 17.4. 1969 1. tajemníkem ÚV KSČ. Toto dění ve státě Marie sleduje jen v televizi a články v denících. Při tomto s manželem dokončuje rekonstrukci svého domku, do kterého se o prázdninách roku 1969 přestěhují.Marie tak opouští svůj byt ve škole zhruba po 24 letech v něm prožitých. Byt zůstává na léta nevyužitý. V místnosti bývalé třídy využívají děti pro hraní stolního tenisu. Obecní kulturní místnost je jen někdy potřebná pro setkání členů občanského výboru, který však již sporadicky plní svoji činnost v obci. Lidé jsou z dění ve státě unavení a někteří ani nechápou politické změny a všechny probíhající události. Raději se starají o své záhumenky a domácí zvířata, která jim mají zajistit jejich jistou obživu.
Marie a další personál Želízské školy pokračují i v dalším období k zajištění svých úkolů ve výuce žáků. Od 1. až 4. třídy se tak starají o jejich vzdělávání. Postupem do 5. ročníku školu opouští a přechází do školy v Liběchově. Jsou potěšeni když se dozvídají o jejich dobrých školních výsledcích v nové škole a dalším studiem.
Další foto zachycuje žáky Marie krátce před koncem školního roku 1970 – 71.
Každým takto ukončeným rokem končí další období jejího učitelského povolání. Je to období na které je za léta již zvyklá. Starší žáci odcházejí a malý prvňáčci přicházejí. Koncem roku 1971 manžel Marie pro rozdílné názory v hospodaření a vedením statku končí s předanou výpovědí ze strany zaměstnavatele své působení u Státního statku Vysoká. Tato neoprávněná výpověď má až soudní dohru, která potvrzuje neoprávněnost doručené výpovědi. Pro vzniklé neshody však vedení již nevěří a sám odchází pracovat do cukrovaru Mělník, kde má klidnou práci, pravidelnou prac. dobu a bez zlobení se zaměstnanci a vedením statku. V tomto pracovním poměru setrvá až do svého důchodového odchodu.
O letních prázdninách přichází Marii další neradostná zpráva. Dne 19. srpna 1971 zemřela Marii i její matka Marie Topičová ve věku 82 roků. Po úmrtí matky Marie zůstává jejich domek v Týnci již prázdný. Žádný ze sourozenců nemá zájem ho využívat, protože má každý své rodinné zázemí jinde. Tak je společně rozhodnuto o jeho prodeji. Ten se uskuteční a Marie se po-té do Týnce navrací se synem jen ojediněle. Při tomto navštěvuje pouze hrob svých rodičů.
V roce 1972 Marie onemocní, postihne jí žlučníkový záchvat s komplikacemi a není jiné východisko než podstoupit operaci k odstranění žlučníkových kamenů. Po operaci a k následnému doléčení musí absolvovat o prázdninách v roce 1973 lázeňský pobyt v Karlových Varech. Tohoto léta je krásné počasí a pro včely, které chová její manžel je to velmi podařený rok.. Každý týden bez přítomnosti manželky musí docházet v vytáčení medu. Tím dojde k zajištění finančních prostředků pro možný nákup hříběte, o kterém již bylo dříve otcem uvažováno. Než se Marie navrátila z lázní bylo koupeno hříbě, kterému aby nebylo smutno se přikoupilo i prasátko. Když se Marie vrátila z lázní domů a zjistila rozšíření hospodářství byla překvapena a se slovy, že se vrátí do lázní všem vynadala. Pak se však uklidnila a prožila mnoho let s manželem a synem v péči o koně. Po svém uzdravení prožívá další léta a školní roky ve své školičce a věnuje se vyučování žáku své dvojtřídky a klidném rodinném životě při práci občanského sdružení v Sitné a potřeb MNV Želízy.
Školním rokem 1973 – 74 končí devátou třídu její syn Stanislav. V deváté třídě jsou žákům slavnostně předávány jejich první občanské průkazy. Před tím si však musí zajistit potřebné fotografie pro jejich vydání, kde si jenu kopii uchovává ve svém albu.
V září 1974 začíná nový školní rok a její syn nastupuje do tříletého učebního oboru a Marii začíná nový školní rok 1974 – 75. Politický směr vývoje v republice se do již léty zaběhlého chodu školy moc nezasahuje. Jen se soudružky učitelky musejí účastnit politického školení učitelů na okresních úřadech a jejich závěry přenášet do vyučování. Marie je členkou občanského výboru MNV Želízy, který zajišťuje různé společenské a kulturní akce pro občany.Jednou takovou akcí je i „Vítání nových občánků obce“. K tomuto slavnostnímu okamžiku vždy škola přispívá svým kulturním vystoupením žáků školy, které s dětmi vždy nacvičuje jejich učitelka, paní Veselá.
Za dva roky si Marie již zvykla na koně, který byl další trvalou a nedílnou součástí jejich rodiny. Sice se o jeho péči staral manžel se synem, ale při jeho pohybu na dvorku se s ním taky pomazlila.
Ve státě byl roce 1975 z příčin závažného onemocnění zbaven prezidentské funkce Ludvík Svoboda. Za prezidenta byl zvolen Gustav Husák, který je zároveň i generálním tajemníkem ÚV KSČ.
Díky poslechu cizích rozhlasových stanic jako Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa se mezi obyvatelstvo dostává do podvědomí dopis, který dne 8. dubna 1975 napsal Václav Havel. V tomto poukazuje na současnou situaci v naší republice a nesouhlasem se směrem jejího vývoje a jeho kritikou. Dopis je stranou popírán, avšak jeho kopie jsou západními novináři rozšířeny mezi občany státu a mnoho lidí s tímto souhlasí.
Školním rokem 1975 – 76 končí svoje učitelské povolání a prázdniny roku 1976 jsou poslední. Následným školním rokem kdy se 10.9. 1976 dožívá šedesáti roků svého života odchází do zaslouženého důchodu. Od března roku 1936 prožila v působení ve školství zhruba 40 let svého života, při kterém dala převážně žáků 1. tříd to správné nadšení do učení a chuti následného vzdělávání.
K odchodu do důchodu dostává Marie od svých kolegyň poukaz na rekreaci v zotavovně
Bílý Kříž – Beskydy. Termín této rekreace je naplánovaný na období od 28.8. – 11.9. 1976.
Tento se záměrně vyhýbá začátku nového školního roku 1976 – 77, na kterého se již coby důchodkyně neúčastní.
Následné roky prožívá v důchodu, při kterém se stále zajímá o společenský život vesnice. V obci je členkou občanského výboru, který zastupuje místní občané v radě MNV Želízy. Ve svém volném čase se zabývá prací v domácnosti a na zahrádce.Ve své domácí knihovně má mnoho knih, které jsou již za léta několikrát přečtená. Pro zapůjčení nových knih využívá místní knihovnu v Želízech, kam se každý týden autobusem vypraví. Tentokráte je to ona v neobvyklé roli člověka, který využívá fungování místní knihovny, kde si nové knížky zapůjčuje. Samozřejmě i s knihovnicí si má co říci,vždyť je to její bývalá kolegyně z místní školy. Marie se každé prázdniny těší na svolané setkání svých bývalých kamarádek ze studijních let. V těchto letech se převážně scházejí v restauraci „Vikárka“ na Pražském hradě. V případě jejího dočasného uzavření se setkávají v jiných restauracích, třeba ve „Slovanském domě“. Avšak v pozdějších letech jejich řady řídnou. A jen tak na některé, které již zemřely si zavzpomínají. Domů se tak navrací a své rodině smutně sděluje, že jich bylo zase méně.
Při konání voleb v místě svého bydliště je vždy předsedkyní volební komise. Tak společně s paní Zdobinskou, Haspeklovou, Tietzovou a Hanykýřovou tvoří místní volební komisi.
Tak se počátcích nového roku 1977 seznamuje s informací, která proniká na veřejnost o vzniku dokumentu tzv. Charty 77, která byla sepsána dnem 1.1. tohoto roku svými tvůrci jako neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala politickou a státní moc za nedodržování občanských a lidských práv ve státě v době pokračující normalizace. Spolu s manželem poslouchají tajně rozhlasové vysílání Svobodná Evropa, která sděluje všechny informace, které současná vláda v denním tisku nepřiznává. Jen synovi připomínají, aby o tomto poslechu nikde nemluvil. Syn po čase ukončuje své vyučení a nastává i chvíle jeho vojenských povinností, které ho čekají před svým nástupem k SNB.
V jeden říjnový večer odjíždí Sitenští do Prahy na zajištěnou kulturní akci, konané v paláci Lucerna. Je to osud či náhoda, že ve stejný večer musí odjet z Prahy vlakem i její syn k nástupu na náhradní vojenskou službu. Takže jedou společně objednaným autobusem do Prahy s dalšími obyvateli obce. Tím jsou na pět měsíců rodiče od syna odloučeni.
V únoru 1980 dosahuje důchodového věku i její manžel. Společně se s Marií těší na jarní období, kdy budou vykonávat společné práce na své zahrádce a záhumence. Toho se však již manžel nedočká a náhle po 14 dnech užívání svého důchodu umírá dne 28.2. ve věku 60 let. Po úmrtí manžela se musí snížit stav domácího zvířectva až dojde k tomu, že musí být následně prodán i kůň. Je jim to líto, ale syn pracující na dvanáctihodinové směny v Praze, vše nestíhá a při špatném autobusovém spojení musí zůstat někdy v Praze na ubytovně.
Celá starost o domácnost a péče o zvířata zůstává na Marii.
V roce 1980 byl opětovně zvolen prezidentem Gustav Husák.a státní aparát pokračuje ve nastoleném směru a života obyvatel.
Kontakt se školou Želízy Marie nepřerušuje ani ve svém zaslouženém důchodu. Stále se společně setkávají buď při jejím suplování za nemocné kolegyně, nebo při výpomoci při škole v přírodě nebo oslavách různých životních výročí svých bývalých kolegů.
V srpnu roku 1983 si dopřála jednu z posledních návštěv svého bratra. Spolu se synem ho jeli navštívit a povzbudit při budování chaty na Plzeňsku.
V říjnu roku 1984 ještě v plné síle se účastní svatby svého syna. Následné roky stále spojuje s během školy, kde se často společně scházejí při svých tzv. „babincích“.
Ke konci roku 1986 Marii postihne náhlá mozková příhoda a k následnému zhoršení zdravotního stavu přispívá i zápal plic z důvodu nehybnosti na lůžku. Opakovaná mozková příhoda ukončuje její život.
Po krátké nemoci Marie umírá 20.března 1987 ve věku 70 let.
Její syn očekává narození svého prvního potomka, který se narodil 25.3., tudíž pět dnů po smrti své nepoznané babičky. Radosti si rodina moc neužije, neboť následný den se koná pohřeb jeho matky Marie. Pocit k radosti se střídá s pocitem smutku.
Poslední rozloučení s Marií proběhne v obřadní sítě hřbitova na Mělníku – Chloumku. Z jejího místa bydliště je vypraven autobus, který projíždí dalšími obcemi, kde v každé z nich přistupují občané. Jejich mnoho, vždyť za svá školní léta od roku 1945 se podílela převážně při prvních ročnících jejich školní docházky. Těm nejstarším již bude skoro 50 let, které pamatují její první školské začátky na škole v Sitné. Řada dalších pamatuje své školní léta při jejím vyučování na škole v Liběchově a Želízech. Rády na ni vzpomínali a přišli se s ní naposledy rozloučit.
Tím končí životní osudy jedné ženy, celoživotní paní učitelky, který začíná v době I. světové války. Její vzdělání bylo dokončeno před začátkem II. světové války. Další její životní osudy se odehrávají v poválečném osidlování pohraničí a nové doby v dějinách Československého státu.
Své povolání se jí nikdy nezprotivilo a za její éry vyučovala mnoho dětí, které na ni vždy rády vzpomínaly.
