Článek
V novém směru ve státním vývoji pod vedením komunistické strany je hlavně propagován zájem o mladou generaci a pořádání dětských akcí a jim zaměřených společenských programů. Společně s dětmi se tak paní učitelka účastní oslav dětského dne, konaného v Liběchově dne 9.5.1948.Z tohoto dne a společného výletu je pořízena jejich společnou fotografie.
V létech 1947 až 1948 je konečně provedena elektrifikace této vesnice, která přispěla k jejímu dalšímu rozvoji a lepšímu živobytí občanů vesnice. Skončilo období večerů při svíčkách a petrolejkách. Vložená investice činila částku 490 000,- Kč.
Větší hospodářské usedlosti, které se nacházely v horní části obce měly vybudované své zásobníky (kaly) pro zachycování dešťové vody. Jsou to štuky vyzdívané zemní nádrže, do kterých byla svedena dešťová voda potřebná pro napájení domácího zvířectva, či zalévaní výpěstků na zahrádkách u svých nemovitostí.
Každý hospodář si své hospodářství a práci na něm většinou obstarával sám nebo s malou pomocí někoho z rodiny.
Avšak při nástupu žní si musel sehnat více pomocníků, aby žně včas a při pěkném počasí zdárně dokončil. O tom svědčí dochovaný snímek ze srpna roku 1948, který byl pořízen na závěr žní u hospodáře St. Veselého.
V roce 1949 se provádějí i změny ve státním uspořádání obcí. Od 1.2. je obec odejmuta ze správního okresu Dubá a je tak nově přidělena do správního okresu Mělník a doručovacím poštovním úřadem v Liběchově. Před tímto spadalo Sitné pod poštovní úřad Vidim.
V březnu 1949 jsou konečně předávány přídělové dekrety na bývalé německé usedlosti svým novým majitelům a občanům obce. Na nich však již hospodaří od doby po odsunu Němců.
Vlastnické právo bylo omezeno a zápis do katastru nemovitostí byl však proveden až za deset let, kdy byl tento přidělený majetek finančně se státem vypořádán. Z usnesení OS v Mělníku ze dne 26.5. 1959 je tak povolen zápis vkladu vlastnického práva těmto přidělencům: usedlost čp.13 Aloisu Franclovi, usedlost čp. 4 Stanislavu Veselému, usedlost čp.14 Václavu a Anně Kleinertovým, usedlost čp.18 Jaroslavu a Anně Strnadovým, usedlost čp.8 Josefu Tietzovi, dům čp.24 Josefu a Anně Novotným a další příděly polností k usedlostem.
Ve vsi tak pokračuje hlavně zemědělské hospodaření při pěstování obilnin, brambor, řepy a jiných výpěstků, které zajišťovali obživu lidí a jejich zvířat. Vedle toho je nařízena i povinnost část úrody a přírůstků v chovu zvířat odevzdávat pro obživu celého národa.
Na svá školní léta v malotřídce školy na Sitné v období 50. let a čase předvánočním vzpomíná vnuk pana Václava Kaliny, Jaroslav Šesták těmito slovy:
V čase předvánočním jsme s paní učitelkou vyzdobili třídu. Venku je sníh a mrazivo, ale ve třídě je příjemné teplo díky paní školnici Tomkové, která roztopila před vyučováním vysoká železná kamna. Přicházíme do třídy, kde je příjemné osvětlení jen od lampičky umístěné na stolku paní učitelky. Zdravím pani učitelku, která nás vítá, opravdu jsem se do školy těšil. Vyučování začíná. Paní učitelka Topičová později Veselá usedá ke klávesám harmonia.
Hraje a my žáci s ní zpíváme Narodil se Kristus pán, veselme se, Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně další vánoční písně.
Změnu v jejich životě a práci pouze přináší roční období, které tak mění s tím spojené a prováděné zemědělské práce. Úkolem jara je vše včas zasít či vysázet, aby tak mohla včas růst a tvořit žádanou úrodu. Počátkem letních měsíců nastává kosení trav a sušení sena pro zimní období. Pro větší plochy jsou k sečení používané žací stroje tzv. válovky a následné svazování úrody do snopů a jejich skládání do panáků. Pak přichází jejich následný odvoz k mlátičce, která byla ve vsi většinou jediná a jejím výmlatem se u ní vystřídali postupně všichni zemědělci. Zbývá zpětný odvoz zrna a slámy a jejich uložení do stodol a sýpek.
Na podzim přichází období sklizně brambor a řepy. Brambory se buď ručně vykopávají, nebo se koňským spřežením pluhem vyorávají v lepším případě se používá tzv. čert, co je tažené stroj, který vyorává a rozmetá brambory. Ke všem způsobům následuje ruční sběr do kýblů a plnění do pytlů nebo volného uložení na povozy. Doma pak ještě čeká následné uložení do sklepů. Řepa je buď krmná, používaná pro krmení zvířat, nebo cukrová, která se dováží do cukrovaru pro výrobu cukru. Pro každou z nich je však stejný způsob polního zpracování. Řepa se nejdříve ručně vytahuje ze země a tzv. shazuje na hromádky. Potom nastupuje činnost, kdy zemědělec se sekáčkem odděluje horní zelené listy, tzv. chrást od bulev řepy.
Z polí se pak musí odvézt buď jako krmné zásoby do sklepů, nebo cukrovku dopravit na vlaková nádraží, odkud jsou převážena do cukrovarů. Konečnou roční prací zemědělců je pole zorat, aby byla připravena přes zimu na nový hospodářský rok.
Tak fungoval život a dění na vesnici u místních zemědělců, který spočíval v převážně ruční práci na poli. Při obdělávání svých políček, třeba s pomocí koňské síly nachodili hlavně při orbě za koňmi mnoho kilometrů, ale nikdo si nestěžoval na jejich každodenní poctivou dřinu.
V dávné minulosti se zde pěstoval i chmel, který se sušil na půdách domů, na tzv. hambálkách a poté se pytlovaný prodával do pivovarů. Hambálka byla vytvořená podlážka ze slabých tyček propletené slámou se zpevněným povrchem z červinkové hlíny.
Tato podlážka byla vytvořená na kleštinách půdních krovů nad celým půdním prostorem.
