Článek
Ani však z tohoto snímku nemůžeme rozpoznat jména děti. Jsou to však děti místních hospodářů, kteří po léta dělají svoji zemědělskou činnost. Do školy docházejí i děti z osady Nové Tupadly.
Ten, kdo měl svůj pár koní, byl již větší zemědělec. Hospodařil na větší hospodářské usedlosti a vzhled koňského spřežení a jeho kvalitních koní byl výsadou a chloubou každého správného hospodáře, který si na svých koních velmi zakládal. Byli to jeho hlavní pomocníci při jejich těžké zemědělské práci, kterou žila tato vesnice.
Tímto životem vesnice ubíhala i následná další léta jejich života, starostí o další budoucnost každé rodiny a výchovy mladých následovníků a pokračovatelů na svém hospodářství. Život vesnice tak plynul při opakování stálých zemědělských prací, která jim zajišťovala možnost a způsob jejich obživy.
Jen z vyprávění je známo jak se večer hospodáři po své celodenní práci a večerním nakrmení zvířat scházejí v hospůdce paní Zíbnerové, později provdané Zdobinské, kde si vzájemně dohadují o dalších potřebných polních pracích. Z domova si k zakousnutí většinou přináší chléb se sádlem a cibulí, které zde s chutí zapití načepovaným pivem, kterým končí jejich každodenní poctivá práce na svém hospodářství.
K možnosti mít své soukromé hospodářství patřila již zmíněná povinnost splnění povinných dávek zemědělských produktů ve prospěch státu. Splnění těchto dodávek bylo ONV pečlivě kontrolováno a při jejich splnění se zemědělci dočkali i úředního poděkování.
Aby tak splnili nařízené dodávky svých zemědělských a hospodářských produktů, měli se při své celodenní pracovní dřině co ohánět a jejich splnění nebylo vždy jednoduché a snadné.
Pak však přichází období, kdy se začíná prosazovat socialistické hospodaření státu, který má vést ke změně v jeho zemědělské výrobě a politice, jehož cílem je znik zemědělských družstev nebo společných státních statků.
Pod tlakem politické socialistické ideologie tak na vesnicích vzrůstá nepřátelství k velkým vlastníkům půdy a majitelům velkostatků, které končí zabavením jejich majetku. Tak přichází i k zabavení majetku největšího místního majitele hospodářství pana Vraného. Ten je údajně ze svého majetku vyhnán, označen za německého kolaboranta a nepřítele státu. Na základech jeho hospodaření zde vzniká první místní hospodářství, jehož vedením je pověřen Antonín Vocloň, které spadá pod ředitelství Státního statku Mělník.
Při provedeném zabavení a převzetí tohoto hospodářství je komisí sepsán a oceněn tento veškerý jeho majetek. Jako jediný nepolitický člen této komise byl Stanislav Veselý, který veřejně poukazuje na špatné a nízko oceněný tento majetek a nesouhlasí s ním. Avšak více svému dlouholetému zaměstnavateli pomoci nemohl.
Další osudy jejich rodiny nejsou moc známé. Syn majitele hospodářství narozený v roce 1926 odchází z této vesnice. Dcera Milena narozená 1928 se po čase provdává za Václava Luňáka a zůstávají žít ve vsi v domě čp. 3. Časem se jim v manželství narodí první syn Václav a druhý syn Jan. Své mládí a první školní léta prožívají s dětmi této vesnice. Vesnice žije hospodařením jednotlivých místních hospodářů a vedle nich na zabraném majetku pana Vraného hospodaří zaměstnanci státního statku v jehož vedení se střídají pověření pracovníci ředitelství statku Mělník. V roce 1949 je vedoucím Vojtěch Kubát a v roce 1951 je vedením pověřen Josef Malý.
Od 19.5. 1952 je zřízená autobusová linka Mělník – Březinka, která přinesla obyvatelům lepší spojení s Mělníkem a další možnost pracovních příležitostí. V roce 1953 je v obci znovu utvořen Akční výbor NF, jehož členové zastupují různé organizace. Za KSČ je Novotný Josef, za MNV Šesták Jaroslav, za ČSSP Stieranka Martin, za myslivost Veselý Stanislav, za školu Topičová Marie a za prodejnu Jednota Zibnerová Růžena.
Tento rok také přináší všem obyvatelům našeho státu pohromu, když byla provedena peněžní reforma a znehodnocení úspor v poměru 5,- Kč původních za 1,- Kč nové měny. Má zajistit likvidaci poválečných zbohatlíků, šmelinářů a přispět ke konci přídělového lístkového systému.
Během roku 1953 je vylepšena a uválcována silnice od Březinky přes Sitnou až k území tzv.
„Studánek“. V roce 1954 byla oprava silice dokončena až do Želíz.
Při zmínění území STUDÁNKY si můžeme připomenout, že jde o oblast hluboké lesní rokle, kde na jeho boční straně vycházející směrem k Sitné byly kolem roku 1880 vybudovány z pískovcových kvádrů zemní nádrže, které se plnily ze zde vyvěrajících pramenů vody. Zde si každá vesnice z okolí vybudovala svoji studánku či zásobník vody pro sebe.
Nejvýše k poli je studánka Zimořská, která je však nejhlubší a dle množství vody přístupná po schodišti s klenbou z pískovcových štuk po kterých se dá sestoupit na nejhlubší místo studánky.
Jako nejzachovalejší a lehce přístupná byla na podzim roku 2001 podnikem Lesy ČR poopravena, a tak zachována pro budoucnost.
O pár metrů níže se pod touto studánkou nachází studánka Novotupadelská. Voda z ní je důmyslným řešením vedena potrubím přes lesní rokel do Nových Tupadel, kde poskytuje do současnosti zdroj užitkové vody.
V nejhorším stavu je studánka Sitenská. V době jejího užívání k ní vedla průjezdná cesta, která umožňovala příjezd povozem s voznicí. Příjezd byl pro lehký povoz příkřejší. Po naplnění voznice vodou a zatížení povozu byla odjezdová cesta pozvolnější.
V současné době je vzhled těchto studánek žalostný. Občané Sitné by se měli zasadit o záchranu díla svých předků.
Svého vodovodu se Sitné dočkalo zřejmě roku 1924, kdy byl její přívod vybudován přes les a prudký sráz směrem k obci Březinka, kde je napojen na vodovodní řád z pramene Stříbrníku u Mšena.
Státním zřízením jsou připravovaný volby do MNV, ONV a KNV, konají se 26.5. 1954 a nové místní zasedání zvoleného výboru se koná 1.6. 1954, které přináší jedinou změnu ve svém členském složení, zde je tajemnicí MNV zvolena Marie Topičová.
Koncem roku 1954 je obcí zakoupen první televizor a k jeho sledování je zřízena v budově školy kulturní jizba. Zde se občané scházejí ke společnému sledování televizních pořadů.
Byla to první televize s malou obrazovkou a současně i radiem. Pro zvětšení obrazu se před monitor postavovala skleněná oválná nádoba naplněna vodou, která tak zajišťovala zvětšení obrazu.
Ve škole probíhá školní rok 1954 – 55.
Z tohoto roku je pořízené společné foto dětí pod lípou. Na vše dohlíží paní Grohová, její rodina žije na usedlosti čp.19, kde s manželem vychovali tři děti, některé z nich jsou zřejmě v této třídě. Byl to syn Václav, syn Jaroslav a dcera Jaroslava, provdaná Ryšlavá.
Na samotný závěr tohoto školního roku jde třída na vycházku do přírody, kde si opékají buřty, což opět zachycují historické snímky.
Tak jak uplynulé školní vyučování bylo v červnu ukončeno, začíná po prázdninách opět nový školní rok 1955 – 56.
Své žáky tak paní učitelka na památku opět zachycuje na schodech před školou. V pozdější době jsou děti z tohoto ročníku zachyceny při sáňkování, které proběhlo během vyučování v únoru 1956. Současně je v albu uložen i společný snímek dětí navštěvující tento školní rok.
Vše je tak na věky zachyceno díky práci paní učitelky Marie Topičové a jejímu uchování těchto fotografií.
