Článek
Jednoho rána na počátku měsíce května roku 1991 stoupám po schodiště do bytu Václava Havla, prezidenta našeho státu. Před jeho dům jsme přijeli jako nová směna zajišťující jeho přepravu a ochranu. Já, společně s vedoucím oddělení dopravy našeho útvaru ochrany prezidenta tak doprovázíme pro dnešní veleného vedoucího jeho ochrany, který jako jediný je z dříve již sloužících u pana prezidenta dobře znám. On měl za úkol připravit, secvičit a proškolit všechny členy této nové směny ochrany pana prezidenta. Dveře do bytu nám otevírá služba jeho bytové ochrany a všichni čekáme až pan prezident vyjde ze svého apartmá a je připraven odejít z bytu pro cestu na hrad. Jeho příchodem se vzájemně pozdravíme a náš vedoucí směny mu v krátkosti představí nás dva. Poté se ujímá vedoucí odboru dopravy se slovy: „Dovoluji si Vám představit vašeho nového vybraného osobního řidiče, který dnešním dnem začíná u Vás službu včetně nové celé směny ochrany“.
Pan prezident mi podal ruku a řekl: “ Doufám, že budeme spolu dobře vycházet“. Pak všichni odcházíme a před domem nasedáme do vozidel. Následně kolona odjíždí směrem k Pražskému hradu. Cesta uběhla rychle a bezpečně . Po příjezdu jsem musel podat o průběhu cesty hlášení svým nadřízeným. Protože ze strany pana prezidenta nepřišla žádná výtka, byl jsem potvrzen ve funkci jako jeho další osobní řidič.
Tak proběhlo mé osobní seznámení s panem prezidentem Václavem Havlem, jehož jméno jsem ve svých 19 letech poprvé zaslechl v důsledku politických událostí v našem státě. Tehdy jsem absolvoval poslední ročník svého učiliště a s novým rokem 1977 se rozšířila informace o „Chartě 77“, která kritizovala politického vedení státu, protože docházelo k porušování lidských a občanských práv státním zřízením vedeným komunistickým režimem. Informace o vzniku charty se šířila potajmu mezi národem, kde vešlo ve známost hlavně jméno jednoho z autorů, kterým byl Václav Havel. Naopak státní moc se snažila tyto informace pro veřejnost představit zkresleně, jako projev lidí, kteří jsou podporováni Západem v boji proti našemu státnímu zřízení. Jméno Václav Havel a iniciativa Charty 77 zaznívalo v našich domovech při tajném poslechu cizích západních rozhlasových stanic našimi rodiči.
Od těchto politických událostí roku 1977 uběhlo něco přes14 let a já jsem se osobně setkal s panem Václavem Havlem, tehdejším prezidentem našeho státu, a stal se na několik let jedním ze čtyř jeho osobních řidičů na útvaru zřízeném k jeho ochraně. Při službě v jeho blízkosti jsme tak prožil další léta a přišel i den 2.2. 2003, kterým končil jeho prezidentský mandát. Shodou okolností na tento den připadla služba na moji směnu, a tak jsme s prezidentským párem uskutečnili poslední cestu z hradu do jeho bydliště v Dělostřelecké ulici. Zde nás po vystoupení z auta požádal o chvilku setrvání, odešel do vily, odkud se záhy vrátil, a každého z této směny obdaroval láhví vína, které osobně podepsal, a předal ji s poděkováním a podáním ruky. Tak, jak moje služba u něho začala podáním ruky, tak za necelých 12 let podáním ruky také skončila. Od té doby jsem se s ním již více nesetkal.
Dárek od prezidenta
