Článek
Na dobu, kdy můj otec dělal vedoucího hospodářství Želízy, taky rád vzpomínám, když prováděl každoměsíční rozvozy výplat svým zaměstnancům. Byla to doba, kdy neexistovaly žádné peněžní převody na účet jako dnes. Ale období, kdy při začínajícím novým pracovním měsícem byl ukončen ten uplynulý a proběhlo tak jeho konečné vyúčtování na základě provedené práce na tomto hospodářství. Tehdy mu zpravidla v pátek paní účetní výplaty tzv. napytlíkovala v této době do běžných a předtištěných výplatních pytlíků, kde přidala výplatní pásku pro kontrolu peněz a odpracovaného času. O víkendu si otec musel udělat chvíli čas a objeti své zaměstnance pro předání výplat a já jsem s ním mohl na motorce takto jet s ním je objíždět. Na místě jsem mohl podle jména z brašny vyndat a předat dotyčnému jeho výplatní pytlík. Každý nás radostně viděl, převzal svoji výplatu a podepsal příslušnou kolonku na pytlíku. Jestli byl nějaký dodatečný problém s reklamací vypočtené výplaty již nevím. Ale vím, že otec byl spravedlivý ke všem zaměstnancům a dokázal ocenit jejich pracovní vypětí, které bylo někdy zapotřebí.
Život, který jsme s kamarádi v dobách našeho mládí byli hlavně bráchové Hanykýřovi se kterými jsem zažil své první zkušenosti při řízení jejich „ťapíka“, traktůrku zn. Svoboda 12. Dále to byli sourozenci Bohuslavovi, děti Novákovi, Eva a Pavel Strnadovi, vnoučata paní Přibylové, Vlaďka Ryšlavá a další děti statkových zaměstnanců. Starší kamarádi byli bráchové Luňákovi, Štefan Šopinec, Josef Tietz a další.
Léta běží za chvíli nám končila povinná školní docházka a mi se rozběhli do dalších škol a učilišť, kdy jsme měli čas k našemu kamarádskému setkání pouze o víkendech.
Pan Ryšlavý s pravidelnou podzimní pravidelností obchází obyvatelé, aby sepsal jejich přírůstky v chování domácího zvířectva, které musí odevzdat na MNV pro další povinné soupisy a nahlášení na vyšší místa.
Tím bylo potvrzeno, že skoro v každém domku je vykrmováno prasátko a blíží se doba zimních zabijaček, které se tak potáhnou každým víkendem. Je nepsané pravidlo, že v konání své zabijačky přinese navečer soused své zabijačkové pochoutky s ještě teplou prdelačkou. Každý soused věděl, že moje mamka má v oblibě ovarové ouško, které ji nezapomněl vedle jitrnic a jelítek k nám přinést.
I do naší vesnice pronikají informace o vzniklé Chartě 77 a napsaných 2000 slov. Pro získání pravdy jsou i zde poslouchány západní rozhlasové stanice. Mezi sousedy tak probíhají ústní vzájemné diskuze o zjištěné pravdě. Avšak není zde žádný politik, který by někoho zastával jasným názorem a někoho propagoval. Hlavní diskuze pravidelně probíhá, hlavně o prázdninách u obchodu, kde místní a chalupáři z Nových Tupadel čekají na příjezd pekaře. Je to třikrát týdně, v pondělí, středu a pátek, kdy je sem přiváženo čerstvé mléko a pečivo. A tak doba čekání slouží pro drbárnu za uplynulé či budoucí dění v místě naší vesnice nebo státě.
Při svých pondělních ranních cestách do učiliště pozoruji pravidelné obsazování autobusu na předem již předurčená místa. Tam si naši převážně otcové usedají a snaží se ještě nějaký čas dospat. Naopak při pátečním mým návratem z učiliště opět pozoruji toto usedání na svá pravidelná místa našich otců. Na sedačku, které se říká čtyřka pravidelně usedá můj táta, pan Hanykýř, pan Postránecký a pan Čížek. Toto místo jim umožňuje pohodlnější natáhnutí nohou a nastává jejich pokec o proběhlém dnu. Tak prožívají svůj pracovní týden den o dnu při práci po fabrikách a s netrpělivostí očekávají příchozí víkend, kdy se budou moc více věnovat svým domkům či záhumenkám. V pozdější době je našim řidičům na této lince nahrazen novým typem autobusu zn. Karosa.
V roce 1973, kdy měl otec lepší příjem z produkce včelího medu, jsme si dokázali splnit náš dlouholetý sen v pořízení vlastního koně. Matka byla toho času po nemocnicích a po následné operaci i v lázních. Jaké bylo její velké překvapení, když se po svém návratu dozvěděla o našem koni a chtěla se tak na podpatku otočit a odjet opět pryč. Ale vše překonala a po čase byl nový přírůstek našeho domova i jejím miláčkem. Bylo to čtyřměsíční hříbě, které k nám chodili sousedé okukovat. Tak se vrátil kůň do naší vesnice a bylo zřejmé, že se blízká na lepší časy v soukromém hospodaření.
Ve vsi byla rovněž založena místní organizace Svazu zahrádkářů, která soustředila zahrádkáře až ze Strážnic a Zimoře. Měla hlavně přispět pro možný výkup zemědělských přebytků, které byly dvakrát týdně soustředěny v garáži pana Šestáka. V nové době a po ukončení činnosti jsme za poslední peníze z její pokladny jsem s Květou Tomkovou nakoupili sazenice ozdobných keřů a společně je vysázeli, které tak pro další léta přispívají k lepšímu vzhledu naší obce. Tak vznikly již nyní narostlé keře mezi kalem a silnicí a další příjemná stálá ozdobná keřovitá zeleň, která vylepšuje prostranství obce dodnes.
V roce 1976 vznikla CHKO Kokořínsko do které zapadala i naše obec. Prvním jejím činem bylo přitlučení štítku PAMÁTNÝ STROM do kmene naší lípy. Tak jsem se musel naštvat a napsat na CHKO dopis, že doufám, že jejich péče nekončí přitlučením onoho štítku. Že by bylo zapotřebí vykonat na této lípě jiné práce v jejím prořezání a případném provázání její koruny, aby nedošlo k jejímu rozlomení. Tak se po čase i stalo.
Tak po pár letech máme ukončené své vzdělávání a na kluky čeká nástup k vojenské povinnosti. Tím končí naše společné dětství, kde měli jen naši rodiče starosti pro zajištění bezpečného života své rodiny. Každý z kamarádů hledá možnosti, jak se vojně vyhnout. Někdo měl vojnu náhradní a někoho zasáhla na dva roky jeho života. I já jsem měl určený termín k odjezdu svého vlaku z Pražského hlavního nádraží ve směru Frýdek-Místek ve večerních hodinách k náhradní službě. A byla to jen souhra náhod, že v onen den měla vesnice dohodnutou kulturní akci v pražské Lucerně. Tak mě skoro celá vesnice při mé cestě do Prahy doprovází, když s nimi jedu objednaným autobusem a po rozloučení odcházím k vlaku a odjíždím k nástupu k vojenskému útvaru ve Vyšných Lhotách.
Po absolvování náhradní vojenské služby u vojsk MV následně nastupuji do školy SNB.
Jejím ukončením jsem rozkazem umístěn na útvar PMJ v Praze. Doma chováme slepice, králíky, prase, koně a včelstva. Se vším je tak dost práce a starostí. Otec se už nemůže dočkat doby svého důchodu, aby měl na vše více času. S dovršeným 60.roku života mu tak nastává dne 14.2. 1980 jeho očekávaný důchod. Tohoto si bohužel užívá pouhých čtrnáct dnů, když nečekaně 28.2. umírá po zřejmě náhlé mozkové příhodě.
Po jeho smrti jsem musel nečekaně převzít starost o naše drobné hospodářství, zahradu, včelstva atd. K tomuto jsem byl od mládí veden, ale i tak to bylo nečekané a pro mě dost náročné. Matka, která taky již byla v důchodu se musela o vše postarat v době mé služby. Na noční služby jsem z domu odcházel k autobusu kolem 16. hodině a druhý den navracel autobusem před jedenáctou hodinou. Při své denní službě jsem odjížděl autobusem v pět ráno a po večerním ukončení přijížděl autobusem do Liběchova kolem 23. hodiny a pěšky pokračoval k domovu. Kam jsem dorazil kolem půlnoci.
Na počátku 90. let, když Středočeské vodovody provedou výměnu vodovodního potrubí v obci, při které dojde k poničení kameny upravené strouhy, která zde léta odvádí dešťovou vodu při okraji místní komunikace. Tak se sousedé zde žijící dohodnou k vytvoření nové vodoteče v položení nových betonových žlabovek a rour, které MNV v svém plánování zakoupilo a jsou již složena na dvoře u čp.4.
Pod vedením pana Bohuslava a se zde během několika víkendů a svého volna schází sousedé zde bydlící, aby zřídili nový žlab pro svod dešťovky, který tak vyúsťuje do cesty vedoucí do „Pausky“. Byla to naše společná práce k vylepšení vzhledu obce bez požadavku proplacení vynaložené práce. MNV za předsedování pana Živčáka k tomu ještě zajistila dovoz fůry podkladového písku, který byl složen u kalu. Veškerý rozvoz všeho materiálu jsem zajišťoval já s naším Zetorem 25 K. Z provedené práce měli všichni radost a svému účelu slouží dodnes.
Po ukončeném vzdělání má každý své zaměstnání a dochází i k místním svatbám. Ano i já měl na podzim roku 1984 svoji první svatbu a přátelští domorodci paní Luňáková a paní Hanykýřová přijdou ochotně pomáhat mojí mamce s pečením svatebních koláčků. To byly ti správně ochotní sousedé, čímž se naše stará vesnice vyznačovala a vzájemně si sousedé pomáhali.
Po několika letech ve svém mladém manželství a klidné domácnosti s mojí matkou, nám ona po krátké nemoci a neočekávaně dne 20.3. 1987 umírá, přičemž tak nepozná svého prvního vnuka, mého syna, který se narodí pět dnů poté a den před pohřbem mojí matky, který se konal 26.3. za účastí široké veřejnosti. Vždyť při své dlouholeté učitelské praxi dala základ vzdělání mnoha ročníkům dětí ve školním prostředí a počátcích jejich vzdělávání.
Jejím úmrtím i končí její produktivní doba v činnosti v občanském sdružení za lepší naší obec. Tím tak pro mě naopak začíná období, kdy jsem jejím pokračovatelem, kdy mi není lhostejný vzhled naší obce a snažím se prosadit vše pro zlepšení vzhledu a života svých spoluobyvatel v obci, která je nám všem domovem.
Jen v době, kdy po mé matce probíhá dědické řízení udělám největší chybu ve svém životě, která mi zkomplikovala pozdější život mé nové rodiny. Zděděnou polovinu domu po matce hned daruji své manželce v dobré víře v naše manželství.
Dobu, kdy byla v obchodě zřízená veřejná telefonní stanice nahrazuje období při budování rozvodu telefonu do každého domu, které prosazuje Pepa Tietz. Je to něco pro nás nového, což přináší období po sametové revoluci v listopadu 1989. Novou změnou po listopadových událostí přichází i období změny v řízení státu a novým lidovým prezidentem je zvolen Václav Havel. Každý občan naší vesnice očekává změny ve svém životě. Novým zákonem je možné navrácení pozemků, kdysi vložených do st. statku. Většina obyvatel si o jejich navrácení požádá, ale málokdo si uvědomuje, že by mohla opět přijít jejich dřina při zemědělské činnosti. Je i navrácen majetek dědicům po panu Vraném a vzniká tím místní firma „Zemědělská a lesní výroba Milena Luňáková“, která si ke svým polnostem pronajímá i pozemky navrácené jednotlivým vlastníkům. Paní Luňáková jej již taky v důchodu a tato firma je na ni vedená jen prakticky. Práce při obnovení hospodářství po svém dědovi se tak ujímají její synové, které hospodářství obnovují v polorozpadlých navrácených staveb, a to každý při svém trvalém zaměstnání. V rozjezdu jim pomáhá a prozatímně chod řídí pan Roháček ze Želíz. I já s ním absolvuji několik jízd s jejich v restituci získanou Avií pro přívoz postřiků, chovných prasat atd., protože dědicové nemají oprávnění k řízení náklaďáku.
Nová doba přináší i možnosti v soukromém chování kravky a možnost prodeje nadojeného jejího mléka u rodiny Ryšlavých, za kterým si k nim docházejí místní občané. Vzniklé hospodářství Luňákových takové možnosti nenabízí i když také oni mají svůj chov a výrobu mléka provozují, které však prodávají do mlékárenského závodu.
V nové době se rozpadá MNV Želízy se svojí činností střediskové obce a jednotlivé obce si utvářejí své obecní úřady. Pouze naše vesnice s osadou Nové Tupadly, která jsou převážně chalupářské zůstávají i nadále spojená v Obcí Želízy.
V této nové době jsem i já přemístěn na nové služební místo spadající pod FMV, které mi přineslo velkou změnu v životě naší rodiny
Až při následném dalším obdobím zvoleného zastupitelstva obce se i já stávám jejím členem. Avšak prosazování zájmů naší vesnice je obtížné. Při dalším obdobím se stávám místostarostou a mám za úkol hlavně dostrkat ke konci rekonstrukci budovy bývalé školy s vybudováním bytu. Původní stavební práce měla provést mělnická firma, která však zkrachovala a přestala se hlásit k dokončení této dotační akce. Tak se ujímám činnosti a pro další práce je dohodnuta spolupráce s firmou Jiřího Prokopce. Vedle toho provádím úřední kroky a přípravy pro vznik katastrální území Nové Tupadly.
Oprava bytu v budově školy se provede dokončit. A později je zde v přízemí provedeno nové zázemí pro obchod rovněž z dotačního titulu pro budování obslužnosti a zázemí vesnic. V novém bytě se vystřídá mnoho nájemníků a později je tak zde otevřen opět místní obchod, jehož provozováním je podmíněna možnost spojená s pronájmem bytu.
Druhým starostou v novém období je zvolen Tomáš Bastl a mě si volí za svého zástupce. Mě jako vždy předtím a bez funkce a časem při funkci místostarosty leží na srdci vzhled a fungování naší vesnice. Hlavně prosazuji, aby se peníze získané z daní našich obyvatel měli nějak navrátit do oprav a prostředků pro vylepšení naší vesnice. Tak hledám kde by se mohlo co opravit či vylepšit.
Při své službě a práce místostarosty se mi naopak zhoršuje vztah ve své rodině. Manželka vytváří situace, aby docházelo k našim roztržkám a nelibosti ve společném životě. Dochází k tahanicím, které postihují i naše děti se kterými opouští naší vesnici. Nakonec přichází od ní žaloba o rozvod manželství, které tak po zdlouhavých soudních sporech je rozvedeno a dnem 20.8. 2003 nabylo právní moci. S tím jsou i spojená mnoha jednání ohledně styku s dětmi, kterým se snaží manželka mi co nejvíce omezit kontakt s nimi. Nepomáhají uzavřené dohody na MÚ, tak se vše nakonec musí řešit rozsudkem soudu. Časem se projeví její chamtivost při opět soudním vyřizování SJM a následně se projeví i její povaha v lačnosti po majetku, když nesouhlasí s mým návrhem ke společnému převodu domu našim dětem. Posléze v domě žiji sám a pouze na každý druhý víkend soudem určený si můžu kluky vyzvednout a je tak určen i styk v období školních prázdnin. Dokonce asi dvakrát jedu s nimi na letní dovolenou do ciziny a snažím se jim dopřát klidu při jejich pobytu u mě. Později mi ke všemu tak pomáhá i nová přítelkyně Iva, se kterou v srpnu 2007 uzavírám své druhé manželství. Ke všemu postupně vyplácím svoji exmanželku. Když se tak platby blíží ke konci, přijde s poslední ohavností v proplacení poloviny domu čp. 10, který jsem jí v minulosti daroval. Je to projev poslední chamtivosti, které řeší opět soud, ale nakonec se dohodneme mimo a já musím pokračovat ve vyplácení. Děti odrůstají a nechci je zatěžovat s těmito problémy. Dokonce se i řešilo, že chtějí přejít do mé péče. Ale u soudu a zřejmě zpracováním od matky na tom nakonec netrvali. V novém manželství mám nové děti a snažím se o náš klidný život.
