Článek
Dalším členem zastupitelstva je zvolen i Vlastík Šlechta, který se s rodinou k nám přistěhoval z nedalekého Liběchova a jsou hned námi přijati coby za známé obyvatelé naší vesnice. Rovněž se mi na obci povede prosadit nákup sněhové frézy, která má umožnit časté ranní uklízení dolní ulice od napadnutého sněhu. Tím si však beru na sebe další úkol, za který nepožaduji žádné finanční ocenění. Pro své sousedy to dělám rád.
V novém století je představa Honzíka Šlechty přijít i s novou možností příjmu internetového signálu, který si bere přímo na svoje bedra. Já naprostý analfabet v tomto oboru mu jsem nápomocen při jeho plánovaném budování a vždycky je u poskytovatele signálu uzavřena smlouva na moji fyzickou osobu. A ten je nejdříve přijímán z vodárenské věže na Vysoké a později je přenášen z Horní Vidimi. Při původní realizaci příprav je nám moc nápomocen starosta Tomáš Bastl, když zajistí vysokozdvižnou hasičkou techniku. Na špatné technické podmínky, kdy není stále kvalitní příjem signálu si stále nejvíce stěžuje mé osobě Václav Luňák. Pro moji neznalost ho však vždy posílám řešit technické problémy s Honzíkem Šlechtů se kterým si však kritiku o fungování, jako k mé osobě nedovolí. Ostatní občané jsou s příjmem při vychytávání některých potíží spokojeni.
Když v roce 2008 provádějí pod vesnicí novodobí vlastníci lesa Luňákovi těžbu dřeva, při které jimi sjednaná firma ničí obecní pozemek a rozdrásá obecní lesní cestu na což si je dovolím upozornit! Jsem jen pro ně ten stálý udavač, což od Václava často slýchávám, který si dovolil jim do očí říci, s ohledem na dobu našeho kamarádství a vyjádřit nějakou formu nesouhlasu s jejich konáním. Jak jsem si to vůbec mohl dovolit říci něco proti jejich hospodaření, kdy jsou největší statkáři ve vsi. Dále mi připomínají mé údajné udavačství v minulosti, které však nemají, jak dokázat, neboť jsem nikdy nic takového proti nim neudělal.
Pro záchranu lesní obecní cesty, která obyvatelům umožňuje příjemný vstup do lesa pod obcí se snažíme zabránit stálému pokračujícímu vyplavování rozvrásněné cesty a společně s firmou Jiřího Prokopce na začátku cesty se buduje záchytný rošt. Avšak ani toto plně nepomůže a následně se buduje celkový odvod příchozí vody z celé ulice. Ta se usměrňuje podzemní rourou z této cesty a odvádí se bokem na vedlejší obecní stráň. Čím je konec dalšího ničení této cesty. Vše finančně hradí obec Želízy. I tak je již cesta v určitých místech hodně vymletá, a tak pro její možné využívání navážím a pokládám betonové žlabovky, které kdysi zbyly a stále se povalují u čp. 4. Tímto je umožněno následné používání cesty a její bezpečná sjízdnost.
Dalšími novými přistěhovalci, kteří si sami říkají naplaveniny jsou nový majitelé domu čp. 1, roubernky čp. 5 a domu čp.12, kterým je rodina Vošlajerova. Tyto nový obyvatelé trochu omladí naší vesnici a jsou zdárnou pomocí při plánování oslav 650. výročí od první písemné zmínky o naší vesnici. Všechno se zhruba rok předem plánuje při posezení u Šlechtů.
Každý má nějakou přidělenou práci. Paní Šlechtová dá dohromady historii obce, M. Hansliana zajistí její výtisk, pozvánek a novin k výročí, která do tisku připraví G. Reslová.
V domě u Šlechtů se již tradičně setkáváme již dřívějších dobách při velikonočním setkání a plánování masopustních oslav, které se zpět do vsi navracejí.
Na obci připravujeme projekt k vybudování povrchové dešťové kanalizace, pro jehož dokončení musím uzavřít věcné břemeno pro její nasměrování přes pozemek u čp. 4.
Dalším projektem bylo i technická realizace vybudování opěrných zdí při dolní ulici a jejich provedení s odsouhlasením památkovým úřadem, kdy je naše vesnice od roku 1995 součástí nově vzniklého zákona o vesnických památkových zónách. Tím přichází omezování občanů při opravách svých domků, ke kterým musí být vždy vydáno závazné stanovisko památkářů.
Po dalších komunálních volbách je za starostu zvolen Miroslav Steinz ze Želíz, vnuk původního našeho místního obyvatele. Novou zvláštností je volba dvou místostarostů, kterým jsem jedním já pro Sitnou a druhým je Milan Zajíček ml. pro Želízy. Máme sice oboustranné zastupování, ale prosazování jakékoliv finanční akce pro naši vesnici je v sedmi členem zastupitelstvu pro mě dost náročné. Při tom proběhne realizace dešťového žlabu a je naplánována oprava hasičárny ze které si želízští již v minulosti odvezli hasičskou dvoukolovou stříkačku v dosud bezvadném stavu, na který vždy dohlížel pan Hanykýř a mi jako děti měli zážitek při kontrole její provozuschopnosti a běhu při vystříkání odpadní jímky pro mléčnici místního kravína.
Ještě před oslavami jsem se smažil co nejvíce mít obec uklizenou. S tím ochotně pomáhali dočasní místní pracovníci obce, Standa Červeňák a Petr Beran. Vedle toho nám pomáhal Bohoušek Strnad ze Želíz, kterého jsem několik dnů ráno přivážel a odpoledne odvážel, aby zde provedl nový nátěr plotu u školy, což již dotvářelo její nový pěkný vzhled po opravách fasády od táty a syna Marečkových ze Zimoře.
V případě zde postaveného lešení jsem opět já tohoto využil k nátěru okapů. Při tom si nezapomenu vzpomenout na projev paní Hanakýřové, která vyšla z domu svých rodičů z čp. 2, kde většinu dne prožívala a volá na mě svým známým ječivým hlasem: „Staniku pozor ať nespadneš, to by nám tak ještě scházelo“. Tak na nás, coby děti volávala, a naopak nařizovala mám slézt ze zde zaparkovaného silničního válce v dobách opravy silnice a zrušení „S“ zatáček u studánek. A my jsme si tak na válci hráli na mašinfíry, než se toho paní Hanykýřová všimla a zaječela. I oprava omítek a vymalování obecní místnosti před oslavami jsem prováděl s Petrem Beranem. Místnost bude tak sloužit jako zázemí k připravovaným oslavám a stravování návštěvníků.
Měl jsem za úkol dát ve známost široké veřejnosti konání oslav a M. Tietz vytvořil návrh pozvánky. Společně se snažíme dát dohromady žijící bývalé obyvatelé a každý hledá možné kontakty k jejich pozvání. Z mé iniciativy a využitím osobního kontaktu jsem tak pozval i bývalou první dámu paní L. Klausovou, která pozvání přijala.
Konečně a po zhruba ročním plánováním a příprav nastává den konání oslav k příležitosti 650 výročí od první písemné zmínky o naší obci Sitné. Od rána dne 8.6. 2013 se do obce sjíždějí hosté, kteří s naší vesnicí měli něco společného, své předky a příbuzní naších obyvatel. Po příchodu paní Klausové započala oficiální část oslav, kterou zahájil starosta svým proslovem. Následně pokračoval program vysazením nové památné lípy, která bude po další léta připomínat tento den. Při jejím zasazením přidal ruku k dílu každý místní občan. Dále probíhaly dětské hry pod vedením B. Vošlajerové a její pomocníků. Závěrem pro děti rozhazoval místní maskot – plch z koruny historické lípy své sladkosti. Bylo příjemné počasí a průběh všechny zaujal. K občerstvení se od rána grilovalo selátko v režii Z. Vošlajera, které darovali zemědělci Luňákovi, uvařený guláš od I.Veselé a koláče napečené paní Hanykýřovou. K odpolednímu posezení hrála živá hudba z přízně rodiny Tietzových. V bývalém obchodě a v současné správě G. Reslové probíhalo i konečné večerní setkání místních obyvatel a vyhodnocení oslav.
Nový povrch silnice přispěl k určitému zrychlení průjezdu obcí u nezodpovědných řidičů. Dle návrhu Báry Vošlajerové je na začátku obce provedena instalace cedulí omezující rychlost. Což akorát přinese výdaje pro OÚ.
Za viníka stále horšího přijmu internetového signálu jsou považovány přerostlé akáty u silnice na konci obce směrem k Vidimi, A tak při prozkoumání mapy a místního oplocení pozemku Luňákových je bráno, že tyto přerostlé stromy jsou na obecním pozemku. Jejich pokácení předem řeším se starostou a dojde na den, kdy se skupina chlapů sejde na tomto místě s představou pokácení těchto stromů. Je mojí chybou, že na tuto chystanou akci se nejdu předem prodiskutovat s Luňákovými. Průběhem kácení se na místo dostaví Václav Luňák, který mě vyhrožuje, jak si můžu dovolit kácet jejich stromy, které jsou jejich majetkem, ač rostou z venkovní strany jejich oplocení. Kácení je tak ukončeno a stromy ponechány uložené mimo pro potřebu těchto hospodářů… Později mi je vyhrožováno i soudním procesem po proběhlém ohodnocením způsobených škod. Následný úřední den si přijde ke starostovi stěžovat i jeho bratr Honza Luňák. Vše se však uklidní a k žádnému soudu nejsem pohnán.
Když se po zdařilých oslavách rovněž dohodlo o budoucím fungování kulturní místnosti v obci se pro potřeby jejího vytápění v zimě scházíme. Pokácením uschlých stromů v obecním lesa se připraví metrové dřevo a je složeno při cestě, kde má vydržet do jara, až budou lepší podmínky k jeho odvozu. Je tak dohodnuto, že je poté odvozím za slíbenou finanční náhradu panem Vošlajerem, který práce řídí a vyřizuje na obecním úřadě. Na jaře dřevo sám a bez pomoci ostatních navozím ke škole. Avšak slíbené odměny se nedočkám!
Další nepříjemnou událostí byl dotaz Květy Tomkové, kde že jsou lavice od čekárny ze srpna 2015. Nikdo by neuvěřil, že se něco takového může stát. Avšak někomu z projíždějících občanů se lavice, které jsou součástí naší zastávky a měl jsem i potřebu je několikrát přetírat, někdo ukradne. Protože nebyla přesně známá doba krádeže a těžko by se asi zlodějové hledali, bylo lepší požádat o cenovou nabídku Luboše Bohuslava pro jejich novou výrobu. Luboš již pro vesnici prováděl na základě smlouvy o dílo i jiné práce jako mříže do oken ve škole, oplocení plochy pro kontejnery a další práce prováděné v Želízeh.
Stejně jsme byli všichni nadšení z uspořádání 1. památečné jízdy vzniklého klubu MC Plch Sitné, která proběhla v plné připravenosti od Zdeňka Vošlajera a my všichni jsme se jí účastnili. Bylo to pro nás něco nového a po léta známého v širokém okolí.
Další volby do obecního zastupitelstva přináší změnu ve vedení obce. V těchto volbách pro sedmi členné zastupitelstvo obce se umisťuji na čtvrtém místě. Přesto občané podepisují petici pro zachování mojí funkce místostarosty pro naši obec. Avšak opětovně zvolený starosta s tvrzením svého „vše košer“ si za svého místostarostu pro Sitnou zvolí pana Staňka, který však s naší obcí nemá nic společného. Ze strany pana starosty to byl pro místní obyvatelé velký podraz. Pan Staněk tak přebírá úkol mnou již připravovaný k jednání s památkáři za účelem výměny oken na naší školní budově. Zde však po prvním údajném konfliktu s jeho zástupci nic více neprosadí. Obec se tak stává více neudržovanou, což je samozřejmostí, když zde nebydlí. Naopak při své funkcí ve vedení obce prosadí opravu cesty a jejího odvodnění u svého domu v Želízech. Do naší vsi se však přijíždí podívat na akce pořádané Zdeňkem Vošlajren, možná, že s ním i spolupracuje při uplatňování svého předváděného zájmu o naší obec.
Bohužel, díky chamtivosti mé bývalé manželky s proplacením mého bývalého daru, poloviny domu čp. 10 jsem neuhlídal opožděnou měsíční platbu a exmanžela toho využila a nechala exekučně zablokovat náš účet. Tím dala základ pro nemožnost splácen jiné dohodnuté platby a vznikl tak počátek likvidace našeho majetku a nucenému odchodu ze své vesnice.
A jak se říká: „čiň čertu dobře, on se ti peklem odmění“ se zachoval i doposud údajný kamarád, Zdeněk Vošlajer a napsal stížnost našemu insolvenčnímu správci v roce 2016, která přišla v nejhorším období po našem odchodu ze vsi, kdy jsem si odvážel z bývalého svého pozemku topné dřevo na nové své bydliště. I toto dřevo bylo na pozemku, se kterým neměl nic společného. Tímto svým žalováním asi pozapomněl na moji pomoc jemu. Třeba to, že jsem mu kdysi vyvážel jeho domovní suť na svůj pozemek, že jsem mu kdysi prosadil prodloužení pouličního světla až k jeho vratům, že jme byli jediný se Slávkem, kdo mu pomohl za deště uklízet dovezené metrové dřevo atd. Je však jisté, že se mu můj odchod ze vsi velice hodil, aby zde mohl prosazovat své zájmy k získání naší zahrady. Dále byl ten, kdo vyřizoval požadavky obce o vydání mnou přes rok udržovaných sazenic forzícií pro novou výsadbu ke škole. Tato měla sloužit k vylepšení zeleně když pan Zajíček pod dohledem nového místostarosty provedl razantní seřezání těchto keřů, která zde po léta doplňovala vzhled obce. Byl jsem několikrát uháněn k jejich vydáním, jako kdybych je chtěl snad ukrást.
Vždycky jsem byl rád, že do vsi přišla nová, mladá krev, která měla zájem více stmelit její obyvatelstvo a rozehřát kulturní život v obci. Já jsem takové možnosti neměl, aby mi obec platila náklady na provoz kulturní jizby, kde bych mohl svolávat různé akce při koštování vína či výrobě klobásek nebo jiných akcí, kde bych mohl předvádět svou nepostradatelnost jako novodobí správce obecní kulturní místnosti.
A ač byl údajný můj zachránce, když mě přestal život po ztrátě domu bavit, nebudu mu nikdy vděčný, protože nikomu nepřeji prožít následná léta, jako sebevraha, který opustil rodinu a chtěl už mít od všeho pokoj.
Tak po čase svoji vesnici moje rodina musí opustit a jen synové a sousedé Šlechtovi jsou nám při stěhování nápomocni. Po pár letech našeho života v jiných místech, kde se necítím dobře, mám konečně možnost a zájem se do vsi jet podívat. Je tam mnoho změn a já mám svoji představu, jak se navrátit a mít opět možnost užívat svoji bývalou zahradu, ve které bych mohl přes léto i pobývat. Při tom věřím v bývalé kamarádství Luňákových, že mi toto umožní. Bohužel moji představu zchladí vyjádření Václava Luňáka a jeho slova: „na to nemáš a mám s tím jiné zájmy“, tím je tak zavrženo má možnost pro návrat do své vesnice a svojí zahrádky, kde bych mohl ještě pobývat několik dalších let při letní době a možném pobytu, který by mi umožnila moje bývalá zahrada. Záleželo jen na přístupu těchto bývalých přátel a nových vlastníků mé zahrady toto umožnit. Bohužel neumožnili mi toto. I oni bývalí kamarádi z dob našeho mládí asi zapomněli na pomoc od mého otce jejich matce, když si užívali klidu při svých studijních létech. Posléze i moji pomoc při počátcích jejich hospodaření. Tak je ukončen vzájemný a výborný vztah našich rodin.
Při opětovné návštěvě své vesnice jsem v mnohém překvapen, a i zklamán ze změn zde zjištěných. Přibyla zde nová vyvýšená plocha pro výstup z autobusu, která zapadne do obce.
Avšak zde současně umístěné a do očí bijící, červeně natřené označníky zastávek na obou stranách, které tak nevkusně narušuje vzhled těchto míst památkové obce. Při vzpomenutí na svá jednání s památkáři, kdy nám snad určovali šíři tyček a mezer u plotů se tak podivuji na jejich nevšímavosti ke zde použitých označníků zastávek. Bohužel není to jen tato vesnice, takto postižená tímto nevkusem. Vždyť po léta stačilo umístění jízdního řádu v čekárně. Asi zaleží i na nějakém protestu místních obyvatel, který asi nikdo neučinil. Když jsme v roce 2014 umisťovali poblíž čekárny propagační tabuli CHKO, která byla do země ukotvena kovovými roury přečnívající do výšky, pro jejich zakrytí jsem tyto roury obezdíval kameny, aby nerušil tak jejich kov své okolí. Místním je dnes vzhled jejich obce zřejmě lhostejný, nebo má špatné své zástupce. Tuto skutečnost rovnou dokazují i umístěním nevkusných odpadkových, plastových košů, které se do historicky památné vesnice vůbec nehodí. Což je již jedině zaviněno přístupem a lhostejností vedení této obce, která byly v minulosti vyhlášena za vesnickou památkovou zónu. Rovněž zde spatřuji poničený křížek u domu čp 19, kterému chybí vrchní železný kříž, který byl v nových dobách restaurován.
Vesnice má své novodobé obyvatelé, které zde nemají své historické kořeny a nemají tak asi žádný vztah k památné historii obce a zájem v udržování svých památek. Obec tak žije ve svém novodobém kulturním pojetím svého života v pořádání sešlostí při moderní vesnici. Kde jim chátrají památky vtvořené místními předky jako třeba bývalé studánky.
S přáním, aby moje bývalá vesnice byla co nejvíce přátelská mezi sousedy a pokračovala ve svém zkrášlování a uchování památek našich předků se loučím.
Tak se mějte moc dobře, vy slušní bývalí sousedé, buďte hrdi na svou vesnici, že jste stále jejími obyvateli a pěstujte dobré sousedské vztahy.
