Článek
Životní osudy jedné paní učitelky
z knihy: Život Marie aneb vzpomínka na mamku.
Kapitola 1. Od narození k dokončenému vzdělání.
Počátek jejího života je dán dnem 10.9. 1916 v místě vesnice nazvané Neveklov na Benešovsku. Jejím narozením počal její život v rodině pana učitele Josefa Topiče, narozeného v Čeřenicích a matky Marie, rozené Očenáškové z Netvořic, pocházející z hospodářské zemědělské usedlosti. Pokřtěná byla 21.9. jako Marie Božena Julie na farním úřadě v Neveklově.
Na den jejího narození připadá ve znamení zvěrokruhu pro období „panny“.
Charakteristika lidí narozených v tomto období je příznačná pro jejich spolehlivost, věrnost a pracovitost. Rády pomáhají svým přátelům a rodině, které nikdy neopouštějí.
Příznačná je jejich stabilita ve vztazích, která jim dodává sílu pro velké pracovní výkony a překonávat všechny nástrahy celým životem.
Od svého narození byla pro rodiče jejich Maruška, která se narodila jako druhé děvče v rodině, kde byl otec učitelem a matka v domácnosti při péči o šest let starší sestřičku Miladu. Tak své první krůčky prožívá hlavně v péči své maminky, která se stará hlavně o práce v domácnosti při zajišťování potřeb své rodiny. Protože pochází z hospodářské vesnické rodiny, jejich přísun potravin přichází hlavně od jejich rodičů. Něco málo si vypěstuje na své zahrádce a při chovu domácího zvířectva. Finanční příjem rodiny jde z platu tatínka, který vykonává učitelské povolání ve složité a střežené době vládnoucího císařství.
Přišla na svět v době bouřlivých událostí, kdy se Rakousko – uherská monarchie zmítala ve válečných událostí 1.světové války. V době, kdy v Evropě vzrůstal boj k odstranění nadvlády velkorakouského císařství, v době, kdy se propagovalo právo českého národa na své sebeurčení a svobodný vývoj.
Zhruba dva měsíce po jejím narození umírá 21.11. vladař habsburské monarchie císař František Josef I. Jeho nástupcem je císař Karel I.
Ona jako nemluvně tyto světové události ještě nevnímá. Avšak zprávy o měnící se situaci a všeobecném dění prožívá hlavně její otec, který je učitelem na obecné škole, jenž je v této době hlavní základnou k získání informací o světovém dění.
Rozpadem Rakousko-Uherska při ukončení 1. světové války tak vzniká dnem 28.10. 1918 Československá republika. Marušce v té době byly 2 roky a 18 dnů. Při jejím mládí si události vzniku státu nemohla pamatovat. Až později dostává od svého otce patřičné informace o situaci a dění v období, které předcházelo ke vzniku naší první republiky.
Prvním prezidentem nově vzniklé Československé republiky s stal prof. Tomáš Garrigue Masaryk zvolený dne 14.11. 1918, který byl tak označován jako „Prezident osvoboditel“.
Otec se ze svého učitelského povolání hlavně zajímal o dění a změnách ve školském prostředí, propagoval tradice a vzdělání českého národa v činnosti Obce sokolské. V této době na fungování a činnost školy dohlíželi Místní školské rady v jejich obvodě.
Nově vzniklá republika převzala svůj celý správní řád a systém ze vzoru Rakousko – uherské monarchie pro české země. Novým zákonem č. 2/1918 ze dne 2.11.1918 byl zřízen „Úřad pro správu vyučování a národní osvětu“, který měl na starosti školské a kulturní vzdělání národa. Postupem času se přejmenovalo na „Ministerstvo školství a národní osvěty“.
Dalším zákonem č. 292/1920 byla upravena správa škol, kde přísluší státu nejvyšší správa nad výchovou a vyučováním prostřednictvím již dříve vzniklého Min. školství a národní osvěty. V roce 1920 byl rovněž uzákoněn vyučující český jazyk. Vzdělávání na školách bylo osmileté, které bylo rozděleno na dva stupně: 1.stupeň byla škola obecná pro 1-5.ročník, které navštěvovaly děti od 6 do 11 roků. Dále následoval 2.stupeň vzdělání, čímž byla škola občanská se třemi ročníky.
V mladém státě probíhá mnoho událostí a dne 27.5. 1920 je T.G. Masaryk podruhé zvolen za prezidenta a své velké podpory se dočká i na VII. všesokolském sletu, kterého je v témže roce přítomen a účastní se ho i otec Marušky. Domů se navrací plný nadšení z jeho průběhu.
Když bylo Marušce šest roků tak se jejich rodina rozrostla o dalšího člena, narodila se jí sestra Zlata. Její matka se tak měla co ohánět v domácnosti při zajišťování péče o celou rodinu. Společně se svoji starší sestrou, které bylo již let dvanáct musely pomáhat při běžných prací v domácnosti a péči o nejmladší sestřičku.
V roce 1922 vyšel v platnost tzv. „Malý školský zákon“, který uzákonil povinnou osmiletou školní docházku. Novým zákonem začal i počátek školního vzdělávání Marušky.
Od tohoto roku byly schváleny i společné třídy dívek a chlapců. U rodičů a sourozenců se vžilo její oslovování jménem Mařenka, které ji doprovázelo v jejich rodině celý život.
Do své 1.třídy začala chodit od školního roku 1922/23 v pěti třídní smíšené obecné škole v Neveklově. První kroky Mařenky do této školy byly společné se svým otcem, který byl na této škole učitelem, ale již dávno před tímto nástupem ji doma dával první základy školní výuky. Avšak až tento skutečný nástup do školní docházky byl počátečním krokem k jejímu vzdělání.
Své mládí Mařenka prožívala v takto svobodné nové republice, která jí umožnila absolvovat všechny stupně škol a její studium tak pokračovalo následných 13 let. Všechny tyto školní léta prožívá v pečlivém učení, které ji tak napomohlo k dosaženému vzdělání až k povolání, kterému se věnovala celý život.
Nová republika se však stále zmítá v nelehkém období svého vývoje. S tímto vývojem je i řada nespokojených lidí. Tak se i počátkem nového roku 1923 rozšíří mezi obyvatelstvem zpráva o spáchaném atentátu na ministra financí Aloise Rašína, který se udál v Praze dne 5.1. a jeho následkem ministr dne 18.2. 1923 umírá. Je to první závažná událost v nové republice.
Události a dění v republice nejvíce prožívá její otec, který při svém povolání učitele shání všechny možné informace, které se smaží svým žákům a jejich rodičům předávat. Svoje dění ve společnosti také prohlubuje v činnosti Sokola, jehož je od mládí členem. Tento spolek prohlubuje soudržnost národa s děním v republice.
Od první třídy byl školní prospěch Mařenky a její vzdělávání pečlivě sledováno jejím otcem . Jako učitel se vzděláváním všech svých dětí pečlivě věnoval, ale u Mařenky brzy následně rozpoznával její zvýšený zájem o vzdělávání, který se snažil co nejvíce podpořit. Ona tak dosahovala výborných školních výsledků, které ji doprovázely po celé období vzdělávání. Její základní školní hodnocení většinou neznalo jinou známku než jedničky.
V jejím prvním školním vysvědčením, které se v době první republiky nazývalo „ŠKOLNÍ ZPRÁVA“, kde bylo hodnoceno každé čtvrtletí škol. roku a to k 15.11. 1922, 31.1.,1.5. a 27.6. 1923. Tuto první zprávu o hodnocení vydala „Pěti třídní smíšená obecná škola v Neveklově“, kterou bylo hodnoceno I. a II. čtvrtletí. V průběhu tohoto školního roku dochází ke služebnímu přeložení otce Mařenky do školy v Týnci nad Sázavou. Následně tak dochází k přestěhování celé rodiny Topičů do Týnce. Tím se mění i škola pro Mařenku, kde je již hodnocena za III. a IV. čtvrtletí a na školní zprávě přibyl otisk razítka „SPRÁVA OBECNÉ ŠKOLY V TÝNCI n. Sáz.“. V závěrečném hodnocení k ukončení 1.třídy si Mařenka zasloužila samé jedničky. Ve školní zprávě byly hodnoceny předměty: náboženství, čtení, věcné učení nižšího stupně, počty s měřičstvím, kreslení, psaní, zpěv a tělocvik. Dále byly hodnoceny mravy a pilnost.
V tomto bouřlivém období vzniká první dochovaná společná fotografie sestřiček Topičových.
(Foto přiloženo v úvodu této kapitoly, kde je Mařenka sedící vlevo.)
V květnu 1923 nastávají pro obyvatelé nové možnosti v jeho informovanosti o dění ve státě. Český rozhlas začíná své pravidelné vysílání. Zatím není moc koncesionářů, který mohli tento rozhlas poslouchat. Lidé se tak scházejí při jeho poslouchání u zámožnějších obyvatel. Jeho poslechem se národ rychleji dozvídá o situaci a dění ve státě a dalších světových událostech.
V republice probíhaly přípravy pro první prvorepublikové volby do zastupitelstva obcí., které se konaly na celém území státu, včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi. Avšak nepodařilo s volit ve všech obcích s neprobíhaly v jednom dni. Volit se začalo v září 1923.
O školních prázdninách se otec mohl více věnovat dětem. Společně s příbuznými chodili na pěší výlety k poznávání přírody a krajiny v okolí svého bydliště.
V listopadu 1923 se rychle šíří zpráva o pokusu státního převratu v Německu, za kterým stála strana NSDAP. Prozatím byl převrat zmařen a Hitler zatčen a dočasně vězněn. Avšak byl to počátek jeho sílícího vlivu v německém národu, ve prospěch budoucí vládnoucí moci nastupujícího fašismu.
I další školní rok 1923 – 24 kdy Mařenka absolvovala 2. třídu se plně a svědomitě věnovala výuce, a tak obsahovala školní zpráva jedině samé jedničky. Zprávu za 2. třídu již vydala „Pěti třídní smíšená obecná škola v Týnci nad Sázavou.
O prázdninách po ukončeném druhém ročníku se setkává celá její třída při sokolské akci, kde jsou zachyceny na společné fotografii.
Její otec je tak stále více stoupencem a zastáncem tohoto spolku, který nejen napomáhá ve sportovní zábavě mládeže, ale i široké veřejnosti.Činnost Sokola se prosazuje slovy „Ve zdravém těle, zdravý duch “, které má posílit zdravotní stav a mysl celého národa v upevňování jeho směru při budování republiky a jeho vývoje v nové a stále se přetvářející Evropě.
Další školní rok 1924 – 25 začíná na stejné škole. Školní zpráva z 3. ročníku uvádí však již název školy „Obecná a občanská škola smíšená v Týnci nad Sázavou“.
V tomto ročníku není opět jiná známka v hodnocení než známka 1, protože své vzdělávání bere Mařenka velmi vážně a je velmi svědomitá v učení. Samozřejmě nad její pečlivostí stále dohlíží její otec, který se všem dětem v domácím prostředí snaží ještě více zdokonalovat jejich vzdělání a vědomosti.
Školním rokem 1925 – 26 pokračuje Mařenka 4. ročníkem v pilném studiu, které se projevuje v hodnocení každého čtvrtletí, kde je ze všech předmětů vždy ohodnocena známkou 1. Její klasifikace se tím v ničem neliší od předcházejících ročníků a rodičům tím dělá jenom samou radost.
V průběhu tohoto školního roku se již všude mluví o připravovaném všesokolském sletu na léto 1926. Její otec je celoživotním členem sokolského hnutí a tohoto XIII. sletu se účastní.
Po návrtu své úžasné dojmy vypráví celé rodině. Svoji neúnavnou činností tak stále propaguje sokolské hnutí do místní občanské společnosti.
Další školní rok 1926 – 27 pokračuje na stejné škole v 5. třídě. Krátce na jeho začátku Mařenka vždy slaví své narozeniny. Tentokrát však slaví své první kulaté. Ano je jí již deset roků, ve kterých absolvuje poslední ročník Obecné a občanské školy v Týnci nad Sázavou.
V květnu 1927 se ve státě hlavně mluví o nadcházejících volbách prezidenta. Prezidentem pro další období se opět a již potřetí stává T.G. Masaryk. V národním dění má stále svoji nepopíratelnou úlohu a je všemi okolními státy plně respektován.
Na hodnocení ve školní zprávě od III. čtvrtletí je již podepsán za školního správce její otec, což znamená jeho postup ve správě této školy. Podpis už je prováděn otiskem razítka. Ve Školní zprávě z 5.třídy jsou známkami potvrzovány stále stejné, ty nejlepší výsledky v hodnocení Mařenky. Od tohoto ročníku měla i nepovinný předmět němčinu, ze které má také známku 1. Dále její pečlivé studium dokazuje i počet zameškané a omluvené doby. Za celý školní rok má zameškané pouze dva půldny.
Zvláštností všech dosavadních školních zpráv a dalších vysvědčení je počet zameškaných půldnů. V této době se nepočítal zmeškaný omluvený či neomluvený čas na hodiny, jak je dnes zvykem, ale na tyto půldny.
V roce 1926 se narodil její další sourozenec, bratr Zdeněk. Již v pořadí čtvrté dítě v rodině, kde matka je stále ženou v domácnosti. Její celodenní starost je úkolem v péči o děti a chodu celé domácnosti. Vykonává tak práce od úklidu domu, starost o chované domácí zvířectvo a v pěstování plodin na zahrádce. Vše tak přispívalo pro doplnění obživy celé rodiny. Hlavním finančním příjmem zůstává otcův plat učitele a jeho postup do funkce školního správce.
Tímto pátým ročníkem ukončila své vzdělávání uváděné ve školní zprávě docházkou
„Obecné a občanské škole smíšené v Týnci nad Sázavou“.
Od dalšího školního roku 1927/28 pokračovala ve svém vzdělávání docházkou do 1. ročníku a na vysvědčení je uváděn název školy „Občanská škola smíšená v Týnci nad Sázavou“
Otisk razítka nese název „ŘEDITELSTVÍ MĚŠŤANSKÉ A OBECNÉ ŠKOLY V TÝNCI n. Sáz.“
Zde již vykonával funkci zástupce ředitele školy její otec Josef Topič.
V této škole absolvovala 1., 2. a 3 ročník, kde bylo již prováděno hodnocení vydávaným vysvědčení za první pololetí ke dni 31.1. a za druhé pololetí na konci června.
Na vysvědčení za 1. pololetí z většiny předmětů prospěch výborný. Pouze z předmětů kreslení a krasopis dostává známku chvalitebný. Na konci roku má však vše výborné.
K ukončenému 1. ročníku se pořizuje společné foto celé třídy s třídním učitelem.
K desetiletému výročí vzniku Československé republiky se připravuje v Brně výstava.
Je koncipována jako projekt o přehlídce úspěchů v oborech vědy, techniky, kultury a školství.
Výstava probíhala od května – září. V průběhu školních prázdnin výstavu navštívil i otec Mařenky. Byl z ní velmi uchvácen a po návratu své dojmy vyprávěl celé rodině.
Po prázdninách začíná školní rok 1928 – 29.
V ohodnocení prospěchu studia za prvním pololetí dostává Mařenka pouze zhoršené známky jako chvalitebné z počtů s jednoduchým účetnictvím a předmětu měřictví a rýsování. Ostatní jsou výborné. Na konci 2. ročníku má ze všech předmětů ohodnocení výborné.
Na této škole jsou předměty rozšířené o nepovinné, kterým je německý jazyk, s prospěchem vždy výborným. Zde je však jedna zajímavost, kde:
- vysvědčení za 1. pololetí nese název „Občanská škola smíšená v Týnci nad Sázavou“ a
- vysvědčení za 2. pololetí nese název „Měšťanská škola smíšená v Týnci nad Sázavou“
Otisk razítka však na obou vysvědčení uvádí stále:
„ŘEDITELSTVÍ MĚŠŤANSKÉ A OBECNÉ ŠKOLY V TÝNCI n. Sáz.
Na konci 2. ročníku se již tradičně pořizuje společná fotografie žáků s třídním učitele a s panem zastupujícím ředitelem.
Po klidných prožitých prázdninách se sourozenci a dalšími dětmi přichází školní rok
1929 – 30 a Mařenku tak čeká poslední, 3. ročník školy měšťanské.
Stejně tak, jako oba předešlé ročníky oslovovala i 3. ročník s prospěchem výborným.
Rodina Topičová prožívá svá šťastná léta. Plat otce, který je již učitelem a ředitelem školy na definitivě zajišťuje hlavní finanční příjem rodiny. Matka, která má plné práce starostmi o děti a zajištění dostatečného jídla pro celou rodinu se má v kuchyni co ohánět. Vedle toho je další práce o domácí zvířectvo, práce na zahrádce, která poskytuje přilepšení do jejich jídelníčku. Ale i tak se snaží každou korunu šetřit a přemýšlet za co ji utratit.
V rodině jsou od mládí i děti vedeny k potřebám šetření a střádání korunky ke korunce formou pokladniček pro děti, které byly spořící metodou a produktem Městské spořitelny v Benešově. Vždy za nějaké období se pokladničky ve spořitelně odemykaly a naspořené korunky se převáděly na účty spořitelních knížek.
Takto je i Mařenka vedena rodiči ke své spořivosti a šetření úspor od doby svého mládí.
Pro sportovní výchovu dětí ale i dospělých byl v této době nejrozšířenější a již zmíněný tělovýchovný spolek Česká obec Sokolská, ve kterém byl její otec hodně činný. Proto i Mařenka byla od mládí členkou tohoto spolku.
Po absolvování všech tří ročníků školy měšťanské bylo vydáno „Propouštěcí vysvědčení“ které potvrzovalo její celkové vzdělání od 1.září 1922, kdy chodila do školy obecné a od 1. září 1927 do června 1930 navštěvovala školu měšťanskou.
Na tomto propouštěcím vysvědčení z 21.6. 1930 je ze všech předmětů ohodnocena: prospěchem – výborným, mravy - chvalitebné, pilnost - vytrvalá, vnější úprava - velmi úhledná.
Takovéto ohodnocení je na stupnici známek vedeno jako nejlepší.
Hodnocené předměty jsou: náboženství, občanská nauka a výchova, jazyk vyučovací s naukou o písemnostech, zeměpis, dějepis, přírodopis, počty v jednoduchým účetnictvím, měřictví a rýsování, kreslení, krasopis, zpěv, ruční práce a tělesná výchova.
Rodina Topičů je svým životem spokojena. Nejstarší dceři Milušce je již 20 roků, má ukončené své vzdělání a je připravena na svůj osobní život. Mařenka bude v září 1930 již 14 roků a má ukončenou základní školní docházku. Mladší dcerka Zlata, které je 8 roků, navštěvuje základní školu. Doma s maminkou zůstává zatím čtyřletý Zdeněk, kterého škola teprve bude čekat. Ale o letních prázdninách si celá rodina užívá společně chvíle odpočinku, a tak i společné práce na zahrádce. Prázdninový rodinný klid však narušuje přemýšlení o dalším vzdělávání Mařenky. Otec dlouholetý učitel a ředitel má své představy o jejím dalším směru studia ve stále se pokračujícím jejím vzděláváním. Je si tak vědom, že ukončením měšťanské školy, kterou Mařenka ukončila s tím nejlepším prospěchem, nemůže postačit k jejímu ukončenému vzdělání a následného budoucího povolání a směru či smyslu budoucího života. Pro děvče, kterému ještě není ani 14 let se těžko plánuje, či rozhoduje o její budoucnosti.
Musí se sama a s lehkým doporučením svých rodičů o možnostech jejího dalšího osudu rozhodnout. Nakonec je tak rozhodnuto pro pokračování ve studiích i v následném školním roce 1930 – 31 na blízké škole v Benešově, kde tak nastupuje na
Jednoroční učební kurs při Měšťanské škole dívčí v Benešově, který má doplnit a rozšířit její vzdělání v předmětech: Občanská nauka a výchova, Jazyk vyučovací, Jazyk německý, Zeměpis, Dějepis, Přírodopis, Přírodozpyt, Počty a měřictvím, Rýsování, Kreslení, Ruční práce ženské s naukou o dom. hosp., Tělesná výchova, Těsnopis a Psaní strojem.
Až po jeho absolvování bude rozhodnuto pro další směr a dalšího studia jejího budoucího životního povolání. Tato škola v Benešově, která je z Týnce nad Sázavou v poměrně krátké dojezdové vzdálenosti umožňuje Mařence denní dojíždění ze svého bydliště u rodičů. I přesto je to pro ní první změna ve školním vzdělávání, které navštěvuje v jiném místě než doposud navštěvované místní škole. Ale i na této škole je Mařenky prospěch sledován jejím otcem, který má ze svého ředitelského místa kontakty i na této škole v Benešově.
Ale i zde nechce udělat Mařenka svému otci žádnou ostudu svým prospěchem. Jako dlouholetý místní učitel a postupem času i ředitel je brán za velmi váženého občana Týnce nad Sázavou s celou svoji rodinou. Tak i na tomto kurzu má Mařenka převážně známky výborné. Pouze u předmětů zeměpis, dějepis a přírodopis je ohodnocena prospěchem chvalitebným. Pouze jazyk německý je ohodnocen jako dobrý.
S pilností vytrvalou a mravy chvalitebnými je předurčen její další směr vzdělávání.
Ukončeným tímto ročním kurzem se musela opět Mařenka s rodiči rozhodovat o své dalším směru a možnostech budoucího povolání. Je to přetěžké rozhodování, které si uvědomuje každý člen jejích rodiny a záleží jen na svobodné vůli Mařenky, které ji rodiče nechtějí sami předurčit. Musí se sama rozhodnout a dlouho se čeká na její názor pro budoucnost.
Nakonec je po úvahách rozhodnuto o jejím dalším životním posláním. Jít ve šlépějích svého otce a dále studovat pro budoucí učitelské povolání.
Za tímto účelem je přijata na Český státní ženský ústav učitelský v Praze, který se nachází
Křižovnická ul.č.7. Na tomto ústavu absolvovala čtyřleté studium od září 1931 - červen1935.
Jako mladá dívenka, kdy při nástupu na studia tohoto ústavu oslaví své patnácté narozeniny je vtažena do dění v hlavním městě Praze. Zde je ubytována na internátě a prožívá nové události v matičce měst a při studiích v průběhu těchto školních let si zvyká na oslovování Marie. K rodičům se vrací zhruba jednou za 14 dní a má vždy jim co vyprávět o událostech prožitých v Praze. Na každý její víkendový návrat se rodiče a sourozenci vždy moc těší. Víkend však rychle uběhne a přijde na řadu její odpolední nedělní odjezd zpět do Prahy, které prožívají v balení čistého ošacení a zásobu jídla, které má přilepšit stravování Mařenky pro pár následných dnů pobytu v Praze. Na tomto studiu a života v Praze je finančně podporována rodiči. Vedle toho se snaží něco přivydělat doučováním dětí z bohatších pražských rodin. Při tomto tak Mařenka prožívá své první krůčky ve své budoucí učitelské praxi a poznává břímě tohoto povolání, které ji připadá příjemné a smysluplné.
Vedle běžných učebních předmětů doučuje děti z těchto rodin i na housle a piano.
Za vydělané a ušetřené peníze si může pořídit i svůj první fotoaparát, který ji doprovází celým životem. Tak vznikají první fotografie ze studentských let.
Začátky jsou těžké, v novém neznámém místě a na společném internátním ubytování.
Při návratu na víkend musela Mařenka taky poskytovat informace, hlavně ze studijních předmětů svému otci. Ten tak v paměti porovnával se začátky svého studování, kterým on prošel v dávné době Rakousko – uherské monarchie a umožnilo mu rovněž jeho celoživotní učitelské povolání. Jejich vzájemné studie byly od sebe vzdálené zhruba 25 let. Avšak každému probíhali v jiné době našeho státu.
Její první pololetní vysvědčení přináší změny ve hodnotících známkách.
Zde se střídají známky výborné a chvalitebné. Zmeškala 8 učebních hodin. Vysvědčení vydané v Praze dne 30. ledna 1932. V konečném hodnocení 1. ročníku nedochází k žádnému dalšímu zhoršení. Při studiu má omluvených zmeškaných 22 hodin.
Jako hlavní je na vysvědčení sdělení: “ Dále se prohlašuje za způsobilou s vyznamenáním postoupit do 2. ročníku. Vydané v Praze dne 23. června 1932.
Tak Marie prožila a ukončila svůj první školní rok v Praze při studiu a vzdělávání ke svému učitelskému povolání. Byl to rok pro ni velkých změn a odloučení od svých rodičů a sourozenců. První studijní prázdniny prožívá doma u rodičů a ve společnosti svých přátel, kde si vypravují o svých prožitých zážitcích v novém pražském prostředí.
O prázdninách roku 1932 se uskutečňuje IX. všesokolský slet v Praze. Tentokráte se ho účastní se svým otcem i Marie. Byl uspořádán ke stoletému výročí od narození Miroslava Tyrše, který byl velkou osobností národního obrození a spoluzakladatel Sokola.
Krátce po začátku nového školního roku 1932 – 33, jejího 2. ročníku se Marie v říjnu vrací domů, aby se zúčastnila svatby starší sestry Milušky, konané dne 15.10. 1932.
Na svatbu se celá rodina chystala a plánovala vše potřebné již o prázdninách. Sestra se vdává ve svých dvaadvaceti a Mařenka nedávno oslavila na internátě a ve společnosti svých kamarádek své 16. narozeniny. Studijní pobyt v Praze prožívá již v zaběhlém režimu. Je už v druhém ročníku, dle zájmu pokračuje v doučování dětí u bohatších pražských rodin, čímž si přilepšuje na svoje občasné návštěvy cukráren nebo návštěvu divadel. Na vysvědčení prvního pololetí 2. ročníku dochází ke zhoršení na známku dobře v jazyce německém a přírodopise. Zmeškala 46 omluvených hodin. Vydané v Praze I. dne 31.ledna 1933.
V době, kdy se předává na školách vysvědčení za první pololetí školního roku se již světem šíří zprávu, že byl dne 30.1.zvolen Adolf Hitler říšským kancléřem. Začíná doba jeho vlády a fašistické diktatury v Německu. Jen ti, kteří si uvědomují sílu německého fašismu pod vedením Hitlera se obávají jeho mocenských chutí, jeho nebezpečí a vyvolání možného konfliktu za účelem začátku války.
Na studijní léta prožité na internátě spolu s ostatními děvčaty Marie ráda vzpomínala.
Jejich společně okamžiky zachycuje tato fotografie. Vznikla tak mnohá přátelství mezi těmito děvčaty, která pokračovala i po dokončeném studiu při jejich plánovaných každoročních setkávání.
Internátní ubytování poskytovalo děvčatům společné zázemí, společné učení,
ale i dobu společného hraní karet žolíků. I tyto zakoupené karty byly součástí jejího celého následného života její rodiny a přátel při společných večerních posezeních při hraní žolíků.
Další fotografie, která je uložená v albu a popsaná slovy „Vzhůru do Strakovky“ ze dne 15.5. 1033 nám poskytuje informaci, že na některou výuku docházely děvčata i na tzv. Strakovu akademii, dnešní místo sídla vlády našeho státu.
Na závěrečném vysvědčení 2. ročníku přibývá další zhoršení na známku dobře z kreslení a jazyku československém. Má 52 omluvených hodin. Zde má však hlavní váhu napsaná tato věta: „Prohlašuje se za způsobilou postoupit do 3. ročníku. V Praze I. dne 28. června 1933.
Školní prázdniny roku 1933 prožívá převážně na svém bydlišti v domku u rodičů.
Příjemné letní dny prožívá u vody řeky Sázavy společně s kamarádkami.
V září 1933 začíná nový školní rok a jejím studiem 3. ročníku učitelského ústavu.
Školní rok probíhá ve stejném duchu jako předchozí. Je už za polovinou studia na tomto ústavu, které společně s děvčaty prožívají nové zážitky z pražského prostředí. Strašák z rozrůstající se ho fašistické hnutí v Německu s obavami sledují všichni rozumní lidé a prozatím jen málokdo si uvědomuje jeho nebezpečí.
V hodnocení za první pololetí 3, ročníku nedochází k žádným výrazným změnám. Počet zmeškaných omluvených hodin je 31. Vysvědčení vystaveno v Praze 30.1. 1934.
V pražském prostředí prožívají celonárodní politickou situaci před další volbou prezidenta. Dne 24.5. 1934 je opět počtvrté zvolen T.G. Masaryk. Tento už je vnímám národem za „tatíčka Masaryka“.
Jako předešlé školní prázdniny prožívá Marie i tyto také doma a společně se sourozenci pomáhají rodičům při pracích na zahrádce. Při hezkém letním počasí také užívání odpočinku u řeky Sázavy.
Období letních prázdnin je jediné delší období, kdy se sejde rodina pro společné chvíle, kde si můžou vyprávět o svých zážitcích a společenských událostech.
S otcem tak probírají situaci v republice a dění při nastupujícím fašismu.
V září začíná její poslední školní rok 1934 - 35. Má před sebou 4. ročník studia v Praze.
Začíná poslední školní rok, kterým má ukončit svoji cestu k učitelskému povolání.
Na vysvědčení pokračuje zhruba stejné ohodnocení jako na konci 3. ročníku.
Ke zlepšení na známku výborně dochází u předmětu v pedagogice a zvláštní metodice.
Počet zameškaných hodin je 32 a neomluvených 0. V Praze dne 31. ledna 1935.
Poctivým studiem vše spěje ke zdárnému konci. Její studijní výsledky jsou zaznamenány v závěrečném hodnocení studia. K tomuto je vypracováno „vysvědčení dospělosti pro školy obecné“, které potvrzuje její vzdělání a absolvování čtyř ročníků státního československého ženského ústavu učitelského v Praze.
Na závěrečném vysvědčení je ohodnoceno šest předmětů známkou výborný.
Stejně tak šest předmětů známkou chvalitebný. Pouze v jazyku německém je známka dobrý.
Před nebezpečným německým fašismem je tato známka brána jako nechuť se němčinou zabývat. Avšak přijde brzy období, kdy se musí v němčině opět více zdokonalovat. Prozatím má celé obyvatelstvo pouze strach z rostoucího fašistického hnutí v Německu.
Na jeho nebezpečí někteří politici upozorňují, ale málokdo si jeho budoucí hrůzy umí představit. Z dalších předmětů nepovinných je hodnocena hra na housle a ruční práce.
V těchto je prospěch výborný. Závěrečnou zkouškou na tomto ústavu v červnu 1935 bylo ukončeno její prozatímní vzdělávání.
K maturitnímu ročníku si musí pořídit i svoji fotografii.
Její dokončené vzdělání potvrzuje zápis, který uvádí: úřední citace z tohoto vysvědčení.
Její mravné chování bylo chvalitebné.
Hledíc k tomuto výsledku přisuzuje se kandidátce vysvědčení dospělosti s vyznamenáním, tím se prohlašuje za způsobilou, aby byla zatímně ustanovena učitelkou na veřejných školách obecných s vyučovacím jazykem československým v znění českém.
Vysvědčení vypracováno v Praze dne 6. června 1935.
Ještě než se děvčata ze svého maturitního ročníku rozběhnou do svých obcí a měst, odkud před čtyřmi roky odešli studovat do Prahy své učitelské povolání, dají si slib, že se musí alespoň jednou ročně setkat ve své matičce měst, kde strávili společné chvíle při studiích a pobytu na internátě. Navzájem si předají kontaktní adresy a rozjedou se po republice.
V této době Marii bylo necelých 19 let a měla před sebou dlouhou dobu učitelského povolání.
Pro následný výkon učitelského povolání musela ještě podstoupit lékařské vyšetření, které
potvrdilo její způsobilost k tomuto cílu stát se paní učitelkou.
Tím končí první etapa jejího života od narození po dokončené vzdělání a stává se tzv. „kandidátkou učitelství“.
A jako učitelská praktikantka bude ustanovována na školy v pozici výpomocné učitelky.
Své poslední školní prázdniny po létech studování opět prožívá ve společnosti rodiny a kamarádek a za teplého počasí u řeky Sázavy.
S netrpělivostí Marie čeká, jakým směrem se bude utvářet její školní učitelská praxe a kam její kroky povedou při následném prvním roce svého povolání.
Po prázdninách má začít období jejího celoživotního povolání, které zasvětila vyučováním žáků na prvním stupni základních škol v Československé republice.
Její otec stále pokračuje s činností v Sokole a její propagaci v sokolském kroji při různých společenských příležitostech.
Dnem 14.12. 1935 se národ dozvídá o abdikaci prezident T.G. Masaryka, který se této funkce vzdává ze zdravotních důvodů.
Následně dne 18. 12. je zvolen za prezidenta Československé republiky dr. Edvard Beneš.
Na konci roku 1935 bydlí rodina Topičová stále ve svém domku Týnci nad Sázavou. Otec je již ředitelem školy. Matka prožívá svůj život v domácnost při starostech o blaho rodiny. Nejstarší dcera Miluška je již provdána a bydlí s manželem v Benešově. Marie čeká na své první přidělené služební místo. Její sestra Zlata bude dokončovat poslední ročník školní docházky. Nejmladšímu sourozenci Zdeňkovi je již 9 let a zdárně pod kontrolou otce má před sebou ještě mnoho ročníku školní docházky.
