Článek
Máme příliš mnoho nemocnic? Tak to vysvětlete pacientům, kteří čekají měsíce na operaci
KOMENTÁŘ ŠTEFANA GABČA
Prezident Petr Pavel v debatě o českém zdravotnictví řekl, že Česká republika má příliš mnoho nemocnic. Tohle tvrzení mě zaujalo. Ne proto, že bych tvrdil, že české zdravotnictví nepotřebuje změny. Potřebuje. Ale protože když se podívám na realitu, kterou zažívají běžní lidé, nějak mi to celé nesedí.
Roky slyšíme, že pacienti čekají dlouhé měsíce na některé operace, obtížně shánějí specialisty a za některými zákroky musí cestovat desítky, někdy i stovky kilometrů. A právě v této situaci se dozvíme, že máme nemocnic příliš mnoho.
Tak kde tedy ten problém je?
Pokud máme nemocnic skutečně příliš mnoho, měl by někdo velmi konkrétně říct, kterých nemocnic máme příliš a proč. Protože nemocnice není jen budova. Rozhoduje počet lékařů, zdravotních sester, operačních sálů, lůžek, specializovaných pracovišť a především jejich rozmístění.
Můžeme mít na papíře dostatek nemocnic, ale zároveň nedostatek konkrétních zdravotních výkonů. To je zásadní rozdíl.
Rozumím argumentu, že není možné provozovat každé specializované oddělení v každém okresním městě. Některé zákroky vyžadují špičkové vybavení a zkušené týmy, které není možné udržovat všude. Centralizace některých specializovaných výkonů proto může dávat smysl.
Ale centralizace má také svou cenu.
Zaplatí ji pacient, který bude muset cestovat dál. Zaplatí ji rodina, která bude muset vozit nemocného příbuzného desítky kilometrů. A zaplatí ji také lidé z menších měst a obcí, kteří už dnes často nemají lékaře tak blízko jako obyvatelé velkých měst.
Proto mi vadí jednoduché politické zkratky typu „máme příliš mnoho nemocnic“.
Možná máme příliš mnoho některých nemocničních kapacit. Možná některá oddělení nejsou využívána efektivně. Možná některé nemocnice potřebují změnit své zaměření. To všechno je legitimní diskuse.
Ale jestli má být výsledkem reformy méně nemocnic, musí zároveň přijít odpověď na otázku, kde pacient získá rychlejší a dostupnější péči.
Protože pokud dnes pacient čeká půl roku na operaci a následně zjistí, že ji může podstoupit až 100 kilometrů od svého bydliště, opravdu není jednoduché mu vysvětlovat, že řešením je další omezování nemocniční sítě.
Zdravotnictví přece nemůžeme hodnotit pouze podle toho, kolik stojí stát nebo zdravotní pojišťovny. Musíme se dívat také na to, co za své peníze dostane pacient.
A tady bych od prezidenta i vlády čekal konkrétní odpovědi.
Kterých nemocnic máme příliš? Která oddělení jsou podle nich nadbytečná? Kolik peněz se tím ušetří? Kam se přesunou lékaři a zdravotní sestry? A hlavně: zkrátí se tím čekací doby, nebo budou pacienti za péčí cestovat ještě dál?
To jsou podle mě otázky, které bychom měli pokládat dříve, než začneme nadšeně mluvit o rušení či slučování nemocnic.
Protože pacient nepotřebuje vědět, kolik nemocnic máme v excelové tabulce.
Potřebuje vědět, kdy se dostane na operaci a jak daleko za ní bude muset jet.
A jestli mu na to neumíme odpovědět, potom máme možná problém úplně někde jinde než v počtu nemocnic.
