Článek
A tohle vedlo k výsledku, který se v historii opakuje pořád dokola. Závody o největší stavby světa nás provázejí už hodně dlouho. Faraoni se trumfovali, kdo postaví větší pyramidu. Později se stavěly stále větší chrámy, mešity, hrady a zámky. Pak se začalo soutěžit o nejvyšší stavby. Po „eifelovce“ přišla řada dalších. Přes Tokyo Skytree a Merdeku jsme se dostali až k Burdž Chalífě s výškou skoro 830 metrů a nejspíš to bude pokračovat dál. To jsou ty úspěšně dokončené projekty. A pak tu máme po celém světě hromadu staveb, projektů a pustnoucích areálů, kde to nedopadlo nejlépe. Někdo se prostě přecenil a chtěl se vyrovnat ostatním. Stejně jako energický a přehnaně patriotický pan Watkin.
Roku 1889 byla v Paříži dokončena Eiffelova věž a Francie byla v tomto směru před Anglií jasně napřed. Nemám představu, jak moc to trápilo obyvatele Británie, ale Edwarda Watkina to soudě podle jeho reakce žralo hodně. Watkin nebyl žádný podnikatelský nováček. Měl za sebou úspěšné projekty výstavby železnic v Anglii, Indii a Kongu. Tohle ale bylo asi příliš velké sousto. Vypsal soutěž na výstavbu věže v londýnském Wembley Parku. „Cokoliv, co dokáže Paříž, umí Londýn lépe!“, prohlásil sebevědomě a dokonce vyzval Gustava Eiffela, aby se také přihlásil. Ten to prozíravě odmítl.
Roku 1892 měla Watkinova věž už základy. Podle nákresů vypadala jako kopie Eiffelovy věže, ale měla být o 45,8 metru vyšší. Dílo to mohlo být hezké, ale ne moc originální. V roce 1895 už byla dokončena první etapa a věž vyrostla do výšky 47 metrů z plánovaných 358 metrů. Pak přišly nesnáze a zádrhele. Watkin kvůli zhoršenému zdraví odchází do důchodu. Základy věže se ukázaly jako nestabilní a objevily se problémy s financováním. To bylo pravděpodobně důsledkem snížení počtu ramen, na kterých měla věž stát. Původně jich mělo být osm, nakonec se věž stavěla jen na čtyřech. Důvodem bylo zdražení stavebních materiálů. Píše se rok 1899 a firma vstupuje do likvidace.
V roce 1901 Edward Watkin umírá a o rok později je staveniště uzavřeno, aby bylo o pár let později torzo věže zbořeno. Watkin měl prý schopnost se pro nějaký nápad neuvěřitelně nadchnout a až v druhé řadě řešil kalkulace a životaschopnost svého projektu. Tenhle projekt svoji životaschopnost neprokázal. Po odstřelení části věže zůstaly v zemi jen betonové základy, které byly znovuobjeveny v roce 2002 při stavbě národního stadionu ve Wembley.
A ponaučení? Nebuďme přehnaně ctižádostiví a ambiciózní. Nepouštějme se do větších akcí, pokud si nejsme jistí, že na to máme. U každého většího projektu počítejme s železným pravidlem: všechno se zpozdí, prodraží a komplikace nás neminou. A hlavně nerozjíždějme velkolepé projekty, když nám táhne na osmdesát.
