Hlavní obsah
Názory a úvahy

Proč naletíme i té největší hlouposti?

Foto: Štěpán Jiřička/ChatGPT

Americký psycholog Robert B. Cialdini před mnoha lety popsal tzv. sociální schválení. Jednoduše řečeno jde o naši tendenci dělat to, co dělají ostatní.

Článek

Chování považujeme za správné, pokud se tak chovají i ostatní lidé. Má to svoji logiku. Když děláme to, co dělají všichni kolem nás, zpravidla uděláme méně chyb. Neplatí to ovšem vždy.

Udělejme si odbočku do Holandska v 17. století. Tehdy tam probíhalo něco, čemu se dnes říká tulipánová bublina. Nejsem ekonom, ale mám dojem, že jde o jednu z nejbizarnějších investičních horeček, jakou svět zažil. Co se tehdy vlastně stalo?

Nizozemí je zemí tulipánů. Málokdo ale ví, že tato rostlina sem přišla z Turecka a Turci ji dodnes považují za svoji národní květinu. To je ale vedlejší. První tulipán byl v Nizozemí údajně vypěstován roku 1594 a zpočátku nebyl považován za nijak výjimečnou květinu. Jenže později se podařilo pěstovat žíhané tulipány, u nichž se v květu prolíná více barev. Doslova šílenství pak vypuklo po vyšlechtění červeného tulipánu s bílým žíháním.

A mánie začala. Lidé začali nakupovat cibulky tulipánů jako diví a jejich cena letěla nahoru. Vznikla dokonce tulipánová burza a cibulky se staly investicí. Cena rostla dál a dál. To přilákalo spekulanty a s cibulkami se obchodovalo podobně, jako se dnes na komoditních burzách obchoduje s ropou nebo zlatem. Jsou zdokumentovány případy, kdy se za několik cibulek platilo částkami odpovídajícími několika dnešním milionům korun. Kdekdo věřil, že na nich zbohatne. A některým se to určitě podařilo. Jenže pak přišlo to, co přijít muselo. Bublina praskla. Nikdo už nechtěl nakupovat, cena se zřítila a spousta lidí zbankrotovala.

To vše se odehrálo během pouhých tří let, mezi lety 1634 a 1637. Občas prostě stejnou hovadinu udělá hodně lidí najednou. Každý si totiž myslí, že když to dělají ostatní, musí to být správně.

V 17. století v Nizozemí lidé uvěřili jedné mánii. Ve 20. letech 20. století v Americe uvěřily desítky tisíc lidí jednomu člověku. Jmenoval se Charles Ponzi.

Narodil se v roce 1882 v Itálii. Tehdy mu ještě říkali Carlo. Proslavil se ale až v zemi netušených možností, kde si nechal říkat Charles.

V roce 1919 začal lákat investory na úžasnou nabídku. Po 45 dnech měli dostat svůj vklad zhodnocený o 50 procent. Pokud by investovali na 90 dní, mohli se těšit dokonce na stoprocentní zhodnocení. Prostě nabídka, které nešlo odolat. Navíc to fungovalo. Prakticky každý, kdo do podniku vstoupil, znal někoho, komu se peníze skutečně takto zhodnotily. Přesně takhle se to totiž děje. Znáte někoho, komu to vyšlo, tak to zkusíte také.

Ponzi vybral od investorů 20 milionů dolarů. Na tehdejší dobu naprosto neuvěřitelnou částku.

A jak se mu podařilo peníze zhodnotit? Investorům tvrdil, že vydělává na takzvaných mezinárodních odpovědních kupónech, které sloužily ke korespondenci mezi USA a Evropou. Popravdě řečeno, na tom se asi vydělat dalo. Jenže Charles to nedělal. Peníze na výplaty získával od investorů, kteří vstupovali do jeho systému později. Tím se počet lidí neustále nabaloval. Kladné zkušenosti těch, kteří přišli na začátku, fungovaly jako reklama a přitahovaly další investory. Jak dlouho může něco takového fungovat? Přesně tak dlouho, dokud do systému vstupuje stále více lidí.

Pak se všechno sesype. Investoři na konci řady nedostanou nic a pan Ponzi jde k soudu. Hrozilo mu doživotí, ale nakonec dostal jen pět let. Ekonomové tomu později začali říkat Ponziho schéma, přestože Ponzi rozhodně nebyl první ani poslední, kdo něco podobného provedl.

Lidově se tomu někdy říká „letadlo“ nebo, nepřesně, i „pyramida“. Za mě osobně je ale označení letadlo trochu nešťastné. Prý proto, že mu musíte pořád dodávat palivo a udržovat rychlost, aby nespadlo. Jenže Ponziho schéma funguje jen tehdy, když do něj nastupuje stále více lidí. A zkuste do letadla cpát pořád další cestující. Spadne docela rychle.

Jednu věc ale měl Ponzi s letadly společnou. Po odpykání trestu odešel na Floridu páchat realitní podvody. Za ty dostal dalších sedm let. Nakonec však zakotvil v Brazílii, kde zastupoval italské aerolinky.

Charles Ponzi zemřel v roce 1949 v Rio de Janeiru. Ještě předtím stihl napsat vlastní autobiografii s názvem Vzestup pana Ponziho.

A pokud máte dojem, že byste vy sami nikdy na podobnou blbost nenaletěli, vězte, že i o našem důchodovém systému se občas mluví jako o Ponziho schématu. Možná přijde chvíle, kdy bude do systému nastupovat tak málo „investorů“, že nebude z čeho vyplácet ty, kteří do něj vstoupili před nimi.

Letíme v tom všichni spolu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz