Analýza narušení vzdušného prostoru ruskými drony nad Polskem

Dne 10. září 2025 došlo k významnému narušení polského a tím i vzdušného prostoru NATO větším počtem ruských dronů. Tento incident představuje značnou eskalaci a vyžaduje podrobnou analýzu vojenských, strategických a politických důsledků. Tato zpráva analyzuje dostupné informace z oficiálních zdrojů, open-source intelligence (OSINT) a technických hodnocení, aby komplexně odpověděla na položené otázky.

Drony pronikly do Polska z východu, pravděpodobně z běloruského vzdušného prostoru. Nejhlubší potvrzené body průniku se nacházely u obcí Mniszków (Lodžské vojvodství, cca 240 km od hranice) a Olesno (Opolské vojvodství, cca 280 km od hranice). Trosky byly nalezeny také ve Wyryki-Wola a Czosnówka (obě v Lublinském vojvodství, blíže k hranici), což naznačuje dřívější sestřelení nebo havárie. Maximální hloubka průniku přibližně 280 kilometrů je pozoruhodná a svědčí o značném navigačním výkonu dronů i o výzvách pro protivzdušnou obranu.

Na základě analýzy trosek, zejména v Olesně a Mniszkówě, lze s vysokou pravděpodobností konstatovat, že drony nebyly vybaveny bojovými hlavicemi. Na místech pádu nebyly nalezeny žádné stopy výbušnin ani odpovídající poškození způsobené detonací. Trosky spíše ukazují na konfiguraci pro průzkumné nebo klamné účely. To naznačuje, že incident sloužil primárně k otestování reakčních časů a postupů polské a NATO protivzdušné obrany.

Primární identifikace: Všechny nalezené části trosek byly jednoznačně identifikovány jako ruské modely Gerbera. Gerbera je levnější, zjednodušená a hromadně vyráběná verze íránského modelu Shahed-136, který je v Rusku známý také jako Geran-2.

Odhadovaný dolet je přibližně 600 - 1 000 kilometrů (přídavné nádrže). Tento dolet je více než dostatečný k dosažení cílů po celém Polsku z výchozích bodů hluboko v Bělorusku nebo v ruské Kaliningradské oblasti.

Analýza trosek a povaha útoku silně naznačují, že drony byly konfigurovány hlavně jako neozbrojené klamné cíle. Jejich hlavním účelem bylo pravděpodobně zahlcení polské a NATO protivzdušné obrany, testování jejich radarových signatur a zaznamenání jejich reakčních vzorců, spíše než útok na konkrétní cíle.

Analýza geoprostorových dat je rozhodující pro systematické zodpovězení otázky hloubky proniknutí a umožnění fundovaného odhadu míst startu. Korelace lokalit s vzdálenostmi od několika hranic umožňuje přísné vyhodnocení pravděpodobného původu a záměru dronů.

K dosažení hloubky průniku 280 km (do Olesna) musely drony, s přihlédnutím k nelineární trase letu k obcházení známých pozic protivzdušné obrany, urazit minimálně tuto vzdálenost uvnitř Polska. Pokud tuto vzdálenost odečteme od celkového doletu, získáme velmi velký možný prostor startu. Start z oblasti Brestu v Bělorusku (cca 80-100 km východně od polských hranic) nebo z Kaliningradské oblasti (severně od Polska) je pravděpodobný. Vstupní koridor z východu však silněji ukazuje na Bělorusko jako primární startovní koridor.

Úspěšný průnik jednotlivých dronů až do hloubky 280 km do vnitrozemí lze vysvětlit kombinací několika faktorů:

Shrnuto: Nákladově efektivní drony, jako je Gerbera, představují přirozeně výzvu pro detekci. Jejich malý radarový průřez, konstrukce z nekovových materiálů (pěnová hmota, překližka) a nízký, pomalý letový profil ztěžují radarovým systémům, které jsou optimalizovány pro rychlejší a výše letící hrozby, jako jsou stíhací letouny a řízené střely, jejich detekci a stabilní sledování.

Tento incident je učebnicovým příkladem ruské strategie operovat v „šedé zóně mezi válkou a mírem“. Jednalo se o záměrně nejednoznačný akt agrese, který byl kalibrován tak, aby byl dostatečně závažný, aby vyvolal reakci NATO a vyvolal strach, ale ne tak závažný, aby spustil článek 5. Tento přístup slouží několika strategickým cílům Ruska:

Incident z 10. září 2025 byl cílenou ruskou provokací a testem východního křídla NATO. Drony byly nevyzbrojené a sloužily jako průzkumné a klamné prostředky k odhalení reakceschopnosti a slabin polské protivzdušné obrany. Hluboký průnik jednotlivých dronů odhaluje přetrvávající výzvu, kterou představuje obrana proti levným rojům dronů pro moderní systémy protivzdušné obrany zaměřené na boj s letadly a raketami. Nutnost rychlé a bezproblémové implementace systémů C-UAS (Counter-Unmanned Aircraft System) a SHORAD (Short Range Air Defense) byla jednoznačně demonstrována, ale také nutnost zavést jiné kinetické (např. systémy založené na kanónech, stíhací drony) a nekinetické řešení a systémy (např. vysokovýkonné mikrovlny, elektronické rušičky) s cílem zlepšit nepříznivý poměr nákladů a přínosů.

Nejdůležitějším poznatkem tak je naléhavá potřeba přizpůsobit architekturu IAMD NATO. Ta byla historicky zaměřena na mezistátní hrozby (balistické rakety, řízené střely, pilotované letouny) a není dostatečně připravena na všudypřítomnou a trvalou hrozbu levných, hromadně používaných bezpilotních letounů. Tento incident podtrhuje, že vzhledem k levným a četným vzdušným hrozbám již nelze považovat za samozřejmost ani vzdušnou převahu nad vlastním územím.

Éra rojů dronů začala a současné obranné systémy jí nejsou schopny čelit.

Zdroje