Článek
Zpracování Banderaova mýtu jako akt národní suverenity
Moderní identita získává na síle, když historizuje problematické hrdinské postavy, jasně pojmenovává násilné zločiny 20. století a zakládá loajalitu na právech, postupech a institucích. Zpracování minulosti není luxusem míru, ale podmínkou udržitelných spojenectví a evropské suverenity.
I. Analytický rámec:
Konečnou conditio sine qua non je pochopení, že morální odsouzení samo o sobě není analyticky přijatelné. Analytické pochopení samo o sobě však také nevede k morálnímu osvobození. Vzorec tedy zní:
„Kontextualizovat, upřesnit, normativně hodnotit.“
- Kontextualizovat: logika války, kolaborace, podzemní válka, represe, sovětská a německá okupační politika.
- Upřesnit: organizace, proudy, časy, místa činu, odpovědnosti.
- Normativně hodnotit: nepromlčitelnost masového násilí proti civilistům; neslučitelnost s evropským hodnotovým kánonem.
Tento postup zabraňuje paušálním obviněním i apologetickým relativizacím.
Rozlišení: Zpracování minulosti není propagandistický slovník
Ruská propaganda zneužívá „denacifikaci“ k delegitimizaci legitimní ukrajinské sebeobrany. Vyrovnání se s minulostí v zde nastíněném smyslu je opakem:
- Posiluje dnešní Ukrajinu prostřednictvím závazku k dodržování právního státu.
- Odnímá nepřátelské propagandě terč pro útoky.
- Umožňuje pevná partnerství, zejména s Polskem a sousedy z EU.
Zabývání se národní identitou často začíná v malém, s iritací. V západoukrajinském Lvově, bývalém Lembergu, se to projevuje veřejnou úctou ke Stepanovi Banderovi – historické postavě, jejíž ultranacionalistické dědictví je v ostrém kontrastu s proevropským kurzem dnešní Ukrajiny. Tato pozorování slouží jako výchozí bod pro hlubší analýzu, která vede od traumatické historie Haliče přes strategické potřeby současnosti až k základní otázce, na čem by měla moderní národnost zakládat svou identitu: na exkluzivních mýtech o krvi a původu, nebo na inkluzivním vyznání univerzálních hodnot. Ukrajinský případ se tak stává zrcadlem rozhodnutí, před kterým stojí i Západ.
II. Dědictví Lembergu: Dekonstrukce mýtu o hrdinovi jako akt národního zrání
Vyrovnání se s minulostí je málokdy lineární proces. Často začíná zdánlivým rozporem v přítomnosti, který nutí k přehodnocení historie. Takový paradox se projevuje v ulicích Lvova, bývalého Lembergu: uctívání ukrajinského nacionalistického vůdce Stepana Bandery ve městě, které se dnes jasně hlásí k Evropě a jejím demokratickým hodnotám. Počáteční konfrontace s touto glorifikací bez kontextu nevyhnutelně vede k nepochopení. Jak může být osoba, jejíž organizace (OUN) byla zodpovědná za ultranacionalistické ideologie, kolaboraci s nacistickým režimem a etnické čistky, oslavována jako národní hrdina? Morální odsouzení zde nestačí; musí ustoupit analytickému zařazení.
Kontextualizace: Ztracený svět Haliče
Rozhodujícím klíčem k pochopení je historická hloubka, jak ji rozvíjí například Lutz C. Kleveman ve svém díle „Lemberg: Die vergessene Mitte Europas“ (Lemberg: Zapomenuté centrum Evropy). Lemberg nebyl monolitickým blokem, ale multietnickým tavícím kotlem pod habsburskou nadvládou, jehož křehká koexistence Poláků, Židů, Ukrajinců a Němců byla brutálně zničena totalitními katastrofami 20. století. V tomto rezonančním prostoru se Bandera již nejeví jako ojedinělý jev, ale jako radikální produkt své doby: formovaný bojem proti polské nadvládě a, co je ještě důležitější, existenční hrozbou ze strany Sovětského svazu. Heroizace Bandery na západní Ukrajině je tedy výsledkem traumatické historie, v níž byla a je OUN1 pro mnohé jedinou silou, která nekompromisně bojovala za suverénní ukrajinský stát. Tento kontext činí glorifikaci pochopitelnou, ale neospravedlňuje činy. Transformuje paradox z čisté absurdity na historickou tragédii.
(1) OUN = Organizace ukrajinských nacionalistů, v roce 1940 se rozdělila na **OUN-M** (Andrij Melnyk) a **OUN-B** (Stepan Bandera). Cíle: národní nezávislost, radikálně odlišné prostředky a sítě.
Strategická nutnost zpracování
Nutnost kritického vyrovnání se s touto postavou se dlouho zdála nemožná kvůli procesu formování postsovětské identity a nejpozději kvůli ruské agresivní válce. Země bojující o přežití, tak zní předpoklad, potřebuje mobilizující hrdinské příběhy. Tento pohled však přehlíží rozhodující dynamiku, kterou vytvořila sama válka. Charakter současného obranného boje a aliance, které jej podporují, vyžadují změnu paradigmatu. Skutečná síla utvářející identitu dnes již nespočívá v retrográdním etnickém nacionalismu, ale v budoucnosti orientovaném občanském patriotismu národa, který bojuje za svobodu a demokratické hodnoty.
Masivní podpora Polska a napojení na Západ činí nekritickou úctu k Bandera strategickou zátěží. Kritické zpracování temných kapitol vlastní historie tedy není erozí národní identity. Naopak: je to její nezbytná transformace a zrání. Je to suverénní gesto národa, který našel své nové, morálně integrované zakládající mýty v odporu proti tyranii 21. století, a proto může problematické hrdiny minulosti historicky zařadit, aniž by na nich byl závislý jako na kotvě identity.
III. Univerzální konflikt: od mýtu o krvi k ústavnímu patriotismu
Ukrajinský případ se tak dotýká zásadního rozhodnutí, před kterým stojí i Západ: volby vlastního modelu identity. Identita založená na idealizovaných národních mýtech je archaická a nebezpečná. Funguje na základě exkluzivního principu, který čerpá svou sílu z odlišení od „jiných“ a kultivuje trvalou roli oběti, aby mohl provádět historickou revizi. Historie zde není kontextualizována, ale přepisována do podoby hrdinského eposu, který podněcuje resentimenty.
Naopak existuje model pluralistické společnosti, jejíž soudržnost je založena na konsensuálním hodnotovém systému – univerzálních lidských právech, jak jsou zakotvena v chartách OSN, EU a NATO. Tento ústavní patriotismus nevytváří identitu prostřednictvím mýtického společenství původu, ale prostřednictvím společného vyznání principů a postupů otevřené, liberální společnosti. Rozmanitost zde není hrozbou, ale normou. Ukrajina tak stojí v čele globálního boje. Její boj o suverenitu je zároveň bojem o definici sebe sama – a zrcadlem pro Západ, aby si ujasnil, zda jeho vlastní identita vychází z exkluzivních mýtů minulosti, nebo z inkluzivního příslibu budoucnosti.
Závěr
Zpracování minulosti je tedy konfliktní, ale strategicky produktivní. Zvyšuje schopnost vytvářet aliance a vnitřní soudržnost. Je to však proces, který nelze iniciovat zvenčí, musí se vyvíjet organicky zevnitř.
Další zdroje
Koncept: otevřené, na hodnotách založené národy
- Dolf Sternberger – vytvořil pojem ústavní patriotismus.
- Jürgen Habermas – Fakticita a platnost; evropský ústavní patriotismus.
- Karl Popper – Otevřená společnost a její nepřátelé.
- Hannah Arendt – Odpovědnost, analýza totalitarismu; politika jako prostor plurality.
- Isaiah Berlin – Pluralismus hodnot, antimonismus.
- John Rawls – Politický liberalismus a veřejná rozumnost.
- Ernest Renan – „Co je to národ?“ (denní plebiscit, paměť a zapomnění).
- Benedict Anderson – Imagined Communities (Národ jako imaginární společenství).
- Eric Hobsbawm/Terence Ranger – Vynález tradice (kritika vytváření mýtů).
- Charles Taylor – Uznání, identita v pluralitních společnostech.
- Michael Walzer – Sféry spravedlnosti.
Ukrajina, středovýchodní Evropa, politika paměti
- Serhii Plokhy – Vznik státu, identita Ukrajiny.
- Yaroslav Hrytsak – Ukrajinská modernita a národ.
- Mykola Riabchuk – Občanský vs. etnický národ na Ukrajině.
- Timothy Snyder – Bloodlands; Paměť jako evropský úkol.
- Omer Bartov – Halič, multietnické sousedství a destrukce.
- John-Paul Himka – OUN/UPA, kolaborace, pogromy.
- Grzegorz Rossoliński-Liebe – Bandera-Biografie.
- Per Anders Rudling; David R. Marples; Alexander J. Motyl – Nacionalismus, UPA, identita.
- Lutz C. Kleveman – Lvov.
Politické hlasy a klíčové projevy
- Richard von Weizsäcker, 8. května 1985 – Paměť jako základ demokratické identity.
- Václav Havel – „Moc bezmocných“, občanská společnost, evropské hodnoty.
- Frank-Walter Steinmeier – Projevy o „kultuře paměti jako úkolu pro budoucnost“.
- Emmanuel Macron – Evropa jako projekt hodnot (projevy na Sorbonně).
- Volodymyr Zelenskyj – opakuje rétoriku občanské národy, multietnická Ukrajina, hodnoty EU.
- Lech Wałęsa/Adam Michnik – občanská práva, demokratická opozice jako zdroj identity.
Normativní referenční texty
- Deklarace lidských práv OSN, EÚLP, Listina základních práv EU, preambule NATO.
