Článek
Sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo a boys will be boys. Tak by se dal ze široka popsat konsenzus, který panuje v online diskuzích reagujících na zjištění, že bývalý šéf cizinecké policie České republiky Aleš Benedikt podle uniklého videa tančil na „služebním“ večírku v nikábu za veselého povzbuzování dalších přítomných policejních činitelů včetně policejního prezidenta a jeho náměstka.
Většina diskutujících vidí událost klasickými švejkovskými brýlemi a pokud je něco na celé věci zaráží, pak je to fakt, že video vůbec uniklo na veřejnost. Byla to party a na tu přeci sranda patří a každý přece ví, že co se stane na večírku po školení taky zůstane na večírku po školení, no ne?
No ne. Tohle totiž není jen další epizoda kulturních válek, která proti sobě staví obyčejné lidi a pražskou kavárnu. Na konci Benediktova vystoupení kdosi z přítomných pronese větu: „Trošku mě znervózňuje, že tohle je ředitel cizinecké policie.“ Na videu se všichni smějí, ale popravdě adekvátní reakcí by byl spíše pláč. Skutečnost, že jeden z nejvýše postavených státních úředníků v oblasti migrace a azylové politiky je natolik nevnímavý a necitlivý, že mu přijde ono počínání jako dobrá zábava, a že policejní prezident jeho hulvátskému vystoupení s nadšením tleská, by měla znervózňovat všechny v České republice.
Některé muslimky nosí nikáb dobrovolně jako součást své víry. I ty pan plukovník bezdůvodně svým výstupem urazil, ale ty teď nechme stranou. Druhou kategorií žen, které se denně oblékají do nikábu jsou ty, které tak činí nedobrovolně, ve strachu z represí. Ty mohou přijít v rodinném životě formou trestu od manžela, ale také v tom veřejném ve formě tvrdých postihů ze strany státní moci, jak se to děje v mnoha koutech muslimského světa, kde jsou ženy dodnes občankami druhé kategorie.
Zatímco Benedikt tancoval na večírku, v Afghánistánu zemřeli dva lidé včetně nezletilého chlapce poté, co příslušníci Talibanu začali střílet do demonstrantů, kteří se sešli na protest proti eskalujícím represím vůči ženám, jež nejsou na veřejnosti správně zahaleny. Je to už pět let od převratu, během kterého se po chaotickém úprku Západních armád ze země Taliban opět chopil moci. Od té doby jeho vláda systematicky potírá ženská práva a svobody. Co začalo postupným omezováním přístupu ke vzdělání a práci, rychle přerostlo v systematickou snahu kontrolovat všechny aspekty života žen v zemi. Kdo se vzepře byť jen špatně nasazeným hidžábem na veřejnosti, riskuje zatčení, ze kterého často není návratu.
Taliban sice původně sliboval zachovat svobody, které Západní správa země ženám na určitou dobu dala. Dnes je však evidentní, že to bylo pouze ve snaze legitimizovat svou vládu. Jakmile bylo jasné, že jeho dominium nad emirátem svět akceptoval, svobody rychle vzaly za své a zatímco na začátku své vlády ještě Taliban sliboval umožnit ženám přístup na většinu univerzit a do většiny povolání, dnes často nemůžou ani do zábavních parků.
Jedinou možnou obranou proti represím tak zůstal soukromý odpor. Ženy, které se odmítly zcela podvolit nové realitě, tak často pořizovaly fotografie v hidžábu a v symbolické roušce, které vyfotily v soukromí domova či riskantněji pod svícnem autoritářského režimu na veřejných místech. Ty pak posílaly západním médiím, aby tak ve svobodném světě šířily povědomí o svém strádání v naději, že je ten podpoří tlakem na Taliban. Ten však nikdy nepřišel. Pokud někdy byla na západě vůle podpořit zachování práv a svobod afghánských žen, brzy se vytratila. Pro západní vlády je dnes Taliban tolerovaným správcem Afghánistánu a dokonce možným partnerem v otázce migrační politiky. Delegace Talibanu má v brzké době na pozvání Evropské komise navštívit Brusel, aby se zúčastnila jednání o spolupráci v oblasti návratové politiky. Podle slov komisaře pro migraci to totiž jinak nejde.
Mnohé afghánské ženy přitom dnes svůj boj přenesly do exilu, často do Evropy, kde žijí a pracují jako uprchlice v naději, že jednoho dne Taliban padne a do své země se opět vrátí jako svobodné občanky. To, že Evropská komise přizvala k diskuzi vládu, jejíž nejvyšší představený se sám ani nemůže do Belgie dostavit, protože na něj byl vydán Mezinárodním trestním soudem zatykač za zločiny proti lidskosti kvůli jeho roli v systematické perzekuci afghánských žen, aby společně probíraly možnosti návratu žadatelů o azyl do Afghánistánu, je zradou a plivnutím do tváře nejen Afghánkám, ale všem ženám nedobrovolně žijícím v nesvobodě pod hidžáby a nikáby. Dnes víc než kdy jindy je tak důležité boj za ženská práva a svobody v autoritářských zemích podporovat, a to i otevřeností vůči těm, které před životem v nesvobodě prchají. Místo toho je však česká policejní elita zvesela zesměšňuje.
Na začátku videa z policejního večírku představuje uvaděč policejnímu prezidentovi, jeho náměstkovi a dalším zúčastněným ředitele cizinecké policie jako profesionální tanečnici. Na konci svého vystoupení si ředitel sejme šátek z hlavy a všem zúčastněným mužům odhalí svou tvář. Drtivá většina „tanečnic“ v muslimském světě však toto udělat nemůže. Jejich tváře zůstávají zahalené a pokud ony svůj obličej odkryjí, nečeká je potlesk a jásot, ale rány, vězení či smrt. Mnoho z nich se proto vydává na nebezpečnou cestu do Evropy v naději, že zde se jim dostane důstojného zacházení s respektem. Pan plk. Benedikt však ukázal, že coby bývalý ředitel cizinecké policie k takovým ženám nechová respektu a úcty ani špetku a policejní prezident s náměstkem mu za to ještě zatleskali.
https://ekonomickydenik.cz/tanec-policejni-dustojnik-muslimsky-nikab-vondrasek-poslanec-kritika/
https://www.theguardian.com/global-development/2024/nov/14/women-girls-afghanistan-taliban-repression-interviewed-photographed-100-afghan-women
https://www.rferl.org/a/eu-taliban-meeting-further-crackdown/33780057.html
