Článek
Lucasiánský profesorát, který mu byl udělen je nesmírně prestižní titul, jedna z nejprestižnějších akademických funkcí vůbec. Jeho nositelem byl mimo jiné i Isaac Newton.
Tenkrát mu bylo třicet osm let, seděl v kolečkovém křesle, nemohl sám psát, jíst, ovládat svaly krku a mluvilo se mu velmi těžko. Obsah své přednášky obtížně nadiktoval jednomu ze svých studentů, který pokorně řečnil.
I přes veškerou nepřízeň způsobenou amyotrofickou laterální sklerózou to stále byl aktivní fyzik a matematik, pro mnohé největší génius od dob Einsteina.
Život před ALS
Jeho studijní cesta než nastoupil na Oxford, byla plná peripetií. V osmi letech poprvé začal uvažovat o tom, že bude vědcem. V jeho dvanácti se spolužáci sázeli, zda z něj nic nebude nebo zda bude mimořádně schopný. V patnácti letech přemýšlel o rozpínání vesmíru a toužil bádat napříč vědou. Jeho rodiče si však nemohli dovolit elitní školy a v době, kdy byla nutná příprava na získání stipendií mladý Stephen Hawking často marodil a v den přijímacích testů si procházel horečkami a na testy se nedostavil. Škole zas tolik úsilí nevěnoval a zaměřoval se na to, co ho fascinovalo.
Později, v sedmnácti letech se připravoval na přijímací stipendijní program na Oxford, a protože celkovému všeobecnému vzdělávání skutečně moc nedal, a také byl na studium na vysoké škole mladý, jeho otec i ředitel školy, na kterou tehdy docházel, mu moc nadějí nedávali.
K překvapení všech, z testu z fyziky měl téměř maximální počet bodů a po pohovoru s děkanem byl přijat na Oxford, na kterém dostal stipendium. A tak se rozjelo bádání Stephena Hawkinga, které ohromovalo všechny.
To, že začal studovat někdo velmi výjimečný, si neuvědomovali pouze jeho spolužáci, ale i samotní profesoři Oxfordské univerzity.
O tom vypovídal například i fakt, kdy jako jediný vyřešil deset úkolů z elektřiny a magnetismu, pár hodin před seminářem. Jeho spolužáci, kteří byli rovněž nesmírně chytří, za týden vyřešili stěží dva.
„On není jenom z nějaké jiné ulice, ale z úplně jiné planety.“
„Dokonce i na Oxfordu jsme podle jeho měřítek museli být všichni dost hloupí.“
„Je úplně jiný než jeho vrstevníci.“
„Magisterská fyzika pro něj nepředstavovala žádnou výzvu. Téměř se nesnažil, protože zvládl všechno, co bylo zvládnutelné.....“
„Nedovolil bych si tvrdit, že jsem ho někdy něco naučil.“ 1
Hlásali o něm spolužáci i učitelé. Tradovalo se, že jste na Oxfordu buď dříč, který stěží proplouvá na nejhorších známkách nebo vám vše jde s nečekanou lehkostí. Stephen Hawking do tohoto modelu dokonale zapadal, přičemž navíc hledal chyby v učebnicích.
Na konci třetího ročníku Stephena čekaly závěrečné zkoušky jejichž obtížnost je pro běžné smrtelníky velmi těžko představitelná. V té době si vybral teoretickou fyziku se zaměřením na kosmologii a toužil se setkat s Fredem Hoylem, nejznámějším britských astronomem tehdejší doby. (Později zpochybnil jeho výzkumy před plným sálem posluchačů, stále jako mladý student.) Hoyle působil na Cambridgi a dostat se pod jeho vedení znamenalo mít ze závěrečných zkoušek za jedna.
Hawking, který i zde studiu nevěnoval tolik, kolik by zřejmě měl a hodně času věnoval i veslování (v kterém byl mimo jiné taky velmi zdatný) začal s přípravou na zkoušky. Lepší pozdě nežli vůbec.
Pro jistotu se zapsal ještě na jiné, pro něj primitivní, aby vůbec titul získal, jelikož byl velmi nervózní z toho, že svůj hlavní obor není schopen zvládnout. Ovšem ráno zaspal a nedostavil se.
Nezbývalo nic jiného než kosmologie. Jeho výsledky zkoušek byly hraniční. Mezi jedničkou a dvojkou. Vyučující si ho pozvali na pohovor, přičemž už dávno věděli , že před nimi sedí génius, inteligentnější než oni sami.
Z Oxfordu odešel s vyznamenáním, tedy za jedna, a čekala ho slibná dráha na Cambridge, plná nadějí, objevů, výzkumů, očekávání a úžasu.
Nemilosrdná realita
Přes geniální výsledky zkoušek, narůstající obdiv a popularitu, vzrůstající zájem o Hawkingovy studie, kdy už mnohým bylo jasné, že se jedná o mimořádného člověka, byl na pozadí toho všeho jeden problém, který ne a ne zmizet.
Nevnímal ho jen Stephen sám, ale i jeho okolí. Pády bez zjevné příčiny, neohrabanost. V létě mezi Oxfordem a Cambridge Hawking vyrazil s kamarádem do Íránu, přičemž mu tam bylo tak zle, že o něm jeho rodina tři týdny nevěděla. Údajně prodělal střevní potíže či alergickou reakci, ovšem i ALS o sobě dala důrazněji vědět.
Později se objevily spekulace o tom, že alergickou reakci i ALS způsobilo nesterilní očkování před cestou do Íránu. Mnoho konspiračních teoretiků je přesvědčeno, že to byl čistý záměr odstranit Stephena Hawkinga ze světa, jelikož by se svou genialitou mohl objevit příliš mnoho. I přesto, že se ukázalo, že trpěl ALS již dříve, jsou tyto teorie stále populární.
A tak duševně i fyzicky zdrcený a vyčerpaný mladý vědec na Cambridge dorazil v mnohem horším stavu, než ve kterém opouštěl Oxford. O své diagnóze však ještě nevěděl.
První semestr na Cambridge nebyl úplně dle jeho představ, nevyšel mu vysněný školitel a drsná matematika pro něj byla oříšek. Když mezi semestry navštívil rodinu, své zdravotní komplikace již nebyl schopen skrýt.
Po sérii vyšetření bylo jasné, že jeho nemoc není obvyklý případ. V jednadvaceti letech mu byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza s jasným důsledkem. Zemře předčasně, možná do dvou let, možná do deseti. Nemoc, na kterou neexistuje lék totiž postihuje všechny ovladatelné svaly v těle.
Přirozeně byl Hawking touto zprávou zdrcen. Pokud ale máte pocit, že jeho život byl doteď přinejmenším pozoruhodný, největší vzestup a excelování přišlo až nyní.
Nic není tak, jak se může zdát
Stephen Hawking několikrát ve svých prohlášeních tvrdil, že se často ve svém životě nudil, ovšem po zjištění diagnózy došel k uvědomění, že je tolik věcí, co se dají dělat a poprvé začal dle svých slov v životě makat. ALS totiž nepostihuje mysl a inteligenci. A tak jeho tělesná schránka sice chřadla, mysl ale rostla stejně tak, jako se rozpíná vesmír.
Studoval a bádal jako nikdy předtím, dosahoval excelentních teorií, které mnohdy byly brány jako hloupost. Zpochybňoval ostatní vědce o generace starší. Zatímco ostatní mladí badatelé mlčeli a poslouchali, on pokládal otázky a nebál se nebrat si servítky. Tak jako tak se později jeho úsudky ukázaly jako víceméně správné. Možná to bylo tím, že mu ubíhal čas rychleji než ostatním.
I přesto, že se jeho zdravotní stav zhoršoval, Hawking zažíval velký třesk na půdě vědy, oženil se s milovanou Jane a zplodil děti.
A jak sám řekl: „Jsem byl najedou šťastnější než kdy před tím.“2
Nejen vědcům, ale i široké veřejnosti po celém světě učaroval a to, čeho by dosáhl bez ALS, zůstane navždy tajemstvím.
Zdroje:
1 ,2 Všechny citace jsou z FERGUSON, Kitty. Stephen Hawking: jeho život a dílo : životní příběh a vědecká práce jednoho z nejpozoruhodnějších, nejuznávanějších a nejodvážnějších mužů naší doby. Praha: Práh, 2013. ISBN 978-80-7252-449-5.
HAWKING, Stephen. Stručná historie mého života. Praha: Argo, 2014. ISBN 978-80-257-1179-8.
