Článek
Bitva u Waterloo se odehrála 18. června 1815 na území dnešní Belgie. Jednalo se o poslední střet Napoleona s Brity a spojenci z Nizozemska, Hannoveru, Brunšviku, Nassau a také s Prusy. Bitva skončila pro Napoleona tragédií a znamenala jeho úplnou porážku.
V dnešním článku však tyto historické souvislosti opustíme a podíváme se na jeden konkrétní detail, který bitva kromě hromad mrtvých a politických změn ve světě přinesla.
Hromady mrtvých, nebo podnikatelská příležitost?
Pokud je řeč o hromadách mrtvých, v bitvě u Waterloo zahynuly desetitisíce vojáků. To přilákalo spoustu podnikavých supů z Evropy a Británie. V Evropě, a hlavně ve Velké Británii, totiž v té době zaznamenaly velký rozvoj stomatologie a výroba zubních protéz.
Mezi aristokraty začala být konzumace sladkého na denním pořádku. Znalosti zubního lékařství byly pochopitelně teprve na samotném počátku, což souviselo i s malou znalostí náležité péče o zuby. Nadprůměrná konzumace cukrů ve spojení s podprůměrnou ústní hygienou vedla k tomu, že se těmto boháčům výrazně kazily a hnily zuby. Stejně jako po krásných oděvech a veškerém luxusu začali toužit i po nových zubech.
Zubní protéza s lidskými zuby
Tehdy se tímto lékařským oborem zabývala široká škála řemeslníků od klenotníků, chemiků a kovářů až po výrobce paruk, přičemž primárním materiálem byla slonovina. Slonovinové zuby však byly extrémně drahé a pro většinu obyčejných lidí nedosažitelné.
Do tohoto oboru tak vstoupili dárci – chudí lidé, kteří byli ochotni si pro peníze nechat vytrhnout zuby, nebo také vykradači hrobů, kteří čerstvým zemřelým vytrhávali chrup a bezostyšně jej prodávali, řekněme, zubařům. Tato praxe byla ve Velké Británii běžná již od roku 1792, což je patrné z řady dobových reklam.
Zubní protéza s lidskými zuby
V této době vycházela podobná slonovinová protéza až na sto liber, což byla částka přesahující několikaměsíční plat řadových dělníků. Co však limitovalo tento trh, byl nedostatek lidských dárců. To se změnilo právě bitvou u Waterloo.
Vykradači a supové od Waterloo
Zástupy nešťastníků u Waterloo přilákaly obrovské množství supů s kleštěmi. Jak přeživší vojáci, tak nájezdníci reagovali na vznikající trh a začali mrtvým trhat zuby. Tyto zuby byly později tříděny podle typu a odstínu a v plných sudech byly odesílány na Britské ostrovy.
Za tyto úlovky začali zubaři platit velké peníze. Zuby byly následně čištěny, tvarovány a pečlivě zasazovány do slonovinových protéz pomocí nýtů. Tvrdí se, že jedna vyrobená protéza mohla obsahovat zuby hned několika mrtvých.
Zubaře zajímal pouze materiál, nikoliv jeho původ. To vedlo k tomu, že svými penězi nepřímo podporovali „řemeslo“ vykradačů hrobů. Podobně tomu však bylo i s chirurgy, kteří hledali těla pro studium a nácvik operací.
Protéza se zuby z Waterloo
Konec používání lidských zubů
V polovině 19. století se začalo od užívání lidských zubů ustupovat. To bylo způsobeno objevem nových materiálů pro výrobu protéz a také přijetím zákona o lidské anatomii z roku 1832, který přísněji omezil manipulaci a nakládání s lidským tělem.
Děkuji za přečtení.
Zdroje:
https://www.bbc.com/news/magazine-33085031
