Článek
Poslední dobou mám rána, kdy budík zvoní a tělo je těžké jako olovo. Hlava šeptá: „Vydrž.“ Tělo křičí: „Už ne.“ Ten rozpor je hlasitější než jakákoli motivace. Otevřu bankovní aplikaci, potají doufám v roční dovolenou – a účet mi suše oznámí, že zvládnu maximálně cestu do práce. Pěšky. V tu chvíli padá výmluva „je to jen období“. Není. A otázka, kdy odejít z práce, přestává být teorie.
Ráno vstáváš s odporem
Tohle není lenost. Tohle je panika. Už v neděli večer máš knedlík v krku, spíš neklidně a ráno bys nejradši zmizela. Tělo ti hází varovné majáky – stažený žaludek, bolest mezi lopatkami, časté nachlazení. Psychosomatika tady jede na plné obrátky. A čím déle to ignoruješ, tím víc tě to semele – úzkostí, vyhořením, totální ztrátou energie.
Tvůj šéf ti spíš bere energii než dává podporu
Kritika na denním pořádku, chvála nikde. Každá chyba nafouknutá, každý úspěch přejitý mlčením. Místo vedení chaos, místo motivace jen strach. Dobrý šéf tě má posouvat, ne lámat. A jestli už v duchu počítáš do tří, než mu vynadáš, není to o drzosti. Je to o tom, že se ti hroutí respekt, sebevědomí i nervy.
Nemáš kam růst
Děláš pořád to samé, a i když přijdeš s nápadem, rozkope ti ho vedení tak, že pak týdny lepíš trosky. Jedeš i ve spánku, aby ostuda nešla na tebe. Jenže takhle se růst nedá. Práce má být místo, kde rosteš ty – ne tvoje frustrace. Když už tě to naučilo všechno, co mělo, a místo rozvoje tě to jen drží při zemi, je čas jít dál.
Tvoje tělo křičí – a ty ho ignoruješ
Bolesti hlavy, žaludku, vyrážky, nespavost, podrážděnost. Tělo není zrádce – tělo je messenger. A pokud ho neposloucháš, zastaví tě nemocí, která tě donutí zůstat doma. Nebo na neschopence. A ty si konečně uvědomíš, že žádná práce nestojí za to, aby tě položila.
Tvoje práce jde proti tvým hodnotám
Každý den děláš něco, co tě zevnitř dusí. Nemůžeš tvořit, zářit, školit, přednášet – jen sedíš v papírech a držíš hubu. Dlouhodobě to vede k pocitu zrady sebe samé. A to je nejdražší daň, kterou můžeš platit. Jakmile cítíš, že už to nejde dělat se ctí, je to jasná stopka.
Co můžeš udělat hned teď
- Napiš si na papír, co tě v práci nejvíc štve. Jen pro sebe.
- Zaktualizuj životopis – i kdyby sis ho jen uložila do šuplíku.
- Podívej se na pracovní nabídky – jen tak, pro inspiraci, co by tě bavilo.
- Promluv si s někým, komu věříš – kamarád, mentor, kolega z jiné firmy.
- Udělej malý krok – pošli 1 životopis, domluv si 1 schůzku, zeptej se na reference.
Každý z těchto kroků ti vrátí pocit kontroly nad vlastním životem. A i když práci nezměníš hned, přestaneš se cítit jako oběť.
Změna není selhání, je to revoluce
Už žádné „ještě vydržím“. Vydržela jsem dost. Ideální chvíle nepřijde – to je jen pohádka pro dospělé, aby se cítili v bezpečí. Pokud tě práce ničí, vysává energii a bere ti zdraví, není na co čekat. Změna práce není útěk, ale návrat k sobě. K tomu, kdo chce ráno vstávat bez odporu, kdo chce mít energii na život i po pracovní době, kdo chce dělat něco, co má smysl.
Každý malý krok je posun: jeden odeslaný životopis, jeden telefonát, jedna schůzka. A každý krok ti vrací kontrolu nad vlastním životem.
Jestli ne teď, tak kdy?
