Článek
O úspěchu se mele všude. Prezentace, výroční zprávy, motivační kecy o tom, jak všechno jede podle SOPů, jak auditoři odcházejí s úsměvem a my jsme vlastně hrdinové anální turistiky. Jenže víte co? To je jen ta naleštěná vitrína. Realita ve výrobě je úplně jinde. Tam, kde se dělají chyby. A ne že by to byla výjimka – chyba se nestane „jestli“, ale „kdy“.
Pamatuju si den, kdy jsem seděla nad papírama a čísla si ze mě dělala šašky. Nesedělo nic. Nebo když se místo správného ethanolu použil jiný. Šarže dostala špatný štítek a hned to vypadalo, jako kdybychom si spletli výrobu s tombolou. Někdo zapomněl krok, a bum – celý den práce v koši. A vy tam stojíte, jak socha z vosku, všichni na vás čumí a čekají co uděláte. Krev vám ztuhne a víte, že tohle už nikdo jen tak nezamete pod stůl. Výroba stop, lidi v šoku, a vy si v hlavě opakujete: „Tak a teď to přijde, vysvětlování na všechny strany. Auditor, šéf, vlastní svědomí. A hlavně – kdo to půjde oznámit, aby to nebolelo?“ Spoiler: vždycky to bolí a vždycky to odskáče vedení. Což znamená – vy.
Emoce? Lahůdka. Stud, protože chyba ve farmacii je sprosté slovo. Strach, že vás vyhlásí za blbce roku. Vztek, protože všichni makáte jak mezci a stejně něco uteče. A ten sladký pocit, že ztrácíte důvěru. Ve farmacii totiž není chyba detail – je to domino, co se na vás sesype.
Ale víte co? Já jsem za ty chyby nakonec fakt vděčná. Učebnice vás naučí jen to, že máte všechno odškrtávat a psát modrou nesmazatelnou propiskou. Ale chyba? Ta vás naučí pokoru – že nikdy nebudete dokonalí, ani kdybyste spali ve skladu mezi šaržema. Naučí vás zodpovědnosti, protože každý podpis má váhu větší než kilo zlata. Naučí vás odvaze, protože musíte umět říct nahlas: „Jo, zvorala jsem to.“ Protože váš tým je nejvíc. Jste to vy. A hlavně vás naučí, že tým se nepozná podle toho, jak si ťukáte kafíčka, když je klid. Tým se pozná ve chvíli, kdy se to sesype, všichni by nejradši ukázali prstem – a vy to musíte ustát. Být jejich štít.
Paradoxně právě průsery mi daly víc než ty naleštěné dny, kdy všechno běželo jak na drátkách. Úspěch je jako čokoláda – chutná fajn, ale za hodinu je pryč. Chyba? Ta je jak rána airsoftkou. Bolí to, sejme vás to na zem, ale když se posbíráte, jste tvrdší než předtím.
Takže jestli čekáte příběh o dokonalosti, běžte si číst reklamní letáky nebo romány. Tohle je realita. Moje největší profesní učitelka nebyla nikdy ta krásně hladká výroba, ale chyby, které mě donutily zvednout se z prachu. A možná je to ten největší paradox – že selhání vás posune dál než deset bezchybných šarží dohromady.
