Od deseti tisíc litrů směsi k desítkám mrtvých. Příběh metanolové aféry

Rudolf Fian si odpykává doživotní trest za svou vinu v metanolové aféře. Soudy ho označily za jednoho z hlavních aktérů případu, který si vyžádal desítky mrtvých a zanechal za sebou stovky lidí s trvale poškozeným zdravím. Když před více než deseti lety vypovídal před kriminalisty, patřil k lidem, kteří pomohli vyšetřovatelům rozplést původ jedovatého alkoholu i způsob jeho distribuce. Dnes však tvrdí, že část tehdejší výpovědi nebyla pravdivá.

Podle své současné verze prý na sebe vzal větší díl odpovědnosti, než jaký ve skutečnosti nesl. Tvrdí, že u výslechu i později u soudu lhal a že jeho rodina měla za tuto spolupráci získat finanční pomoc. Vyšetřovatelé takové vysvětlení odmítají. Poukazují na množství detailů, které Fian během výslechů popsal, i na skutečnost, že jeho tvrzení odpovídala důkazům zajištěným během vyšetřování.

Spor o to, co byla pravda a co účelová výpověď, se vede až dnes. Na podzim roku 2012 se řešila jiná otázka. V různých částech republiky umírali lidé po vypití alkoholu a nikdo ještě netušil, jak rozsáhlý případ se před policií otevírá.

Na začátku byla snaha levněji nahradit jednu surovinu druhou a vydělat na rozdílu v ceně. Etanol, tedy běžný konzumní líh, byl zatížen vysokou spotřební daní a jeho cena tomu odpovídala. Metanol byl výrazně levnější a ve velkém se používal v průmyslu.

Tomáš Křepela, který měl zkušenosti z chemického průmyslu, a Rudolf Fian, obchodní zástupce jeho firmy Carlogic, začali hledat způsob, jak na alkoholu vydělat víc než ostatní. Křepela měl Fianovi tvrdit, že pokud se metanol smíchá s etanolem v poměru jedna ku jedné, jedovaté účinky se vyruší. Právě na tomto vysvětlení oba muži později stavěli svou obhajobu. Tvrdili, že nepočítali s tím, že by směs mohla způsobit desítky úmrtí.

Ještě během léta 2012 začali shánět suroviny i místo, kde by mohli připravit alkohol určený k dalšímu prodeji. Volba nakonec padla na sklad v Opavě. Podle obžaloby tam Křepela a Fian smíchali pět tisíc litrů etanolu se stejným množstvím metanolu. Vzniklo deset tisíc litrů směsi, která se měla stát základem pro výrobu levného alkoholu.

Jakmile byla hotová, převzal ji Jiří Vacula. Na nelegálním trhu s alkoholem se pohyboval delší dobu a měl kontakty na další odběratele. Směs se tak začala dostávat k lidem, kteří ji prodávali dál nebo z ní vyráběli vodku, tuzemák a další lihoviny. V té době ještě nikdo netušil, že právě tato várka alkoholu bude během několika týdnů spojována s desítkami úmrtí po celé republice.

První známou obětí se stal dvaašedesátiletý muž z Havířova. Dne 3. září 2012 si koupil rum ve stánku na sídlišti Šumbark. Podobné stánky tehdy nebyly ničím neobvyklým. Levný alkohol se v nich prodával dlouhá léta a zákazníci neměli důvod předpokládat, že právě tentokrát kupují něco jiného než obvykle. Muž si láhev přinesl domů a napil se z ní společně se svou partnerkou. Oba během krátké doby zemřeli.

V té chvíli ještě nikdo netušil, že jde o začátek největší aféry svého druhu v novodobých českých dějinách. Policie řešila dvě náhlá úmrtí, lékaři hledali příčinu zdravotních komplikací a rodiny se snažily pochopit, co se vlastně stalo. Teprve s přibývajícími případy začalo být zřejmé, že mezi jednotlivými událostmi existuje souvislost.

Do nemocnic přicházeli další pacienti. Někteří si stěžovali na prudké bolesti hlavy, jiní na nevolnost, zvracení nebo problémy s rovnováhou. U řady z nich se objevovaly poruchy zraku. Někteří viděli rozmazaně, jiní popisovali tmavé skvrny před očima. V nejzávažnějších případech docházelo k oslepnutí. Lékaři se setkávali s příznaky, které neodpovídaly běžné otravě alkoholem, a postupně začali hledat jinou příčinu.

Laboratorní rozbory nakonec ukázaly společného jmenovatele. Metanol. Látku používanou především v průmyslu, která se do lidského těla nikdy neměla dostat v podobě konzumního alkoholu. Samotný metanol přitom člověka nezabíjí okamžitě. Nebezpečné jsou látky, na které se v organismu rozkládá. Poškozují zrakový nerv, mozek i další orgány. Stačí přitom relativně malé množství.

Jak počet otrávených rostl, začalo být jasné, že problém neleží v jedné provozovně ani v jedné špatné várce alkoholu. Oběti přibývaly v různých částech republiky a mezi jednotlivými případy nebyla na první pohled patrná souvislost. Někdo si koupil láhev ve stánku, jiný v obchodě, další dostal alkohol od známých. Společné měli pouze následky.

V první polovině září přibývaly nové případy téměř každý den. Zatímco lékaři bojovali o životy pacientů, policie se snažila zjistit, odkud se jedovatý alkohol bere. Situaci komplikovalo to, že lahve měly různé etikety a pocházely z různých míst. Některé nesly názvy známých značek, jiné byly prodávány jako rozlévaný alkohol. Na první pohled nebylo možné poznat, které jsou nebezpečné.

Dne 12. září zřídila vláda krizový štáb. Ve stejný den ministerstvo zdravotnictví zakázalo stánkový prodej alkoholu s obsahem nad třicet procent. O dva dny později přišlo ještě tvrdší opatření. Z prodeje zmizely všechny lihoviny s obsahem alkoholu vyšším než dvacet procent. Česká republika se ocitla v situaci, kterou většina lidí do té doby nezažila.

Prohibice zasáhla výrobce, distributory, restaurace i běžné zákazníky. Obchody stahovaly lahve z regálů, hospody řešily, co smějí prodávat, a lidé doma prohlíželi vlastní zásoby alkoholu. Jenže zákaz prodeje nedokázal odstranit to největší nebezpečí. Tisíce litrů závadného alkoholu už byly mezi lidmi.

Kriminalisté mezitím skládali dohromady jednotlivé stopy. Vyslýchali prodejce, kontrolovali sklady a analyzovali vzorky alkoholu z různých míst republiky. Čím více informací získávali, tím jasněji se před nimi rýsoval obraz rozsáhlé distribuční sítě. Alkohol se nepohyboval od jednoho výrobce přímo ke konečnému zákazníkovi. Procházel rukama překupníků, distributorů i lidí, kteří jej dále upravovali a prodávali pod jinými názvy.

V jednu chvíli se odhadovalo, že mezi lidmi může být až patnáct tisíc litrů závadného alkoholu. Policisté proto neřešili jen to, kdo směs vyrobil. Potřebovali také zjistit, kam všude se dostala a kolik jí ještě zbývá v oběhu. Každý den prodlení mohl znamenat další otravy a další mrtvé.

Dne 24. září 2012 oznámil policejní prezident Martin Červíček, že kriminalisté znají zdroj metanolu i způsob, jakým se dostal na český trh. Pro veřejnost to byla první zpráva naznačující, že vyšetřování se posunulo od jednotlivých otrav k lidem, kteří stáli na začátku celého řetězce.

Vyšetřovatelé museli postupně projít cestu opačným směrem, než jakou absolvoval samotný alkohol. Od obětí a lahví nalezených v obchodech se dostávali k distributorům, od distributorů k překupníkům a od nich k lidem, kteří měli přístup k velkým objemům lihu. Každá výpověď přitom otevírala další větev případu.

Jedním z důležitých momentů bylo odhalení skladů, ve kterých se nacházely stovky a později tisíce litrů alkoholu připraveného k distribuci. Některé barely nesly etikety známých značek, jiné čekaly na další zpracování. Vyšetřovatelé postupně zjišťovali, že nejde o několik jednotlivých prodejců, ale o síť lidí, kteří spolu obchodovali dlouhodobě a kteří dokázali během krátké doby dostat alkohol do různých částí republiky.

Když policie zveřejnila jména Rudolfa Fiana, Tomáše Křepely a Jiřího Vaculy, měla už poměrně jasnou představu o tom, jak celá operace fungovala. Podle obžaloby stáli Fian a Křepela za výrobou směsi v Opavě a Vacula zajistil její další distribuci. Tím však případ zdaleka nekončil. Kriminalisté potřebovali zjistit, kdo další se na obchodu podílel a kudy se jednotlivé zásilky pohybovaly po republice.

Postupně začalo být zřejmé, že metanolová aféra není jen příběhem tří mužů. Na různých úrovních distribuce se objevovaly desítky dalších osob. Někteří alkohol pouze přeprodávali. Jiní z něj vyráběli konečné produkty určené zákazníkům. Další tvrdili, že netušili, co přesně prodávají. Rozlišit mezi vědomým podílem na trestné činnosti a nedbalostí se stalo jedním z hlavních úkolů vyšetřovatelů i státních zástupců.

Hlavní větev případu se dostala před Krajský soud ve Zlíně v březnu 2014. Obžaloba původně mířila na jednatřicet lidí, samotné hlavní líčení se však týkalo deseti obžalovaných. Už samotný rozsah spisu ukazoval, s jak mimořádným případem se soud potýká. Ve hře byly desítky mrtvých, desítky těžce poškozených a obrovské množství důkazů shromážděných během vyšetřování.

Zatímco někteří obžalovaní jakoukoliv odpovědnost odmítali, Jiří Vacula s policií spolupracoval a část své role přiznal. Rudolf Fian a Tomáš Křepela naopak vinu popírali. Tvrdili, že nepředpokládali následky, které jejich jednání vyvolá. Soud však dospěl k jinému závěru.

Rozsudek zazněl 21. května 2014. Rudolf Fian a Tomáš Křepela dostali doživotní tresty za obecné ohrožení. Jiří Vacula byl odsouzen k patnácti letům vězení. Další obžalovaní dostali tresty od osmi do jednadvaceti let. Předseda senátu Radomír Koudela tehdy zdůraznil, že podobně rozsáhlé následky nemají v české justici obdoby a že uložené tresty odpovídají závažnosti celé aféry.

Ani tím ale případ neskončil. Následovala odvolání a další soudní řízení. Vrchní soud v Olomouci doživotní tresty potvrdil v roce 2015. Stejný závěr později potvrdil i Nejvyšší soud. Z pohledu justice tak byla odpovědnost hlavních aktérů uzavřena.

Jenže zatímco soudy rozhodovaly o vině a trestech, následky aféry pokračovaly dál. Lidé otrávení metanolem se potýkali s poškozením zraku, mozku i dalších orgánů. Někteří zemřeli až dlouho po hlavní vlně otrav. Poslední oběť je spojována s únorem 2014, tedy téměř rok a půl po prvních případech v Havířově.

Když se mluví o metanolové aféře, pozornost se většinou soustředí na počet obětí a soudní rozsudky. Méně se připomíná, co následovalo poté. U části přeživších neskončily následky propuštěním z nemocnice. Metanol poškozuje organismus způsobem, který může člověka poznamenat na celý zbytek života.

Nejznámějším následkem byla ztráta zraku. Řada lidí oslepla úplně, jiní přišli o část zorného pole nebo trpěli trvalými poruchami vidění. Lékaři však zaznamenávali i poškození mozku, poruchy rovnováhy, problémy s pamětí a soustředěním nebo změny osobnosti. Někteří pacienti se po otravě už nikdy nevrátili k původnímu způsobu života.

Mezi přeživšími byl i Vladimír Lipina. Lékařům se podařilo zachránit mu život, o zrak však přišel. V rozhovorech, které poskytl v následujících letech, nemluvil o pachatelích ani o výši trestů. Mluvil především o tom, co všechno se změnilo. O světě, který už nemohl vidět, o závislosti na pomoci druhých a o běžných situacích, které se po otravě staly komplikací.

Podobně mluvila také Renata Fučelová. Její matka a tchán patřili mezi první oběti aféry. Oba zemřeli po vypití rumu zakoupeného ve stánku v Havířově. Ani po letech neskrývala přesvědčení, že uložené tresty neodpovídají tomu, co rodiny obětí ztratily. Zmiňovala také něco, co se v soudních spisech měří jen těžko — skutečnost, že se od některých odsouzených nikdy nedočkala omluvy.

S rostoucím odstupem začala být vidět ještě jedna věc. Metanolová aféra nebyla pouze příběhem několika mužů, kteří namíchali jedovatou směs. Odkryla také prostředí, ve kterém bylo možné obchodovat s velkými objemy alkoholu mimo oficiální kontrolní systém. Vyšetřování postupně odhalovalo další sklady, překupníky a distributory. To, co se zpočátku jevilo jako izolovaný případ, se proměnilo v sondu do fungování černého trhu s lihem.

Při rozplétání případu narazili kriminalisté na rozsáhlý nelegální obchod s lihem, který fungoval dlouho před prvními otravami. Metanolová aféra jej nevytvořila. Spíše na něj vrhla světlo, které už nešlo ignorovat.

Jedním z nejvýraznějších jmen, která se během vyšetřování objevila, byl Radek Březina. Právě jeho příběh ukázal, jak rozsáhlý byznys se kolem nezdaněného lihu vytvořil. Vyšetřovatelé postupně odhalili tajné nádrže ukryté na několika místech republiky i miliony litrů lihu pohybujícího se mimo oficiální evidenci. Podle rozsudků připravil stát na daních o miliardy korun.

Změnila se také legislativa. Objevily se nové kolky, zpřísnily se podmínky pro obchod s lihem a prodej lihovin se dostal pod přísnější kontrolu. Stát se snažil omezit prostor pro podobné praktiky, jaké umožnily distribuci jedovatého alkoholu v roce 2012.

Přesto nelze říct, že by metanolová aféra skončila ve chvíli, kdy byly přijaty nové zákony. Její následky byly příliš rozsáhlé a zasáhly příliš mnoho lidí. Některé rodiny přišly o blízké. Jiní se museli vyrovnat s celoživotními zdravotními následky. A desítky odsouzených strávily roky ve vězení.

Po více než deseti letech od prvních otrav se Rudolf Fian znovu dostává do centra pozornosti. Tentokrát však ne kvůli novým důkazům nebo soudním jednáním. Důvodem jsou jeho vlastní slova.

Muž, který byl soudy označen za jednoho z hlavních strůjců aféry, dnes tvrdí, že u výslechu i později u soudu lhal. Podle své současné verze nevzal na sebe jen vlastní odpovědnost, ale i část viny dalších lidí. Tvrdí, že k tomu měl důvod. Jeho rodina prý měla za takový postup získat finanční pomoc. Když se tak podle něj nestalo, rozhodl se o celé věci mluvit jinak.

Vyšetřovatelé a státní zástupci jeho tvrzení odmítají. Poukazují na to, že Fian během výslechů popsal řadu detailů, které nebyly veřejně známé a které následně odpovídaly zajištěným důkazům. Právě jeho výpověď pomohla rekonstruovat výrobu směsi i způsob její distribuce.

Mezi rozsudkem soudu a Fianovou dnešní verzí událostí tak vzniká rozpor, který už zřejmě nepůjde definitivně vyřešit. Vyšetřování skončilo, rozsudky jsou pravomocné a většina důkazů byla před soudy přezkoumána opakovaně. Přesto zůstává pozoruhodné, že jeden z hlavních aktérů případu po letech zpochybňuje vlastní slova, na nichž stála část obžaloby.

Zdroje: