Podepsala rozsudky smrti pro statisíce žen. Kdo byla Maria Mandlová?

Na stole leží několik listů papíru. Jsou na nich jména vězeňkyň, vedle některých stručné poznámky a dole podpis: Maria Mandl. Takových seznamů vznikly stovky. Pro většinu žen, jejichž jména se na nich objevila, znamenaly cestu do plynových komor.

Právě tyto dochované dokumenty patří k nejpřesvědčivějším důkazům, že Mandlová nebyla jen dozorkyní vykonávající cizí rozkazy. Jako vrchní dozorkyně ženského tábora v Birkenau se sama podílela na selekcích a rozhodovala o osudech tisíců lidí. Její vlastní podpis se na některých seznamech dochoval dodnes. Přitom nic nenasvědčovalo tomu, že se dcera rakouského ševce stane jednou z nejvýše postavených a zároveň nejobávanějších žen nacistického táborového systému.

Maria Mandlová se narodila 10. ledna 1912 v rakouském Münzkirchenu jako dcera místního ševce. O jejím dětství existuje málo informací. Prameny se shodují, že vyrůstala ve vícečetné rodině a po škole střídala různá zaměstnání. Pracovala jako pomocnice v domácnosti, později na poště. V některých poválečných výpovědích tvrdila, že o práci přišla po anšlusu Rakouska v roce 1938, protože nebyla členkou nacistické strany. Tato tvrzení však historici hodnotí opatrně. Vznikla ve chvíli, kdy se snažila hájit před soudem.

Jisté je, že po připojení Rakouska k nacistickému Německu odešla do Mnichova. V říjnu 1938 nastoupila jako dozorkyně do ženského koncentračního tábora Lichtenburg. Nešlo o výjimečné rozhodnutí. Nacistický režim tehdy rozšiřoval síť táborů a hledal ženy ochotné vykonávat službu u vězeňkyň. Nabízel pravidelný plat, ubytování i společenský vzestup.

Proč se rozhodla právě pro tuto práci, zůstává nejasné. Objevují se tvrzení, že ji doporučil příbuzný sloužící u SS nebo že ji přilákaly vyšší výdělky. Přímé důkazy pro některou z těchto verzí ale neexistují.

Na jaře 1939 byl ženský koncentrační tábor Lichtenburg zrušen. Vězeňkyně i personál byly převezeny do nově otevřeného Ravensbrücku severně od Berlína, který se měl stát hlavním nacistickým táborem pro ženy. Právě zde se Maria Mandlová začala výrazně prosazovat.

Ravensbrück se postupně rozrostl v rozsáhlý komplex, kterým během války prošlo přibližně 132 tisíc žen a dětí z celé Evropy. Vězeňkyně pracovaly v nelidských podmínkách pro německý zbrojní průmysl, trpěly hladem, epidemiemi i brutální disciplínou. Mnohé zde zahynuly na vyčerpání, další byly popraveny nebo se staly oběťmi lékařských pokusů.

Mandlová se v tomto prostředí pohybovala každý den. Nadřízení si brzy všimli její ochoty bezvýhradně plnit rozkazy i tvrdého přístupu k vězeňkyním. V dubnu 1941 vstoupila do NSDAP a už o rok později byla povýšena do funkce vrchní dozorkyně (Oberaufseherin), jedné z nejvyšších pozic, kterých mohla žena v táborové správě dosáhnout. Měla na starosti organizaci služby ostatních dozorkyň, rozdělování jejich směn i dohled nad každodenním chodem ženského tábora.

Za tímto kariérním postupem ale nestála jen organizační schopnost. Svědectví bývalých vězeňkyň vykreslují úplně jiný obraz. Mandlová ženy opakovaně bila, kopala, tahala za vlasy a nařizovala veřejné tresty, které měly zastrašit ostatní. Přeživší vzpomínaly, že k násilí nepotřebovala závažný důvod. Stačilo drobné porušení pravidel nebo okamžik, kdy měla pocit, že některá z žen neprojevuje dostatečnou poslušnost.

Některé výpovědi uvádějí, že se osobně podílela také na výběru vězeňkyň pro lékařské experimenty. Jednotlivá svědectví se v detailech liší, což je u vzpomínek vznikajících po válce běžné. V jedné věci jsou však pozoruhodně jednotná. Mandlová patřila mezi dozorkyně, z nichž měly ženy největší strach.

Stejný obraz zachytil i Hermann Langbein, rakouský odbojář a pozdější historik, který Osvětim přežil. Ve svých vzpomínkách napsal, že Mandlová „nařizovala bití a sama bila“.

Dne 7. října 1942 byla Maria Mandlová převelena do koncentračního tábora Auschwitz II – Birkenau. Nahradila Johannu Langefeldovou ve funkci vrchní dozorkyně ženského tábora a stala se přímou podřízenou velitele Rudolfa Hösse. Šlo o nejvyšší postavení, jakého mohla žena v systému táborových dozorkyň dosáhnout. Formálně zůstávala podřízena mužskému velení SS, ve skutečnosti však měla téměř neomezenou pravomoc nad ženskou částí tábora.

Pod její správu spadaly tisíce vězeňkyň i desítky dozorkyň. Rozdělovala službu, určovala kázeňské tresty, dohlížela na pracovní komanda a rozhodovala o každodenním chodu ženských bloků. Zároveň se podílela na personálních rozhodnutích. Právě Mandlová například prosadila kariérní vzestup mladé dozorkyně Irmy Greseové, z níž se později stala jedna z nejznámějších představitelek ženského personálu SS.

Ženský tábor v Birkenau patřil k největším svého druhu v celé nacistické táborové soustavě. V různých obdobích zde byly vězněny desetitisíce žen z celé okupované Evropy. Žily v přeplněných dřevěných barácích bez dostatečné hygieny, s minimálními příděly jídla a téměř bez lékařské péče. Šířil se tyfus, úplavice i další infekční nemoci. Mnohé ženy umíraly vyčerpáním ještě předtím, než se dostaly k selekcím.

Lékaři SS společně s táborovým vedením rozhodovali, kdo je ještě schopen nucené práce a kdo už představuje pouze zátěž. Nemocné, vyčerpané nebo zesláblé ženy byly označeny za práce neschopné. V podmínkách Birkenau takové rozhodnutí zpravidla znamenalo jediné, transport do plynových komor.

Dochované dokumenty i svědectví bývalých vězeňkyň ukazují, že Mandlová nebyla pouhou administrátorkou těchto rozhodnutí. Sama se selekcí účastnila, podepisovala seznamy odsouzených a podle řady výpovědí přímo rozhodovala o tom, které ženy zůstanou naživu alespoň na další dobu a které budou zařazeny do transportů smrti. Rakouský historik a bývalý vězeň Hermann Langbein později uvedl, že Mandlová byla při výběrech pravidelně přítomna a zasahovala do jejich průběhu.

S její osobou je spojován odhad, že během svého působení v Birkenau nesla odpovědnost za smrt až půl milionu žen a dětí. Toto číslo se objevuje v řadě historických publikací i muzeálních materiálů, nelze je však chápat jako počet lidí, které osobně zavraždila. Jde o odhad počtu vězeňkyň, jejichž selekcemi prošla nebo za jejichž osud nesla jako vrchní dozorkyně přímou velitelskou odpovědnost. Přesný počet obětí určit nelze, protože nacistická evidence byla neúplná a značná část dokumentace byla na konci války zničena.

Jedna z nejpodivnějších kapitol Mandlové se týká hudby. Byla známá tím, že měla ráda operu a klasickou hudbu. Z její iniciativy vznikl ženský orchestr v Osvětimi, který nejprve vedla polská hudebnice Zofia Czajkowska a později rakouská houslistka Alma Rosé.

Orchestr nehrál pro radost vězeňkyň. Hudebnice doprovázely ranní i večerní nástupy, odchody pracovních komand, příjezdy transportů a někdy také selekce.

Mandlová si údajně často přála slyšet árii z opery Madama Butterfly. Tato informace se opakuje ve více pramenech a vzpomínkách přeživších. Stejně tak existují svědectví, že orchestr mohl některým hudebnicím zachránit život, protože jeho členky měly o něco lepší podmínky než ostatní vězeňkyně. Stejný nástroj tak sloužil zároveň jako prostředek přežití i součást mechanismu nacistického tábora.

Mandlová podporovala kariéru mladé dozorkyně Irma Grese, kterou povýšila na vedoucí části ženského tábora. Obě ženy později patřily k nejznámějším představitelkám ženského personálu SS.

Právě kolem jejich vztahu vzniklo mnoho legend a spekulací. Některé populární knihy jim připisují různé osobní vazby nebo spojení s Josefem Mengelem. Řada těchto tvrzení ale není doložena spolehlivými historickými prameny. Například často opakované tvrzení, že Greseová byla Mengeleho milenkou, není historiky považováno za prokázané.

V listopadu 1944 byla Maria Mandlová převelena do Mühldorfu, pobočného tábora koncentračního tábora Dachau. Do jeho fungování už výrazně zasáhl postup Spojenců i zhoršující se situace nacistického Německa. Když se na jaře 1945 třetí říše rozpadala, Mandlová z tábora uprchla. Nějakou dobu se ukrývala v jižním Bavorsku a poté se vrátila do rodného Münzkirchenu.

Ani tam však dlouho nezůstala. Dne 10. srpna 1945 ji vypátrala a zatkla americká armáda. Po výsleších byla v listopadu 1946 vydána do Polska, kde se připravoval rozsáhlý proces s představiteli osvětimského tábora.

Před krakovským soudem stanula v listopadu 1947 jako jedna z hlavních obžalovaných prvního osvětimského procesu. Obžaloba ji vinila z podílu na selekcích do plynových komor, týrání vězeňkyň i spoluúčasti na systému, který vedl k masovým vraždám. Proti ní vypovídaly desítky bývalých vězeňkyň a soud měl k dispozici také dochované táborové dokumenty.

Mandlová svou odpovědnost odmítala. Tvrdila, že jako vrchní dozorkyně pouze zajišťovala pořádek a plnila služební povinnosti. Ve spisech se objevují i její tvrzení, že se údajně snažila některým vězeňkyním pomáhat a zmírňovat jejich utrpení. Taková obhajoba však byla v přímém rozporu se svědectvími přeživších i s dokumenty, které dokládaly její účast na selekcích.

Soud ji uznal vinnou z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a odsoudil ji k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 24. ledna 1948 oběšením ve věznici Montelupich v Krakově. Marii Mandlové bylo šestatřicet let.

K jejím posledním dnům se váže svědectví polské odbojářky a bývalé vězeňkyně Stanisławy Rachwałowé, která byla po válce vězněna v cele vedle Mandlové. Ve svých vzpomínkách uvedla, že ji Mandlová několik dní před popravou požádala o odpuštění. Jde však o svědectví jediné osoby a historici je proto hodnotí jako individuální výpověď, kterou nelze nezávisle ověřit.

Přestože šlo o jednu z nejvýše postavených žen nacistického táborového systému, její poprava v Rakousku téměř nevzbudila pozornost. Dobový tisk jí věnoval jen několik stručných zmínek a její jméno z veřejného prostoru na dlouhou dobu téměř zmizelo. Teprve pozdější výzkumy a zveřejnění dalších svědectví přeživších umožnily podrobněji zrekonstruovat rozsah její role v Ravensbrücku a především v Birkenau.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Maria_Mandlov%C3%A1

https://plus.rozhlas.cz/nacisticke-bestie-pribeh-ctyr-krutych-dozorkyn-z-koncentracnich-taboru-9392591/1

https://www.auschwitz.at/maria-mandl-en

https://zena.aktualne.cz/zivotni-styl/volny-cas/hrala-si-na-boha-v-pekle-zvanem-auschwitz-maria-mandl?lp=1

https://dobrahistorie.cz/dokument/3726-maria-mandl-a-jeji-poprava-sadisticka-dozorkyne-v-osvetimi-a-ravensbrucku

https://www.stream.cz/world-history-cz/maria-mandl-a-jeji-poprava-sadisticka-dozorkyne-v-osvetimi-a-ravensbrucku-64994856

https://military-history.fandom.com/wiki/Maria_Mandl

https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/bestie-z-birkenau-maria-mandel-do-plynu-poslala-pul-milionu-zen-uzila-si-z-toho-kazdou-minutu_374919.html

https://www.onlyu.cz/historie/drsna-dozorkyne-vyzivala-se-v-utrpeni-druhych-na-smrt-poslala-pres-500-000-zen-nektere-z-nich-ukopala/