Šlechtična, kterou podezřívali z upírství. Příběh Eleonory ze Schwarzenbergu

Když Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu v květnu 1741 zemřela ve Vídni, následovalo několik neobvyklých kroků. Ještě téhož dne bylo její tělo převezeno do Českého Krumlova, pitvu provedlo hned několik dvorních lékařů a pohřeb proběhl rychle, bez větší účasti šlechty i vysokého duchovenstva. Přestože šlo o jednu z nejbohatších aristokratek v českých zemích, byla pohřbena skromně, bez erbu a příjmení, pouze s nápisem: „Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Modlete se za ni.“

Neobvyklé okolnosti pohřbu i pozdější spekulace o vyjmutém srdci se staly základem legendy, podle níž měla být kněžna považována za upírku. Ve skutečnosti však šlo o ženu s mimořádně složitým životním osudem, který začal o desítky let dříve.

Aby bylo možné pochopit, proč kolem její smrti vzniklo tolik spekulací, je nutné vrátit se o několik desetiletí zpět.

Eleonora Amálie Magdalena ze Schwarzenbergu se narodila roku 1682 jako nejstarší dcera jednoho z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. V devatenácti letech se provdala za Adama Františka ze Schwarzenbergu — nikoli z osobní volby, ale z dynastických důvodů odpovídajících postavení obou rodin. Situaci navíc komplikoval fakt, že její nastávající se krátce předtím tajně oženil s neurozenou ženou. Jeho rodina však tento sňatek zrušila a oficiální manželkou se stala Eleonora.

Manželství od počátku provázely problémy. První dítě, dcera Marie Anna, se narodilo až po pěti letech, druhé těhotenství skončilo potratem a vztah mezi manželi se postupně zhoršoval. Napětí nakonec vyústilo v situaci, kdy byla Eleonora vykázána z Vídně pod záminkou nevěry. Skutečný důvod byl však mnohem prostší — spor o věno. Její otec totiž nevyplatil celou slíbenou částku, což rozpoutalo vleklý konflikt mezi Lobkovici a Schwarzenberky a výrazně zasáhlo i samotné manželství.

Eleonora se uchýlila k otci a mezi oběma rody se rozhořel ostrý spor vedený především dopisy. Poměry se změnily až ve chvíli, kdy Adam František získal významné postavení u císařského dvora a nemohl si dovolit veřejný skandál. Manželku sice přijal zpět, jejich soužití však mělo k běžnému manželství daleko. Nejprve jí určil jako sídlo polorozpadlý zámek v Chřešťovicích, později Hlubokou nad Vltavou. Ani tam ale neměla skutečnou volnost — žila pod dohledem služebnictva, které mělo povinnost hlásit manželovi každý její krok.

Vztah mezi manželi zůstával nevyrovnaný. Někdy byl Adam František při návštěvách pozorný, jindy jí předem vzkázal, že během jeho pobytu nesmí opustit své komnaty, nebo s ní odmítal stolovat. Do Vídně jí byl přístup nadále zapovězen. Přesto se postupně objevovaly náznaky zlepšení. Na Hluboké se znovu rozvíjel společenský život, zejména během honů a štvanic, které oba sdíleli jako oblíbenou zálibu.

V roce 1722 se narodil syn Josef Adam, dlouho očekávaný následník. Podle dochované korespondence k jeho početí došlo v době, kdy manželé oficiálně nežili spolu, ale nadále se intimně stýkali. Společné soužití se následně obnovilo, trvalo však už jen necelé desetiletí.

V červnu 1732 dorazil do Českého Krumlova císař Karel VI. Během lovu nešťastnou náhodou smrtelně postřelil Adama Františka. Krátkozraký panovník se domníval, že střílí na jelena. Kníže zranění podlehl, přestože císař okamžitě poslal pro svého osobního lékaře. Událost Karla VI. hluboce zasáhla. Od té doby začal používat lorňon se sedmi dioptriemi a Eleonoře přiznal doživotní rentu.

Protože syn Josef Adam byl nezletilý, převzala správu rozsáhlého schwarzenberského majetku jeho matka. Rodová pokladna byla vyčerpaná nákladnými stavbami, a tak se Eleonora usadila v Českém Krumlově, zatímco syn zůstal ve Vídni kvůli vzdělání.

Na svou dobu vystupovala nezvykle samostatně. Řídila hospodářství pevnou rukou, účastnila se lovů, kouřila tabák a nerespektovala některé společenské konvence. To vyvolávalo kritiku. Zároveň však existují zprávy, že správu panství zvládala velmi dobře a dokázala se postavit i autoritám včetně Marie Terezie.

Postupně se začaly objevovat zdravotní potíže. Trpěla bolestmi, nespavostí a nechutenstvím. Lékařské postupy nepřinášely úlevu a pouštění žilou nepomáhalo. Eleonora proto hledala pomoc i mimo oficiální medicínu. Zajímala se o léčitele, mystiku, alchymii a alternativní způsoby léčby. V zámecké knihovně po ní zůstaly desítky knih s tématy smrti, démonologie, astrologie či čarodějnictví, často s vlastními poznámkami.

Dochovaly se také rozsáhlé účty za léky, které svědčí o dlouhodobém onemocnění. Moderní interpretace pitevního nálezu naznačuje pokročilé nádorové onemocnění. Lékaři tehdy popsali rozsáhlý nádor v oblasti pánve a metastázy na dalších orgánech, avšak pojem rakovina barokní medicína neznala, proto příčina smrti v protokolu chybí.

Eleonora zemřela v květnu 1741 ve Vídni ve věku nedožitých šedesáti let. Pitva provedená za přítomnosti několika dvorních lékařů byla ve šlechtickém prostředí velmi neobvyklá a také mimořádně nákladná. To později vedlo ke spekulacím, že mohla zakrýt protivampýrský zásah, například vyjmutí srdce.

Pohřeb proběhl rychle a bez okázalosti. Byla pohřbena v kapli sv. Jana Nepomuckého v českokrumlovském kostele sv. Víta v hrobce s pevnou klenbou, zasypané posvěcenou půdou. Její přání jednoduchého náhrobku bývá vykládáno jako projev hluboké zbožnosti. Pro zastánce senzacechtivých teorií se však stalo dalším údajným důkazem jejího upírství.

Legenda o „upírské kněžně“ vznikla až dlouho po její smrti. Často se objevují tvrzení, že na zámku chovala vlky a pila jejich mléko. Historické prameny však ukazují, že v době, kdy se mělo vlčí vytí ozývat Krumlovem, Eleonora na zámku vůbec nepobývala. Navíc položka „Wolfsmilch“ v lékárnických účtech označuje léčivou rostlinu pryšec, nikoli mléko z vlčice.

Také obrazy s čarodějnickou tematikou, spojované s její osobou, vznikly až na počátku 19. století, tedy desítky let po její smrti. Přesto se legenda šířila dál, zejména díky moderním interpretacím a dokumentům.

Po pohřbu se syn Josef Adam od matky rychle distancoval. Služebnictvo bylo propuštěno, osobní předměty odstraněny a některé portréty upraveny. Rentgenový průzkum jednoho z obrazů dokonce ukázal přemalované části a nahrazený obličej. Motivy těchto zásahů nejsou jasné. Mohlo jít o snahu očistit rodovou pověst nebo o reakci na nepohodlné legendy.

Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu tak zůstává osobností na pomezí historie a mýtu — ženou, která ve své době vybočovala a po smrti získala pověst, jež má s realitou jen málo společného.

Zdroje: