Hlavní obsah
Věda a historie

Z jeskyní do sálů: evoluce porodu, která trvala tisíce let

Foto: Vytvořeno přes ChatGPT

Od ohně k operačnímu světlu. Porod se měnil s civilizací — a přesto zůstal tím, čím byl od pradávna: okamžikem, kdy se rodí život i síla žen.

Článek

Když se dnes žena ocitne v porodnici, obklopená světly, monitory a pokyny „zatlačte“, málokdo si uvědomí, jak dlouhou cestu lidstvo v porodnictví ušlo. Každá změna – od porodních stoliček po císařský řez – byla vykoupena krví, strachem a často i nepochopením. Porod byl odjakživa okamžikem mezi životem a smrtí.
Dnes ho máme, alespoň zdánlivě, pod kontrolou. Ale dřív? Dřív to byla ruleta, kde o přežití rozhodovalo tělo, víra a štěstí.

Pravěk: když rozhodovalo tělo

V dávných dobách, kdy neexistovaly přístroje, anestézie ani porodní asistentky, rodila žena tam, kde ji to zastihlo — v jeskyni, u ohně, v lese. V kleku, ve stoje, v dřepu. Nikdo jí neříkal, jak má dýchat nebo kdy tlačit. Řídila se tělem – instinktem, který se v ní ozýval po tisíciletí. Bylo to surové, nezkreslené, ale i nebezpečné. Smrt matky nebo dítěte byla běžnou součástí života. A přesto bylo zrození nového člověka vnímáno jako posvátný okamžik, který spojoval člověka s přírodou i s bohy. Není náhodou, že první sošky, které lidé vytvořili, byly ženské – s širokými boky, kulatým břichem, tělem připraveným rodit. Symbol života i smrti v jednom.

Starověk: stoličky, bohyně a první porodní týmy

V Mezopotámii a Egyptě se porod stal rituálem. Ženy rodily na porodních stoličkách nebo cihlách, obklopené jinými ženami. Nebyly samy. Vznikla první forma ženské sounáležitosti — zkušené ženy, které pomáhaly ostatním. Tyto první porodní asistentky znaly tělo, dech i rytmus kontrakcí. Věděly, kdy pomoci a kdy nechat tělo konat. Porod byl součástí života, ale i mystéria. V Egyptě se vzývala bohyně Heket, zobrazovaná v podobě žáby – symbolu plodnosti. V Mezopotámii chránila matky bohyně Ninhursag. Porod měl duši, i když ještě neznal medicínu.

Ale ani víra v bohy neuměla zastavit infekce. Ženy umíraly na krvácení, horečky, vyčerpání. Přesto porod zůstával jejich doménou. Muži stáli za dveřmi, protože věděli, že tam uvnitř se odehrává něco, co přesahuje rozum.

Středověk: porodní báby, víra a strach

Ve středověku se nic nezměnilo – jen víra. Porod zůstal za dveřmi, ale tentokrát ne kvůli posvátnosti, nýbrž kvůli hříchu. Církev postavila ženské tělo na hranici mezi svatostí a nečistotou. Rodící ženy doprovázely porodní báby – moudré ženy, které předávaly zkušenost z generace na generaci. Pomáhaly bylinkami, teplou vodou, modlitbou a dotekem. Lékař se zjevoval zřídka, a často příliš pozdě.

Porodní báby měly pověst čarodějnic. Když porod dopadl špatně, obvinila je společnost. Když dobře, byl to „zázrak“. Porod byl tajemstvím, o kterém se nemluvilo. A když matka zemřela, řeklo se, že „to tak chtěl Bůh“.

V této době se objevuje pojem „císařský řez“ – ale prováděl se výhradně na mrtvých ženách, aby se pokusili zachránit dítě. Děti takto narozené se prý označovaly jako „Bočkové“, podle bočního řezu, kterým přišly na svět. Bylo to období víry, bezmoci a mlčení – ale i odvahy žen, které rodily v temnotě a doufaly ve světlo.

Novověk: muži vstupují do porodního sálu

V 15. a 16. století do ženského světa vstupují muži – lékaři. Porod se přesouvá pod dohled vědy, porodní báby ustupují do pozadí. Vznikají první porodnice – a s nimi i první epidemie. Ženy neumírají na porod, ale na ruce těch, kteří je měli zachraňovat. Lékaři přecházejí od pitvaných těl rovnou k rodičkám, aniž by si umyli ruce. Nikdo netuší, že přenášejí bakterie. Epidemie horečky omladnic kosí tisíce žen. Pokrok se ukazuje být dvousečnou zbraní.
A pak přichází bizarní zlom, který ovlivní porodnictví na staletí. Francouzský lékař François Mauriceau zavádí polohu vleže – prý pohodlnější pro ženu, ve skutečnosti ale pro něj. A král Ludvík XIV., fascinovaný porody svých milenek, chce „lepší výhled“. Rodit vleže se stává moderní a „civilizované“. Ženské tělo se přizpůsobuje mužskému oku.
Ironie dějin: moderní porodnictví se zrodilo z mužské zvědavosti, ne z ženské potřeby.

19. století: krev, špína a revoluce hygieny

Porodnice se stávají symbolem pokroku – ale i peklem. Lékaři přecházejí z pitevny k rodící ženě bez mytí rukou. Horečka omladnic zabíjí stovky matek. Ignaz Semmelweis, maďarský lékař, si jako první všímá: tam, kde si lékaři myli ruce v chlorovém roztoku, ženy neumíraly. Nařídil dezinfekci – a úmrtnost klesla z 18 % na 1 %. Zachránil tisíce životů, ale byl zesměšněn, vyhozen a nakonec zemřel v ústavu pro choromyslné. Až po smrti mu dal svět za pravdu.

Císařský řez se mezitím stal skutečnou nadějí. Porodní báby se vracejí – už jako odbornice s diplomem a státní odpovědností.

20. století: porod jako zákrok

Porod se přesunul z domovů do nemocnic. Anestezie, transfúze, antibiotika – všechno, co dřív chybělo, teď zachraňuje. A přesto se z porodu stává procedura. Žena leží na zádech, nohy v třmenech, kolem světla a přístroje. Zázrak života se mění v zákrok pod dohledem bílých plášťů.

Ve 40. a 50. letech přichází experimenty, třeba tzv. „twilight sleep“ – směs morfia a skopolaminu, která měla ženám odebrat bolest i paměť. Rodily v polospánku, děti se dusily, ale „nevěděly o tom“. Medicína chtěla mít porod pod kontrolou – a ztratila jeho smysl.

A pak přišla 60. léta. Ženy znovu říkají: „Tělo ví.“ Začíná éra přirozených porodů.
Voda, svíčky, hudba, porodní centra, duly. Porod se pomalu vrací k ženám.

Současnost: rovnováha místo extrémů

Dnes máme všechno. Epidurál i maliníkový čaj. Operační sály i porodní vany. Jedna žena chce ticho, druhá jistotu. Každá jinak. Každá správně.

Dnešní porodnictví už není o tom, jestli „přirozeně“ nebo „lékařsky“. Je o rovnováze, o respektu a o tom, že žena není objekt péče, ale její střed. Historie nás učí, že porod není výkon. Je to přechod. Brána. Proměna. A čím víc se ho snažíme ovládnout, tím víc nám připomíná, že i přes všechnu techniku je to pořád totéž: dech, krev, strach, síla – a nový život.

Zrození, které nikdy neztratilo smysl

Z paleolitických jeskyní až po sterilní porodní sály – dějiny porodu jsou dějinami žen, které se odmítly vzdát. Rodily pod hvězdami i pod zářivkami. Ale vždy stejně – s odvahou, s bolestí, s vírou. Možná proto nás fascinují staré sošky plodnosti, egyptské reliéfy i vůně nemocnic. Protože všechny připomínají totéž: svět nezačíná politikou ani válkami. Svět začíná výkřikem. A ženou, která ho přivedla.

Jednou jsem slyšela, že ženy jsou bohyně. A vím proč. Jestli život vznikl rukou boží, pak ty ruce má ženské tělo. Děloha není orgán. Je chrám. Místo, kde se z temnoty rodí světlo.

Takže, milá bohyně – miluj se. Miluj své ženství. Protože právě v tobě začíná všechno, co má smysl.

Zdroje:

  • https://magazin.cz/historie/14611-porody-z-casu-davno-minulych-zavanely-hruzou
  • https://www.florence.cz/casopis/archiv-florence/2015/10/historie-porodu-od-praveku-po-novovek/
  • Meryl. Porodní stolička z pohledu lékaře [online]. Porodnice.cz [cit. 2014-12-26]. Dostupné z: http://www.porodnice.cz/clanky/porodni-stolicka-z-pohledu-lekare
  • https://www.flowee.cz/zdravi/15333-jak-se-rodilo-v-minulosti-tehotenstvi-bylo-oznacovano-za-nador-bricha-porod-vleze-zavedl-francouzsky-panovnik
  • https://www.babyonline.cz/porod/jak-se-rodilo-drive/z-historie-porodnictvi
  • https://www.prozeny.cz/clanek/porod-napric-historii-jak-se-rodilo-pred-sto-lety-a-dnes-62320

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz