Článek
Černá Hora používá euro od roku 2002. Ještě předtím se ale snažila uniknout problémům jugoslávského dináru, který v 90. letech poznamenala hyperinflace a celková ekonomická nestabilita. Od roku 1999 proto začala zavádět německou marku a postupně se z ní stalo hlavní platidlo. Když Německo přešlo na euro, udělala totéž i Černá Hora.
Nešlo přitom o klasický vstup do eurozóny. Země se nikoho neptala a s Evropskou unií nemá uzavřenou měnovou dohodu. Evropská centrální banka dodnes Černou Horu společně s Kosovem uvádí jako stát, který euro používá bez formálního ujednání.
Euro ano, výhody eurozóny ne
Na první pohled je situace výhodná. Malá ekonomika závislá na cestovním ruchu nemusí řešit prudké výkyvy vlastní měny a turisté z velké části Evropy nemusejí nic měnit. Firmám odpadají některé kurzové náklady a euro zároveň působí důvěryhodněji než případná malá balkánská měna.
Má to ovšem háček. Černá Hora sice eurem platí, nemůže ale rozhodovat o jeho fungování. Nemá svého zástupce při rozhodování o měnové politice eurozóny, nemůže si podle potřeby upravit úrokové sazby ani oslabit vlastní měnu, aby v době problémů podpořila export.
Její centrální banka navíc nemůže jednoduše vytisknout nové peníze. Eura musí do země skutečně přitéct například přes turisty, export, zahraniční investice nebo úvěry. Evropská komise proto současný stav označuje za použití eura jako faktické domácí měny, nikoliv za členství v měnové unii.
Právě absence vlastní měnové politiky může být problémem při krizi. Pokud ekonomika prudce zpomalí, vláda se nemůže spolehnout na oslabení kurzu nebo vlastní tisk peněz. Hlavním nástrojem zůstávají státní rozpočet, daně a výdaje.
A co se stane, pokud vstoupí do EU?
Zajímavá situace nastává také při jednání o vstupu Černé Hory do Evropské unie. Běžný kandidátský stát má nejprve vstoupit do EU a teprve později, po splnění požadovaných podmínek, přijmout euro. Podgorica tento postup obrátila – společnou měnou platila mnoho let předtím, než se přiblížila členství.
Centrální banka Černé Hory upozorňuje, že jde o zvláštní případ. Země totiž euroizaci provedla ještě předtím, než ministři financí EU přijali stanovisko odmítající jednostranné zavádění eura kandidátskými státy. Otázka měny se proto řeší přímo v přístupových rozhovorech.
Černá Hora tak není tajným členem eurozóny a od Evropské centrální banky nedostala výjimku, která by ji mezi členy zařadila. Euro si jednoduše ponechala jako vlastní platidlo. Z ekonomického pohledu to malé a turisticky orientované zemi v mnoha ohledech dává smysl. Cenou za stabilitu je ale skutečnost, že o měně, kterou každý den používá, prakticky vůbec nerozhoduje.
