Článek
Rozvolněné rozvrhy proto vyvolávají debatu, zda se z prezenčního studia nestala jen pohodlnější verze dálkové výuky. Studenti namítají, že méně hodin v posluchárně automaticky neznamená méně práce.
„Do školy chodím jen v úterý a ve čtvrtek. Přednášky máme často nepovinné, takže někdy dorazím jen na semináře,“ popisuje své studium jeden z pražských vysokoškoláků. Podobné rozvrhy nejsou na některých humanitních, ekonomických nebo společenskovědních oborech ničím neobvyklým. Výuka se soustředí do několika bloků a velká část přípravy zůstává na samotných studentech.
Právě to dráždí část lidí, kteří nastoupili do zaměstnání hned po střední škole. Na sociálních sítích srovnávají své ranní směny, přesčasy a omezenou dovolenou se životem studentů, kteří mají několik volných dnů týdně. Podle kritiků stát mladým lidem financuje studium, přestože někteří ve škole stráví méně času než zaměstnanec za dva pracovní dny.
Ve škole 16 hodin, další čas spolyká práce
Data však ukazují složitější obrázek. Podle šetření Eurostudent VIII stráví čeští vysokoškoláci organizovanou výukou v průměru přibližně 16 hodin týdně. Stejný čas věnují samostudiu a kolem 15 hodin placené práci. Rozvrh se navíc výrazně liší podle oboru. Medici, přírodovědci nebo studenti technických škol mají laboratoře, praktická cvičení a povinnou docházku, takže mohou ve škole trávit většinu týdne.
U řady jiných programů je výuka postavena na četbě, seminárních pracích, projektech a přípravě na zkoušky. Volný den v rozvrhu tedy nemusí být volnem. Student může několik hodin strávit v knihovně, aniž by se to objevilo v oficiálním rozpisu hodin.
Výraznou roli hrají také peníze. Přibližně sedm z deseti českých vysokoškoláků během semestru pracuje a Česko v tomto směru patří k evropské špičce. Pro mnoho mladých nejde o přilepšení na večírky, ale o nutnost. Z výdělku platí nájem, kolej, dopravu nebo jídlo. Rozvrh namačkaný do několika dnů jim umožňuje přijmout směny.
Pohodlí, nebo příprava na skutečný život?
Spor se tak netýká pouze počtu hodin, ale také toho, co má vysoká škola představovat. Kritici očekávají pevný režim podobný zaměstnání a větší kontakt s vyučujícími. Obávají se, že při omezené docházce klesá úroveň studia a titul lze získat s menším úsilím než dříve. Zvlášť podrážděně působí příběhy studentů, kteří otevřeně mluví o několika dnech volna.
Zastánci současného systému naopak tvrdí, že vysoká škola není pokračováním střední. Dospělý člověk má převzít odpovědnost za vlastní přípravu a škola má hodnotit především výsledky, nikoliv dobu strávenou v lavici. Schopnost skloubit studium, práci a samostatné úkoly může být užitečnější než každodenní docházka.
Ani práce při studiu přitom nemusí výsledky automaticky zhoršovat. Podle odborníků bývá problémem především vysoká pracovní zátěž. Při zaměstnání přesahujícím 30 hodin týdně už roste pravděpodobnost, že student školu nedokončí nebo skončí pouze s bakalářským titulem.
Slovo „holubník“ proto vystihuje spíš pocit části veřejnosti než celou realitu. Některé školy skutečně nabízejí řídké rozvrhy a kvalita oborů se liší. Současně ale platí, že většina studentů volno neproleží. Často jen vymění posluchárnu za směnu v práci – a večer je ještě čeká příprava na další seminář.
