Článek
Spor se ukázal v roce 2023, kdy vláda kvůli vysoké inflaci upravila mimořádnou valorizaci. Každému důchodu přidala pevnou částku 400 korun a procentní výměru zvýšila o 2,3 procenta. Lidé s nižšími penzemi tak dostali v poměru ke svému důchodu více, zatímco příjemci vyšších penzí si relativně polepšili méně.
Kalousek tento přístup označil za neférové rovnostářství. Připomínal, že vyšší penze nepobírají jen bohatí lidé, ale také ti, kteří déle pracovali nebo z vyšších příjmů odváděli státu větší částky. Pokud se rozdíly při každé valorizaci zmenšují, zásluhovost systému podle něj postupně mizí.
Stejná částka pomůže chudším nejvíce
Český důchod se skládá ze dvou částí. Základní výměra je stejná pro všechny, zatímco procentní výměra se odvíjí především od délky pojištění a předchozích výdělků. Už při samotném výpočtu ale stát vyšší příjmy výrazně redukuje, takže člověk s dvojnásobnou mzdou rozhodně nedostane dvojnásobný důchod.
Pevné přidání tento rozdíl dál zmenšuje. Pět set korun představuje u penze 15 tisíc zvýšení o 3,3 procenta, zatímco u důchodu 25 tisíc jen dvě procenta. Z pohledu ochrany chudších seniorů jde o účinný nástroj, protože právě oni utrácejí velkou část příjmu za bydlení, potraviny a léky.
Kalousek však namítá, že solidarita už je silně zabudovaná přímo ve výpočtu důchodu. Další posilování pevných částek proto podle něj vysílá pracujícím nebezpečný signál: vyšší odvody se jim ve stáří vrátí jen omezeně. Systém se pak podle něj přibližuje rovné dávce, přestože pojistné vybírá podle výše příjmů.
Zásluhovost naráží na tvrdou realitu
Kalousek se tím zastává principu, nikoliv automaticky všech bohatších důchodců. Vysoká penze může být výsledkem dlouhé kariéry a nadprůměrných odvodů, ale nízký důchod nemusí znamenat lenost. Často za ním stojí péče o děti, nemoc, nízké mzdy v regionu nebo práce v oboru, který společnost potřebuje, ale špatně platí.
Právě proto nemá spor jednoduché řešení. Čistě procentní valorizace by více přidávala lidem s vysokými penzemi a mohla by dál rozevírat rozdíly. Příliš velké pevné přídavky naopak oslabují motivaci odvádět vyšší pojistné a mohou vyvolávat pocit nespravedlnosti u těch, kteří do systému poslali více.
Kalouskova minulost navíc jeho argumentům dodává kontroverzní příchuť. Jako ministr financí hájil dočasné omezení valorizací a v roce 2012 připouštěl i tvrdé škrty kvůli schodku důchodového účtu. Část seniorů mu proto obtížně uvěří, že dnes brání spravedlivější penze.
Přesto otevírá otázku, která s každým zvyšováním pevné části nabývá na významu. Má důchod hlavně zabránit chudobě, nebo má i odrážet, kolik člověk během života odvedl? Stát se snaží plnit obě role zároveň. Čím více ale penze srovnává, tím častěji uslyší výtku, že poctivě placené vyšší odvody ztrácejí cenu.
