Článek
Ještě před několika lety bylo Německo v NATO kritizováno za nízké výdaje a podfinancovaný Bundeswehr. Teď se směr obrátil. Berlín chce podle agentury Reuters do roku 2030 víc než zdvojnásobit vojenské výdaje na částku přes 200 miliard eur ročně. Při orientačním kurzu 24 korun za euro jde o nejméně 4,8 bilionu korun za jediný rok. To je částka odpovídající zhruba dvěma českým státním rozpočtům. V přepočtu to znamená přes 548 milionů eur denně, tedy asi 13,2 miliardy korun. Každý den by tak na obranu připadala suma srovnatelná s cenou velkých dopravních staveb. Samotný růst rozpočtu přitom neříká, jak rychle se podaří peníze převést do skutečně bojeschopných jednotek.
Nejde pouze o další tanky, munici nebo protivzdušnou obranu. Německo má převzít větší díl odpovědnosti za evropskou bezpečnost v době, kdy Spojené státy tlačí evropské členy NATO k vyšším výdajům. Význam země v alianci ukazuje i kariéra šéfa Bundeswehru Carstena Breuera, kterého v září zvolili budoucím předsedou Vojenského výboru NATO. Dosavadní šéf výboru Giuseppe Cavo Dragone mu vzkázal, že jeho zkušenosti a vedení německých ozbrojených sil „poslouží NATO dobře“.
AfD už není okrajová strana
Právě ve chvíli, kdy vojenská váha Německa roste, se mění také domácí politika. AfD získala 6. září v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku téměř 44 procent hlasů a 39 z 83 mandátů. K absolutní většině jí chyběly tři mandáty. Pro stranu, která vznikla teprve v roce 2013, jde o mimořádný posun. Zisk 39 křesel zároveň znamená téměř 47 procent všech mandátů, tedy sílu, kterou už nelze v zemské politice přehlížet.
Kancléř Friedrich Merz po výsledku připustil, že výsledek otřásl jeho CDU „v samotných základech“. AfD chce mimo jiné zastavit německou podporu Ukrajině a obnovit užší vztahy s Moskvou. Právě zde vzniká bezpečnostní otázka, kterou sledují němečtí sousedé: čím větší bude vojenská síla země, tím větší dopad může mít případná změna zahraničního a obranného kurzu po některých budoucích volbách.
Je však důležité oddělit současnou realitu od hypotetického scénáře. AfD není součástí spolkové vlády a ostatní hlavní strany s ní nadále odmítají vytvářet koalice. V Sasku-Anhaltsku navíc tamní zemský úřad na ochranu ústavy klasifikuje AfD jako pravicově extremistickou; strana toto označení odmítá a tvrdí, že jde o politicky motivované očerňování.
Armáda neposlouchá jednu stranu
Německý poválečný systém byl vystavěn právě tak, aby ozbrojené síly nebyly osobním nástrojem kancléře nebo jedné politické strany. Spolkový zmocněnec pro ozbrojené síly Henning Otte to tento týden připomněl velmi přímo: „Jejich loajalita nepatří osobě ani politické straně.“ Podle něj náleží zemi, ústavě a svobodnému demokratickému řádu.
Bundeswehr je označován za parlamentní armádu a významné zahraniční mise podléhají rozhodování Bundestagu. Ani případný vstup AfD do vlády by proto neznamenal automatické převzetí armády podle vůle jedné strany. Politická moc však ovlivňuje rozpočet, dlouhodobé zbrojní priority, vztah k NATO, rozmístění jednotek i přístup k Rusku.
Řádné spolkové volby mají přijít v roce 2029. Do té doby bude o dalších rozpočtech Bundeswehru rozhodovat současná parlamentní většina, zatímco AfD se snaží růst v zemských volbách. Příští roky tak ukážou i něco praktičtějšího: zda se růst vojenských výdajů podaří převést do techniky, personálu a jednotek dřív, než se znovu přeskupí politické síly v Berlíně.
Zdroje:
https://www.reuters.com/business/aerospace-defense/german-general-breuer-elected-head-top-nato-military-body-2026-09-19
https://www.reuters.com/world/europe/far-right-afd-courts-conservative-support-after-historic-german-state-election-2026-09-07
