Článek
Nejjednodušší je rozlišit, zda jde o okamžité, nebo úsekové měření. U pevného radaru bývá měřicí jednotka umístěná u vozovky a zařízení zaznamená rychlost konkrétního auta v jednom místě. Vedle samotného snímače bývá kamera, která pořídí registrační značku a další údaje potřebné pro případné správní řízení.
Jenže podobně může vypadat také obyčejná dopravní kamera. Ta sleduje intenzitu provozu, kolony nebo nehodové situace, ale rychlost pro účely pokuty měřit nemusí. Pouhý pohled na kameru na stožáru proto nestačí. Stejně tak neplatí, že aktivní radar musí při průjezdu blýsknout. Moderní systémy mohou pořizovat použitelný záznam bez nápadného záblesku.
Vodítkem není ani dopravní značka. Ministerstvo dopravy letos vysvětlilo, že upozornění na měření rychlosti nemusí stát před každým radarem a může naopak zůstat i v místě, kde se v danou chvíli neměří. Smyslem je také prevence a určitá nepředvídatelnost kontrol. Na značku proto nelze spoléhat jako na potvrzení, že zařízení je zapnuté, ani jako na důkaz, že mimo označený úsek měření nehrozí.
Úsekové měření prozradí dvojice bodů
Jinak funguje úsekové měření. Auto je zachyceno při vjezdu a znovu při výjezdu z kontrolovaného úseku. Systém zná vzdálenost mezi oběma body a čas, který vozidlo potřebovalo k jejímu projetí. Z toho vypočítá průměrnou rychlost. Pokud má například úsek dva kilometry a vůz ho projede za 72 sekund, vychází průměr přesně na 100 km/h.
U úsekového měření navíc není rozhodující nejvyšší rychlost dosažená mezi kamerami, ale čas celé jízdy. Krátké zpomalení před druhým bodem tedy jen sníží vypočtený průměr; systém pracuje s průjezdem mezi dvěma pevně danými místy úseku.
Typickým znakem jsou proto dvě sestavy kamer v určité vzdálenosti od sebe. Mohou být na portálech nad silnicí, na sloupech u krajnice nebo součástí většího dopravního systému. Ani tady ale řidič nemusí na první pohled poznat, zda jde právě o rychlost, čtení registračních značek nebo jinou dopravní technologii.
Policie ČR uvedla, že k 1. květnu 2026 sama provozovala 28 automatizovaných technických prostředků určených k úsekovému měření rychlosti. To však není počet všech podobných zařízení v republice. Policie výslovně dodala, že neeviduje souhrnný počet systémů provozovaných jinými subjekty, například obcemi. Reálný počet měřených úseků v republice je proto vyšší.
Radar může být i uvnitř auta
Měření nemusí mít podobu pevné krabice u silnice. Policie používá také zařízení instalovaná ve služebních vozidlech. V letošních zveřejněných informacích například popisuje systém RAMER 10, jehož záznam obsahuje čas měření, polohu, směr jízdy a další metadata. Měřicí stanoviště policisté vybírají podle bezpečnostní situace, podnětů i aktuálního provozu.
To znamená, že odstavené policejní auto může měřit, ale samotná přítomnost vozu to nepotvrzuje. Totéž platí pro neoznačená služební auta nebo techniku používanou za jízdy. Zvenčí není spolehlivý znak, podle kterého by řidič vždy poznal, že právě vzniká záznam o jeho rychlosti.
