Článek
České zdravotnictví už dávno není menší položkou, která se dá řešit několika miliardami navíc. Podle čerstvého komentáře analytika Národní rozpočtové rady Jana Brůny dosáhly celkové výdaje na zdravotní péči v roce 2024 téměř 700 miliard korun. Z veřejných zdrojů se přitom dlouhodobě hradí asi 85 procent. Od roku 2010 se náklady více než zdvojnásobily a při pokračování současného trendu mohou v roce 2040 překročit bilion korun.
Pro představu: růst ze 700 miliard na jeden bilion znamená dalších nejméně 300 miliard ročně, tedy navýšení o více než 40 procent. A nejde jen o inflaci. Přibývá lidí ve vysokém věku, dražší jsou moderní léky, diagnostika i personál a větší roli hraje dlouhodobá péče. Současně se zužuje skupina lidí, kteří systém financují odvody ze mzdy.
Brůna upozorňuje i na další nepoměr. Státních pojištěnců, mezi které patří děti, nezaměstnaní nebo důchodci, je kolem šesti milionů, tedy zhruba 60 procent populace. Platby státu za ně ale tvoří jen asi 30 procent příjmů zdravotních pojišťoven. Právě u nejstarších lidí jsou přitom náklady na péči vysoké.
Schodek vzniká už dnes
U penzí se největší problém čeká hlavně v dalších desetiletích. Zdravotní pojištění se do minusu dostalo už nyní. Vláda při červnovém projednávání zdravotně pojistných plánů uvedla, že systém má letos skončit se schodkem přibližně 15 miliard korun. Po započtení rostoucích závazků po splatnosti má být skutečná díra kolem 19 miliard.
To odpovídá přibližně 1,6 miliardy korun měsíčně. Schodek se zatím kryje z peněz, které si pojišťovny vytvořily v minulých letech. Takový postup ale nemůže fungovat trvale. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch situaci popsal bez obalu: „Některé zdravotní pojišťovny jsou na hraně platební neschopnosti.“
Vláda proto navrhla, aby stát v roce 2027 poslal za své pojištěnce o 24 miliard korun více než letos. Jenže ani to není reforma. Je to především přesun dalších peněz ze státního rozpočtu do zdravotnictví. Pokud by se obdobné částky musely přidávat opakovaně, během pěti let by šlo při dnešních cenách o 120 miliard korun navíc.
Důchody mají alespoň nastavené brzdy
Penzijní systém je finančně větší a stárnutí populace ho zasáhne velmi tvrdě. Rozdíl je v tom, že o jeho parametrech se vedou reformy a stát má několik zřejmých nástrojů: může měnit důchodový věk, tempo valorizace nebo způsob výpočtu nových penzí. U zdravotnictví je zásah podstatně složitější. Problém také nelze vyřešit jedním zákonem. Každá změna úhrad, sítě nemocnic nebo spoluúčasti pacientů okamžitě naráží na dostupnost péče a velký politický odpor. Nelze jednoduše omezit počet nemocných nebo určit, že se od určitého věku péče nebude poskytovat.
Analytik Národní rozpočtové rady Michal Hlaváček v srpnu varoval před rušením části penzijních změn slovy: „Odkládání problémů jen zvyšuje budoucí náklady.“ Stejná věta však sedí i na zdravotnictví. Tam se navíc neřeší pouze demografie, ale také organizace nemocnic, počet výkonů, dostupnost lékařů, ceny léčiv nebo to, zda pacient dostává péči na správném místě.
Právě proto může být zdravotnictví politicky ještě obtížnější než penze. U důchodů lze dopad změny spočítat na věk odchodu nebo měsíční částku. Ve zdravotnictví se úspora může dotknout nemocnice, ordinace i konkrétní léčby. A zatímco debata o penzijní reformě trvá roky, zdravotní pojišťovny už letos podle vládních čísel spotřebovávají část rezerv jen na to, aby udržely běžné financování péče.
Zdroje: Národní rozpočtová rada,
