Článek
Zatímco v Česku stojí penze především na průběžném státním systému, Holanďané kombinují základní státní důchod s velmi silnými zaměstnaneckými fondy. Výsledkem je, že člověk s průměrným příjmem může podle modelu OECD po odchodu do penze dostávat téměř stejný čistý příjem jako předtím.
Základem je státní penze AOW. Nárok na ni vzniká podle počtu let, kdy byl člověk v Nizozemsku pojištěný, a její výše není přímo odvozena od předchozí mzdy. Podle nizozemské Správy sociálního pojištění SVB činí od července 2026 plná hrubá AOW pro člověka žijícího samostatně 1 662,16 eura měsíčně. Manželé či partneři dostávají na osobu méně. Jde však pouze o první část příjmu na stáří, nikoliv o celý nizozemský důchod.
Druhá penze se spoří během práce
Právě druhý pilíř je hlavním rozdílem proti Česku. Zaměstnanec a zaměstnavatel během pracovního života odvádějí peníze do zaměstnaneckého penzijního fondu, který je dlouhodobě investuje. Účast může být pro celé odvětví povinná. Podle Nizozemské federace penzijních fondů je přibližně 85 procent zaměstnanců členem fondu, který federace zastupuje.
Naakumulované částky jsou obrovské. Nizozemské penzijní fondy spravují zhruba 1,6 bilionu eur a majetek ve druhém pilíři odpovídá podle federace přibližně 160 tisícům eur na domácnost. Peníze neleží na účtech, ale fondy je dlouhodobě investují. Výnosy z desítek let spoření pak doplňují státní AOW.
Dopad je vidět na číslech OECD. Její model pro člověka s průměrnou mzdou a plnou pracovní kariérou počítá v Nizozemsku s čistým náhradovým poměrem 96 procent. Modelový penzista by tak měl po zdanění důchod odpovídající zhruba 96 procentům předchozího čistého výdělku. V Česku činí stejný ukazatel pouze 55,9 procenta.
Ani Holanďané nemají systém bez problémů
Nizozemský model však není bez rizika. Velká část budoucí penze závisí na investicích a země navíc celý systém právě mění. Nový zákon platí od roku 2023 a penzijní fondy mají přejít na nové uspořádání nejpozději do 1. ledna 2028. Místo předem stanoveného budoucího důchodu bude výrazněji vidět vazba mezi příspěvky, vytvořeným kapitálem a výsledky investování.
Podle federace přitom zůstane zachované společné investování, sdílení části rizik i povinná účast v mnoha odvětvích. Důchody tak mohou více reagovat na vývoj finančních trhů než dříve.
Při přímém srovnání má český systém jednu výraznou výhodu: je solidárnější k lidem s nízkými výdělky. OECD u nich pro Česko vypočítává podstatně vyšší náhradový poměr než u průměrně vydělávajících. Pro střední a vyšší příjmy je ale nizozemský model výrazně štědřejší. Holanďané totiž nespoléhají jen na budoucí odvody pracujících. Velkou část penze si během desetiletí skutečně vytvářejí a investují, což je rozdíl, který je ve výsledné penzi výrazně znát.
