Článek
Pro člověka pracujícího v kanceláři nemusí být několik dalších let nepřekonatelnou překážkou. Mnohem hůře jsou na tom lidé, kteří celý život stáli u výrobní linky, tahali těžká břemena, pracovali na směny nebo trávili dny v chladu, vedru či prašném prostředí. Po čtyřiceti letech práce už často nejde jen o nechuť ráno vstávat. Přidávají se bolesti zad a kloubů, problémy se spánkem, vysoký tlak i celkové vyčerpání.
Do důchodu je daleko, síly už docházejí
Právě věk mezi šedesátkou a řádným důchodem bývá pro řadu zaměstnanců nejtěžší. Mladším kolegům už fyzicky nestačí, současně ale ještě nemají nárok na běžnou penzi. Důchodový věk se navíc bude u mladších ročníků postupně zvyšovat nad 65 let. Lidé narození po roce 1965 mají odcházet do důchodu každý další ročník o měsíc později, přičemž konečnou hranicí má být 67 let.
Představa, že má člověk s opotřebovanými zády nebo koleny vydržet v zaměstnání dalších pět či šest let, proto mnohé děsí. Někteří se snaží domluvit na kratším úvazku, jiní hledají méně náročnou práci. To však není vždy jednoduché. Zaměstnavatelé sice často tvrdí, že zkušené pracovníky potřebují, při náboru ale může šedesátka v životopisu stále představovat velkou nevýhodu.
Pokud člověk práci ze zdravotních důvodů nezvládá, může se pokusit získat invalidní důchod. Samotné bolesti nebo únava však nestačí. Rozhodující je dlouhodobý pokles pracovní schopnosti, který posuzují lékaři. Ne každý nemocný člověk proto na invalidní důchod dosáhne.
Předčasná penze může bolet každý měsíc
Nejrychlejším únikem bývá předčasný důchod. Ani ten ale není dostupný automaticky. Žadatel musí získat nejméně 40 let důchodového pojištění a do řádného důchodového věku mu mohou chybět maximálně tři roky. Přiznání předčasné penze je navíc nevratné.
Největším strašákem je trvalé krácení. Za každých i započatých 90 dnů předčasnosti se procentní část důchodu standardně krátí o 1,5 procenta výpočtového základu. Nižší částka přitom nezmizí ani poté, co člověk dosáhne řádného důchodového věku. Důchod už se na plnou výši nepřepočítá.
Od roku 2026 mají určitou úlevu lidé, kteří získali alespoň 45 let pojištění. U nich se krácení snižuje na polovinu, tedy na 0,75 procenta za každých započatých 90 dnů. Do potřebných 45 let se ale nezapočítávají všechny náhradní doby, takže na zvýhodnění nemusí dosáhnout každý, kdo začal pracovat velmi mladý.
Peníze, nebo poslední zbytky zdraví
Rozhodování proto často vypadá krutě jednoduše. Člověk si může chránit zdraví, ale každý měsíc pak bude počítat nižší důchod. Nebo bude dál pracovat, přestože se jeho potíže zhoršují. Řada lidí navíc splácí bydlení, pomáhá dětem nebo nemá vytvořené dostatečné úspory. Pokles příjmu si zkrátka nemůže dovolit.
Možností je také předdůchod, při kterém člověk čerpá vlastní peníze z doplňkového penzijního spoření. Ten řádný důchod trvale nekrátí a neomezuje další práci. Podmínkou je však dostatečně vysoká naspořená částka, kterou mnoho lidí nemá. Pro dvouletý předdůchod bylo v roce 2026 potřeba mít naspořeno přibližně 347 tisíc korun.
Lidé po šedesátce se tak stále častěji ocitají v pasti. Na běžný důchod jsou příliš mladí, na plný pracovní výkon už ale někdy nemají sílu. A zatímco politici prodlužování pracovního života vysvětlují stárnutím populace, zaměstnanci v náročných profesích počítají především to, zda jim dříve nedojde zdraví než roky zbývající do penze.
