Článek
Hele, nic proti. Psát může každý. Dobře psát skoro nikdo. Deset bodů, které ti možná zachrání poslední zbytky důstojnosti – nebo ti vezmou chuť vůbec začít psát.
Na internetu píšou všichni. Devadesát devět procent z nich by ale měli dělat něco smysluplnějšího.
(Rady autora, který nikdy nechtěl radit, ale nakonec ho k tomu donutilo salonní psaní všude kolem a samota internetu.)
1. Než začneš psát, přemýšlej. Jinak to nebude text, ale výpotek. Kostru článku si udělej, jinak zůstaneš s hromadou vět, co připomínají roztrhané maso bez kosti.
2. Téma neleží v AI či vyhledávači, ale v tobě. Našeptávač nebo AI ti neřekne, co tě bolí, jen co zrovna řeší dav. Pokud píšeš jen o tom, co se hledá, jsi křoví algoritmu. A křoví nikoho nezajímá.
3. Titulek je nůž. Buď řeže přímo, nebo řeže blbě. Pět až devět slov – přesně tolik máš času někoho zasáhnout. Jestli titulek lže, text už nikoho nezachrání.
4. Perex není rozjezd, je to střela. Čtenář si v tu chvíli vybírá – bude žít s tebou pár minut, nebo tě nechá zdechnout na chodníku.
5. Obraz prodává lež, ale funguje. Dej fotku, i kdyby to byla jen rozmazaná silueta. Slova jsou pomalá, oči jsou rychlé.
6. Piš pravidelně, i kdybys měl psát vlastní nekrolog. Jinak tě zapomenou. A zapomenutí je horší než hejt.
7. Román nech nakladatelům. Na internetu se lidi topí v nudě. Dej jim krvavý, syrový kus masa, ne pět kilo vnitřností.
8. Rozsekávej text jako řezník. Mezititulky, krátké věty, rytmus. Jednou nůž, podruhé šepot.
9. Drž se svého hlasu, ale nebuď klaun. Autenticita není exhibice. Piš, jako když šeptáš někomu do ucha, ne jako když hulákáš na pouti.
10. Dej tomu čas. Jinak to bude smrdět nedopečeným těstem. Nech text vychladnout, pak ho znovu rozřízni a podívej se, co je uvnitř shnilé.
Každý text je malá sebevražda. Buď po sobě necháš stopu, nebo jen skvrnu. Rozhodni se, jestli stojí za to mačkat klávesy – jinak je nech spát ty blbé články a jdi se milovat.
Madness
