Článek
Tak se posaďme, čtenáři, a pojďme si popovídat o něčem, co mě, a troufnu si říct i tebe, nenechává klidným. O něčem, co je daleko hlubší než pouhá zpráva v televizi. Není to suchý novinářský report. Je to obraz doby, v níž se mocenské zákulisí láme jako starý dub ve větru.
Cítíš to taky? Jak se něco ve světě začíná povážlivě měnit? Co bys dělal ty, kdyby se armáda, na kterou spoléháš, ukázala být křehkou jako papír?
Dvě kapitoly selhání ruských zbraní: nejdřív Írán během izraelských útoků, když ruské protivzdušné systémy neobstály a zůstaly slepé a hluché na místě, kde měly stát pevně, a teď toto druhé, v sobě zdánlivě vzdálené, ale zásadní: Venezuelská obrana, založená na ruském vybavení, která se ukázala být pro americké síly až příliš snadným cílem.
Co to znamená? Nejen materiální pěst do oka, ale samotná duše Ruska je zraněna.
Nečekal jsem, že použiju slovo aura, ale ono to prostě sedí. Ta aura, kterou si Rusko pěstovalo jako mocná, nedotknutelná velmoc. A teď? Zdá se, že vyhasíná.
Izrael, když udeřil v Íránu, prošel přes ruské systémy jako nůž máslem, ty systémy neochránily ani ty nejdůležitější cíle.
Stejně tak ve Venezuele.
Pro mě to zní jako psychologická rána Rusku. Tohle není chyba jedné bitvy; tohle je otázka důvěry, která se rozpadá. Státy, které dříve s nadějí hleděly na ruské zbraně, se začnou ohlížet jinde. Rusové ztrácí reputaci a zákazníci odcházejí.
Rusové ztrácí víru ostatních ve své technické i strategické síly, ztrácí prakticky skutečnou moc.
Uvažuj se mnou… Pokud víra v ruské zbraně vyprchá, kam se obrátí státy, které hledají bezpečí? A představ si to: svět se učí nepokládat víru tam, kde ji dřív měl. Jak bys reagoval, kdyby tvůj vlastní bezpečnostní systém selhal a ne kvůli chybě, ale proto, že někdo zvenčí v ostré akci ukázal, jak je iluzorní?
Rusové přesvědčili kupce, že oni mají nejsilnější zbraně, ty, které létají nejrychleji nebo zasáhnou nejdále. Ale ve skutečnosti prodávali víru. Víru, že drží svět pevně ve svých rukou. A když se tato víra začíná rozplývat co Rusům zůstane?
Svět se učí nespoléhat na ruské zázračné zbraně. Ztráta víry není jen technickým znepokojením, je to těžká rána do srdce Moskvy, která se snaží být hvězdou na obloze geopolitiky. A hvězdy, jak víš, nejsou věčné.
A přesto, když se nad tím zamyslíš, jde o něco víc než o mocenské kalkulace. Jde o lidský příběh důvěry, naděje a křehkosti. Každá velmoc, která se zdá nezlomná, stojí na víře druhých; a když ta víra praskne, není to jen geopolitická rána, ale připomínka, že i nejmocnější struktury, ať už států nebo našich vlastních životů, jsou stále jen křehké konstrukce, které musíme držet opatrně a s pokorou.
A v tomhle křehkém světě je jediná jistota: že nic není jisté.
Obrázek č. 1
Použité zdroje
Buzan, Barry & Wæver, Ole Regions and Powers: The Structure of International Security. Cambridge: Cambridge University Press, 2003.
Friedman, George The Next 100 Years: A Forecast for the 21st Century. New York: Doubleday, 2009. ISBN 0‑385‑51705‑X.
Fishman, Edward Chokepoints: American Power in the Age of Economic Warfare. New York: Penguin Random House, 2025. ISBN 978‑0593712979.
Marshall, Tim Prisoners of Geography: Ten Maps That Tell You Everything You Need to Know About Global Politics. London: Elliott & Thompson, 2015. ISBN 978‑1‑78396‑243‑3.
Mearsheimer, John J. The Tragedy of Great Power Politics. New York: W. W. Norton & Company, 2001.
Sempa, Francis P. Geopolitics: From the Cold War to the 21st Century. New Brunswick: Transaction Publishers, 2002. ISBN 978‑0765801227.
