Článek
I.
Sedím a čtu, že vláda SPOLU předává stát ve skvělé kondici.
Ti, kdo tohle tvrdí, buď žijí mimo realitu, nebo si dělají srandu.
A možná, nejspíš, prostě provokují.
Čtyři roky jsem měl pocit, že stojím po kolena v bahně.
Čtyři roky, kdy se země nehýbala; jen se pomalu nořila do močálu.
Vláda Petra Fialy Českou republiku nedostala do kondice.
Dostala ji do kolen.
Nová vláda bude minimálně dva roky dávat do pořádku vše, co zpackali.
Čtyři roky, kdy se z odpovědnosti stal politický fetiš,
zbožštěný výraz, který měl zakrýt obyčejnou neschopnost.
Čtyři roky, kdy stát přežíval na autopilota a vláda tomu říkala stabilita.
Přesto se SPOLU tváří, že všechno zvládli.
Zní to skoro nábožně: „My jsme to mysleli dobře.“
Jenže úmysly ještě nikdy nikoho nenasytily.
SPOLU a Petr Fiala se dnes chovají jako člověk,
který nechce pustit volant,
i když už dávno skončil v příkopu.
Motor běží, kola hrabou, bláto stříká, na sedadle řidiče sedí muž, který stále opakuje:
„Mám to pod kontrolou.“
Když prohráli volby, neodešli důstojně.
Jen potvrdili, co si o nich národ myslí:
arogantní, potměšilí, bez sebereflexe.
II.
Začali trucovat.
Rozpočet drží jako rukojmí,
protože se bojí přiznat, že prohráli nejen volby,
ale i poslední zbytky… čeho vlastně?
Země je kvůli nim v rozpočtovém provizoriu.
Starostové váhají.
Školy nevědí, z čeho zaplatí topení.
Nemocnice odkládají opravy přístrojů.
Ale hlavně, že Fiala může říct:
„My jsme to nezpackali. To oni po nás.“
Říká, že vláda zvládla krizi.
Ne.
Lidé zvládli vládu.
To my jsme se uskromnili.
To my jsme utáhli opasky.
Tohle není zásluha Fialovy vlády.
Tohle je její ostuda.
Vláda SPOLU Českou republiku nedostala do kondice,
dostala ji do nemocnice.
Nová vláda bude možná dva roky zametat trosky, ucpávat díry, které tihle „odpovědní“ vyvrtali do trupu lodě, která už sotva pluje.
III.
Říkají, že zkrotili inflaci.
Nezkrotili.
Inflace se sama udusila, když lidé přestali žít.
V roce 2022 vyskočila na 15 %, o rok později na 10,7 %.
Ceny potravin se zdvojnásobily; chléb, mléko, máslo, zelenina.
Stát místo systémové pomoci zavedl stropy,
které reálně pomohly jen dodavatelům.
Důchodci přestali kupovat maso,
rodiny šetřily na dětech,
a vláda si tleskala, že „zabránila bankrotu“.
Nezabránila. Jen přenesla bankrot do kuchyní a peněženek.
Konsolidační balíček?
Ani papírová záchrana, jen skutečné škody.
Zvýšili DPH na vodu, léky, knihy i služby.
Zrušili daňové slevy pro rodiče, zvedli odvody OSVČ,
zavedli daň z tichého vína.
A ještě se u toho fotili s heslem „Věříme v budoucnost.“
Tisíce živnostníků skončilo,
obce zastavily investice do škol a domovů seniorů,
učitelé ztratili příplatky,
a stát s klidem mluví o „zdravém rozpočtu“.
Ve skutečnosti šlápli na krk těm,
kteří si nemohou dovolit lobbistu.
Učitelé slibované platy nedostali.
Ministerstvo se pochlubilo „130 % průměrné mzdy“,
jenže tu mzdu nikdo neviděl.
Školy šetří na energiích,
v zimě se netopí,
děti sedí v bundách.
Na chodbách visí plakáty o digitalizaci,
ale chybí papír i křída.
Digitalizace bez lidí. Vzdělávání bez vize.
Zdravotnictví? Na kapačkách.
Lékaři podávají výpovědi, sestry odcházejí do Německa.
Na internách leží pacienti v chodbách,
na psychiatriích spí nemocní v kancelářích.
Vláda odpovídá: „Musíme být odpovědní.“
Ale co to znamená, když se krize, řeší škrtáním,
já mezitím čtu, že „Česko zvládlo krizi“?
Tohle už není odpovědnost. To je cynismus.
IV.
Energetika?
Ano, přestali jsme odebírat ruskou ropu.
Ale kupujeme ji přes Německo.
Zatímco Fiala mluvil o nezávislosti,
my platíme o tisíce víc za energie.
V roce 2023 měly české domácnosti jedny z nejdražších energií v Evropě.
A rozpočet 2026?
Tragikomedie.
Odcházející premiér odmítl předat podklady,
protože se „rozhodne v listopadu, zda to má smysl“.
Stát balancuje na hraně rozpočtového provizoria,
kraje nevědí, kolik dostanou peněz,
a starostové čekají, jestli podepsat projekty.
To není slušnost. To je sabotáž.
Čtyři roky se tahle vláda schovávala za frázi:
„Byla těžká doba.“
Ano, byla. Ale těžké doby jsou právě od toho,
aby se v nich ukázal charakter.
A ten se neukázal.
Ukázala se prázdnota, byrokratická zatuhlost
a bezkrevná víra, že excelová tabulka je více, než život.
My jsme zvládli vládu. Ale vláda nezvládla lidi. My jsme se uskromnili, utáhli opasky. To není důkaz síly vlády. To je její epitaf.
A jestli Petr Fiala věří, že předává zemi „ve skvělé kondici“,
ať se projde po nádraží v Kolíně,
kde bezdomovec spí pod plakátem s nápisem „Silné Česko“.
Ať si stoupne do Motola na dětskou psychiatrii. Dítě čeká tři měsíce na přijetí.
Nemá za tatínka lobbistu.
Ať se podívá do školní jídelny v Mostě,
kde kuchařky vaří z druhé jakosti,
protože první si škola nemůže dovolit.
Ať si sedne do třetí lavice na základce v Jeseníku,
kde děti píšou domácí úkoly na mobil,
protože rodiče nemají na notebook.
Ať se projde po vesnici u Poličky,
kde už rok nikdo neopravuje silnici,
protože peníze z ministerstva „nepřišly“.
Ať zkusí jet v zimě autobusem do malé nemocnice v Roudnici,
kde na jednom pokoji leží tři pacienti. Sanitářky tam už druhou noc nespí,
protože není na výplaty, proto nejsou lidi.
Ať zajde do azylového domu v Brně,
kde matka s dvěma dětmi děkuje, že dnes aspoň topí.
Ať se zastaví u pokladny v supermarketu,
kde starý muž sčítá mince,
nakonec vrátí máslo, protože mu chybí sedm korun.
Ať se podívá do tváří lidí,
ne do grafu, ale do očí lidí.
Tam se měří kondice národa.
Země po vládě SPOLU se bude léčit dlouho.
Fiala nás znovu naučil mlčet,
jen proto, abychom přežili.
Obrázek č.1
