Genderová ideologie: příběh jedné nálepky

Kazuistiky

Kazuistika 1

Dívka, která se cítila chlapcem v dívčím těle. Každý den vstávala s těžkým srdcem, protože věděla, že jí chybí cosi, co jiní měli automaticky. Záviděla chlapcům pyj – tak prostý kus těla, a přesto symbol moci, identity, přijetí. V koupelně se dívala na své tělo a přála si, aby se zrcadlo jednou slitovalo a ukázalo jí jinou postavu. To přání jí však rostlo do bolesti, která ji oddělovala od ostatních. Byla sama v místnosti plné lidí, protože nikdo neviděl, co nosí uvnitř.

Kazuistika 2

Chlapec, který nenáviděl svůj pyj. Místo aby v něm viděl potvrzení mužství, cítil ho jako cizí, nepřátelský přívěšek. Každé ráno se mu připomínal, každou sprchu mu připadal ještě víc nesnesitelný. Toužil po těle, v němž by se cítil doma, ale jeho vlastní tělo mu bylo vězením. Znechucení a stud se měnily v tichý hněv. Ne proti druhým, ale proti sobě samému.

Názor odpůrců. Často se opírají o přesvědčení, že:

Tělo je dané přírodou nebo Bohem. „Narodila ses jako dívka – tak jsi dívka. Žádná touha ti pyj nenaroste, to je jen fantazie.“

Psychická bolest se má řešit přijetím reality, ne jejím popíráním.„Místo aby se učila smířit s tím, co dostala, ničí se touhou po něčem, co nikdy nebude. Je to cesta do pekla nespokojenosti.“

Identita je pevně spojená s tělem.

Odpůrce: „Když chlapec nenávidí svůj pyj, měl by hledat terapii, ne změnu těla. Tělo není vězení, tělo je dar. Problém je v hlavě, ne mezi nohama.“

Odpůrce: „Tyto příběhy se zneužívají k prosazování nebezpečné ideologie. Místo pomoci dětem je to manipuluje k operacím a hormonům.“

Tak by odpůrci reagovali – chladně, s důrazem na „realitu“ a „přirozený řád“.

Jak by reagovali zastánci. S pochopením, s důrazem na prožívání, lidskost a individualitu.

Kazuistika 1 – dívka, která se cítila chlapcem

Zastánce: „Její bolest není rozmar. Každý den, kdy se dívá do zrcadla a vidí cizí tělo, je den, kdy přežívá místo aby žila. Podpora, přijetí a možnost hledat vlastní cestu k identitě jí mohou dát důvod vstát z postele bez té tiché závisti a hanby.“

Kazuistika 2 – chlapec, který nenáviděl svůj pyj

Zastánce: „Nenávist k vlastnímu tělu není dar, ale zátěž, která může zničit duši. Když říká, že jeho tělo je vězením, měli bychom naslouchat. Otevřít mu cestu k terapii, k medicínské péči, k bezpečí. Aby nemusel bojovat proti sobě, ale mohl žít v těle, které mu není cizí.“

Genderová ideologie není žádný oficiální vědecký pojem, i když se to tak někdy tváří. Je to politicko-kulturní nálepka, kterou používají hlavně konzervativní nebo náboženské kruhy, aby kriticky označili moderní přístupy k genderu a sexualitě.

V praxi se gender často míní souborem myšlenek jako:

že pohlaví není jen biologické, ale i sociálně a kulturně utvářené („gender“),

že role muže a ženy nejsou dané přírodou nebo Bohem, ale historicky proměnlivé,

že existují lidé mimo binární rámec „muž/žena“,

že rovnost pohlaví a práv LGBTQ+ je legitimní požadavek.

Odpůrci tyto teze ale hází do jednoho pytle pod slovem „ideologie“ – jako kdyby šlo o dogma vnucované společnosti. Proto dnes spíš vedou kulturní boj než odbornou debatu.

Výraz „genderová ideologie“ se začal objevovat hlavně v devadesátých letech. Do širšího oběhu ho dostala katolická církev – zejména Vatikán.

1995, OSN – Pekingská konference o ženách. Tam se v dokumentech hodně mluvilo o „genderu“ a potřebě rovnosti. Konzervativní delegace (hlavně katolické a muslimské státy) to četly jako hrozbu tradičním rolím muž–žena. Začaly mluvit o „genderové ideologii“, aby vyjádřily, že jde o projekt, který rozbíjí „přirozený řád“.

Jan Pavel II. a Benedikt XVI. – oba papežové výraz aktivně používali. Jan Pavel II. varoval před „ideologií genderu“, která podle něj popírá stvoření člověka jako muže a ženy. Benedikt XVI. v roce 2008 označil genderovou teorii za „novou antropologickou revoluci“, která prý ohrožuje samotný pojem člověka.

Od té doby se ten termín stal součástí rétoriky konzervativních a křesťansko-demokratických hnutí v Evropě i Latinské Americe.

Dnes ho často najdeš v politických kampaních – proti Istanbulské úmluvě, proti manželství pro všechny, proti sexuální výchově. Slouží jako strašák: ne „diskutujeme o roli genderu“, ale „bojujeme proti genderové ideologii“.

V Česku se pojem „genderová ideologie“ rozjel až zhruba po roce 2010, nejvíc ve spojení s debatami o Istanbulské úmluvě, sexuální výchově a LGBTQ+ právech.

Kardinál Dominik Duka a další představitelé katolické církve – opakovaně varovali před „genderovou ideologií“ jako před „útokem na rodinu“. Duka o tom mluvil třeba v roce 2019 při kázání na svátek sv. Václava, že gender ideologie relativizuje rozdíl mezi mužem a ženou.

Aliance pro rodinu – používá ten termín pravidelně ve svých kampaních proti manželství pro všechny a proti ratifikaci Istanbulské úmluvy. V jejich textech se genderová ideologie líčí jako hrozba, která prý ničí děti a tradiční rodinu.

Politici z KDU-ČSL a SPD – u lidovců šlo hlavně o odpor proti Istanbulské úmluvě. SPD Tomia Okamury zas termín používá v kontextu „obrany proti bruselské genderové ideologii“.

Česká biskupská konference – vydala několik stanovisk k „genderové ideologii“, obzvlášť kolem roku 2018, když se řešila Istanbulská úmluva.

V médiích a veřejných debatách se ten pojem objevuje jako nálepka: třeba v diskusích na Parlamentních listech, v textech konzervativních komentátorů.

90. léta – začátek 2000

v ČR se spíš mluví o „rovnosti pohlaví“, „gender mainstreamingu“ (EU politika), ale „genderová ideologie“ se zatím skoro nepoužívá.

2005–2010

do Česka se dostává pojem z Vatikánu, začíná se objevovat v církevních kruzích. První texty konzervativních autorů (Roman Joch, Ladislav Jakl aj.) už používají „genderovou ideologii“ jako strašáka proti feminismu a LGBTQ+ hnutí.

2011–2014

debaty o sexuální výchově na školách – některé konzervativní skupiny mluví o „genderové ideologii“, která se prý dětem vnucuje.

2015–2018

Istanbulská úmluva: klíčový zlom. Konzervativní spolky (Aliance pro rodinu, Hnutí pro život, někteří politici KDU-ČSL a ODS) varují, že ratifikace přinese „genderovou ideologii“.Média jako Parlamentní listy, Katolický týdeník začínají pojem točit častěji. Církevní představitelé (např. kardinál Duka) výraz zpopularizují i v kázáních.

2019–2020

odpor proti manželství pro všechny. V argumentaci Aliance pro rodinu a části politiků se „genderová ideologie“ spojuje s „rozbíjením rodiny“.

SPD mluví o „genderové ideologii z Bruselu“.

2021–2023

Istanbulská úmluva znovu v centru pozornosti, petice a kampaně proti ní. „Genderová ideologie“ se stává ustálenou součástí rétoriky konzervativních skupin.

2024–2025

pojem už zlidovělý v určité části společnosti. Stále ale nemá žádnou odbornou definici – je to spíš nálepka, která se lepí na všechno od feminismu po školní osnovy.

SPD / Tomio Okamura (2020):

„Gender ideologie LGBT představuje možná větší nebezpečí než komunistická ideologie…“

Kardinál Dominik Duka (2019):

„Po naší zemi už nekráčí rudý mor, ale objevil se nový, neomarxistický, ne rudý, ale duhový.“

Aliance pro rodinu / Jana Jochová:

„Tradiční rodina je podle ní v krizi, za kterou mohou i aktivisté LGBT komunity…“

Proti-nálepka (Eva Svatoňová, FF UK):

„Pojem ‚genderová ideologie‘ zkrátka označuje skoro všechno, s čím ochránci patriarchátu nesouhlasí.“

Sociologický ústav AV ČR:

„Cílem je vrátit debatu o rovnosti žen a mužů od domněnek k faktům a racionálním argumentům.“

Jiřina Šiklová:

„U nás neproběhla žádná vlna feminismu – chybí obecné povědomí o postavení žen.“

Všimni si, jak ten pojem putuje časem: z Vatikánu do Česka, z kázání do politických letáků, z veřejných debat do facebookových statusů. Čím dál častěji se nepoužívá k poznání, ale k boji. A přitom skutečné příběhy lidí se v té hlukové cloně ztrácí. Za slovem „gender“ se neskrývá ideologie, ale život. A život má až příliš často i podobu bolesti, kterou nelze jednoduše vysvětlit ani zahnat.

Čtěte blog Suscitatora na Médium.cz

KELLER, Jan. Individuální občan a sociální stát. Brno: Doplněk, 1997. ISBN 80-85765-69-1.

KŘÍŽKOVÁ, Alena, HAŠKOVÁ, Hana, HERTLOVÁ KRŇÁVOVÁ, Veronika a kol. Práce a péče: role ženy v české společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2011. ISBN 978-80-7419-063-0.

ŠIKLOVÁ, Jiřina. Feminismus a rovnost pohlaví v české společnosti. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2239-2.

SVATOŇOVÁ, Eva. Jak se z genderu stala „genderová ideologie“. In: Feministické studie a debaty o genderu v současnosti. Olomouc: Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, 2022. ISBN 978-80-244-6195-7.

BEAUVOIR, Simone de. Druhé pohlaví. 1. vyd. Praha: Orbis, 1966. (originál Le Deuxième Sexe, 1949). ISBN 80-7021-123-1.

BUTLER, Judith. Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity. New York: Routledge, 1990. ISBN 0-415-90043-7.

BUTLER, Judith. Undoing Gender. New York: Routledge, 2004. ISBN 0-415-96924-9.

FOUCAULT, Michel. Dějiny sexuality I: Vůle k vědění. Praha: Herrmann & synové, 1999. (originál Histoire de la sexualité I: La volonté de savoir, 1976). ISBN 80-902202-9-2.

NUSSBAUM, Martha C. Sex and Social Justice. New York: Oxford University Press, 1999. ISBN 0-19-511210-3.

CONNELL, Raewyn. Masculinities. 2. vyd. Berkeley: University of California Press, 2005. ISBN 0-520-24577-7.

SCOTT, Joan W. Gender and the Politics of History. New York: Columbia University Press, 1988. ISBN 0-231-06621-1.

RUBIN, Gayle. Thinking Sex: Notes for a Radical Theory of the Politics of Sexuality. In: PLECK, Joseph a JACKSON, Carole (eds.). Pleasure and Danger: Exploring Female Sexuality. Boston: Routledge & Kegan Paul, 1984. ISBN 0-7102-0288-6.

Aliance pro rodinu. Manželství pro všechny? [online]. Praha: Aliance pro rodinu, 2019 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozstrel-jana-jochova-predsedkyne-aliance-pro-rodinu-tradicni-rodina-manzelstvi-homosexualove-lesby.A191125_160906_domaci_pmk

DUKA, Dominik. Podpora prohlášení o světovém názoru totalitarismu. [online]. Praha: dominikduka.cz, 2019 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://www.dominikduka.cz/vyjadreni/podpora-prohlaseni-o-svetonazorovem-totalitarismu/

FRANTIŠEK, papež. Papež o nebezpečí genderové ideologie. [online]. Vatican News, 2020 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2020-02/papez-frantisek-ideologie-gender-zpochybnuje-bozi-kreativitu.html

OKAMURA, Tomio. Nebezpečí gender ideologie LGBT. [online]. Praha: SPD, 2020 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://spd.cz/nebezpeci-gender-ideologie-lgbt/

SVATOŇOVÁ, Eva. Rodina jako pojítko mezi náboženstvím a autoritářstvím: Jak se z genderu stala genderová ideologie. Deník Alarm [online]. 2022 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://denikalarm.cz/2022/05/rodina-jako-pojitko-mezi-nabozenstvim-a-autoritarstvim-jak-se-z-genderu-stala-genderova-ideologie/

ÚŘAD VLÁDY ČR. Mýty a fakta o Istanbulské úmluvě. [online]. Praha: Úřad vlády ČR, 2019 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/myty-a-fakta-o-istanbulske-umluve-177701/

COUNCIL OF EUROPE. Council of Europe Convention on preventing and combating violence against women and domestic violence (Istanbul Convention). [online]. Istanbul: Council of Europe, 2011 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://www.coe.int/en/web/istanbul-convention/text-of-the-convention

COUNCIL OF EUROPE. Myths and facts about the Istanbul Convention. [online]. Strasbourg: Council of Europe, 2018 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://www.coe.int/en/web/istanbul-convention/myths-and-facts

UNITED NATIONS. Report of the Fourth World Conference on Women: Beijing, 4–15 September 1995. [online]. New York: United Nations, 1996 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://www.un.org/womenwatch/daw/beijing/platform/

WHO – WORLD HEALTH ORGANIZATION. Gender and health. [online]. Geneva: World Health Organization, 2023 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://www.who.int/health-topics/gender

WHO – WORLD HEALTH ORGANIZATION. Gender mainstreaming for health managers: a practical approach. [online]. Geneva: WHO, 2011 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://apps.who.int/iris/handle/10665/44426

EUROPEAN COMMISSION. Gender equality strategy 2020–2025. [online]. Brussels: European Commission, 2020 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/gender-equality/gender-equality-strategy-2020-2025_en

UNITED NATIONS HUMAN RIGHTS COUNCIL. Gender equality and human rights. [online]. Geneva: OHCHR, 2022 [cit. 2025-09-19]. Dostupné z: https://www.ohchr.org/en/our-work/gender-equality