Druhou světovou válku rozpoutali Hitler a Stalin společně

Druhou světovou válku nespustil Hitler sám. Stalin mu kryl záda, zásoboval ho a společně rozdělili Evropu. Dnes Putin šíří stejnou kulturu smrti – ale hraje sólo, bez „Hitlera“ po boku.

Historici dlouho opakovali, že druhou světovou válku začalo nacistické Německo útokem na Polsko 1. září 1939. Tento výklad ale záměrně vynechával druhou polovinu pravdy: že bez aktivní spolupráce Sovětského svazu by válka v této podobě vůbec nezačala. Hitler a Stalin ji rozpoutali společně.

1. srpna 1939 byl v Moskvě podepsán pakt Molotov–Ribbentrop – oficiálně „smlouva o neútočení“ mezi Německem a SSSR. Klíčový byl však tajný protokol, který rozdělil střední a východní Evropu na sféry vlivu.

Polsko mělo být roztrženo napůl.

Estonsko, Lotyšsko a Finsko připadly do sovětské zóny.

Litva byla přidělena Německu, ale po dodatku z 28. září 1939 ji získal Stalin.

Besarábie (dnešní Moldavsko) byla přiznána SSSR.

Hitler získal volné ruce na západě, Stalin zase prostor na expanzi východním směrem.

„Pakt mezi Hitlerem a Stalinem nebyl jen o neútočení. Byl to cynický plán na rozdělení Evropy,“ píše historik Timothy Snyder (Krvavé země, 2010).

1. září 1939 ve čtyři ráno začaly padat první německé bomby. O šestnáct dní později je následovala Rudá armáda, která vpadla z východu. Poláci, už drcení Wehrmachtem, neměli šanci bojovat na dvou frontách.

Na základě dohody v Brestu-Litevském se pak konala i společná nacisticko-sovětská vojenská přehlídka.

Polská elita byla následně decimována: v roce 1940 proběhl katyňský masakr, kdy NKVD povraždila více než 20 tisíc polských důstojníků a intelektuálů. Katyň a Auschwitz – dva výhonky téhož stromu kultury smrti, kde lidský život přestal mít jakoukoliv hodnotu.

Abychom byli spravedliví, nelze začátek druhé světové války chápat izolovaně od politiky appeasementu (politiky uklidňování a usmiřování). Mnichovská dohoda z 30. září 1938, podepsaná Hitlerem, Mussolinim, Chamberlainem a Daladierem, přinutila Československo vzdát se pohraničí bez boje.

Stalin tehdy nabízel, že SSSR pomůže Československu, ale jen pokud totéž udělá Francie. Ta se však rozhodla kapitulovat před Hitlerem. Mnichovská zrada oslabila obranu střední Evropy a dodala Hitlerovi sebevědomí.

„Mnichov byl morálním a politickým bankrotem Západu,“ shrnuje Hugh Trevor-Roper (The Last Days of Hitler, 1947).

Mnichov ukázal, jak snadno se kultura smrti může maskovat jako „mírové řešení“.

Po napadení Polska vyhlásily Francie a Velká Británie Německu válku (3. září 1939). Jenže reálně nezasáhly – tzv. „podivná válka“ na západní frontě byla do jara 1940 v podstatě nečinností. Polsko bylo ponecháno svému osudu.

USA tehdy oficiálně zůstávaly neutrální. Prezident Roosevelt sice cítil hrozbu nacismu, ale americká veřejnost nechtěla „další evropskou válku“. Teprve březen 1941 znamenal obrat: zákon o Lend-Lease umožnil USA masivně zásobovat Brity a později i Sověty zbraněmi a surovinami. Do té doby však platilo kruté kontrastní pravidlo: zatímco Stalin posílal Hitlerovi obilí a ropu, Amerika seděla stranou.

Po celé dva roky SSSR Hitlera zásoboval. Mezi lety 1939–1941 putovaly do Německa tisíce tun sovětské ropy, obilí, bavlny, manganu i fosfátů. Bez těchto dodávek by německá válečná mašinérie neměla palivo ani potraviny pro další agresi.

V roce 1940 dodal SSSR Německu přes 1,5 milionu tun obilí a 900 tisíc tun ropy.

Na oplátku získal moderní stroje, průmyslové know-how a dokonce vojenskou techniku.

Historik Richard Overy (Rusko ve válce, 1997) upozorňuje, že „bez sovětských dodávek by Hitler nemohl vést válku proti Západu v roce 1940 s takovou razancí.“

Obchod s krví a obilím byl další podobou kultury smrti – plodiny se měnily ve střelivo, ropa v oheň bombardérů.

Stalin nečekal se založenýma rukama:

30. listopadu 1939 zahájil agresi proti Finsku (tzv. zimní válka).

V červnu 1940 obsadil Litvu, Lotyšsko a Estonsko.

Téhož roku zabral také Besarábii a Severní Bukovinu od Rumunska.

Zatímco Hitler drtil západní Evropu, Stalin tiše budoval sovětské impérium.

Až 22. června 1941, když Hitler zahájil operaci Barbarossa, se Stalin stal „spojencem“ Západu. Do té doby ale působil jako Hitlerův partner a spolupachatel.

Historik Norman Davies (Evropa ve válce 1939–1945, 2006) píše: „Nacistické Německo a Sovětský svaz nebyly v letech 1939–1941 nepřáteli, nýbrž spolupachateli. Spojenými zločinci.“

Sovětská propaganda po desetiletí líčila SSSR jako jediného osvoboditele Evropy od nacismu. Skutečnost je mnohem složitější a bolestnější: bez Stalina by Hitler válku v roce 1939 pravděpodobně nerozpoutal. Druhou světovou válku tedy nelze připsat pouze Hitlerovi. Rozpoutali ji společně – dva diktátoři, kteří si rozdělili mapu Evropy nad sklenkou vodky a sektu.

A právě tady se dnešní historie začíná podobat té minulé. Vladimir Putin v únoru 2022 napadl Ukrajinu s podobnou logikou, s jakou Stalin v roce 1939 napadl Polsko či Pobaltí: chtěl rozšířit impérium, „zajistit sféru vlivu“ a přepsat hranice silou.

Rozdíl je v jednom podstatném faktu: Putin je v tom sám.

Putin nemá žádného velkého spojence, který by mu kryl záda, dodával ropu nebo obilí a především legitimizoval jeho agresi.

Čína sice občas kývne, ale doteď nevyslala tanky ani miliardy kubíků plynu zdarma. Írán mu dodá drony, Severní Korea náboje, vojáky, ale to jsou jen drobky. Žádný „pakt Molotov–Ribbentrop“ 21. století neexistuje.

Putin tak stojí proti jednotnému Západu, proti Evropské unii, NATO a stále výraznějšímu tlaku USA. Na rozdíl od Hitlera a Stalina nemá v kapse smlouvu, která by mu zajistila bezpečí při jeho expanzi. A přesto se snaží šířit tutéž kulturu smrti – v Buče, Mariupolu či Charkově.

Dnes, když ruské bomby a rakety dopadají na ukrajinská města, znovu se ukazuje, jak nebezpečná je politika sféry vlivu a dělení světa mezi „silné hráče“. V roce 1939 to byla dohoda Hitlera a Stalina. V roce 2022 se Putin o podobnou dohodu pokusil – ale žádného partnera nenašel.

To je zásadní rozdíl. A možná i naděje: že tentokrát se totalitnímu vládci nepodaří ničit Evropu v plamenech světové války.

Stalin měl svého Hitlera. Hitler svého Stalina. Dva diktátoři, kteří se v roce 1939 domluvili na nejcyničnějším podvodu dvacátého století: rozdělili si Evropu, jako by to byla zábava. Jeden ukrojil Polsko ze západu, druhý z východu. Společně vypustili z láhve džina, který se jmenoval druhá světová válka.

Putin by si to zopakoval rád. Taky má mapu, taky má chuť kreslit nové hranice. Jenže když usedl ke stolu, zjistil, že proti němu nikdo nesedí. Žádný Hitler, který by mu podal ruku. Žádný spojenec, co by mu kryl záda. Nikdo mu nepodepíše tajný protokol, nikdo s ním neuspořádá přehlídku na troskách Kyjeva.

Má jen šedé přisluhovače – Írán, co mu pošle drony. Severní Koreu, co přiveze vagón nábojů a vojáků. Čínu, která přikyvuje, ale nedá ani kapku krve. To není spojenectví, to je žebrota.

Je dědic kultury smrti – od katyňských jam po masové hroby Buči a Mariupolu vede přímá linka. Jenže je to dědic osamělý. Zatímco Hitler a Stalin měli jeden druhého, Putin má jen vlastní ozvěnu. A to je možná naše jediná šance: že tentokrát ten druhý u stolu chybí.

Ale nesmíme se mýlit. I jeden hladový diktátor dokáže rozpoutat peklo. Evropa už jednou zavřela oči v Mnichově, už jednou podcenila, co se děje na východě. A zaplatila za to miliony životů. Tentokrát už nesmí. Putin se rozhlíží po světě a hledá svého Hitlera. Nikdo nepřichází. I diktátoři mají dnes problém sehnat kvalitního partnera.

Čtěte blog Suscitatora na Médium.cz

[1] FABER, David. Mnichov: Krize appeasementu 1938. Praha: Bourdon, 2015.
[2] CHURCHILL, Winston. The Gathering Storm. London: Cassell, 1948. (první svazek The Second World War).

COURTOIS, Stéphane (ed.). Černá kniha komunismu. Praha: Paseka, 1999.

DAVIES, Norman. Evropa ve válce 1939–1945. Praha: BB art, 1998.

GALEOTTI, Mark. Zrozeni z války: Vojenská historie Ruska od jeho počátku po dnešek. Praha: Argo, 2025.

MALLOTA, Petr (ed.). Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu 1–4. Praha: Academia, 2024.

SNYDER, Timothy. Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Praha: Paseka, 2013.

WEBEROVÁ, Claudia. Pakt. Praha: Bourdon, 2025.

KOUBSKÝ, Petr. Co všechno Putin zamlčel. Vyprávíme dějiny Ukrajiny, jak se skutečně odehrály. Deník N [online]. 2022. Dostupné z: https://denikn.cz/837812/dejiny-ukrajiny-1500-let-na-krizovatce-civilizaci/

MALLOTA, Petr (ed.). Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu 1–4. ČT24 [online]. 2024. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/kniha-popraveni-priblizuje-osudy-obeti-komunismu-355948