Článek
Můj spisovatelský život začal pěti cykly, které se opakovaly a vzájemně prolínaly.
👀čtenářský cyklus
👀opisovatelský cyklus
👀samovydavatelský cyklus
👀vydavatelský cyklus
👀cyklus autorského bloku
Čtenář
Moje duše plula ve vlnách ohromného oceánu příběhů. Začínal se ve mně ozývat tvůrčí duch, vůle tvořit. Příběhy jiných ve mně rezonovaly hluboko a dlouho. Čtením jsem dokázal trávit nekonečný čas. Byl jsem ochotný hodiny sedět, ležet, kroutit se v nepohodlných polohách – jen abych přečetl další desítky, stovky stran. Jakmile jsem dočetl jednu knihu, už jsem třímal v rukou další. Ustavičně jsem vyhledával nové podněty – a přesto jsem duši nedokázal nasytit. Byl jsem hladový, dychtivý, nadšený. Okouzlený čtenář. A zároveň tichý pozorovatel, který začínal naslouchat i vlastnímu hlasu.
Opisovatel
Toto období mělo tři fáze:
opisování, poupravování, vylepšování.
Během čtení jiných knih se mi v duši pozvolna probouzela touha tvořit. Přestával jsem být jen okouzleným pozorovatelem – stával jsem se pilným žákem. Učil jsem se, zkoumal, naslouchal. A protože jsem ještě nebyl vypsaný, opisoval jsem. Ne kvůli slávě, ne z touhy po uznání – opisoval jsem, abych se naučil psát. Opisoval jsem, abych porozuměl. Postupně jsem zkoušel texty upravovat, pozměňoval jsem – ale zatím stále s oporou v příbězích jiných. A vkládal jsem svůj vlastní hlas. Tichý, slabý, sotva postřehnutelný – ale můj. Objevoval jsem tajemství mluvnice. A jako přičinlivý, horlivý student, ochotný a se zvídavou zvědavostí, jsem prošmejdil mnoho skrytých zákoutí rodného jazyka.
Samo vydavatel
V tomto období jsem tvořil vlastní příběhy, ovšem silně ovlivněné vzory, proto v této životní etapě občas docházelo k nechtěnému přebírání zápletek a příběhů jiných. Tím, že jsem vydával autorské texty vlastním nákladem, získával jsem zpětnou vazbu a byl jsem donucený k tomu, abych se postupně zbavoval nánosu jiných děl. Prosycen tvůrčím duchem a silnou vůlí k tvorbě jsem se tak postupně dokázal oprostit od vzorů a vydal se vlastní cestou.
Je vydáván
V tomto období jsem už vypsaný, mám vlastní styl. Skrze text zní silný a hlasitý můj vnitřní hlas. Mám zřetelný, jedinečný a jasný rukopis. Krajina příběhů je ojedinělá a čtenáři snadno rozpoznatelná. Občas i pořádám besedy se čtenáři v knihovnách. Výjimečně problesknu v médiích. Tato fáze je pro mě zlomová. Buď si udržím od psaní zdravý odstup (nepíšu jen pro peníze, nejsem přece copywriter, novinář, tvůrce reklamních sloganů, PR marketér, scenárista apod.), usiluji o to, abych si držel získanou originalitu a zlepšoval se – učím se od každého. A pokud bych se neučil, zapadnu do vlastní sociální bubliny, čímž pozvolna ztratím kontakt se světem a lidmi. Pozbydu chuť psát.
Autorský blok
Ten přijde vždy v nejméně vhodném okamžiku, kdy nejvíc potřebuji tvořit. Najednou motivace a ochota k psaní prudce klesne až hluboko pod bod mrazu. Myslím si, že autorský blok je u každého spisovatele individuální záležitostí a je následkem mnoha příčin. Například sebeuspokojení, přepracování, tvůrčí zlenivění, prokrastinace, vyčerpání, ztráta motivace, ochabnutí vůle, vyprchání fantazie, ztráta ochoty číst, únava z tvůrčího psaní, ale také zdravotní stav, rodinné zázemí, partnerské soužití, odchod dětí z domova, stěhování, ztráta zaměstnání, syndrom vyhoření atd.
V mém případě jde většinou o prokrastinaci – během autorského bloku lenivím, ale takovým tím aktivním způsobem. Raději umyju nádobí nebo jdu pracovat na zahrádku. Asi mi rozumíte, že.
Autorskému bloku se dá vždy velmi snadno předcházet, protože je následkem vnitřních i vnějších vlivů, které můžu ovlivnit. A to si dovolím zdůraznit: v mém případě autorský blok vždy samovolně odezní. Není to nic závadného ani nebezpečného – je nezbytnou součástí životních etap spisovatele. Domnívám se, že je jakýmsi výstražným znamením, abych se věnoval občas světu kolem sebe, abych se navracel ze světa múz do světa reality, a tak vyšel ze své sociální bubliny. Takže je vlastně autorský blok takové plus v životě spisovatele.
Nepotlačuj autorský blok
Může ovšem nastat okamžik, kdybych autorský blok zcela ignoroval (za každou cenu musím psát, klidně i proto, abych zahnal nudu), anebo jej nějakým způsobem potlačoval (drogy, alkohol, ženy, rituál…). Tu by ovšem přicházely do mého života nečisté motivy. Má duše by nesouzněla s mým vnitřním hlasem, ale s jinými entitami – a nechci domýšlet jakými.
Divili byste se, kolik knih bylo napsáno v autorském bloku
To už bych netvořil já, ale někdo či něco, co by mě vydalo na šikmou plochu sebezničení. Pokud jakýmkoliv způsobem bráním tomu, aby autorský blok tiše odezněl přirozenou cestou, způsobuji si tím vyhasnutí tvůrčího ducha. Vůle psát sice zůstává, ale už jen kvůli touze udržet si proslulost. A právě tehdy by mi hrozilo, že vstoupím do plagiátorského cyklu – který nemá s tvůrčím psaním ani nic společného, a nemá v mém spisovatelském životě místo. A důležitá poznámka: během čtvrtého a pátého cyklu je spisovatel vydávaný, čtený a chválený – dokonce i samotným nakladatelem, protože přináší kýžený zisk.
Tvůrčí sebevražda
Je pouze jeden důvod, proč bych se vědomě dopouštěl plagiátorství: proslulost. Plagiátorství se páchá z mnoha příčin, ale hnacím motivem těchto příčin je vždy chorobná ambicióznost. Abych získal pocty pomocí nečistého, pokoutního úmyslu. Určitě bych zneužil či využil dílo jiného profesionálního autora, tvůrce anebo talentovaného, leč naivního umělce. Taky bych nechal „dílo vytvořit“ robotem – ale jen proto, abych se stal slavným a bohatým.
Já osobně za plagiátorství považuji i cílenou krádež myšlenky, vědomou krádež nápadu či záměrné vytěžení námětu někoho jiného. Prosím, nespojujte si nechtěné přebírání zápletek a příběhů jiných – k čemuž docházelo během mých počátků, jak uvádím v bodu 3, a jak se tak často stává u nadaných studentů.
Self-publishing je lékem na nezdravou ctižádost
V průběhu třetího životního cyklu se můj tvůrčí duch vyvíjel, učil jsem se, abych kráčel po neviditelných stezkách umění, plaval v bezedných vodách oceánu snění a fantazie. V té životní etapě ještě můj duch spisovatele/opisovatele konal nevědomě a nechtěně, bez zlého záměru – v rámci self-publishingu jsem ale získával tolik potřebnou zpětnou vazbu, že po tomto období se již cíleně vyhýbám „nechtěnému“ plagiátorství.
Po třetím cyklu jsem, myslím, již dostatečně poučený a vím, že opisovat a psát pomocí jiných textů se prostě nejen nemá, ale ani nesmí – už vzhledem k tomu, že já sám mám velkou úctu ke každému, kdo tvoří a má silný, originální a okouzlující hlas. Navíc si myslím, že jsem už natolik zkušeným spisovatelem, že snad vím, jakými postupy se vytváří čtivý, kvalitní a originální autorský text. (Ale jistě – i takovéto zdravé sebevědomí spisovatel potřebuje.)
Co je tedy plagiátorství
Plagiátorství je vědomá činnost prováděná již poučeným, sečtělým a zkušeným spisovatelem – ve fázi autorského bloku. Já proto vždy nechám autorský blok, aby si v klidu a tiše odezněl – a nápady spolu s fantazií se rychle dostaví a uchopí mě sladce opojná tvůrčí vlna.
Plagiátorství bych se dopouštěl, abych si udržel proslulost – ale až by mi na plagiátorství přišli (a věřte mi, vždycky se na to přijde), pak bych logicky jako spisovatel přicházel úplně o vše: nejen o proslulost, ale také o čest, čtenáře a nakladatele.
Tu mi nedá, abych nepřidal něco od Josefa Švejka: „No jo, voni říkaj, že se na to nepřijde. Dyť to není žádnej zločin, když se to dělá pořádně! Ale to je jako s tím poručíkem, co opsal milostnej dopis od majora. Jenže jaksi zapomněl přepsat jméno milenky, tak ho pak ta jeho manželka udala za šíření cizího citu!“
Plagiátorství je tvůrčí sebevražda
Využívat dílo jiných k psaní díla vlastního, využívat roboty jinak než jako kritického čtenáře a docela i přísného editora a korektora, krást jiným cíleně myšlenky, vědomě náměty či záměrně nápady – ano, to je cesta ke ztrátě tvůrčího ducha.
Prostě holt jiné pomůcky než snění, múzy a fantazii nepotřebuji. A samozřejmě židli, stůl – spolu s psacím náčiním.
Závěr
Zprvu jsem byl čtenářem – a vlastně jím stále jsem. Poté opisovatelem – tím už nejsem. Pak samo vydavatelem – tím už také nejsem. Jsem vydáván a občas mě přepadne autorský blok. Všemi cykly si projdou všichni tvůrci bez rozdílu (výtvarník, filmař, zpěvák, fotograf atd.).
Čtenářem zůstávám po celý život. Pokud bych se ale stal opisovatelem v pátém cyklu, stávám se plagiátorem – a tím bych svou dráhu spisovatele ukončil tvrdým nárazem do reality.
Obrázek č. 1
