Článek
Včera odpoledne jdu po Hlavní třídě. Ticho. Podezřelé ticho. Tak čisté, až se člověk bojí nadechnout. A koho nepotkám – Švejka. Jo, toho. Tvář jako z Haškova rukopisu, nohy v rozšmajdaných botách, oči plné ironie, smutku… a piva.
„Tak co, stará vojno,“ říká hned, „zajdem na jedno? Nebo to už taky zakázali vyhláškou?“
A tak jdeme.
Sedíme venku. U stolu, který by dnes městský inspektor poslal rovnou do karantény. V ruce studený půllitr. Mezi námi dvěma jen ten neklidný letní vzduch a nová vyhláška č. 5/2025. Tak křišťálově přísná, že i svatý Petr by měl problém projít bez úhony.
„Chtějí z města udělat výstavní vitrínu. Bez drobků, bez smíchu, bez rizika. Tak sterilní, že by se tu mohla natáčet reklama na dezinfekci,“ říkám.
Švejk se uchechtne. „Ale jen za předpokladu, že si štáb předem požádá o povolení k prdění a grgání. Jinak to bude přestupek druhého stupně.“
Víte, co je podle mě nejhorší?
Ne to, že se zakazují drobky pro holuby.
Ne to, že plivanec se stává hrozbou národní bezpečnosti.
Ne to, že se v Šumperku likviduje každá forma nahodilosti, špíny, života.
Ne.
Nejhorší je, že si na to začínáme zvykat. Že tomu říkáme pořádek. Že tomu na radnici tleskají.
„Dřív byli tady v Šumperku starostové a ouřadi trochu lidi,“ říká Švejk. „Člověk si sedl, řekl: pane starosto, támhle teče voda po chodníku, támhle smrdí kanály – a on kývl. Ouřada ti pomoh vyplnit lejstro, a ještě jste řešili drby. Dneska na tebe starosta kouká, jako bys mu cvrnknul do kravaty. Číslo. Obtíž. Póvl. Překážka ve vitríně.“
„Ne že by na radnici neseděli i chytří lidé,“ říkám. „Ale někdy mám pocit, že ten, co tomu tam teď šéfuje, hraje divadlo na pána. Sako, titul, podpis razítkem. Ale když promluví… slyšíš jen loutku. Ne sílu. Jen snahu působit mocně. A pod tím? Zmatek, osamění a touha po kontrole.“
A pak jsme zmlkli. Oba. Jen ten šum větru, co se na chvíli vrátil do ulic, kde už nemá co rozevlát. Protože i stromy teď musí růst podle vyhlášky.
Holubi. Hlavní veřejný nepřítel.
Ne feťáci v parku.
Ne osamělé babičky, co nemají komu říct, že dneska celý den nepromluvily.
Ne kluk, co místo školy stojí u trafiky a neví proč.
Ne.
Holubi.
Tihle chundelatí přeživší dějin. Tihle trapní poslové normality. Krmíš je? Pokuta. Krmíš sebe empatií? Podezřelé. Jsi moc měkký. Město chce kázeň.
„Zakázali drobky,“ řekne najednou Švejk. „Zakázali flusance. A už i smích je podezřelý – zvlášť když je hlasitej.“
„A slavnosti. Vzpomínáš?“ zeptám se.
„Bejvaly,“ pokrčí rameny.
Ptám se tě, čtenáři – co vlastně zbylo?
Vzpomínáš na festival tance? Na kejklíře? Na večery, kdy jsi šel městem a nevěděl jsi, co zažiješ? Dnes víš přesně: ulice je zametená, lavička natřená, a na ceduli tě varují před každým činem. Ale feťáků narvané parky. Opuštěných seniorů stovky. Lidí bez domova plné příkopy. Ale vyhlášky musí být, hlavně ty, co se míjí s realitou, že, pane starosto.
Město? Ne. Dekorace.
Možná si myslíš, že přeháním.
Ale nejde o drobky. Jde o princip. O tu neviditelnou síť rozkazů, kontrol, pokynů. O každou malou svobodu, která mizí bez rozloučení. Jde o to, že mizí město.
Jako když se ti pomalu rozplývá tvář milovaný ženy a zůstane jen parfém.
Jako když už si nevzpomeneš, jak zněl smích někoho, kdo tě kdysi obejmul.
„Víš, co je nejhorší, kamaráde?“ říká mi Švejk tiše. „Že si na to zvykáte. Zvyknete si i na to, že se nesmíš smát. A přijde ti dopis: ‚dne 23. 7. jsi se v 16:44 smál během nákupu. Bez svolení‘.“
Já kývnu. „A budeme to brát jako normální věc. Protože ‚pořádek je potřeba‘. Protože ‚pořádek dělá přátele‘. Víš, kdo to říkal, že jo? A taky víme, jak to končí.“
Ze Šumperka se stává město ticha a pokut.
Dřív jsme tu zvali kejklíře.
Teď máme přestupky X, odstavec Y.
Dřív jsme měli smích.
Teď máme mlčení.
A obavu, že i ten prd už potřebuje evidenční číslo.
„A víš co?“ Švejk pozvedne půllitr. „Ty holubi se vrátí. A ne že ne. A vykálej se. Přímo doprostřed tý slavný, leštěný, sterilní hromady městských vyhlášek.“
Usmějeme se. Trpce. Smutně.
A já do toho ticha řeknu:
„Až se to stane, Švejku… budeme u toho. Budeme pít pivo. A smát se. A možná… jen možná… to bude poprvé po dlouhý době, kdy to tady bude zase vypadat jako skutečný město. Město lidí. Ne vitrína úzkosti.“
Leštění Hlavní třídy v Šumperku na základě vyhlášky č. 5/2025
Poznámka pod čarou
Plné znění této vyhlášky lze najít na webových stránkách města Šumperk v sekci Právní předpisy města (vyhláška č. 5/2025). Oficiálně je vyhláška publikována také v celostátní Sbírce právních předpisů územních samospráv pod názvem „Obecně závazná vyhláška města Šumperk č. 5/2025 o udržování čistoty na veřejných prostranstvích a o ochraně veřejné zeleně“ sbirkapp.gov.cz. Zastupitelstvo města ji vydalo dne 9. června 2025 a o účinnosti od 1. července 2025.
