Kdo jsou editoři Seznam Médium.cz? A proč o nich nevíme téměř nic

na stránkách Seznam Médium.cz jsem se snažil najít jmenný seznam lidí, kteří rozhodují o tom, zda článek autora vyrazí do světa, nebo skončí jako nenápadná poznámka na profilu, kde jej neuvidí téměř nikdo.

Připadal jsem si jako člověk, který jde za závěs a očekává orchestr, ale místo něj tam najde ticho.

Žádná sekce „Editorky / editoři Seznam Médium.cz“, žádné profily, žádné odkazy na jejich blogy, žádné stručné bio.

Jen stín. Neurčitá entita označená slovem editor, která občas přikývne, občas odmítne, a občas zmizí do bílého šumu administrativy.

A právě ta neprůhlednost se začíná dotýkat mnoha autorů.

Někdy je článek přijat, někdy odmítnut, někdy přehlédnut a někdy se dočká neočekávané pozornosti. Jednou se rozevřou dveře, podruhé zůstanou zavřené bez jediného vysvětlení. Práce editorů je přitom zásadní: určují, co se dostane do doporučení, co se zobrazí čtenářům, co se ztratí v ústraní.

A tak si člověk začne klást otázku:

Kdo vlastně rozhoduje o tom, co je „kvalitní“? A podle čeho?

Občas, velmi zřídka, se objeví náznak. Inzerát.

A v něm je schované víc pravdy než ve všech odkazech na webu platformy.

Seznam Médium totiž skutečně hledá editory, a popis práce vypadá následovně:

externí spolupráce vhodná pro studenty magisterských oborů,

zkušenosti s psaním článků a stylistickou úpravou textů,

perfektní znalost češtiny,

práce přibližně 80 hodin měsíčně, z domova či podle domluvy v pražské kanceláři,

třídění článků podle kvality, korektura, úpravy, péče o texty,

kontrola fotografií a komunikace s autory,

honorovaná práce formou autorského honoráře.

Zní to docela obyčejně. Světlo lampy, která visí nízko nad stolem redaktora-začátečníka, pár desítek hodin měsíčně, ruce zaprášené od stylistických zásahů a nekonečná snaha uhladit text, aby neřezal do očí.

Přesto:

ani inzerát neříká jediné jméno.

A tak víme pouze to, že editoři existují.

Že někdo třídí texty, někdo odklepává, někdo odmítá.

Ale tváře v pozadí zůstávají nerozpoznatelné, jako postavy za zamlženým sklem.

Nejde o zvědavost.

Nejde o hon na jména.

Jde o prostou lidskou potřebu chápat, jak platforma funguje.

Když autor publikuje, investuje do textu čas, úsilí, hlas.

A když někdo do toho hlasu zasahuje, měl by být aspoň poznatelný, tak, jak je tomu v novinách, časopisech či jiných médiích.

Jeden malý odkaz by stačil.

„Editorský tým“.

Jméno, krátká věta, odkaz na profesní profil.

Drobný akt světla v prostoru, který je dnes příliš tichý.

Zůstáváme v sále, kde hudba hraje, ale dirigent stojí v přítmí, jako by se bál, že světlo odhalí víc, než je mu příjemné.

Autoři však nepřestávají psát; jejich texty rostou, prorážejí trhliny algoritmů a prorůstají v místech, která se editorům zřejmě nechce pojmenovat. Čekají na ruku, která je posune dál. A ruka nepřichází. Nebo přichází nahodile, bez pravidel, bez viditelné odpovědnosti.

Až se jednou možná skutečně objeví odkaz, který nám beze studu sdělí:

tady jsme, tohle opravujeme, tohle odmítáme.

Ale dokud ho neuvidíme, dokud bude redakční rozhodování skrýváno za beztvárným pojmem „editor“, zůstane Seznam Médium platformou, která po autorech vyžaduje transparentnost a kvalitu, ale sama se skrývá za závěsem.

Autoři mají jména.

Oni mají moc.

A transparentnost by neměla být jednostranný požadavek.