Článek
Louskáš příjmení, myslím etymologicky, nikoli louskáčkem na ořechy. Nemyslím titulky, ty na nás křičí jako prodavači hrnců. Myslím příjmení lidí. Ta tichá seskupení písmenek, která se nosí celý život, občas s pýchou, občas jako kámen v kapse.
Jedno takové příjmení mi dnes leží na stole. Okamura.
Zní tvrdě, cize, trochu kovově. Jako když upadne lžička v kavárně a všichni na vteřinu ztichnou. A hned se začne šuškat.
„Ten je proruský.“
„Ten sem nepatří.“
„Ten má něco za lubem.“
Zastavme se. Opravdu jen na chvíli. Položme prst na to písmenka, jako lékař na tepnu, a poslouchejme.
V japonštině znamená vesnici na kopci. Ne ideologii. Ne směr světových dějin. Vesnici. Pár domů. Děti s koleny od hlíny. Staří lidé, kteří vědí, odkud fouká vítr. Kopec, odkud je vidět příchod cizince dřív než z údolí.
A teď se rozhlédni. Kde je ten kopec?
Tady máme maximálně mediální pahorek a pod ním močál komentářů.
„Tak co, odkud vlastně je?“ ptá se soused u piva.
„Já nevím,“ odpovídám, „a odkud jsi ty, když zavřeš prohlížeč?“
Směje se. Já se nesměju.
Střední Evropa má zvláštní zvyk. Miluje původ. Rodokmeny. Krevní skupiny duše. Jakmile příjmení nezapadne do šuplíku, začne šuplík vrzat. A vrzání se rychle změní v podezření. Podezření se převlékne za názor. Názor za morálku.
Příjmení vytržené z krajiny se promění v projekční plátno. Každý na něj hází vlastní strach. Jeden vidí Moskvu, druhý Brusel, třetí jen vlastní prázdnotu, kterou potřebuje někam nalepit.
„Ale on přece říká…“
Ano. Říká. Lidé říkají. Ty říkáš. I já říkám. Otázka zní, co slyšíme.
Vesnice na kopci ve střední Evropě neexistuje. Tady máme náměstí. Hluk. Transparenty. Tady jméno neříká odkud pocházíš, ale kam tě zařadí ostatní. A to je rozdíl, který bolí.
Možná tě teď napadá, že obhajuji konkrétního člověka. Ne. Obhajuji jazyk. A s ním i nás. Protože dnes je to jedno příjmení. Zítra může přijít na řadu to tvoje. Stačí, aby znělo o půl tónu jinak. Opravdu znám paní Hovadovou, pana Modlitbu, pana Mrtku, paní Mrtvou i pana Šourka…
Ironie je jemná. Směješ se cizím příjmením, ale sám mluvíš jazykem zkratek. Směješ se vesnici na kopci, zatímco stojíš v údolí, a přitom se topíš v mlze.
Když Milan Kundera psal o únosu Západu, věděl, že největší drama se odehrává v detailech, ne v manifestech. V drobných posunech jazyka, v tom, co přestaneme vyslovovat nahlas. A když Hannah Arendtová psala o banalitě zla, nemyslela tanky ani pochodující davy, ale lenost myslet, pohodlí převlečené za rozum. A Michel Houellebecq k tomu jen tiše přisedl a poznamenal, že kolaps nepřichází s výkřikem, ale s pokrčením ramen. Ne proto, že by lidé chtěli zlo, ale proto, že už nechtějí vůbec nic. Ani pravdu. Ani odpovědnost. Ani význam slov.
A v tom tichu pak stačí jedno příjmení. Jedno cizí znění. A únava si na něj ukáže prstem.
Tak se ptám tebe, čtenáři. Opravdu čteš písmena příjmení? Nebo jen titulky, které ti někdo podstrčil jako jídelní lístek v hospodě s kuchařkou která ale opravdu neumí vařit?
Vesnice na kopci dnes stojí bez kopce. A ty kolem ní chodíš, házíš kameny slov a divíš se, že tam ani ty nechceš bydlet.
Obrázek č. 1
Internetové zdroje
OKAMURA. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, průběžně aktualizováno [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Okamura
OKAMURA. Behind the Name: The Etymology and History of Surnames [online]. Nový Zéland: Mike Campbell, průběžně aktualizováno [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://surnames.behindthename.com/name/okamura
Last name OKAMURA: origin and meaning. Geneanet [online]. Paříž: Geneanet, průběžně aktualizováno [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://en.geneanet.org/surnames/OKAMURA
Meaning of the name OKAMURA. WisdomLib [online]. Indie: Wisdom Library, průběžně aktualizováno [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://www.wisdomlib.org/names/okamura
Japanese surnames. Global Surnames [online]. Global Surnames Project, průběžně aktualizováno [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://globalsurnames.com/cs/jp
Přípony za jména. Suroo – Japonská kultura a jazyk [online]. Česká republika, průběžně aktualizováno [cit. 2026-01-08]. Dostupné z: https://suroo.estranky.cz/clanky/otaku/pripony-za-jmena.html
Knižní zdroje
HOUELLEBECQ, Michel. Intervence. Praha: Odeon, 2017. ISBN 978-80-207-1683-4.
KUNDERA, Milan. Únos Západu aneb Tragédie střední Evropy. Brno: Atlantis, 1994. ISBN 80-7108-099-6.
ARENDTOVÁ, Hannah. Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla. Praha: Argo, 1995. ISBN 80-85794-90-3.
