Článek
Je to kouř, který Putin fouká lidem do očí, aby neviděli, že jeho vlastní dům už hoří – dům ztrouchnivělý, prosáklý vodkou a krví, s kulisami, které se při prvním závanu zřítí. A přesto pořád dokola slýchám: Trump je slaboch. Za Reagana by prý už byl Putin zatčen, možná i hnil v lochu. Trump podlézá, Putin si ho vodí na provázku. Trump je loutka Kremlu, ba dokonce „Krasnov“ – muž z archivů KGB.
Tyhle řeči jsou od pravdy daleko jako alfa Centauri od Země.
Trump ví, s kým má co do činění. Tohle není hra o sympatie, ale o klíče. Vězeň může řvát, může vyhrožovat, ale zamřížovaný zůstává. A klíče cinkají v ruce bachaře.
Tvrdíte že Trump ke slaboch? Jenže svět před třiceti lety byl jiný. Reagan stál proti impériu na kapačkách, proti tělu, které už sotva dýchalo. Dnes? Trump stojí tváří v tvář zemi s jadernými zuby, s tváří pyromana, co škrtne sirkou v muničním skladu. Putin hraje ruskou ruletu – a každý výstřel by mohl roztříštit půlku světa. Ale jistěže Trump mu drží hlaveň u spánku, ale víme všichni, že i ruce z oceli se někdy zachvějí a minou.
Proto žádný oběd, žádné podání ruky. Nebyla to schůzka přátel, ale aukce o moc. Stůl byl prázdný a v koutě seděla jen smrt, která se nudila.
A co zas vidím? USA nesou na zádech batohy celého světa. Nosič, starý a shrbený, na kterého každý přihodí ještě svůj náklad, protože věří, že to unese. Ale co když se ta páteř jednou zlomí? Co se stane s nebem, když Atlas klesne na kolena?
Rusko má arzenál, který by mohl smazat polovinu planety. A proto Medvěděv, Lavrov a nakonec i sám Putin štěkají. Štěk, jen štěk, protože nemají jiný nástroj. Ale i štěkot dokáže způsobit, že člověku ztuhne krev v žilách, když se ozývá v noci, v pustině. Putinův výrok o Ukrajincích – to už nebyl štěkot. To byla čistá bestialita, řev šelmy, která ví, že může trhat.
Opět jsme viděli že Putin se rád stylizuje do role režiséra, co řídí světovou scénu. Jenže kulisy, za nimiž stojí, jsou nasáklé krví vojáků a křikem znásilněných. Trump mu připomíná, že je jen herec. A kulisy se můžou kdykoli zřítit, pohřbít i diváky v první řadě.
Na schůzce se ukázalo že Trump je obchodník. Ví, kdy podepsat a kdy kopnout do kotníku. Ale proč by riskoval válku, když se dá uzavřít dohoda, která přinese zisk, a přitom nechá hřbitovy prázdné? Ale, výroba rakví se nezastavila. Pohřbívání neskončilo. Vraždění pokračuje.
Ale jedno je už jisté. Putin blufuje. Trump má za sebou ekonomiku, armádu a neviditelnou síť spojenců, kteří čekají jen na jeho gesto. Proto po schůzce nebylo rozloučení – jen vzkaz: „Nejsme přátelé, jsme vyjednávači.“ Rozhovor nekončí před kamerami. Rozhovor pokračuje v šeru zákulisí, kde se slova mění v činy a kde se podepisují dohody krví, ne perem.
A ti, co tvrdí, že je Trump na provázku? Směšné. To je, jako by někdo věřil, že vlčák poslouchá čivavu, protože jí dovolil jednou zaštěkat.
Za Trumpa si Rusko na Ukrajinu netrouflo. Tečka. Teď se mlha zhušťuje. A Trump ji proráží svým stylem – přímým, tvrdým, ale přesto vychytralým. Síla není v křiku. Síla je v tom, co se řekne mezi řádky. A Putin to slyší hlasitěji než kdokoli jiný.
Trump nemusí křičet. Ví, že ve světě, kde se i šustnutí může změnit v hřmění raket, je největší zbraní ticho. Ticho, které nutí protivníka poslouchat vlastní svědomí. A podle toho, co jsem slyšel, a vy také, stačí být pozorný doposlouchávač, čtenář mezi řádky– Putin už strach „konečně“ má.
