Moje malá vzpoura proti Petru Pavlovi a Andreji Babiši

Chápu rozhořčení lidí dobré vůle z Petra Pavla, z Andreje Babiše, Miloše Zemana, Václava Klause, Petra Fialy a jim podobných. Takoví lidé před rokem 1989 měli šanci. Pocházeli z tehdejších vysokých kruhů, kde se dveře neotvíraly klíčem, ale členstvím v KSČ. Jejich rodiče stáli na společenském žebříčku vysoko a už tehdy bydleli o patro blíž k budoucnosti. A jejich děti měly před sebou otevřený svět možností, který mnozí z nás tehdy neměli už jen proto, že jsme byli nějakým způsobem režimem perzekvováni a režim nám házel klacky pod nohy.

Na vojně jsem sloužil pár let před rokem 1989 a měl jsem tam problémy, neboť jsem tam přinesl, krátce řečeno, protistátní literaturu a tiskoviny a dále jsem tam zpíval protistátní písně, doprovázeje se přitom na kytaru. Byla to moje malá vzpoura. Začala se o mně zajímat Zpravodajská správa Generálního štábu. Nebudu se dál rozepisovat. Stačí říct, že jsem měl škraloup jako mnoho lidí dobré vůle před rokem 1989. Škraloup, který se nedal setřít desinfekcí, protože nebyl na povrchu, ale v záznamech.

A myslíte, že se po sametové revoluci má sociální situace zlepšila? Kdepak. Revoluce byla jako náhlé rozsvícení světla v místnosti, ale nábytek zůstal tam, kde byl. Chyběly mi peníze, majetek, dobré rodinné zázemí a samozřejmě tlačenka, to tiché postrčení loktem, které otevře dveře rychleji než talent. Musel jsem dohnat chybějící vzdělání, dohnat roky, které jiní prožili na školách a v zahraničí, zajistit rodinu, zaplatit účty, budovat život od základů. Každý krok byl šplháním po ledové skále.

Viděl jsem, jak se elity bývalého režimu mají ještě lépe než před rokem 1989. Jak se jim daří v podnikání, v politice, v práci a dokonce i v umění. Někteří z nich se stali tvářemi nové doby.

Já také tvrdě makal a něčeho jsem dosáhl. Má startovní pozice ale byla úplně někde jinde než ta jejich. Dávno mi zmizeli za horizontem a posbírali medaile.

Tak jsem to vzal férově. Už je nikdy nedoženu. Tak si v klidu a pohodě ten závod doběhnu bez stresu a podrazů. Bez loktů a bez potřeby někoho předbíhat. Běžím po své dráze, která není ozářená reflektory, ale má svůj rytmus. A někdy si říkám, že možná nejde o to, kdo doběhne první. Možná jde o to, kdo si po cestě zachová páteř rovnou a hlavu čistou.