Článek
Tu si tak sedím v synagóze, pěkně schovaný ve stínu, skrčený na zadní lavici. Přemýšlím o tom, že za dva dny budeme slavit Roš ha-šana. Také přemýšlím o tom, co se děje v Izraeli. Írán střílí rakety na území Izraele. Na územích kolem Gazy a dál na jihovýchod a na severu v Libanonu IDF bojuje za záchranu světa. Přemýšlím, proč je Izrael těm Íráncům, Palestincům a Hizballáhu trnem v oku a proč nás nenechají žít v klidu a pokoji.
Najednou mě cosi zaujalo. Okem jsem o něco zavadil. Otevřená kniha. Kde se tady vzala? Vím jistě, že tu předtím nebyla. Vezmu útlý svazek do ruky a začnu číst.
Ve světě bludu musí bloudit duše všech, kteří se dali zaslepit vlastní ješitností.
„Ezro, představ si zrcadlový sál plný vyleštěných zrcadel v krásných pozlacených rámech. Každé zrcadlo je ale poněkud zvláštní; ukazuje totiž jenom to, co chceš vidět – tvůj úspěch, tvou krásu, tvou sílu a důkladně skrývá to, co odmítáš vidět – tvoji nadváhu, tvoje chyby, tvoje slabosti.“
„Zní to lákavě,“ říká žák šeptem, „být v takové zrcadlové síni, že?“
Učitel vzdychl, zamrkal očima a pokračoval: „Ale to všechno je jen iluze. Ve skutečnosti jsi uvězněný v bludišti, kde tě tvoje vlastní pýcha drží dál a dál od pravdy. Ješitnost je pocit, který ti dává falešný pocit důležitosti. Říká ti, že jsi lepší než ostatní. Možná, že jsi chytřejší, úspěšnější, krásnější nebo že máš pravdu téměř ve všem. Ale právě v tom tkví nebezpečí. Ješitnost tě totiž oslepuje – nevidíš svět takový, jaký skutečně je, ale pouze to, co chceš vidět. Je to jako kdybys měl brýle, které ti filtrují realitu podle tvých přání. A místo toho, abys viděl cestu kupředu, zůstáváš uvězněný ve svém vlastním bludišti.“
Učitel se na chvíli odmlčel a pozoroval žáka průhlednýma očima, ve kterých zářil zvláštní nebeský třpyt. Opět se rozmluvil:
„Podívej se do Tanachu, do starých událostí, které znáš. Jedním z nejslavnějších příkladů je faraon v příběhu o Mojžíšovi. Vládce Egypta, přesvědčený o své moci a neomylnosti. Jeho ješitnost ho oslepila natolik, že neviděl, jak jeho lid trpí. A co se stalo? Jeho říše utrpěla, on sám ztratil vše. Pýcha mu nedovolila otevřít oči.“
„Aha, rozumím, rabi,“ řekl žák tiše. „Ješitnost. Hmm, být ješitný, to je jako kdybych se vydal do lesa a šel dál a dál, aniž bych si přiznal, že jsem zabloudil. Nakonec bych došel k velkému dubu a nevěděl, kudy dál. Najednou by mi došlo, že jsem ztratil cestu.“
„Žiješ v době sociálních sítí, kde je snadné spadnout do pasti ješitnosti. Instagram, TikTok, Facebook, YouTube – všechna ta místa ti nabízí iluzi perfektního života, úspěchu a krásy. Každý ‚lajk‘ tě může posílit ve tvé iluzi, že jsi lepší než ostatní. Každý nový sledující ti říká, že máš pravdu, že děláš věci správně. Ale není to právě ta ztráta odvahy říct si: zabloudil jsem. Nedokázat si přiznat pravdu tě odvádí od skutečného smyslu života. Je to slabost, která tě přivedla ke ztrátě cesty.“
„Vám se to řekne, pro vás je snadné uniknout ze světa, kde vládne pýcha a ješitnost. Ale já žiju s mladými, stýkám se s nimi, nevyhýbám se jim. Musím v takovém světě žít.“
„Odpověď je jednoduchá, i když ne snadná. Opakem ješitnosti je pokora. Není o tom, aby ses považoval za méněcenného. Naopak, pokora znamená uvědomit si, že máš svou hodnotu – že nikdo není nad ostatními. Každý člověk má hodnotu. Pokora ti umožňuje vidět svět takový, jaký je. Vidíš svoje chyby, ale také chyby druhých, a místo toho, abys soudil, snažíš se porozumět. Pokora ti otevírá oči k tomu, abys rostl a abys našel skutečnou cestu z bludiště. Ty, mladý člověče, máš tu moc změnit svět. Ale abys to dokázal, musíš si dávat pozor, aby tě ješitnost neoslepila. Místo toho, abys hledal slávu nebo uznání, hledej pravdu a skutečné spojení s lidmi kolem sebe. Neboj se přiznat, že něco nevíš nebo že se můžeš mýlit. Je to právě ten okamžik pokory, který ti ukáže cestu.“
Dočetl jsem. Pod textem bylo drobným rukopisem napsáno několik slov:
„Pamatujte, že ve světě bludu bloudí ti, kteří se dali zaslepit vlastní ješitností. Ale ti, kteří si zvolí pokoru, najdou cestu k moudrosti a pravdě.“
Napadlo mě, že tento text se mi do ruky jistě nedostal náhodou. Přece víme, že nic se neděje bez příčiny a že vše na sebe navazuje. Mám o čem přemýšlet.
Když se zamyslím nad tím, co jsem právě četl, nemohu si nevšimnout paralely mezi tímto poselstvím a tím, co se dnes děje ve světě, zejména v Izraeli. Židi, zas jsme obklopeni nepřáteli. Ale dnes bojujeme nejen za svou vlastní existenci, ale i za hodnoty, na kterých stojí svobodný svět. Židé se zas brání proti útokům. Tentokrát z Palestiny, Libanonu a dalších míst. Izrael nevede tento boj z ješitnosti, ale ze snahy chránit nevinné životy a zachovat pravdu a svobodu. Tento boj není jen o území – je o ochraně lidskosti, hodnot a morálního kompasu, který nám říká, že život má cenu a že zlo nesmí nikdy zvítězit.
Ovšem na druhé straně stojí Írán, který svou ideologií a zbraněmi usiluje o destabilizaci a chaos. Je to právě ješitnost diktátorů a fanatiků, kteří se snaží zaslepit Izrael svou nenávistí a touhou po moci, co žene tento konflikt dál. Jejich pýcha je oslepuje natolik, že nevidí lidské utrpení, které jejich činy způsobují. Tak, jako faraon kdysi odmítl otevřít oči a pustit Izraelity na svobodu, duchovní vůdce Íránu rahbar Sajjid Alí Chameneí, dnes odmítá vidět pravdu a chce zasévat zkázu.
Židé tedy bojují nejen za sebe, ale za celý svět. Je to boj proti zaslepené ješitnosti, která ohrožuje náš společný mír a bezpečí. A právě v tomto boji, stejně jako v životě, platí, že jen ti, kteří najdou pokoru a odvahu postavit se zlu, dokážou nalézt pravdu a ochránit budoucnost.
Boj Izraele není jen fyzický – je to zápas o hodnoty, které definují civilizaci, a o odvahu neuhnout tváří v tvář temnotě. Proto si kladu otázku: „Jak naložit se satanem?“
