Článek
Uvědomujete si den ode dne víc a více, že začínáte mít v nechuti různé roboty na vytváření textů, hudby, obrázků a programového kódu a kdo ví, čeho ještě? Protože vaši uměleckou tvorbu činí svým způsobem tak nějak nedůvěryhodnou? Roboti jsou určitě fajn. Ušetří čas s opravami textu, se psaním kódu, s tvorbou hudby, obrázků atd. Ale když napíšete text či něco uměleckého vytvoříte, jak poznají čtenáři, že jste tvořil vy nebo robot? Tady nám vzniká nový level důležité hodnoty, a tou je důvěra. Věřit, že vytvořené je opravdu vaše dílo. Čtenářům holt nezbývá než doufat, že nekecáte a opravdu jste autorem.
De facto dnes už nelze úplně a bez výhrad věřit tomu, že text, který čtete, obraz, na který se díváte, nebo hudbu, kterou posloucháte, jste vytvořil vy nebo robot. A rozdíl bude hůř a obtížněji rozpoznatelný, až nakonec možná odlišnost nepozná ani zkušený profesionál. Programy na kontrolu, zda dílo vytvořil robot, jsou absolutně nedůvěryhodné. Zkuste si sami vyzkoušet, jak jsou úspěšné v rozpoznávání. Klidně vaše dílo označí jako stoprocentně vytvořené robotem, ale vy ani nemáte připojení k internetu. No vážně, nekecám.
Roboti toho postupně budou umět víc. Budou zřejmě tak nějak lidštější. Lidští programátoři ve spolupráci se sociology, psychology, psychiatry atd. naučí postupně roboty chovat se, komunikovat, myslet atd. lidsky, aby s námi náš svět sdíleli empaticky a s pochopením. Až jim páni inženýři dají lidskou tvář a hlas, budou přívětiví a milí, abychom jim věřili a neměli obavu v kontaktu a během komunikace.
Je to zajímavá paralela mezi „věřit“ a „vědět“. Když se rozhodnete věřit, že dílo vytvořil skutečný člověk, asi vám bude lhostejné, jestli to je pravda, nebo lež. Ovšem když se rozhodnete hrát roli znalce, pak vám holt ztěžkne život. Budete vnímat každé umění jako vytvořené roboty a ztratí pro vás časem hodnotu.
Vytváří se nám tu nový level důvěry, v nejširším slova smyslu, jako mnohoznačná hodnota, respektive systém mnohoznačných hodnot formujících postoje a působících jako motivace chování. Když například čtete tento text, jistě vám tam někde hluboko v nejskrytějším koutu mysli brnká představa jakéhosi malého blikajícího výstražného světla: co když je tento text napsán robotem? Ujišťuji vás, že opravdu není. Ale teď přichází ten okamžik, kdy se ptáte: „Opravdu? Vážně je tak chytrý, že sepsal tenhle text? No, to se mi nějak nezdá.“
Odpověď je na vaší straně. Buď máte víru, že jsem text skutečně napsal já, nebo ne. A s tím holt nic nenadělám. Prostě musím přijmout neměnný fakt, že jste se rozhodl zastávat názor, že určitý způsob jednání nebo cílový stav existence zasluhuje přednost.
