Článek
Do Ruska se nesmí poslat ani špendlík, natož pět deka salámu nebo pytel brambor. Oficiálně „humanitární pomoc by mohla sloužit k opravě tanků, kterými pak zase budou ničit Ukrajinu“. Například: dětské plenky by mohly posloužit jako vzduchové filtry do T-90, balíček kojenecké výživy by mohl být předělán na trhavinu a naše knihy by mohly podněcovat svobodu myšlení. Tak jsme to radši zakázali všechno najednou, jako se za Rakouska zakazovalo všechno srbské, „abychom předešli většímu neštěstí“. „Každé nařízení,“ jak jsem jednou řekl v U kalicha, „je jako koňskej trus; smrdí to strašně, ale když ho vydá nadřízený, musíte říkat že voní.“
Teď tam mají hlad, zimu a mrzne jim i vodka v lahvích. Výborně! Oběť je přece Ukrajina, agresor Rusko, tak ať si ten agresor pěkně vymrzne, „poněvadž světový mír vyžaduje oběti“, jak pravil pan feldkurát Katz, když nám prodal mši za dvacet korun. Jen ten Baloun, ten by brečel: „Ježíši, aspoň ten salám bychom jim mohli poslat, salám přece nikomu neublíží, leda že by ho snědl nějaký tankista a ztloustl natolik, že by se nevešel do věže.“
Oni si to sami zavinili. Měli už v roce 2000 vyjít na Rudé náměstí, chytit Putina pěkně pod krkem a říct mu: „Volod’o, ty jsi sice náš, ale my chceme být součástí Ukrajiny, kvůli slunečnicím a bližší hranicí k EU.“ Místo toho seděli doma u televize a pak poslali tanky na Ukrajinu. „Tak vidíte, pánové,“ jak říkával nadporučík Lukáš, když mu utekla holka, „jaké to je, když se člověk nechá vodit za nos vlastní blbostí.“
Tak ať si tedy trpí jako pes Fox na zimním cvičení.
Pamatujete, jak šikovatel Vaněk poslal Foxe do Hluboké, aby se „otužil“? Dali mu cedulku „Státní majetek“ a vyhnali ho do sněhu. Fox se vrátil jako rampouch s ocasem, štěkal ledovým dechem a nohy mu omrzly. „To je pro jeho vlastní dobro,“ řekl Vaněk a kouřil dýmku, „poněvadž pes, který se neotužuje, se zkazí.“ Přesně tak teď vypadá celé Rusko; jeden velký Fox s cedulkou „Agresor“, vyhnaný do mínus čtyřiceti, aby si zvykal na trest. Běhá od Čukotky po Kaliningrad, ocas přimrzlý, štěká „Za rodinu! Za Rusko! Za Putina!“ a žvýká sankce místo kosti.
My mezitím sedíme v teple obýváku, noříme ruku do mísy s brambůrkama, právě si objednáváme nový iPhone 16 Pro Max s doručením do druhého dne a přes obrazovku sledujeme, jak jim na Sibiři mrzne voda v konvici. Na stole máme krabici s nápisem „Dobrovolná sbírka na Ukrajinu“ tam jsem hodili staré svetry po dědovi a drony koupené přes čínský e-shop, protože solidarita musí být, ale doma si zrovna kupujeme nový kožený gauč na splátky, ať se taky máme kde pohodlně dívat na ty jejich trampoty.
„Podívejte, jak se ten jejich medvěd hezky otužuje!“ říkáme si a přiťukáváme si vodkou vypálenou v české palírně. „Ještě chvíli a bude štěkat evropskými hodnotami, poněvadž, jak pravil pan feldkurát Katz, každý trest je vlastně milosrdenství v převleku.“
Fox nakonec přežil, protože byl vynalézavý, neboť si našel teplou díru v seně a předstíral, že je mrtvý. Rusko teď taky hledá díru: buď v Číně, nebo v Severní Koreji, nebo v nějakém tom íránském seně. A předstírá, že je ono obětí a ne Ukrajina. „Lidi,“ jak jsem říkal v hospodě, „jsou takoví; když je bijete, řvou, že jsou nevinní, a když bijou oni, tak je to vlastenectví.“
Vaněk tenkrát Foxovi slíbil: „Polepšíš-li se, dostaneš deku a kost.“ Dnešní Vaněk Rusům slibuje: „Svrhnete-li Putina a necháte Ukrajinu na pokoji, zrušíme sankce.“ „Sliby,“ jak jsem jednou pravil, když nám slíbili dovolenou a pak nás poslali na frontu, „jsou jako rakousko-uherské státní dluhopisy; slibujou zlatý hory doly a nakonec máte akorát papír na jedno použití.“
Konec konců, když si nepřejí svrhnout cara a nechávají Ukrajinu trpět, ať aspoň pořádně vymrznou. „Sankce,“ jak jsem řekl v U kalicha, když hrozilo, že nám budou sankcionovat i pivo, „jsou taková věc, že když je má nepřítel, je to spravedlnost, a když je máme my, tak je to hrozná nespravedlnost. Ale hlavně že my máme teplý pivo a oni žádný. Válka je svinstvo a sankce jsou taky svinstvo, ale když už, tak ať je to aspoň veselý svinstvo. A tak, pánové, když už my máme konečně demokracii, ať je aspoň svobodná. Dyť na světě je nejvíc nespravedlnosti právě od těch, co nejvíc křičí o svobodě.“
Obrázek č. 1
Omlouvám se čtenářkám a čtenářům, že zde chybí důležitá informace: tento text zkontroloval/a editor/ka Jméno a Příjmení.
