Článek
Je zcela jasné, že Rusko pod Putinovým vedením už dávno přestalo hrát roli partnera a otevřeně se staví do pozice nepřítele Západu. Nebojme se to říct. Buďme k sobě upřímní. Rusko chce být naším nepřítelem a chce s námi vést válku. To je pravda. Nenechte se zmást eufemismy jež znějí z Kremlu o vlastní ochraně ruských hodnot anebo politiky z EU, kteří tvrdí, že s Ruskem musíme vést dialog. Ale Rusko již dialog vést nechce. Tvrzení, že Rusové potřebují nepřítele, aby vůbec mohli fungovat, není jen rétorickým přeháněním – je to hořká pravda zakořeněná v jejich politické DNA. Kreml bez vnější hrozby ztrácí smysl existence, a tak si ji vytváří: NATO, Evropa, kdokoli, kdo se nepodřídí jeho imperiálním snům.
Rozšiřování základen v Petrozavodsku, nárůst armády na 1,5 milionu vojáků a pumpování miliard rublů do zbrojení nejsou jen obranné kroky – je to arogantní příprava na konflikt, který Rusko považuje za nevyhnutelný.
Finsko, Pobaltí i Polsko bijí na poplach, a mají proč. Ruská logika je zřejmá už teď: velikost armády je argument.
Evropa, která se léta tvářila, že dialog s Moskvou je možný, teď stojí před krutou realitou. Rusko nechce diskusi – chce dominanci. Z Ruska je čím dál tím víc jasněji a hlasitěji slyšet: jsme vaši sokové, chceme být vaši protivníci. A přesto někteří evropští politici naivně věří, že ústupky nebo „reset“ vztahů něco vyřeší. To je nejen naivní, ale i povrchní přístup k Rusku. Putin a další co přijdou po něm chápe jen jazyk síly. Ale silou nemusí být jen zbraně, ale i mlčení a lhostejnost.
Pobaltí odhaduje útok do tří let, analytici mluví o sedmi až deseti – to není hypotéza, to je časovaná bomba. Já osobně se domnívám že Rusové zaútočí, a nejde o to kdy, ale o jistotu, že prostě někoho napadnou. Pak je otázkou, zda bude NATO a jeho spojenci natolik silní a důslední, aby z tohoto napadení nevznikl třetí světový konflikt. Zda dokážeme rychle uhasit hořící knot dynamitu nad sudy střelného prachu a zabránit použití jaderných zbraní.
Putinův režim se živí mýtem velké Ruské říše, která má právo sedět u stolu světové politiky, protože kdysi prý u toho stolu seděli. Ale to je otázka. Jediné, kdy Rusové ovlivnili dějiny, tak šířením kultury smrti od roku 1917 a později jakmile se během druhé světové války přilepili na Spojence, když předtím spolupracovali s nacisty. A později když vyprovokovali studenou válku. Toť vše. Opravdu víc toho není. Ale dnes je dnes, a svět se neřídí pravidly tyranů.
Rusko nikdy nebylo světovou velmocí to sami Rusové vyhrožováním a strašením narvali do hlav celého světa – ve skutečnosti bylo vždy ekonomicky zaostalý kolos na hliněných nohách, a svou slabost maskovalo agresí, což činí i v současnosti. Rusko na globální scéně nemělo (to již věděl Napoleon i Nietzsche) a ani nemá co dělat. Nemají na to být světovými leadery jako USA.
Dovolím si tvrdit, že Čína je daleko vhodnější kandidát být globálním hráčem víc a zcela jistě Rusko nahradí, to je jisté, a není otázkou kdy, ale jak. Evropa musí přestat váhat. Dialog s Ruskem? Zapomeňte. Ztráta času. Zaměřte se na USA a Čínu. To jsou praví hráči. Jediná odpověď je přiznat si nemilou realitu a říci si zpříma do očí: Rusko chce být naším nepřítelem. Chce nás napadnout. Chce válku. A k tomu by mělo NATO a jeho spojenci a také EU a vlastně celý vyspělý svět zaujmout jasné stanovisko. Tedy přestat se s Ruskem bavit, stejně jen provokují, vyhrožují a zastrašují. Hledejme dialog tam, kde o diskusi mají opravdu zájem. Neztrácejme s Rusy drahocenný čas.
Anketa
Proč dnes chápu, že Rusko nikdy nebylo a ani nebude globální velmocí?
Rusko je vojensko-politická velmoc, ale nikoli komplexní globální velmoc. Chybí mu ekonomická, technologická a kulturní dominance, které by ho postavily na roveň USA nebo Číně. Místo toho operuje jako regionální mocnost s jadernými zbraněmi.
Ekonomická síla – nesplňuje.[1]
Vojenská kapacita – splňuje.
Geopolitický vliv a diplomacie – nesplňuje.
Měkká síla[2](soft power) – nesplňuje. Schopnost ovlivňovat jiné země ne skrze sílu nebo peníze, ale pomocí přitažlivosti: kulturní, hodnotové, myšlenkové nebo diplomatické.[3], [4]
Technologická a vědecká dominance – nesplňuje.
Demografické a geografické předpoklady – nesplňuje.[5]
Domácí stabilita a institucionální kapacita – nesplňuje.
Schopnost formovat globální normy a řády – nesplňuje.[6]
Srovnání Ruska, USA a Číny
1. Ekonomická síla
USA - ANO - Největší ekonomika světa (nominální HDP). Dominantní postavení dolaru jako světové rezervní měny. Rozvinuté a diverzifikované hospodářství, silná produktivita.
Čína - ANO - Druhá největší ekonomika (v PPP dokonce první). Výroba, exportní síla, rychlý růst, státní investice do infrastruktury. Stoupající vliv jüanu, ale stále omezený.
Rusko – spíše NE - Energetický gigant, ale ekonomika závislá na ropě a plynu. Nízké HDP na obyvatele, malá ekonomická diverzifikace. Slabá měna, sankce a izolace.
2. Vojenská kapacita
USA - ANO - Největší vojenský rozpočet na světě. Přítomnost ve všech regionech (NATO, Tichomoří, Blízký východ). Technologická převaha (drony, stealth, satelity, letadlové lodě).
Čína - ANO - Rychle rostoucí vojenský rozpočet, modernizace armády. Regionální projekce (Jižní Čína, Afrika), rozvoj námořnictva. Jaderné zbraně, kybernetická válka, hypersonické střely.
Rusko - ANO - Obrovský jaderný arzenál. Silná armáda, ale technologicky ne vždy konkurenceschopná. Omezená logistická kapacita na dlouhé vzdálenosti.
3. Diplomatický vliv
USA - ANO - Vedení v NATO, G7, OSN, Světové bance atd. Rozsáhlá síť spojenců. Schopnost určovat pravidla globálního řádu.
Čína -ANO - Silné diplomatické vazby přes „Pás a stezku“, Afrika, Latinská Amerika. Vlivné postavení v BRICS a Šanghajské organizaci. Méně atraktivní pro demokratické země.
Rusko - spíše NE - Regionální moc v postsovětském prostoru. Izolace na Západě, závislost na vazbách s Čínou, Íránem. Agresivní styl diplomacie (veto v OSN, hybridní válka).
4. Měkká síla (soft power)
USA - ANO - Dominantní kulturní vliv (Hollywood, hudba, sport). Globálně uznávané univerzity, technologické giganty (Microsoft, Google, Apple). Angličtina jako lingua franca.
Čína – spíše NE - Roste vliv (TikTok, čínské seriály, univerzity), ale omezený přitažlivostí. Politický systém a cenzura snižují globální přitažlivost. Investuje do kulturních center (Konfuciovy instituty).
Rusko - NE - Nízká globální atraktivita kvůli autoritářství a agresi. Omezený kulturní export, slabý vliv v populární kultuře. Spíše negativní image na Západě.
5. Technologie a inovace
USA - ANO - Silikonové údolí, špičkové IT firmy, patenty, výzkum. Vědecké instituce a průlomové objevy (AI, bio, vesmír). Start-up ekosystém a soukromý sektor.
Čína - ANO - Masivní investice do AI, 5G, polovodičů, kvantových technologií. Státní podpora výzkumu, vysoký počet vědců. Zatím závislá na některých západních technologiích.
Rusko - NE - Nízká technologická konkurenceschopnost. Odliv talentů, podfinancování výzkumu. Omezený inovační sektor.
6. Demografie a geografie
USA - ANO - Velká populace, migrace, multikulturní společnost. Výhodná geografická poloha – mezi oceány, přístup na oba kontinenty. Silné vnitřní trhy.
Čína - spíše NE - Obrovská populace, ale stárnutí, klesající porodnost. Vnitřní nerovnosti mezi regiony. Výhodná poloha v Asii, ale geografická uzavřenost.
Rusko - NE - Klesající a stárnoucí populace. Obrovská, ale málo osídlená území. Klimatické extrémy, špatná infrastruktura.
7. Vnitřní stabilita a instituce
USA - spíše NE - Stabilní instituce, ale polarizace a vnitropolitické napětí. Silný právní stát, ale výzvy v důvěře veřejnosti.
Čína - spíše NE - Autoritářský, ale efektivní státní aparát. Potenciální nestabilita kvůli kontrole informací a sociálním napětím.
Rusko - NE - Autoritářství, slabé instituce, korupce. Potlačování opozice, cenzura, vnitřní represe.
8. Schopnost formovat globální normy
USA - ANO - Určuje pravidla v digitálním prostoru, obchodu, financích. Vede v mezinárodních iniciativách a standardech
Čína - spíše NE - Snaží se tvořit alternativní instituce (AIIB, BRI). Prosazuje vlastní normy (např. internetová suverenita), ale omezený globální souhlas.
Rusko - NE - Většinou destruktivní role (blokace, veto). Tvoří proti-narativy, ale nemá pozitivní alternativní model.
Shrnutí:
USA zůstávají jedinou komplexní globální velmocí – dominují ve všech oblastech.
Čína je vzrůstající supervelmoc, ale její politický systém ji brzdí. Splňuje čtyři z osmi bodů.
Rusko, byť má vojenskou sílu, globální velmoc není, protože splňuje jeden z osmi bodů.
Srovnání velmocí
Použitá literatura
KOTKIN, Stephen. Armageddon averted : the Soviet collapse, 1970-2000. 2008 Zdroj: https://archive.org/details/armageddonaverte0000kotk/page/n3/mode/2up
Zdroje z internetu
[1]Podíl Ruska na globálním HDP (v nominálu) je cca 1,7 % (2023), což je méně než: USA (~25 %), EU (~17–18 %),Čína (~17–18 %) Zdroj: https://www.imf.org/en/Publications/WEO
[2]Termín „měkká síla“ zavedl koncem 80. let 20. století Joseph Nye. V současnosti jej často a nesprávně používají političtí vůdci, redaktoři a akademici po celém světě. Co je tedy měkká síla? Měkká síla spočívá ve schopnosti přitahovat a přesvědčovat. Zatímco tvrdá síla – schopnost donucovat – vychází z vojenské nebo ekonomické síly země, měkká síla vzniká z atraktivity kultury, politických ideálů a politik dané země. Zdroj: https://www.wcfia.harvard.edu/publications/soft-power-means-success-world-politics
[3]Nye, Jr., Joseph S. (2005) 2005. Soft Power: The Means to Success in World Politics. PublicAffairs Books. http://www.publicaffairsbooks.com/publicaffairsbooks-cgi-bin/display?book=1586482254NYE, J. S. The Future of Power, 2011 Zdroj: https://www.jstor.org/stable/41149419
[5]LO, Bobo. Russia and the New World Disorder. 2015 Zdroj: https://muse.jhu.edu/pub/11/monograph/book/41230
