Symfonie, která nedokáže překřičet pláč

„Ale ruská kultura přece…,“ říkají mi často. Slyšel jsi to také někdy? Tuhle námitku, která zní jako obrana, ale je spíš zoufalým pokusem relativizovat zločiny, které se dějí přímo před našima očima na Ukrajině.
Ano, Rusko nám dalo Tolstého, s jeho hlubokou vírou v lidské dobro. Dalo nám Dostojevského, který nás naučil vidět bolest člověka až na dno duše. Čajkovského, jehož melodie mě uměly dojmout až k slzám. Jenže právě teď, právě v této chvíli, mi všechny tyhle nádherné věci bolestně znějí falešně. Zní mi teď jako smutná parodie na to, čím kdysi byly. Krása, která nedokáže zachránit ani jediný život, mi chutná jako popel.
Ptáš se proč? Protože když se díváš, jak se ruský tank valí přes těla ukrajinských dětí, něco v tobě se zlomí.

Když se ruský tank valí přes tělo malé Olenky, která ještě před týdnem kreslila v dětském deníku pejska a sluníčko.

Tolstého knihy nezastaví tanky, Dostojevského soucit nedokáže utišit matky plačící nad svými mrtvými syny. Nedokáže zastavit ruku ruského vojáka, který Nikolaje a Mihajla střílí zezadu do hlavy jen proto, že brání svou zemi.
A Čajkovského hudba? Ta nepřehluší pláč obětí z Buče, Mariupolu, Chersonu, Charkova… Čajkovskij mi zněl kdysi jako hlas andělů. Teď mi v uších duní jako ozvěna hořícího paneláku v Dnipru. A ty? Co slyšíš ty, když čteš ta jména? Buča. Mariupol. Irpiň. Krivyj Rih. Cherson. Nezdá se ti, že v těch slovech zůstaly zakleté výkřiky, které už nikdy neztichnou?
Takže ano, Rusko dalo světu veliké umělce. Ale co z té velikosti zbývá, když místo houslového koncertu slyšíš dunění bomb? Když místo filozofického dialogu slyšíš pláč Ludmily, která volá svou mámu Maryju, a víš, že už se nikdy nedočká odpovědi?

Není to nakonec největší tragédie ruské kultury? Že nedokázala zabránit téhle hrůze. Že ji nedokázala předpovědět. Že se jí – němá a slavná – stala kulisou.
Co myslíš ty? Opravdu věříš, že až tohle skončí… bude se vůbec ještě někdo odvážně hlásit k ruské kultuře, aniž by sklopil oči?
Není právě to – největší tragédie ruské kultury? Že ani ta nejkrásnější symfonie Čajkovského nedokáže překřičet pláč ukrajinských obětí na Ukrajině?