Gangy New Yorku. Fotky podsvětí J. Riise odhalily nuzné podmínky imigrantů a odstartovaly reformu

Jacob Augustus Riis přišel na svět 3. května 1849 v malém dánském městečku Ribe. Měl 14 sourozenců a odmalička dobře věděl, jaké to je vyrůstat v nuzné rodině. V Dánsku se vyučil truhlářem, ale věděl, že na malém městě ho žádná závratná kariéra nečeká a k tomu se okolo dvaceti let vášnivě - leč neopětovaně - zamiloval. To všechno ho nakonec dovedlo k rozhodnutí emigrovat do New Yorku, kde - jak doufal, ho bude čekat lepší osud než v Dánsku.

První tři roky si vydělával, kde se dalo, ale v roce 1873 se na něj usmálo štěstí, protože dostal příležitost doprovázet strážce zákona ve čtvrti Lower East Side při jejich službě a fotografovat místa činu. Díky této profesi se dostal k informacím, které ho šokovaly - že zde v obytných domech ve strašných podmínkách živoří desetitisíce imigrantů a že úmrtnost kojenců v těchto „přistěhovaleckých činžácích“ je jedna ku deseti. V lednu roku 1888 si pořídil lepší fotoaparát a rozhodl se toto newyorské chudinské „podsvětí“ , o kterém ta šťastnější část obyvatel města dělala, že neexistuje, začít dokumentovat.

Když v roce 1865 skončila občanská válka, šířila se napříč Amerikou průmyslová revoluce a země se v průběhu několika let stala průmyslovou velmocí. Tím získala na ještě větší atraktivitě pro chudé lidi, žijící na druhé straně oceánu nebo ještě dále, a ti se do Ameriky začali stěhovat jako do „země zaslíbené“. Oproti předchozím přistěhovaleckým vlnám, které pocházely zejména ze západní Evropy, se tato lišila, protože na americkou půdu proudily davy nekvalifikovaných imigrantů nejen z jižní a východní Evropy, ale i z Asie. Dle statistických údajů přišlo v 80. letech 19. století do USA více jak 5,2 milionu přistěhovalců, z nichž převážná většina toužila po životě ve velkém a moderním městě jako byl New York. Počet obyvatel města vzrostl o 25 %, a New York rozhodně nedisponoval dostatečnými ubytovacími kapacitami, kde by mohli složit hlavu - majitelé činžovních domů proto nemajetné nešťastníky nechávali přespat v ponurých miniaturních místnostech bez oken, kde se jich ve vydýchaném vzduchu tísnily až desítky.

Fotografie s názvem: Lodgers in a Crowded Bayard Street Tenement (Nájemníci v přeplněném činžáku na Bayard Street), kterou jako jednu z mnoha zachytil fotoaparát v rukou J. Riise, na které jsou špinaví lidé, namačkaní vedle sebe v maličké místnůstce v otřesných hygienických podmínkách, přiměla policii, aby si „došlápla“ na pronajímatele, kteří zde nabízeli místo k přespání za 5 centů, což bylo o dva centy méně, než bylo zákonem povolené minimum.

Fotografie „městských banditů“ (Bandits Roost) byla pořízena v lokalitě, které se tenkrát říkalo The Bend, oblasti na Dolním Manhattanu, jenž obklopovala ulici Mulberry, kde kvetla kriminalita a obchod s chudobou.

Dva muži, stojící na fotografii napravo, s kamennými tvářemi zírají bez hnutí brvy na fotografa a jejich výraz vyjadřuje i beze slov výstrahu, aby se nikdo nezvaný neodvažoval popojít dál do uličky, kterou oni stráží. Jeden z nich svírá v ruce kus dřeva, pravděpodobně kyj. Na zábradlí za nimi posedává další muž v klobouku, jehož nenucenost pravděpodobně svědčí o jeho vysokém postavení v místním gangu. Z oken se vyklání několik nájemníků s nedůvěřivým pohledem a nad celou scénou visí jako koruna schnoucí prádlo na prověšených šňůrách. Tuto scénu téměř identicky okopíroval ve svém filmu Gangy New Yorku z roku 2002 americký režisér Martin Scorsese.

Fotografie se spolu s dalšími sedmnácti, které Jacob Riis v chudinských čtvrtích New Yorku nafotil, objevila v roce 1889 ve vánočním vydání časopisu Scribner Magazine . O rok později se fotky „dostaly do oběhu“ znovu, protože spolu s mnoha podobnými vyšly ve fotografické knize pod názvem How the Other Half Lives: Studies among the Tenements of New York (Jak žije ta druhá polovina: Studie newyorských činžáků), ve které je doprovázel text, popisující Riisovy zkušenosti a názory včetně jeho doporučení, jak kritickou situaci s imigranty řešit.

Název knihy How the Other Half Lives odkazuje na postesknutí francouzského spisovatele Françoise Rabelaise, který žil v 16. století, že „jedna polovina světa neví, jak žije ta druhá“. Riis v knize nejen fotograficky zdokumentoval život v chudinských čtvrtích, ale popsal i životní podmínky, s nimiž se lidé, co zde žili, museli potýkat. Neobsahovala pouze popis příšerných ubytovacích podmínek v newyorských činžácích, ale poskytovala čtenářům i informace o směšné mzdě dělníků v továrnách, nevyhovujících hygienických podmínkách, nedostatečném zásobování pitnou vodou nebo těžkém údělu pracujících dětí. Riis ve své knize neváhal kritizovat bohatší vrstvy obyvatel, kteří ke kritické situaci dle něj přispívali svou chamtivostí a nezájmem. Zároveň se nebál vyslovit v té době revoluční myšlenku - že mezi vysokou kriminalitou, alkoholismem a „buranským“ chováním přistěhovalců existuje souvislost.

Riisovy fotografie, doplněné úderným textem, konečně přiměly širší veřejnost, aby si narůstající problém začala uvědomovat a změnila způsob, jak na chudé přistěhovalce dosud pohlížela. Čtenáři knihy si začali připouštět, že ti „otrhaní vandráci“, které by nejraději neviděli, takoví nejsou z vlastní vůle, ale z velké míry k tomu přispívají podmínky, za kterých jsou nuceni žít. Krátce po vydání se Riisově knize dostalo pochvalné recenze v deníku The New York Times, ve kterém ji redaktor označil za „silnou knihu“. A nezůstalo zdaleka u jediné pochvaly, kniha se postupně dostala do oběhu i mimo americký trh a doslova otřásla vyššími vrstvami společnosti, které před chudobou dosud zavíraly oči. Riisův velký podporovatel a celoživotní přítel - budoucí prezident USA Theodor Roosevelt o něm prohlásil, že fotograf a reportér disponoval „velkým darem přimět ostatní, aby viděli, co viděl on, a cítili to, co cítil on“.

Zákonodárci se konečně začali zamýšlet nad možnými řešeními přistěhovalecké krize a na světlo světa postupně přicházely nové reformy. V roce 1894 byl v hlavním městě Ameriky založen tzv. Výbor pro nájemní domy (Tenement House Committee), a ten ve spolupráci s americkou vládou vydal o rok později Zákon o newyorských nájemních domech (New York Tenement House Act), ve kterém byly jasně vymezeny pravidla pro ubytovávání v nájemních domech. Dalším krokem správným směrem byl i další zákon o nájemním bydlení, vydaný v roce 1901, který ještě zvýšil minimální požadavky na nájemní domy, včetně nařízení, týkajících se nezbytného množství světla v obytných prostorách, jejich velikosti, požární bezpečnosti či způsobů odvětrávání.

V roce 1897 byla oblast Mulberry Bend srovnána se zemí a na jejím místě byl vybudován park Mulberry Bend Park, který stojí dodnes (jeho současný název je Columbus Park).

ZDROJE:

https://www.theguardian.com/artanddesign/picture/2014/jan/22/bandits-roost-1888-photography

https://en.wikipedia.org/wiki/Bandits%27_Roost,_59_1/2_Mulberry_Street

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A7ois_Rabelais

https://www.theartstory.org/artist/riis-jacob/

https://en.wikipedia.org/wiki/Mulberry_Bend

https://www.businessesbjerg.com/en/inspiration/denmarks-most-influential-emigrant/

https://www.britannica.com/biography/Jacob-Riis

https://en.wikipedia.org/wiki/How_the_Other_Half_Lives

https://en.wikipedia.org/wiki/Lodgers_in_Bayard_Street_Tenement,_Five_Cents_a_Spot