Článek
Pokud jméno Bridget Cleary neznáte, asi by vás nenapadlo, jak tragický příběh se za ním skrývá.
Bridget Boland se narodila v roce 1869 v maličké vísce Ballyvadlea na irském venkově v hrabství Tipperary. Místo čítalo jen pár domků, většina zdejších usedlíků se živila farmařením a měla jen chatrné vzdělání. O to větší tak byla jejich inklinace k víře a starým pověrám. Otec Bridget chtěl, aby jeho dcera měla šanci na lepší osud a tak ji od útlého věku vzdělávaly přísné jeptišky. Jako dospívající dívka pak nastoupila do učení na švadlenu v nedalekém městě Clonmel.
Tady taky potkala svého budoucího manžela – Michaela Clearyho, který byl o sedm let starší než ona. Michael pracoval jako bednář, vyráběl sudy a koše pro zdejší farmáře a dodával je i do fabrik. Krátce po jejich svatbě ale Bridget zatoužila po návratu do rodné vesnice a z městečka si s sebou přivezla pro místní obyvatele velký výdobytek moderní techniky – šicí stroj značky Sewer. Velmi brzy rozjela vlastní byznys a jako šikovná švadlena přinášela do domácnosti slušné peníze. K tomu si ještě přivydělávala roznáškou domácích vajec. Michael v počátcích jejich manželství zůstával kvůli práci nadále v Clonmelu a za svou ženou přijížděl pouze na víkendy.
V roce 1891 pronajal otec Bridget pro svou dceru a jejího muže menší a daleko modernější domek než byla venkovská chalupa, ve které dosud žili, a společně se tam přestěhovali. Za nějakou dobu se k nim připojil i Michael, který přesunul své podnikání do Ballyvadley a manželé tak konečně bydleli spolu. Oběma se jim po pracovní stránce velmi dařilo a žili v blahobytu. Bridget byla známá jako velká parádnice, která si ráda a často pořizovala nové šaty. I přes několik let trvající manželství zůstával pár bezdětný, což byla na přísně katolickém irském venkově velká rarita a přitahovalo to k nim pozornost.
Pronajatý dům se nacházel v blízkosti mystických „kruhových pevností“ (v anglickém jazyce „fairy forts/ringforts“), což jsou pozůstatky prstencových hradišť nebo jiných kruhových prehistorických obydlí v Irsku.
Irové na konci 19. století věřili, že tato místa jsou pod ochranou druidů a obývají je víly, které jsou schopny člověka začarovat. Jedna z legend také pravila, že pokud se někdo dostane do jejich blízkosti, tzv. víly měňavci jej unesou, převtělí se do jeho podoby a vrátí se místo něj do domácnosti, ze které pocházel.
Krátce po přestěhování do nového obydlí zemřela Bridgetina matka a lidé věřili, že její smrt, stejně jako skutečnost, že manželé nebyli požehnáni dítětem, mají na svědomí právě víly.
V pondělí na počátku března roku 1895 nasedla Bridget na kolo a vyrazila na svou pravidelnou trasu s nůší vajec. Bylo chladno a pošmourno a okolní kopce byly pokryty zmrzlým sněhem. Na zpáteční cestě navštívila bratrance svého otce Jacka Dunna a pak se těsně před domovem zastavila u tajemného kruhu, který tolik děsil její sousedy. Ji naproti tomu fascinoval a možná i tajně věřila, že se na tomto záhadném místě může znovu setkat se svou zemřelou matkou.
V mrazivém počasí ale prochladla a onemocněla. Následující den ji přepadla zimnice, začala silně kašlat a měla horečku, takže se její otec vypravil do města pro doktora, který slíbil, že se u nich ještě toho dne zastaví. Jenže nepřišel. Protože se Bridgetin stav nelepšil, o dva dny později šel za lékařem Michael. Lékař znovu přislíbil návštěvu, ale své slovo opět nedodržel. Michael se pro něj proto vypravil potřetí a lékař pak konečně přišel Bridget vyšetřit. Diagnóza zněla bronchitida. Doktor předepsal nemocné ženě léky a Michael se je vydal do města vyzvednout. Bridget mezitím přišli navštívit další příbuzní a přátelé, mezi nimi i Jack Dunn a její sestřenice Johanna Burke, které Bridget přiznala, že krátce před svou nemocí navštívila „vílí kruh“.
Protože Bridget nepřestávala v horečce blouznit a mumlala slova, jejichž významu blízcí nerozuměli, dostala Johanna strach a svěřila její tajemství Jackovi. Ten se vyděsil a když se Michael konečně vrátil z města, řekl mu o tom, přičemž vyslovil podezření, že ležící žena na posteli není ve skutečnosti Bridget, ale měňavec, který zaujal její místo.
Michael se obrátil na vesnického léčitele Dennise Ganeyho, který mu dal bylinnou směs, co měla měňavce vypudit a vrátit mu zpět jeho manželku. Ve stejný den navštívil Bridget i farář. Když zjistil, v jak špatném zdravotním stavu je, dal jí pro jistotu poslední pomazání. Michaelovo podezření, že Bridget není ve skutečnosti nemocná, ale vyměněná, sílilo. Rozhodl se proto, že jí nepodá léky předepsané lékařem, ale bylinnou směs pro vypuzení měňavce.
Bridget směs odmítala vypít, protože chutnala odporně, tak Michael přikázal příbuzným, aby ji podrželi a bylinný nápoj do ní vpravil násilím. Přitom na ni opakovaně křičel otázku, jestli je Bridget Boland, jeho žena. Bridget mu dvakrát odpověděla, že samozřejmě je, ale pak už začala vzdorovat a ohrazovala se proti takovému zacházení. To jejího manžela ještě více vyprovokovalo.
Michael věděl, že se víly velmi bojí ohně, tak zbědovanou ženu vytáhl z postele a naklonil jí obličej nad plameny v krbu. Počínal si stále brutálněji, protože teď už si byl jistý, že bytost, kterou svíral v rukou, ve skutečnosti jeho ženou není. Ostatní návštěvníci Michaelovu počínání vyděšeně přihlíželi, ale nikdo z nich nijak nezasáhl. Bridget se v rukou manžela vzpouzela a bojovala, až se mu nakonec vysmekla a spadla na podlahu, kde se silně udeřila do hlavy. Michael byl úplně mimo sebe. Vzal lampu, vylil její silně hořlavý parafínový olej na Bridget a zapálil ji.
Následující den odnesl spolu s jedním z příbuzných Bridgetino ohořelé tělo asi půl kilometru od obydlí nahoru do kopců, kde ho pohřbili v mělkém hrobě. Michael požádal všechny, kteří se v době činu nacházeli v domě, aby o celé události pomlčeli a nepochyboval o tom, že už brzy uslyší zvenku zvuk koňského dusotu, protože podle tradice se po zapuzení měňavce měl skutečný člověk navrátit zpět ke svým milovaným na hřbetě bílého koně.
To se ale nestalo.
Po pár dnech už sousedům začalo být divné, že Bridget už přes dva týdny vůbec nezahlédli a vesnicí šly zvěsti, že ji unesly víly. 22. března ale policisté objevili její popálené tělo a přišli si pro Michaela. Zatkli ho spolu s dalšími devíti lidmi, kteří byli němými přihlížejícími její vraždy. Michael trval na své nevině a setrvával ve své víře, že se jeho žena brzy vrátí domů.
V červenci se konal soud a o celé události ve velkém stylu referoval tisk, takže se zvěsti o ní přelily i za hranice Irska. Porota nakonec shledala všechny účastníky procesu vinnými, přičemž Michael Cleary dostal za zabití své ženy nejvyšší trest. Skutek nakonec nebyl klasifikován jako vražda, protože soudce uvěřil, že všichni obžalovaní jednali pod vlivem přesvědčení, že ve skutečnosti nedělají nic špatného. Michael šel do vězení na 15 let a roku 1910, krátce po svém propuštění, nasedl na loď mířící do kanadského Montrealu.
Těžko říct, jestli ho někdy dohnaly výčitky svědomí, nebo se až do konce svých dnů chlácholil myšlenkou, že ve skutečnosti neupálil vlastní manželku, ale zlého měňavce.
Stejně tak nevíme, jestli pozadí jeho činu nebylo ve skutečnosti jiné - spekuluje se o možné nevěře Bridget, nebo o tom, že špatně snášel na tu dobu velkou soběstačnost svojí manželky. Nevylučuje se ani to, že v době skutku trpěl nějakou formou psychotického záchvatu nebo onemocnění.
Případ Bridget Cleary je v irském tisku popisován jako případ upálení „poslední irské čarodějnice.“
ZDROJE:
