Článek
Spousta hudebního talentu pod jednou střechou
Vítězslava - nebo taky Vitka či Vitulka, jak jí v rodině říkali, se narodila 24. ledna 1915 v Brně, otec Václav byl hudební skladatel, kterého učil slavný Leoš Janáček, matka Viktorie pak učitelka zpěvu, která snila o dráze operní zpěvačky, čehož se jí ale nepodařilo dosáhnout. Václav Kaprál vlastnil známou hudební školu v brněnské čtvrti Královo pole, o kterou byl takový zájem, že si v ní žáci podávali dveře po dvaceti minutách individuální výuky.
S otcem měla Vitka ambivalentní vztah - na jedné straně ho velmi milovala a cítila se s ním silně spjatá kvůli společné vášni pro hudbu, kterou jí vetknul, na druhou ji dusilo jeho autoritářství až despotismus a potřeba mít svou jedinou dceru co nejvíce pod kontrolou.
Vzal jsem si za svou povinnost postarat se o všechny věci týkající se Vitulky, ať mne stojí cokoliv, poněvadž Vitulka mi byla a je a bude vždy hlavním smyslem mého života, a proto béřu vše na sebe, nehledě k tomu, že nelpím ani na pohodlí ani na penězích. To všechno nemá pro mne cenu. A i když ve stáří budu třeba chcípat hlady a budu soužen nemocemi, rád to podstoupím, neboť jsem měl to velké štěstí, že jsem měl Vitulku.
V roce 1923 se Vítězslaviny rodiče rozvedli, přesto ale nadále zůstávali žít pod jednou střechou. Václav byl mezi lety 1942 - 1945 během trvání Protektorátu Čechy a Morava vězněn v internačním táboře v jihomoravských Svatobořicích.
Památník na místě bývalého internačního tábora ve Svatobořicích u Kyjova
Vitka vyrůstala obklopena hudbou a jejím rodičům bylo poměrně brzy jasné, že po nich jejich jediná dcera podědila hudební talent. Na klavír hrála už ve čtyřech letech, kdy její drobné prstíky běhaly ve spěšném rytmu po klávesách vedle těch větších, které patřily jejímu otci, s nímž trénovala čtyřhru, v devíti pak složila svou první hudební skladbu V říši bájí. Sama k sobě byla při tréninku velice tvrdá - mezi prsty si dokonce zastrkovala korkové špunty, které jí měly pomoci zvětšit rozsah.
V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu a dirigování - z deseti přijatých studentů byla jediná dívka, studium zakončila o pět let později absolventským koncertem, který sama dirigovala. Poté pokračovala v dalším studiu na pražské konzervatoři, kde ji mj. učil i slavný dirigent Václav Talich. Na jejím závěrečném koncertě, na kterém hrála Česká filharmonie pod jejím vedením její skladbu Vojenská symfonieta, nechyběl ani prezident Edvard Beneš, kterému ji Vítězslava věnovala jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.
Celý život ji trápilo chatrné zdraví, v osmi letech onemocněla tuberkulózou a pravidelně se jezdívala zotavovat do lázní a plicních sanatorií.
Hudební skladatelka a dirigentka Vítězslava Kaprálová
V dětství a dospívání pravidelně s rodiči odpočívala na chatě ve vsi Tři Studně uprostřed Žďárských vrchů, a toto místo se zařadilo na seznam těch, z nichž čerpala inspiraci pro svou tvorbu. Nalézala ji ale nejen v přírodě, ale i v dílech významných českých básníků - Nezvala, Šrámka nebo Nerudy.
Symbolický hrob Vítězslavy Kaprálové ve vesnici Tři Studně
Dva osudoví muži - Bohuslav Martinů a Jiří Mucha
V roce 1937 se Vitka přestěhovala do Paříže, kde už pár let pobýval významný český skladatel Bohuslav Martinů, ke kterému se talentovaná mladá žena přihlásila na soukromé hodiny. K tomu mohla díky obdrženému stipendiu navštěvovat i hudební školu Ecole Normale de Musique de Paris. Vztah učitele a jeho žačky se ale brzy začal posouvat do jiné roviny - ženatý a o 25 let starší Martinů vnímal nadanou Vitku jako svou múzu a posléze se z nich stali milenci. Oslovovali se dětsky naivními přezdívkami: „písničko“ a „špalíčku“. Martinů se nicméně s manželkou Charlotte rozvést neplánoval a když nad tím konečně začal uvažovat, bylo už pozdě.
Ty jsi moje jediné sluníčko, jediný paprsek hřejivý, který mi dodává odvahy, a nevidím ani, jak to budu moci zde vydržet, když nepřijedeš. A jak to budu moci snést, když nebudeš stále vedle mne. Písničko moje sladká, moje nejsladší, jediná…
O rok později slavila Vitka další velký profesní úspěch - když ji po koncertu s orchestrem BBC v Queens Hall v Londýně vyvolalo nadšené obecenstvo svým potleskem osmkrát zpátky na pódium.
Bohuslav Martinů
Ještě před obsazením Československa německou armádou a vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava se v létě roku 1938 Vitka na nějaký čas vrátila zpátky do Brna (nemohla vědět, že to byla její poslední návštěva), kde se po krátké době stihla zasnoubit se šviháckým a k tomu bohatým inženýrem Rudolfem Kopcem. Jenže po pár měsících vztahu jí bylo v lednu 1939 prodlouženo stipendium na hudební škole École normale de Musique v Paříži (v čemž měl prsty i Bohuslav Martinů) a Vítězslava se vydala opět do Paříže. Nějakou dobu vzdorovala proti obnovení mileneckého vztahu s Bohuslavem Martinů, ale nakonec mu - byť už jen krátce - znovu podlehla. Na konci dubna ale potkala v hlavním městě Francie dalšího muže, který ji zaujal - novináře a spisovatele Jiřího Muchu - syna malíře Alfonse Muchy. Její dopisy plné vášně, jenž si vyměňovala s roztouženým Rudolfem, který v čerstvě vyhlášeném Protektorátu Čechy a Morava netrpělivě čekal na její návrat, začínaly chladnout.
Budiž světlo mezi námi. Rozjasnil jsi mi nejsmutnější dobu mého života a přišel jsi opravdu v pravý čas a v nejkrásnější podobě… Hrozně lituji toho, co bylo, protože to není… Doufám, že Tvůj příští dopis bude méně oficielní a víc srdečný, ovšem nemělo-li by ti to srdce diktovat, pak… Víš asi, jak taková věta se dokončuje? Tvoje Vitka
Když se pak Rudolf rozhodl přidat k fašistům, znamenalo to definitivní konec jejich vztahu. Na Štědrý den roku 1939 poklekl Jiří před Vitkou na kolena a požádal ji o ruku. Radostně souhlasila. Jenže plánování svatby bylo o tři měsíce později přerušeno povolávacím rozkazem - a Jiří musel narukovat do výcvikového tábora na jihu Francie. Stesk po snoubenci Vitce mezitím v Paříži pomáhal zahnat Jiřího přítel z dětství Ivo, který se do Vitky zanedlouho bláznivě zamiloval a rozhodl se, že si ji vezme. Přelétavá hudební skladatelka a dirigentka nebyla proti.
Ivo se ale o svatebních plánech s „jeho“ snoubenkou rozhodl svého kamaráda písemně informovat a když si Jiří dopis přečetl, neváhal a rychle zareagoval - utíkal na poštu a poslal Vitce do Paříže telegram, aby chystala svatbu, že za ní o pár dní později přijede. V té době ale ještě nevěděl, jestli se mu vůbec podaří získat „opušťák“ - nakonec to ale po velkých obtížích dokázal a dostal na tři dny dovolenou. Pospíchal do Paříže, kde se 23. dubna 1940 s Vítězslavou oženil. Nevěsta kráčela k oltáři v modrém kostýmku s kloboukem a v rukách svírala kytici lilií. V dopise rodičům pak nadšeně popisovala podrobnosti svatebního obřadu, kterého se bohužel nemohli zúčastnit a dojemně líčila jejich novomanželské plány včetně toho, jak se budou jmenovat její a Jiřího děti.
S manželem Jiřím Muchou
Na ty už ale bohužel nedošlo, protože obrovský talent československé hudební scény necelý měsíc po svatbě onemocněl dosud přesně neobjasněnou nemocí (spekuluje se o miliární tuberkulóze nebo tyfoidní horečce) a 16.6. 1940 ve věku 25 let zemřel.
Vítězslava Kaprálová dosud patří k nejhranějším českým skladatelkám (zejména v zahraničí), za svůj život vtiskla život více než čtyřiceti skladbám. O její odkaz pečuje společnost The Kapralova society, která sídlí v kanadském Torontu, a její jméno nese ulice v brněnských Černovicích a Základní umělecká škola v Králově poli.
ZDROJE:
KAPRÁLOVÁ, Vítězslava. Dopisy domů: korespondence rodičům z let 1935-1940. Toronto: The Kapralova society, 2015. ISBN 978-0-9940425-0-7.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/inspirativni-zeny-hudebni-skladatelka-vitezslava-kapralova.A210921_094515_domaci_ajez
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-vitezslava-kapralova-oslnivy-talent-predcasne-zmarila-smrt-40397699
https://www.stoplusjednicka.cz/zivot-jako-kratke-preludium-vitku-kapralovou-miloval-i-bohuslav-martinu
https://www.brno.cz/w/vitezslava-kapralova
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt%C4%9Bzslava_Kapr%C3%A1lov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Kapr%C3%A1l
